Červenec 2010

Tak co chcípák?

29. července 2010 v 12:57 | Karoll |  Novinky
Hned pro začátek jsem se chtěla omluvit, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale náš drahý počítač musel do opravny (chudák starouš). Nicméně já nikam neodjela.

Kdopak si vzpomíná na kotě, Charlie se jmenoval? Pamatujete? Ten nalezenec...
No, žije, což je důležité. Na doporučení jsme mu začali oči vytírat heřmánkovým čajem (moc těm babským radám nevěřím, ale budiž).
Charlie je ubytovaný na půdě a moje nejmladší sestra Pavlínka (2 roky) už na něj zapomněla. Když o něm mamka chtěla mluvit, ale zároveň tomu Pája neměla rozumnět, vymýšlela různé přezdívky. Jako například: ,,Tak co chcípák?" Hanebné a ošklivé jméno, já vím, ale ujalo se. Teď mu tak říkám i já, je to nakažlivé...

Zjistila jsem, že je jako stvořený pro fotky. Nemyslíte?



Krytí

22. července 2010 v 9:13 | Karoll |  Leon
Před časem jsme dávali inzerát, že Leon hledá "nevěstu". Vida, jedna se našla...

Včera u nás byla už podruhé, tak uvidíme, jestli budou štěňátka. Já myslím, že jo, Leon je přece šikula ;) Fenka se jmenuje Bony a je to prvorodička, tak doufám, že všechno proběhne v klidu. Doufám, že se na štěňátka (pokud budou, že) pojedeme alespoň podívat!

Fenka u nás byla ráno po osmé, strávili tady asi hodinu. Říkala jsem si, že Leon musí být unavený, takže jsem s nim netrénovala. Až večer. Ale překvapilo mně, že nechtěl cvičit (na párečky!) ani v osm hodin večer. A to nebyl po jídle... musel být hodně znavený.
Takže dneska jsem šla cvičit pěkně zčerstva, v sedm ráno. A snažila jsem se nedávat mu nic náročného, pouze se učil nový cvik "kuk" (to se mi musí podívat do očí nebo skoro do očí, protože přímý pohled znamená ve psí řeči hrozbu..)

Malé kotě (mňau mňau), spalo za lednicí (mňau mňau)

21. července 2010 v 8:48 | Karoll |  Novinky

Připravte se, tohle bude dlouhý (za to pravdivý) příběh...

 Ráno zazvonil mobil. Mamka ho zvedla a začala s někým mluvit. Já zaslechla pouhé útržky hovoru, jen něco z toho, co říkala mamka: ,,Já to nechci.." ,,Možná jedna kámoška, ale musí to být kocour.." ,,Tak já se přijedu podívat.." To už jejich rozhovor úplně přilákal mou pozornost. Došla jsem tedy do kuchyně a nenápadně začala: ,,Kdo volal?"
 Mamka mi hned vyklopila obsah celého telfonátu. Volala jedna známá, která má hospodu a taky tam pracuje. Prý jí tam přišlo malinké koťátko, asi tři týdny staré a tak mu dala mlíčko a ono se už nechce hnout. Nechat si ho nemůže, kočka v hospodě nedělá dobrotu (hygiena a taky by v noci spouštěla alarm) a domů to taky nejde, manžel je alergik. Tak jestli ho prý nechceme domů. To mamka odmítla (minule se takhle slitovala a s kocourkem jsme měli problémů až nad hlavu, o tom bylo už několik článků).Ale jedna mamčina kamarádka by ho možná brala, ale jen pokud je to kocour. Známá (ta z hospody) že to nepozná a tak jsme se na něj jeli podívat. Ale až odpoledne.

Vkročili jsme "do zákulisí" hospody. Rozhlížím se, ale kotě nikde. ,,Za ledničkou..." napoví známá. Mrknu za ledničkou a vidím hromádku chlupů. ,,Tak ho vytáhni." ozve se mamka. Sáhnu za lednici. Je tam příjemné teplo. Nahmatám drobné kostnaté tělíčko a vytáhnu ho ven. Tak se ukaž...

