Červen 2010

Pá pá a šáteček....

24. června 2010 v 15:43 | Karoll
Mějte se tu pěkně, odjíždím! Nebudu tu tři týdny...a budu si užívat prázdnin. Dovolená u moře, tábor... blog bude prožívat něco jako "pozastavení", ovšem řekněme spíše "zastavení činnosti". Nemám přednastavené žádné články... ale mám zásobu fotek, které jsem nestihla zveřejnit. Třeba malá Mimi vzhůru nohama:


Ve znamení vlny

23. června 2010 v 14:31 | Karoll |  Novinky
Včera nám přivezli ovečky...paráda!
Zrovna jsem byla pryč, takže nevím skoro nic.

Je jich -myslím- devět, plemeno neznám. Nebojí se tolik jako ty předchozí, snad je ještě někdy uvidíme zblízka. Ale nesmíme udělat chybu.
 Psi. Problém číslo jedna.

Museli jsme je uvázat. Leona na řetěz, Brentu za vodítko. Víte, co se nám minule stalo? Psi se v nestřežené chvíli dostali do ohrady, začali ovce nehánět a pronásledovat, ovečky šílely strachy... samozřejmě, psy nešlo chytit. Nakonec se unavili a my je odvedli pryč.
A ovečky už se k nám nikdy nepřiblížily dále jak na dvacet metrů.

Teď jsou psi uvázaní, jenže tak to nemůže být donekonečna. Ovce sice jsou v ohradě, ale to moc nepomůže, psi by se dovnitř nějak dostali. A kdyby ne, proženou je kolem plotu, což bude mít stejný efekt- bázlivost.
Jenže co dělat? Jakmile psy odvážeme, vrhnou se na ovce. To nesmíme dopustit. Asi to půjde leda násilnou metodou, přestože s tím nesouhlasím. Udělali jsme velkou chybu, když se tehdy dostali do ohrady. Už to mají zafixované...

Návrh je jeden: Vzít jednoho psa na vodítku, s náhubkem, do ohrady a pevně držet. Pokaždé, když zkusí vystartovat nebot tak něco, potrestat. Když bude hodný, chválit. Upoutat pozornost psa. Opět chválit. Potom odvést z ohrady, pěkně v klídku, a opakovat s druhým psem.
 A dělat další výcvikové lekce, až budou mít ohradu spojenou s klidným a poslušným chováním. Ještě by se hodila dlouhá šňůra pro nácvik přivolání, když poslechnou bude to dokonalé...




Hnusné počasí, hnusné bouřky...

21. června 2010 v 16:07 | Karoll
Je to fakt hnus, to počasí. Pořád jen prší, občas nějaká ta bouřka... kdo je na to zvědavý? Já chci sluníčko a pořádné prázdniny!
Vždycky, když je bouřka, vleze Brenuša do domu. Ona má totiž z bouřek, ohňostrojů a podobných hlučností strach. Klepe se jako osika, hlasitě dýchá, zalézá pod stůl...a za každým chodí a nechce zůstat v místnosti sama. Od té doby, co máme v celém domě podlahy, je neuvěřitelně protivné cvakání drápků o zem.
Člověk hned pozná, že je Brenta doma.

Ale děti, zvlášť moje dvouletá sestra Pavlínka, z ní mají vyloženě radost.
A Adéla taky, ale ta už je větší ;-)


Útok a obrana (část 2)

19. června 2010 v 14:19 | Karoll |  Život strašilky
Útok:
Spousta lidí si myslí, že strašilka "něco dělá". Téměř každý, kdo ji nezná, se zeptá: Skáče? Kouše? Štípe? Asi je její vzhled dost děsivý.
Ona totiž neumí vůbec nic. Kusadla má jen na jídlo, konec ocasu jen imituje skroucený list. Není příbuzná se štírem. A není jedovatá.

Takže co se útoku týče, není nebezpečná.

Obrana:
Ovšem strašilka se v divočině musí nějak bránit. Její hlavní zbraní je maskování, vypadá jako suchý list. Je velice malá šance, že si jí na větvičce někdo všimne. Aby se to stávalo co nejméně, jako suchý list se i chová. Hýbe se ze strany na stranu a předvádí pohupování lístku ve větru. Díky tomu se i špatně fotí, většina fotek je rozmazaná :-)
 Co kdyby si jí i přes všechna maskování všiml nějaký dravec, třeba pták? Musí se nějak ubránit. Ve chvíli nebezpečí se prostě pustí. Pustí se a spadne ze stromu na zem. Klidně i z výšky. Přijde mi to docela nebezpečné...
 Poslední, co umí, je sevření. Sice nevím, k čemu ho v přírodě přesně používá, ale na lidi to platí. Zkrátka leze po ruce a najednou se něčeho ho lekne. Může to být výkřik, dotyk, trhnutí. Strašilka se vyděsí a v tu chvíli prudce sevře nohy k sobě. Nepřipravený chovatel ji snadno upustí.

