Říjen 2010

Sena mám už po krk

29. října 2010 v 21:05 | Karoll |  naše kozy
Klidně ten nadpis můžete vzít doslova.
Dneska jsme totiž přivezli obrovský balík sena. Ani si nejsem jistá, jestli to bylo seno- vypadá to na slámu. Každopádně jsme to nejdřív nosili jako paka do chlívka (a všichni krásně voníme- jako kozy), načež jsme stejně zjistili, že se tam 400 kg slámy prostě nevleze.

Nezbylo než stěhovat to seno nahoru na půdu. Docela děsivý zážitek, lézt po tom žebříku, který tam  nejpíš stojí od počátku věků. Ale zvládla jsem to ;)
Potom jsme se tuším dvě hodiny zabývali vhazováním sena takovým "oknem" a následným stěhováním. V rohu nám vznikala taková pěkná hromada. Snažili jsme se ji udusat, takže seno mám všude. (teď už mě za slovo neberte).

Uprostřed práce se dírou pod střechou na půdě objevila Bobinka. Měla jsem z ní radost a chtěla si ji jít pohladit, jenže kočka začala normálně sestupovat po žebříku. Fascinující technika poskakování po úzkých příčkách... ale umí po něm nahoru i dolů.

No, po třech hodinách práce mám sena plné zuby. A všichni ostatní nejspíš taky, vzhledem k nasupeným otázkam typu: "K čemu ty kozy vůbec máme?"
Zrovna mamka má co říkat. Ona nezvládla představu, že by taková kůzlátka měla jít na pekáč, to ona je zachránila. Já jsem ji samozřejmě podporovala, ale teď jsem byla zticha. Fakt!

Le(o)noch

28. října 2010 v 19:15 | Karoll |  Leon
Strašně líné zvíře, ten náš pes.
Vždycky když jdu cvičit, je úplně štěstím bez sebe, ale vydrží mu to asi minutu. Potom už je čím dál těžší dostat ho z lehu do sedu. Vždycky to dotáhnu do konce, ale vidím, že už se mu nechce. Přísáhám, že po něm nikdy nechci nic náročného!


Stydím se před vámi

26. října 2010 v 20:26 | Karoll |  Novinky
Konečně jsem si sestříhala písničku Malý princ. Mám ze sebe radost, protože jsem pracovala s naprosto neznámým programem. Nutno uznat, že byl velmi jednoduchý...

Pomalu se mi v hlavě rodí plán na sestavu dog dancingu. Jen mě mrzí, že jsem relativně neschopná, protože Leon toho neumí dost a nemá žádnou výdrž, aby mohl tančit celou písničku. Snažím se trénovat staré cviky a taky vylepšovat kondičku, jenže nemůžu po něm chtít žádné sportovní výsledky. Zdraví má přednost před vším. Nechci, aby si jakkoliv namáhal klouby.



Takže sestava bude mít něco kolem minuty. Mám v plánu natočit sebe a Leona na video, jenže stále přemýšlím o tom, jestli tady mám to video dát. Samozřejmě byste potom znali mou podobu a já jsem člověk stydlivý. (Popravdě se stydím za svou postavu. Kdyby jste mě viděli tančit, bylo by mi to relativně fuk -možná že vy byste měli menší psychický šok-, ale mám spíš strach, aby mě tu neviděl někdo z mých známých nebo nedejbože spolužáků).
Na druhou stranu...kdyby ten tanec byl podařený a já se neměla za co stydět, neváhám ani vteřinu.

Ještě uvidím, jestli vůbec nějakou sestavu nacvičím.

Audrey, nemůžeš jednou spolupracovat?

24. října 2010 v 22:04 | Karoll |  Avra a Audrey
Už se svlékla i Audreynka a teď mám v boxu dvě nádherné dospělé stršilky (když pominu fakt, že jedné chybí noha). Nezasvěcenému člověku by připadaly k nerozeznání (až na tu chybějící nohu). Ale já vidím rozdíly především v jejich barvách.

