Pes jménem Bady

7. srpna 2009 v 17:53 | Karol |  Příhody
Tohle je příběh s trochu smutným koncem. Ale je velice zajímavý.


Bady je zlatý retrívr. Jako snad každý pes tohoto plemena zbožňuje vodu a má moc rád lidi. Bady ovšem není náž pes. Ptáte se, proč o něm píšu? Jednoduše proto, že je to moc zajímavý příběh.

Bylo to o letních prázdninách. Bylo ráno a my jsme se šli projít. Vzali jsme Brentu, vodítko a procházeli jsme se po vesnici. Když jsme procházeli kolem jednoho domu, oslovila nás jeho obyvatelka, celkem milá paní. Vysvětlovala nám, že se jí na zahradě usídlil pes, zlatý retrívr.
Samozřejmě mu dala najíst napít a poté začala shánět jeho majitele. Nikdo se k pejskovi neměl. A paní nám vysvětlila, že si ho nemůže nechat ani na chvíli, neboť dnes ráno odjíždí na dovolenou. Co se dalo dělat, psa nám bylo líto, tak jsme si ho vzali.


Brentě se to vůbe nelíbilo, ale musela se přizpůsobit. Zamířili jsme s pejskem domů a cestou jsme se lidí ptali, jestli o něm něco nevědí. Tak jsme se dozvěděli, že je to po okolí známý útěkář. Přivedli jsme ho domů a retrívr se rychle přizpůsobil. Bohužel neznal žádné povely kromě sedni. Na zavolání nereagoval. Dali jsme mu jméno Bady. Původně jsme mu jméno dávat vůbec nechtěli, ale děti ho svéhlavě oslovovaly Bady. (To podle toho zlatého retrívra z televize, co hraje fotbal.)


Ještě toho dne jsme s Badym prošli celou vesnici a poptávali se lidí, jestli není jejich. Několik lidí nás poslalo do jednoho domu. Tvrdili, že vědí, čí pes je a Badyho oslovovali Jacku. Bady na každého reagoval vrtěním ocasu.
Když jsme přišli k domu, kam nás lidé poslali, po zahradě pobíhal skoro totožný pes jako byl Bady. Museli jsme se spolu s majitelem Jacka smát. Bohužel jsme pravého majitele nenašli.


Badyho jsme byli nuceni dát do útulku, kde by si ho majitel mohl vyzvednout. Po několika dnech jsme se na Badyho šli podívat. Chudák Bady skoro vůbec nejedl a podle toho taky vypadal. Šíleně nás vítal. To jsme nevydrželi a po týdnu jsme si ho odvezli domů. Zakusili jsme, jaký je to útěkář. Několikrát navštívil sousedy, jednou dokonce zakousl slepici. Tu jsme zaplatili a začali jsme přemýšlet, jak se takovýmto situacím vyhnout. Nechtěli jsme Badyho příliš omezovat.


Vymysleli jsme to opravdu skvěle. Od potoka, kde Bady trávil nejvíce času, po stodolu jsme natáhli ocelové lano. Bylo několik metrů nad zemí. Badymu jsme nasadili postroj a připnuli ho na dlooouhé lano, které jsme pomocí karabiny zavěsili na celové lanko. Bady tak měl dostatečný výběh, který se táhl téměř po celé zahradě.
Bady s námi bydlel 2 měsíce. Celé prázdniny. Pak nastal první školní den. Děti šly do školy. Nevšimly si, že je Bady sleduje. Když to zjistily, nebyl už čas se vrátit. Bady čekal před školou. Tam ho zahlédla jedna dívka, která ho odvedla k sobě domů.
Badyho jsme hledali. Nakonec jsme se dozvěděli, že dívka, která Badyho odvedla, byla dcera původních majitelů. S majiteli jsme se spojili. Prý Badyho hledali. Nejspíš ne dost intenzivně, když se nespojili s útulkem, že. Pověděli nám, že Bady se ve skutečnosti jmenuje Car. A že bydlí v Řepištích. To je malá vesnička, asi 2 km od té naší. S Badym jsme se rozloučili.

Bady nás ještě několikrát přišel navštívit bez dovolení svých pravých majitelů. Vždycky jsme ho vrátili zpět, i když s těžkým srdcem.


Ještě malý dodatek. Majitelům bylo Badyho hrozně líto, když ho viděli u nás na zahraě připnutého na tom laně. Když jsme nedávno, asi před měsícem, Badyho v Řepištích zahlédli, bylo ho líto pro změnu nám. Byl totiž přivázaný na obyčejném krátkém provaze u boudy.
 


Komentáře

1 Kety@Monča Kety@Monča | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 17:23 | Reagovat

Chudáček malinkej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama