Prosinec 2009

Silvestr- okouzlující pohroma pro psy

31. prosince 2009 v 15:10 | Karoll
Představte si, že stojíte někde řekněme na louce a pozorujete ohňostroj. Je velkolepý- nádherné barvy a tvary... a představte si to se vším všudy: jak každá petarda sviští vzduchem a "píská" při tom a taky si představte, jak nahoře vybuchne. S malým zpožděním k vám dolehne obrovská rána. Nepřipravený člověk téměř ohluchne. A teď si představte, kdyby jste to slyšeli ještě několikrát zesílené.

Přesně tak to vnímá pes.


Skvrnka

20. prosince 2009 v 9:09 | Karoll |  Seznamte se

Zvířátko: Skvrnka

Majitel: Mirek


Včera jsem ji viděla poprvé. Je to samička.
Jak vypadá? Co je zač?

• Hrobeček •

7. prosince 2009 v 17:51 | Karoll |  Guru
O víkendu jsem Guru konečně pohřbila. Sama. Beze svědků.

Na zahradě u potoka. Nesahala jsem na ni. Jenom jsem do ní trošku rýpla klackem. Byla tuhá. Úplně bez života.

S těžkým srdcem jsem na ni naházela písek a hlínu. Krásnou, černou hlínu z krtince. Navršila jsem ji na hrobeček. Sama díra byla několikanásobně větší než Guru sama. Do hrobečku jsem jí přisypala ostružinové listí.

Nahoru jsem dala kříž z drátku a korálek. Vlastnoručně vyrobený.

Hrobeček jsem zasypala kolem dokola pískem. Položila jsem na něj kamínky, do kruhu. Tvoří hranici mezi pískem a hlínou, která je na hrobečku.

Nebyla jsem líná a zašla jsem kus po cestě pro čerstvý list ostružiní. Vybrala jsem krásný, světle zelený. A položila jsem jej na hrobeček, tam, kam se obvykle dává květina.

Vzpomínám na Tebe, Guru!!!
Myslím, že jsem jediná. Skoro všichni se Tě báli. A kdo se Tě nebál, tak k Tobě přece jen měl mírný odpor. Nikdo se Tě totiž nechtěl dotknout.

Vynasnažím se, aby žily Tvé děti.

Vzpomínám.

♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Guru je †

3. prosince 2009 v 17:04 | Karoll |  Guru
Došlo vám to, ne? Guru je mrtvá.
Moc se mi to nechce rozebírat. Ale čekala jsem to.

Včera večer, když jsem jí vyměňovala, jenom bezvládně ležela. Samozřejmě mne napadlo, že je mrtvá, když jsem ji viděla. Tak jsem do ní foukla. Pohnula tykadlama a zadečkem. A já jsem moc a moc doufala, že se přes noc vzpamatuje.
Jenže navzpamatovala. Ráno jsem ji našla přesně v té samé poloze. Hlava položená na zemi, nohy vláčné. Bez života. Pro jistotu jsem do ní foukla- nic.

Udělám jí hrobeček. Někde, kde se moc nekosí tráva, aby mi nepokosili křížek, který na hrobeček chci dát. Budu jí tam nosit kytky. udělám ho někde, kudy skoro každý den chodím, abych ji měla stále na očích.
Bohužel mi kopání hrobečku znemožnilo počásí. Ráno bylo pod nulou, země byla až do odpoledne tvrdá a promrzlá. Snad zítra...

Guru byla moje úplně první strašilka. A já budu pokračovat v jejich chovu. Nechám si po Gurnce památku a to- jedno z jjeích dětí. Musí se vylíhnout, já na to dohlédnu. Už kvůli Guru. Vajíčkám budu věnovat spoustu péče, i za Guru. Udělám to pro ni.