Avruška je starší, beznohá a méně výrazná. Má sice pěkné barvy, takovou plynulejší hnědou, ale ne tak výraznou. Přesto (nebo spíš proto?) se mi líbí víc než Audrey. Na druhou stranu s Ódry si hraju víc, protože se nebojím, že bych jí mohla ublížit...


Leon na cestě jako lev v safari

23. října 2010 v 18:19 | Karoll |  Leon
Účastním se soutěže a jedním z úkolů je vylíčit nějakou zábavnou historku s mým mazlíčkem (přihlášen Leon).

Drtivá většina zábavných historek pramení z Leonkovy abnormální velikosti. Lidé se zastavují, vyptávají, řidiči aut zpomalují, aby si Lionka prohlédli..jednou kvůli němu dokonce zastavil autobus, aby se jeho řidič přeptal na váhu "toho medvěda".

Jednou jsem šla ke kámošce, která bydlí naproti našemu domu. Leon ležel přitisknutý k plotu a já ho změřila skeptickým pohledem. ,,Zdrhneš za mnou, nebo ne?" ptám se němého psa. Pochopitelně neodpověděl. Rozhodla jsem se mu trochu důvěřovat. Ale preventivně jsem mu přísně pohrozila: ,,Jestli za mnou půjdeš,..." nebo ,,Opovaž se za mnou chodit!". K tomu jsem přidala pár náčrtků toho, co s ním provedu při neuposlechnutí rozkazu (Ovšem nebudu ty plány zveřejňovat, ještě by mě zavřeli za týrání zvířat).
Vyšla jsem na cestu, okřikla Leona, ať si okamžitě lehne a s posledním ohlédnutím zmizela v protějším domě. U kámošky jsem se dobře bavila až do chvíle, než jsme si šly pro pití. Náhodou jsem se podívala z okna a viděla, že před domem stojí černé auto (nevím jaké, protože přes živý plot byla vidět jen střecha). Stálo uprostřed cesty, motor běžel, ale nejelo dál. Po chvíli se o kousek poposunulo a zase stálo.

Ušaté třeštiprdlo

22. října 2010 v 20:44 | Karoll |  Králík
Malý černý králíček Eliott / Kvik / Toníček se už pěkně zabydlel. Už to není kulička chlupů do ruky, ale potřebujete hned dvě dlaně. Krom toho, že je větší, je snad ještě roztomilejší =)




Život plyne i beze mě

21. října 2010 v 19:51 | Karoll |  Novinky
Nezdá se to, ale být pryč tři dny je dost dlouhá doba...
Pravděpodobně jste to nezaznamenali, ale celé ty tři dlouhé dny jsem strávila na školním výletě. Říkejte tomu klidně soustředění nebo adapťák. Vzala bych si foťák, jenže tam byly i jiné školy a tak jsem Lysou horu nemohla zachytit ani zespoda, ani zvrchu.

Po příjezdu domů jsem se dozvěděla o nahánění a prodeji ovcí. Kdyby jen to, ale nebohé ovečky šly rovnou do masa ještě u nás. Fuj. Mimochodem, Leon prý krásně pomáhal.

Šneci porostli nepatrně, u strašilek je to vidět mnohem víc. Audreynka se totiž svlékla, určitě časem dodám fotky obou krasavic. No, někomu se sice nelíbí....
Pro oživení článku dodávám fotky kozičky. Fotila jsem ji nedávno. Mimochodem, vypadá pořád stejně....


No tak, lehni, prosím!

17. října 2010 v 11:00 | Karoll |  Leon
Zase obnovuji inzeráty na krytí. V létě nás navštívila jedna fenka a měla štěňata. Nedávno porodila, musím mamku přemluvit, ať se na ně jedeme podívat... No, Leon je zase při síle tak sháníme další slečnu :)
Bylo tedy třeba nafotit fotky, na kterých bude krásný a důstojný. Měl by si vzít příklad z Brenty, mohla by ho něco naučit. Například jak má správně sedět, protože to tele sedí jako idiot. Proto jsem ho musela nasměrovat do kopce, tam to naštěstí není vidět.