Tyto věci, zvlášť pouštění a svírání, trochu komplikují kontakt strašilek a lidí. Ale jenom trochu...

Strava (část 1)

18. června 2010 v 7:14 | Karoll |  Život strašilky
Některé z vás zajímalo, čím se strašilka vůbec živí. Odpověď je: listím. Ale pozor, nežere všechno! Jelikož pochází z Austrálie, kde jsou rostliny úplně jiné, mohla by se "nějakým" listem snadno otrávit. Tak tedy: Má ráda ostružiník, maliník, břízu a lísku.
Možná ještě něco, ale tyto mám vyzkoušené.

Docela zajímavý je samotný způsob, jakým listy žere. Na hlavě má docela děsivě vyhlížející ústní ústrojí, prostě kusadla. Má tem několik různých částí a střídavě jimi pohybuje.(trochu vidět na 2. fotce)
 Kusadla přiloží k listu a začne kousat. Tělo drží ve stejné poloze, ale hlavou pohybuje nahoru a dolů a list jakoby obrušuje, až po ní zbydou vykousané oblouky.


Krok 1:

Krok 2:

Víte vy vůbec...?

17. června 2010 v 14:42 | Karoll |  Život strašilky
Z komentářů k minulému článku jsem zjistila, že většina z vás neví o strašilkách téměř nic. Možná jak vypadají, ale to je tak všechno.
 Proto jsem připravila novou rubriku, spíš takový seriál o životě strašilek. Nebudou to žádné nudné kecy, (snad!) to pro vás bude zajímavé. Mimo jiné se dozvíte o stravě, svlékání, maskování, rozmnožování.... a tak. Budu se to snažit doplňovat fotkami a -možná!- se tu objeví i videa. Samozřejmě všechno vlastní! :-)

Doufám tedy, že vás strašilky zaujmou a že se vám to bude líbit.



Jelikož jsem tento článek shledala docela nudným, dávám vám otázku: Viděli jste někdy strašilku, pakobylku, kudlanku nebo podobnou "havěť"?
Bojíte se jich?

Nohy rozházené po celém terárku

16. června 2010 v 9:02 | Karoll |  Avra a Audrey
  Předevčírem se svlékly strašilky. Obě naráz.  Až na takový detail, že Audrey se svlékla podruhé a Avra už potřetí. Díky tomu je Avruška asi...dvakrát větší?

  Víte vůbec, jak takové svlékání probíhá? No, jednou to popíšu podrobně, ale jde v podstatě o to, že stará kůže pukne, strašilka vystrčí hlavu a začne svlečku požírat. Když vykouše dost velký otvor, ze staré kůže vyleze celá a dojídá, co zbylo. A sežere všechno. Skoro.
   Má to tedy háček- sežere většinu svlečky. Ale většinou zbydou tak tři nohy (ze šesti). A vypadají tak opravdově! Když jsem začínala s chovatelstvím, úplně jsem se zděsila a šla strašilce přepočítat nohy.Vypadají fakt úplně živě.

 A teď, když se svlékly obě naráz, se mi po celém teráriu válí asi šest nožiček různých velikostí.
 Musím to vyčistit, vypadá to děsivě...

Zbláznila ses?

11. června 2010 v 14:15 | Karoll |  Avra a Audrey
 No fakt, Avra se asi zcvokla!
Strašilky chovám už docela dlouho, ale to se mi ještě nestalo...

8. 6. 2010, 21:16
 Avra už skoro půlhodinu pobíhá (nebo spíš polézá?) po boxu. Leze jako o život, docela by mě zajímalo, jakou má rychlost za hodinu :-) určitě dost...Nevím, proč to dělá. Sice je hrozně bázlivá, nenechá se vzít do ruky, reaguje na zatřesení boxu trhavými pohyby.. ale teď se jí nic nestalo. Prostě se dala do pohybu.
 A nešla zastavit.
 Ne že bych to zkoušela. Nejlepší řešení bylo počkat, až se uklidní. Co bych zmohla, když se mě bojí? Asi nic. Nezbývalo mi nic jiného, než ji starostlivě sledovat. Zrovna dneska jsem jim dala nové listí, takže to tam mají jako v džungli a má po čem lozit. Napadlo mě, že má žízeň, tak jsem ji postříkala rozprašovačem.
 Což bylo ještě horší.

