Recenze pořadu Kočka není pes

Sobota v 20:13 | Karol Dee |  Novinky
Česká televize se pustila na málo prozkoumanou půdu, a to svým novým pořadem o převýchově domácích mazlíčků Kočka není pes. Každý díl seriálu má dvě části, jedna se věnuje problémovému psisku a druhá zlobivé kočce. Jediný podobný pokus, který se mi vybavuje, byl seriál o převýchově psů s doktorkou Žerťovou, který ovšem v pejskařské komunitě vyvolal dosti odměřené pocity. Ovšem jestli byla paní Žerťová někomu trnem v oku, tak kontroverzní Rudolf Desenský je spíš sekyrou v noze. V české kynologii osoba zbožňovaná i nenáviděná (to asi častěji) ovšem není jediný účinkující (krom mazlíčků a jejich majitelů). Druhou polovinu pořadu má pod taktovkou mladinká Klára Vodičková, o které tu už najdete zmínku, protože jsem měla možnost poslechnout si její přednášku a také se s ní osobně pobavit.

Na začátek pořadu bych nejradši dávala důrazné upozornění "tohle doma nezkoušejte". A je to škoda, protože by tam bylo jen kvůli té psí části, poněvaž pod Klářin přístup ke kočkám bych se s chutí podepsala. Celkově se nový pořad dá přirovnat ke kombinaci dvou oblíbených zahraničních: My cat from hell (výborné!) a Cezar Millan (hrůza). Přesně to odpovídá radám pana Desenského (hrůza) a přístupu Kláry (výborné!). Takže pokud se díváte, kočičí část nasávejte plnými doušky a u té psí zavřete oči a zacpěte si uši. Že to jsou přehnaná tvrzení? Nejsou a důvody vám hned a s chutí vyjmenuju.

 

Pohádka pro ty, kteří si ještě nepořídili zvíře

7. ledna 2017 v 16:08 | Karol Dee
Jakmile si člověk něco umane, jako by nebylo možné jeho rozhodnutí změnit. Jako by si v tu chvíli zacpal uši a neslyšel ani jeden rozumný argument. Nechce slyšet, že to, co chce udělat, je hloupé. Mluvím o pořízení zvířete. Jestli si říkáte, že to se vás netýká, tak jste přesně člověk, který by si tento článek měl přečíst. Vám to totiž bude dávat smysl, zatímco těm, kdo už se rozhodli, se smysly zcela zatemnily. A až vás jednou váš partner, vaše dítě nebo kdokoliv jiný bude prosit, ať si pořídite psa, vzpomenete si na tuto pohádku a budete vědět, jakou cestu si zvolit.

Než začneme s povídáním pohádky, představte si následující situaci. Byli jste přemluveni (nebo jste se sami rozhodli) pořídit si psa. Nemáte žádné velké nároky, ale vždycky se vám líbili jorkšíři. Dobře. Zadáte do vyhledávače "štěně jorkšíra". A vyskočí na vás dvě velmi podobné nabídky. Dvě stejně roztomilá štěňata, jediný rozdíl je v tom, že jedno stojí 5000 a druhé 10000. A ještě něco - jedno je "s PP" a druhé "bez PP". Drtivá většina lidí si řekne - nebudu přece dávat tolik peněz za psa a vezme toho levnějšího. Velká chyba.



To je fontána? A v ní se koupou kočky?

21. prosince 2016 v 19:52 | Karol Dee |  fotky
Ježíšek nám na zvoneček zazvonil předčasně, pokud tedy s přimhouřenýma očima za Ježíška prohlásíme doručovatele z DPD. Přivezl nám dárek pro kočky. Ještě pár dní ležela krabice netknutá v obýváku, načež jsem si konečně připustila, jak absurdní je dávat dárek zvířatům pod stromeček, když jim to můžu dát hned a oni ho můžou začít využívat. Asi mě nějak zdrželo to kouzlo Vánoc, jindy by mě totiž ani nenapadlo řešit, kdy můj mazlíček dostane věc, kterou jsem mu koupila. Zvířecí narozeniny neřeším a Vánoce už vůbec ne. Tak jak je možné, že těm dvěma obludám něco pod stromeček kupuju? A ještě něco tak zatraceně drahého, jako je kočičí fontánka?

Jo a nemějte strach, nejen kočky mají předčasné Vánoce. Já si tak nějak nadělila nový objektiv, takže níže vás čeká nálož fotek - koho jiného, než těch dvou raubířů.


 


Nechci napsat úplný kýč

16. prosince 2016 v 21:14 | Karol Dee |  Brenta
Už zatraceně dlouho čekám na téma týdne, které by se aspoň dotýkalo zvířat. Čekám na něj vlastně od prvopočátků blogového projektu Téma týdne (věřím, že se najdou tací, kteří neví, co to znamená, takže vysvětluji: každý týden blog.cz vyhlásí oficiální téma a kdo na něj napíše článek, je katapultován na titulku, což by teoreticky mělo zvednout návštěvnost blogu.) Teď konečně přišlo téma se vzletným názvem Zvíře v srdci člověka. Upřímně jsem se zhrozila. Proč blogeři pořád vybírají taková zatraceně hlubokomyslná témata? To jsou pořád věci jako (náhodný výběr z nedávných témat): "hluboko uvnitř", "ztraceni v pokroku" nebo třeba "život ve tmě". Uff. Dobře. I když si uvedomuji, že můj článek na titulce bude každopádně, jelikož jsem v autorském klubu, tak se do toho pustím a pokusím se nevytvořit něco k poblití kýčovitého.

Poznámka doplněná po dopsání článku: Zvrtlo se to v těžký citový výlev.


Zapomeňte na "já chci" a myslete taky na své zvíře

27. listopadu 2016 v 10:20 | Karol Dee
Pomalu jsem přicházela ke skupince obklopující slečnu, která právě skončila přednášku o problémovém chování koček a její posluchači se na ni sesypali jako vosy na med, protože, jak jinak, chtěli radu zadarmo. Já chtěla něco trochu jiného, ale v tuto chvíli jsem nemohla být vyslyšena, hovořila totiž starší paní. Už jsem byla na doslech a pomalu jsem se chytala: ,,...no a on vždycky po mě skočí, i po návštěvách skáče, normálně se takhle zakousne do ruky. ... Ale jo, já vám říkám, to my si s ním hrajeme pořád, venku si může lítat, já vím, že je ještě kotě a musí si hrát, tak to my ho vždycky dáme ven, ať si poběhá. ... No ale opravdu, syn si s ním vždycky hraje, to on má hraní až až. Ale když ho člověk chce normálně pohladit, tak začne dělat tohle. No to je prostě hrůza, to byste musela vidět, a dělá to vždycky, když na něj sáhnu. No takovou kočku, to jsem ještě neměla, já už měla hodně koček, ale žádná tohle nikdy nedělala..." V tomto bodě už je mi líto slečny, která se snaží babčin monolog přerušit a vkládám se do toho taky proto, že ve mě začíná vřít krev. ,,Víte," oznamuji jí, ,,některé kočky prostě nejsou mazlivé. Nesahejte na ni a jenom si hrajte." To babku poněkud rozhodí, okamžitě se jí ale na tvář vrací vševědoucí výraz a arogantní úsměv a vypadne z ní odpověď, která mě málem srazí na kolena: ,,No tak k čemu mi ale taková kočka je?"


Další články