Jak vybrat správné granule

16. dubna 2017 v 21:21 | Karol Dee |  Jak na to
Často se setkávám s tím, že lidé krmí zvířata prostě nějakými granulemi. Někdo jim je doporučil, viděli na něj reklamu nebo pro ně prostě sáhli v regálu. A ani je nenapadne zkoumat složení. A když už napadne, tak zjistí, že tomu vlastně nerozumí. Jak tedy rozliším kvalitní granule od nekvalitních a jak se zorientovat na trhu? Je třeba dodržovat pár zásad.

Při výběru krmení se nikdy neorientujte podle toho, co psovi chutná. Chuť totiž s kvalitou nijak nesouvisí. Stačí vzít rozum do hrsti a porovnat si chutné a zdravé potraviny. Úplně nejlépe to vidíme na dětech, které jsou ještě nedotčeny výživovými doporučeními a nutričními tabulkami - copak kdybychom nechali výběr jídelníčku na nich, vybíraly by si ovoce, zeleninu, luštěniny a podobně? Těžko. Spíš by se od rána do večera cpaly čokoládou, pizzou a párky v rohlíku. Proto nesmíte nechat psa rozhodovat. Radši vezměte rozum do hrsti a zjistěte si, co je pro něj skutečně nejlepší.

Nedávejte psovi ochucené zrní

První a nejdůležitější zásada: pes je masožravec. Na to nesmíte za žádné situace zapomínat. Hlavní složkou jeho potravy musí být vždy maso, ať už mu jej dopřáváte jakkoliv. Z tohoto výchozího bodu se můžeme odrazit k rozhodnutí, jakým způsobem maso psovi zprostředkujeme. Možnost jedna je průmyslově vyráběná strava, možnost dvě strava doma připravená. Ty se pak dále dělí, ale obecně lze krmení rozdělit na dva základní typy: granule a BARF. U granulí za nás krmnou směs někdo připraví, BARF znamená krmení psa syrovým masem a částečně zeleninou a ovocem. V tomto článku se BARFování věnovat nebudeme, jenom mi dovolte zmínit, že to není zdaleka tak složité, jak si začátečník může myslet, krmení masem vyjde levněji než kvalitní granule a hlavně pes konzumuje jemu přirozenou stravu.


 

Jaro je smutné období

27. března 2017 v 22:19 | Karol Dee |  fotky
Kvůli kočkám, samozřejmě. Kvůli jekotu nekastrovaných mrouskajících koček pod oknem za jinak příjemně teplé a pohodové noci. Kvůli představě sotva odrostlých koťat, kterým už se nafukují bříška tíhou mateřství. Kvůli lidem, kteří nad problémem zavírají oči a ohánějí se tím, že je to "přirozené". Možná. Ale je to humánní? Je humánní chovat domestikovaná zvířata a zároveň jim umožňovat nekontrolovatelné množení, které vede ke strádání, hladu, šarvátkám, nemocem a dalším důsledkům přílišného množství polodivokých zvířat živořících na ulici? Já si řekla A DOST. Dělám teď v rámci dobrovolné pomoci, co můžu. Posílám menší peněžní obnosy, dražím své věci ve prospěch neziskovek, zapůjčila jsem svou klec, aby posloužila některé venkovce na zotavení po kastraci...

Tak se to totiž dělá. Jsou zde lidi, kterým není stoupající stav koček lhostejný a vědí, že je to problém. Jednou takovou organizací je například Feliti kastruje. Jedná se o kastrační program. Nezisková organizace se snaží všelijakým způsobem získávat finanční prostředky, aby za ně mohla odchytávat a kastrovat venkovní kočky. Zvládají jak jednotlivé kočičky, které někdo přinese s prosbou o pomoc, ale vrhají se i na početné kočičí kolonie - oblasti, kde se shromažďují polodivoké venkovky, často proto, že je tam někdo krmí, mají zde přístřeší a podobně. Často se o taková místa dělí s lidkými bezdomovci. Však jsou bezdomovci všichni, jen různých živočišných druhů. No každopádně teď na jaře začíná vlna zabřezávání a porodů a brzy nás zaplaví nová generace koťat. Koťata jsou ještě roztomilá, když ale vyrostou dřív, než najdou domov, mají většinou pěknou smůlu a jsou z nich dospělé útulkové kočky, které už nikdo nechce. Proto je fajn zastavit tohle šílenství zavčasu, nebo aspoň omezit počet nechtěných koťat, co to jenom jde. Takže, pokud můžete, přispějte - třeba jen 20 Kč prostřednictvím Dvacky za dvacku. A nebo nepřispívejte, ono stačí, když nebudete množit. Své kočky kastrujte a nenechte je donekonečna rodit.




