Zapomeňte na "já chci" a myslete taky na své zvíře

27. listopadu 2016 v 10:20 | Karol Dee
Pomalu jsem přicházela ke skupince obklopující slečnu, která právě skončila přednášku o problémovém chování koček a její posluchači se na ni sesypali jako vosy na med, protože, jak jinak, chtěli radu zadarmo. Já chtěla něco trochu jiného, ale v tuto chvíli jsem nemohla být vyslyšena, hovořila totiž starší paní. Už jsem byla na doslech a pomalu jsem se chytala: ,,...no a on vždycky po mě skočí, i po návštěvách skáče, normálně se takhle zakousne do ruky. ... Ale jo, já vám říkám, to my si s ním hrajeme pořád, venku si může lítat, já vím, že je ještě kotě a musí si hrát, tak to my ho vždycky dáme ven, ať si poběhá. ... No ale opravdu, syn si s ním vždycky hraje, to on má hraní až až. Ale když ho člověk chce normálně pohladit, tak začne dělat tohle. No to je prostě hrůza, to byste musela vidět, a dělá to vždycky, když na něj sáhnu. No takovou kočku, to jsem ještě neměla, já už měla hodně koček, ale žádná tohle nikdy nedělala..." V tomto bodě už je mi líto slečny, která se snaží babčin monolog přerušit a vkládám se do toho taky proto, že ve mě začíná vřít krev. ,,Víte," oznamuji jí, ,,některé kočky prostě nejsou mazlivé. Nesahejte na ni a jenom si hrajte." To babku poněkud rozhodí, okamžitě se jí ale na tvář vrací vševědoucí výraz a arogantní úsměv a vypadne z ní odpověď, která mě málem srazí na kolena: ,,No tak k čemu mi ale taková kočka je?"

 

Fenomén facebookových aukcí

21. listopadu 2016 v 18:06 | Karol Dee
Víte, jak se to říká. Všechno zlé je k něčemu dobré. Můžeme nadávat jak chceme, že facebook je strašný vynález a dnešní mladá generace nedělá nic jiného, než že na něm sedí 24 hodin denně, ale přesto je zde ještě jiný pohled na věc - díky neskutečně snadnému sdílení a šíření informací mezi lidmi se otvírají i nové možnosti, jak rozšířit dobrou věc a pomáhat. Jelikož jsem zvířecí člověk, jiné sféry než pomoc zvířatům mě příliš nezajímají, ale jsem si jistá, že podobné principy, jaké vám představím v dnešním článku, fungují i v jiných dobročinných organizacích. Díky facebooku jsou dávno pryč doby, kdy útulky a depozita na záchranu zvířat žila jen z toho, co získali ze sbírek na akcích. Lidi nechtějí peníze vyhazovat do vzduchu, jsou mnohem radši, když za ně něco dostanou, a tím nemyslím památeční magnet.

Chci vám ukázat způsoby, jakými můžete velmi snadno pomáhat, a přitom si kupovat skvělé věci. Dobročinné aukce!


Setkání se štěňaty a mé chovatelské vize

9. listopadu 2016 v 16:20 | Karol Dee |  Elfie
Rok se s rokem sešel a můj první odchov překonal metu dospělosti. Taky vám to nepřijde tak dávno, co měla Elfie štěňata? Pevně věřím, že se tu najdou vytrvalí čtenáři, kteří články o chundelatých bílých kuličkách četli. A kdyby náhodou ne, uvedu vás do obrazu. V osmnácti jsem si založila chovatelskou stanici a rozhodla se, že pošlu geny naší fenky slovenského čuvače dál. V tomto bodě musím podotknout, že to není nejlepší fena pod sluncem, že má vzhledové vady a odchylky od standardu a že o tom vím. (Nicméně povahově je to dobrá fena. Poslušná, učenlivá, vyrovnaná. Za všechny nedostatky můžu já, tedy výchova.). Slovenský čuvač je však málo rozšířené plemeno a tak nemůže být člověk příliš vybíravý, pokud chce, aby přicházely na svět další generace. Hlavním cílem chovatelské práce je eliminovat veškeré nedostatky a odchovávat perfektní štěňata, která odpovídají standardu. A když to chcete jako já dělat zodpovědně a naplno, musíte se logicky seznámit s výsledky. Proto postupně objíždím všechna štěňata, povídám si s majiteli a zjišťuji, jaká jsou ve vzhledu a povaze. A samozřejmě nesmí chybět fotodokumentace.