Leon tanečníkem

19. července 2010 v 20:42 | Karoll |  Leon
Na psím táboře se vyučoval i dogdancing. Docela mě to chytlo a začala jsem to Leonka učit.
Nejspíš se někdo ptá: Co to je, ten dogdancing?
V podstatě je to série triků, které se provedou do rytmu hudby. Dogdancing totiž v češtině znamená tanec se psem. Ale málokdo si to umí představit, proto dole pod článkem najdete video, které jsem našla na youtube.

Byla jsem docela překvapená, ale Leonovi to docela jde. V "první lekci" jsme samozřejmě nezkoušeli nic náročného, jen základní věci jako otočky a oběhnutí páníčka dokola.. a zkusili jsme i slalom mezi nohama.
 Z toho jsem měla největší obavy, protože Leon je hrozně velký. Naštěstí já nejsem zrovna malá, takže se nakonec mezi nohama procpal...a docela mu to šlo! Někde jsem četla, že dogdancing může dělat každý pes bez ohledu na velikost. Sice některé triky dělat nemůže (např. takzvané "fly", kdy pes skočí, odrazí se od páníčka, ve vzduchu se otočí a dopadne na zem do původní polohy). Ale určitě vymyslíme i něco, co naopak zvládne jen větší pes (bohužel zatím žádný takový prvek neznám).

Ale musím Leonka ještě jednou pochválit, je strašně šikovný! Už se těším, že až bude ovldat nějaké ty triky, vyzkoušíme si společně nějakou sestavu!

Koloušek Honzík

19. července 2010 v 13:08 | Karoll |  fotky
Už jsem o něm psala. Chudák sirotek, jehož maminku přejel traktor a kterého se ujali sousedé. Dostal jméno Honzík. Kolouška jsme navštívili před týdnem a teď je první příležitost, abych sem jeho fotečky dala...









Je vážně rozomilý, dlouhé tenké nožky, roztomilý kukuč... a ty srandovní uši! Skoro jako plyšáček.

Co se všechno může stát za jeden jediný týden....

18. července 2010 v 18:46 | Karoll |  Novinky

Přijela jsem z výletu, už jsem tady, už jsem tu. No, přesněji řečeno- přijela jsem z tábora. Bylo to tam naprosto perfektní. Nebyl to totiž obyčejný tábor, byl to tábor s pejskem! Cvičilo se agility, Dog dancing a poslušnost.
Moc mě mrzelo, že jsem si s sebou nemohla vzít Leonka. Ale teď už jsem alespoň seznáméná s tím, jak ho správně učit správné povely, takže začínám prázdninovou akci, v ideálním případě by měl Leon na konci umět základní poslušnost a některé prvky z Dogdancingu (někteří nejspíš nevíte, o co jde, ale zatím vám to prozrazovat nebudu).

Mám docela dost fotek táborových, ale dám sem jen zástupce, na kterých nejsou žádní lidé, nerada bych porušovala nějaký zákon :D


Má půjčená fenka Wiza (přerostlá, ostříhaná šeltie, ale skvělá)

Smečka psů na procházce u vody 

To je Vanilka, bearded kolie

No, shrnutí je, že tábor byl skvělý a budu bojovat, abych na něj příští rok jela s Leonem. Ale to by mě musel poslouchat...

Našel se koloušek, našel se Honzík..

9. července 2010 v 10:16 | Karoll |  Novinky
Právě jsem přijela z Chorvatska. Měla jsem se skvěle, díky za zájem. Zítra fičím na tábor. Takže se ani nezdržím, abych navštívila mé oblíbené blogy..docela mě to mrzí.

 Plácám nesmyslné nesmysly.
Když jsem přijela domů, uvítala se se psy a nic extra zajímavého jsem nezjistila. Jenže když mi pak mamka vyprávělo, co se doma dělo... skoro tomu nemůžu uvěřit.