Apelování muselo ven. Od toho koneckonců ten blog mám, abych taky šířila kapku osvěty. :)

A teď vzhůru za konkrétními příklady kočiček, které už nejsou malinká koťátka, protože z toho jednoduše vyrostly - některé se dokonce narodily přímo v depozitu, a stejně o ně nikdo neprojevil zájem, a tak vyrostly, teď jsou dospělé a pořád jen čekají. Zase odbíhám! :D Fotila jsem už podruhé pro depozitum Cat World a všechna ta dnešní sluníčka jsou k adopci v Praze nebo v Berouně. :)
Asi krom té první, Olinky, ale kdo by vlastně chtěl obyčejnou černou kočku se zlomenou pánví?


Má první (a možná poslední) dočasná péče

17. března 2017 v 16:13 | Karol Dee |  Novinky
...aneb z nouze ctnost. I když už nějakou dobu s rodiči nebydlím, přece jen jsem se ocitla ve víru rodinné krize. Vyskytla se potřeba najít domov psovi, kříženci jezevčíka, který měl tu smůlu, že jeho páníček na něj neměl dostatek času a ještě k tomu u něj vypěstoval separační úzkost. Tak a teď pro případ, že nejste v obraze: dočasná péče znamená přesně to, co si myslíte - postarám se o zvíře, které není moje do doby, než najde stálý domov. A separační úzkost si představte asi tak, jako že jen co se za vámi zaklapnou dveře a vy odcházíte z domu, začne pes hystericky štěkat až do chvíle, kdy se zase nevrátíte.

 


Focení koček k adopci

13. února 2017 v 18:53 | Karol Dee |  fotky
Chtěla jsem se svým volným časem naložit nějak smysluplně. Mám ho teď poměrně hodně. Rozhodla jsem se proto oslovit organizaci Cat World CZ s nabídkou, že jim budu fotit kočičky k adopci. Fotka totiž prodává a čím roztomilejší, tím lepší (tedy pokud nemluvíme o druhém extrému, smutné fotky ubohých zvířátek, která potřebují naši pomoc). Nemyslete si, že jenom proto, že nabízím focení zdarma, mi útulky a neziskovky chtějí urvat ruce. Já si to dříve myslela, ale pak jsem oslovila pár útulků a zjistila jsem, že vůbec nemají zájem něco vymýšlet, otravovat se s cizími lidmi a vůbec mi nějak vyjít vstříc. A to jsem si myslela, že já vycházím vstříc jim! Proto jsem ráda, že jsem našla Cat World, jehož zakladatelky si uvědomují sílu fotografií a to, že se můžou rychle rozletět po facebooku. Hned jsme se domluvili na návštěvě depozita, které mám shodou okolností kousek za domem.

V bytečku se nacházelo osm kočiček, část z nich v léčení, část čekající na majitele. Bohužel zde bylo dost málo světla a tak nejsem s výslednou kvalitou fotek úplně spokojená. Nicméně kočičky to svými kouzelnými kukadly kompenzují. Tak se pokochejte.




Napiš to znovu: Může pes do postele?

28. ledna 2017 v 18:27 | Karol Dee |  Úvahy
Znáte ten pocit, když narazíte na svůj starý článek a bijete se do hlavy, co jste to tehdy byli za pitomce? Články sem píšu od svých dvanácti let, takže si určitě dovedete představit, jaké skvosty tento blog uchovává. Největší koniny průběžně mažu, tedy hned poté, co se mi podaří vyhrabat z hluboké a temné jámy studu, kam se propadám po objevení všelijakých perel. Jsou však i články, které člověka přivedou k zamyšlení a troše sebereflexe. Jeden takový článek jsem se dnes rozhodla napsat znova. Dovedu si představit, že bych tím mohla inspirovat i další blogery, ostatně nápadů na články není nikdy dost. :)

Téma, kterému se dnes budu věnovat, je přítomnost psiska v posteli. Původní článek nesl název Může pes do postele? a krátce a výstižně shrnoval můj tehdejší názor, že ne, nehodí se to. Jestli si ho chcete přečíst, vskutku to moc času nezabere. Jestli se vám nechce, nevadí, shrnu vám to. V článku poukazuji v podstatě na to, že pes by měl mít stanovené hranice a nemělo by se mu ve všem ustupovat, což se týká především psů malých. Pak tam jsou poznámky v tom smyslu, že malí prckové bývají hříšně nevychovaní a že se zapomíná, že pes je stále ještě šelma. Článek jsem publikovala před více jak čtyřmi lety (ve věku patnácti let) a za tu dobu se mé názory změnily v mnohém. Rovněž mě překvapuje, jak krátký článek jsem byla schopná publikovat. :D Jak to tedy je? Má význam psím kukadlům konstatně odolávat a posílat přísavku do jeho pelechu nebo se jedná o přežitek zatvrzelých kynologů staré školy?


Další články