 


Závěr patří mistrům

2. listopadu 2016 v 17:17 | Karol Dee |  Elfie
Podzim života i podzim naší kariéry, tak by se dal titulovat poslední měsíc. Myslím tím kariéru s Elfie. Má složené nějaké ty zkoušky poslušnosti, které jsme se věnovaly především první dva roky jejío života. Dospěla jsem s ní do fáze, kdy mě poslouchala přesně tak, jak jsem si přála, možná ne podle zkušebních řádů, ale zato perfektně splní všechno, co je v reálném životě užitečné. O něco později jsme objevily pasení ovcí, o čemž se můžete ostatně dočíst někde v hlubších sférách mého blogu. Projevila neskutečný talent (jak moc přirozenosti v sobě má, to jsem si samozřejmě uvědomila až posléze, kdy jsem se v tom naučila trochu chodit). Tímto směrem jsme se nějakou dobu rozvíjely, občas jsme si chodily zapást, ale poslední dobou už na to nebyl čas. Pak jsem se přestěhovala a už na to nebyl čas vůbec. Říkala jsem si, že tu naši "kariéru" uzavřu letošní sezónou, přičemž vrcholem bude naše druhé mistrovství. Dopadlo to přesně tak, jak se dalo čekat, když několik měsíců se psem nic neděláte a potom si ho na dva dny půjčíte s tím, že jdete rovnou závodit. Bavil se pes, bavilo se publikum, já se moc nebavila. Příjemné počtení přeju.


Cestování Pendolinem (či jiným vlakem) se psem

16. října 2016 v 14:41 | Karol Dee |  Jak na to
Z Ostravy do Prahy a naopak. Důvodů, proč cestovat se psem, může být mnoho. Kromě přesouvání mezi městy se můžete vypravit i na výlet, například do Zoo Praha nebo Zoo Olomouc, kam se slušně vychovaným pejskem na vodítku a s košíkem můžete. V tomto článku naleznete obecné rady pro cestování se psem dopravními prostředky, pro případ, že vás čeká první jízda. No a pokud srolujete níže, naleznete užitečné rady a mé zkušenosti s cestováním přímo Pendolinem. Takové to obvyklé: jestli vůbec pes do Pendolina může, jak je to s náhubkem, kolik to stojí a bla bla bla. Já vím, pro náhodného čtěnáře nezajímavé, ale můj článek si občas někdo vygooglí a tak by se mé zkušenosti mohly dostat k někomu, kdo o ně třeba i stojí. :D


První jízda vlakem/autobusem/tramvají/čímkoliv

Obvklý scénář bývá: Pořídím si štěně, nic neřeším a pak se jednou vyskytne potřeba jet někam MHD. Špatně. Průšvih je v tom, že s nepřipraveným psem můžete mít velký problém. Vždycky je dobré psa už od štěněte připravovat na všechno, s čím se v budoucnu může setkat. Já vím, že v tuto chvíli jezdíte všude autem a není potřeba psa tahat někam autobusem. Jenže pak se vám auto porouchá a vy budete muset jet se psem nedejbože na veterinu a ke stresu z nemoci se vám přidá spousta dalších: z košíku, spousty lidí, pachů, zavíracích dvěří, pohyblivé podlahy... Se štěnětem je to jako s dítětem, aspoň teda pokud si představíte, jak se dítě učí jazyky: v prostředí, v jakém vyrůstá, bez problému pochytí jakoukoliv mluvu. Když se se svou ratolestí přestěhujete do Japonska, vaše dítě bude za pár let rodilý mluvčí, zatímco vy se budete po večerech drtit rozsypanou rýži a stejně to nebude žádná sláva.

Další články