Zvířata

6. října 2009 v 19:28 | Karol Dee
Naya. Svérázná, lehce hyperaktivní kočka s želvovinovým kožíškem. Pořídili jsme si ji v říjnu roku 2013 s přítelem tak trochu z náhlého popudu. A jak se to stává u prvních mazlíčků, neproběhlo vše tak, jak mělo. Pochází z vesnického domečku, a jak to tak na vesnicích bývá, kočky tu prostě mají koťata. Hodně koťat. A příliš se nedbá na to, aby odcházela správně socializovaná. Přivezli jsme si tak malinké koťátko, které ještě mělo být u maminky, což nás však nenapadlo. Od té doby se potýkáme především s její neschopností navázat kontakt s jinými kočkami. Po pořízení druhé kočky se totiž vynořila spousta problémů. Dnes už je naštěstí většina z nich pryč a obě kočky s námi spokojeně bydlí v bytě, do ktérého jsme se všichni stěhovali.














Pickwick. Tentokrát už jsme chybu při pořizování neudělali a pro Pickwicka, tehdy Mourka, jsme si zajeli do útulku. Odhadujeme, že se narodil v srpnu 2013. Vstup do domácnosti byl dramatický, postupně se však vše uklidnilo. Charakteristická je pro něj porucha motoriky, která se těžko popisuje - netrpí žádným výrazným omezením, ale hýbe se trošku jinak. Jako by měl ztuhlé zadní nohy. Žádný veterinář nikdy nic neodhalil a my to po čase přestali řešit. Kocoura nic nebolí a v ničem mu to nevadí. A nám i Naye to usnadňuje život - Pickwick je méně obratný, když Nayu začne pronásledovat, stačí jí pár skoků a unikne mu (a pak na něj skočí ze zálohy). Stejně tak se nedostane na vyšší poličky, kam před ním můžeme například ukrýt jídlo pro vybíravější Nayu. Poslední dobou už to však dělat nemusíme, protože obě kočky přešly na BARF.













Eriu a Evee. Dvě potkaní slečny, které jsem si pořídila ještě na střední. Byla jsem tehdy nešťastná z toho, že lítám mezi dvěma městy, dvěmi domácnosti a chtěla jsem, aby na mě v pokojíčku někdo čekal. Všechno hlavně kvůli tomu, že se mi stýskalo po Vivienne, mé první potkanici. Poučená jsem si dala pozor, abych zvíře kupovala na správném místě a kontaktovala jsem chovatelskou stanici Bebecha. Eriu a Evee, po domácku Tříšku (ta šedá, podle postavičky z Ninja želv) a Netřísku, jsem si přivezla na podzim 2014 (narozeny v září). Doma u rodičů jsem však narazila na problém, z potkanů nadšení nebyli. Myšičky se tedy stěhovaly na byt k příteli. Nikdy se však pořádně neotrkaly - jsem si téměř jistá, že cítí kočky a nechtějí tudíž běhat po bytě tak, jak to dělávala Vivi. Mají rády svou bezpečnou klec a nic moc nevymýšlejí. Teď už jim dopřávám klidné stáří, nezdá se totiž, že by stály o nějaké vzrušení.














Elfie. Když se nás po několikáté pokusili vykrást, padlo konečně i v tatínkově domácnosti rozhodnutí pořídit si psa. Ze strany rodičů tam samozřejmě zazněla větička "a je ten průkaz původu nutný? My ho přece nepotřebujeme..." ale naštěstí to byl jen takový výkřik do tmy, ani jsem se nestihla pustit do vysvětlování a otec už kýval, jako že dobrý, že se jenom zeptal. Výběr plemene jsme nepodcenili, na adepty jsme se jeli osobně podívat. Na plné čáře zvítězil slovenský čuvač. 6.4.2014 se v chovatelské stanici Ze Smrčkova dvora narodil vrh E, na který jsme se následně jeli podívat. Dva měsíce poté jsme si domů přivezli Elfie, oficiálním jménem Erin ze Smrčkova dvora. V tu chvíli jsem se definitivně propadla do světa kynologie. S Elfie jsem nejdřív asi rok chodila na základní výcvik, toto období jsme zakončili naší první zkouškou (ZOP). Později jsem navázala krátkým pokusem o obedienci, což znamená další zkoušku. Spíš jsem se ale začala věnovat jiným aktivitám. Skvělý zážitek byl psí tábor. Nakonec jsme zakotvili u sportu, který bych si na začátku vůbec netipla - pasení. Vše odstartoval unikátní čuvačí ovčácko-pastevecký víkend. Začali jsme opět skládat zkoušky. V roce 2015 se Elfie stala nejlépe pasoucím čuvačem. O rok později jsme sice neobhájili, ale aspoň jsme získali pohár, čímž jsme nejspíš naši sportovní kariéru ukončili, jelikož teď už jsem se odstěhovala a Elfie zůstala u rodičů. Vždy však zůstane prvním psem v mé chovatelské stanici Z Rodu Elfů, jelikož jsme ji uchovnili a posléze i nechali nakrýt. V červenci 2015 se nám narodila štěňata. Chovatelský činnost mě nadchla a postupně teď štěňata navštěvujeme v nových domovech. S Elfie už žádné vrhy v plánu nejsou, rodiče si přáli kastraci. Momentálně je situace taková, že ji vídám jen občas, vím ale, že je v dobrých rukách.









Bílá kočka domácí.
Narodila se v červenci 2006.
Většinu roku žije venku.
Bydlí u mé mamky.
Je to neskutečný mazel.


Polodomácí venkovní kočka.
Přišla na podzim 2015 a už zůstala.
Jako kotě ji někdo vyhodil u lesa.
Neuvěřitelně mazlivá a věčně nenažraná.
Ráda spí Elfie v pelechu.









Zvířecí životy jsou kratší než ty naše, proto během doby, kdy píšu tento blog, někteří tvorečkové nadobro opustili náš svět, další třeba přišli do nového domova... Zavzpomínat na ně můžete (a můžu) v následujících rubrikách:

Psi Brenta a Leon, potkanka Vivienne, kocour Babalu, králík Tonda, kozy, šneci Ria a Bí, křečci Tornádo a Barnabášek, strašilky Avra, Audrey a Guru
 


Aktuální články

Reklama