Ale po čase se zastavila a začla okusovat list. Byla tak krásně natočená, že mi to nedalo a šla jsem si pro foťák... fotky jsou níže. Ale story ještě nekončí! Více pod fotkoui...



Roste, Avra, roste...

8. června 2010 v 15:38 | Karoll |  Avra a Audrey
Sem-tam si strašilky vyfotím, naposledy jsem fotila včera (no jo, nudím se...). Nasbíralo se mi pár foteček, tady máte ukázku, seřazené podle data pořízení. A omlouvám se za ne zrovna vysokou kvalitu...



15. 5. 2010



25. 5. 2010 (rozdíl je větší, Avra se svlékla..)


Kozí orchestr

7. června 2010 v 14:56 | Karoll |  naše kozy
Jsem nemocná, mám chřipku nebo co. Dneska ráno jsem měla otevřené okno a venku ječely kozy.
Tak mě napadá, proč ony tolik mečí? Stojí pod oknem a řvou. Možná chtějí, aby šel někdo ven...

Ty naše kozy jsou stejně hrozně hlučné. A často mečí naprosto bezdůvodně. Mečí, když někdo odchází. Mečí, když někdo přichází. mečí, když chtějí jíst. Měčí, když se pasou. Mečí, když se hledají. Mečí, když nás vidí.
A takhle bych mohla pokračovat... jeden by se z nich zbláznil.

Dříve mečela jen koza s kozlem, ale teď se k nim přidala i Mimi svým upištěným hláskem. Všechno po rodičích opakuje. Včetně okusování okrasných keřů a květin. Likvidují všechno, na co narazí. Předevčírem objevily libeček a strašně jim chutná. Byliny ve větším množství můžou být tak trochu jako drogy, takže nakonec budeme mít na zahradě "zhulené" kozy :D

Nicméně včera libeček okusovaly víc a víc, možná už jsou na něm fakt závislé :D

Smutný pohled

6. června 2010 v 19:27 | Karoll
Jestlipak někdo uhodnete, proč se tak Leon tváří?


Kozy na autě

5. června 2010 v 17:14 | Karoll |  naše kozy
Zkuste si udržovat auto čisté a nablýskané, když si z něj kozy udělaly odpočívárnu :-) Taky je musíme neustále vyhánět, protože kozí kopýtka dělají na kapotě nepěkné škrábance..



Týdenní chovatelka

4. června 2010 v 19:16 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
Je tomu právě týden, kdy jsem si jela pro mé šneky. Takže jsem vlastně týdenní chovatelka, což zní docela zajímavě :-) Nicméně už jsem stihla vypozorovat pár věcí, které jsem v žádném internetovém článku nenašla.
Tak zaprvé, šneci bývají nejaktivnější v noci.

Zadruhé je docela zajímavé, že vyhledávají úkryt. Nejradši jsou zalezlí na nějakém tmavém místě, konkrétně zespodu kůry, kterou mám v boxu položenou. Nepřišla bych na to, kdyby se tam doslova nevecpali sami.

A zatřetí... taková zajímavost. Věděli jste, že oblovky umí spát s otevřenýma očima?
Tuším, že to byl Bí, u kterého jsem to viděla poprvé. Byl schovaný pod listem salátu, a když jsem ho odhrunula, uviděla jsem, jak mu z ulity čouhají jen dva růžky s očima. A nehýbají se. Zírala jsem na něj asi deset minut, ale nepohnul se a brzy to začala být nuda. Tak jsem do něj trošku šťouchla, jestli žije. Škubnul sebou, ale spal dál.

Achatiny

2. června 2010 v 17:53 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
Jak jste se dozvěděli z nedávného článku, pořídila jsem si šneky.

Jak tak brouzdám po internetu, objevila jsem velice zajímavou stránku (odkaz dole pod článkem).. pro chovatele Achatin. Nikdy by mě nenapadlo, že šnekům může věnovat člověk tolik péče!

Stránku jsem si neprohlédla celou, upoutal mě totiž hned první článek- recepty. Recepty na výrobu výživných kašiček pro šneky. Hrušková, mrkvová, ovesná kašička... a tak dále. Netušila jsem, že něco takového existuje, nicméně jsem hned vyzkoušela recept na ovesnou kašičku. bohužel nechutnal ani Rie, ani Bí... ale až je vyzkouším všechny, snad jim něco zachutná :D