Měj se, žabičko!

16. října 2010 v 15:12 | Karoll |  Novinky

Zírala jsem, s jakou rychlostí ztrácí žáby ocásek.
Můj malý Derbhil z něj má po týdnu pouhý pahýl. Skáče jako šílený, ale plave stále stejně dobře. Viditelně se mu prodloužily zadní nožky, a přestože je stále hrozně maliný, rozhodla jsem se ho vypustit.


Netuším, jestli jsem mu vybrala vhodné místo, ale věřím, že v lesním potoce mu bude dobře. A určitě si tam najde i nějaké žabí kamarády :)

Hubený a tlustá

15. října 2010 v 20:54 | Karoll |  Novinky
Já vím, nezdá se to, ale Leoneček je strašně hubený a Brenta zas nechutně tlustá.
Když ten můj chlupáč leží na boku, kůže z něj úplně visí. Při pohlazení lze hezky nahmatat žebra. Když je v pohybu, jsou zřetelně vidět všechny kosti. A měli byste ho vidět, když je celý mokrý!

Teď nabírá srst na zimu.
Když jsem šla s Leonem do města, poutal pozornost a lidé se zastavovali. Ptali se, kolik váží, jak se jmenuje a co to je za plemeno... ovšem skoro každý zmínil podobu s medvídkem.
,,Ten pes je velký jako medvěd.." nebo ,,Jé, takový méďa.."
Při takových slovech jsem zdvořile kývala, pozorovala Leonovo nervózní těkání očima a přemýšlela, co by se mohlo stát, kdyby se mu některý z čumilů znelíbil. Medvědi jsou nebezpeční, že?


Připomínají mi miminka.

Absolutně roztomilá koťátka

12. října 2010 v 20:09 | Karoll |  Novinky
Mám pocit, že náš dům jako by přitahoval všechna zvířata bez domova. Ale samotným domem to nebude... spíš obyvateli. Sousedé už si zvykli na naše zvířectvo a na přístup k němu, proto nám nosí různé tvory. Například miláčka Charlieho nebo kolouška honzíka, který bohužel nepřežil.

Sousedka objevila za plotem dvě koťata, krásně zbarvená, stará asi čtyři týdny.
A už jsme je málem měli doma, jenže "stop stav chlupatým zvířatům" trvá, takže to otčím nedovolil.
Alespoň se nám podařilo najít hodnou paní, která se koťat ujala. Teď jí pomáhám s inzercí.


Věřím, že...se umístím!

10. října 2010 v 20:26 | Karoll |  fotky
Víkend jsem strávila na chatce v Jablůnkově.
S dědou jsme šli na houby, tedy tohle jsem tvrdila, ve skutečnosti jsem šla "lovit" snímky.
Tenhle les byl mnohem namakanější...a hlavně už tam byl podzim trochu znát. Věřím, že až pošlu některé z těchto snímků, poštěstí se mi alespoň umístit, když už nevyhraju.
Možná se divíte (určitě nedivíte, ale to je fuk), proč mi najednou přibylo sebevědomí. Viděla jsem totiž výsledky minulého kola a konkurence nebyla až tak velká, alespoň v jedné ze tří kategorií bych mohla zazářit.


Položabák Derbhil

7. října 2010 v 20:37 | Karoll |  Novinky
Mezi rybkama v rybníku se nám objevily malé žabky.
Zjistili jsme to, až když byly vylovené. Málem jsme si toho bobečka nevšimli, když tam tak ležel mezi polomrtvými rybami... sotva se hýbal, ale když jsem ho dala do skleničky, ožil.


Podzim? U nás sotva...

6. října 2010 v 16:21 | Karoll
(Konečně taky nějaké téma, které je mi po chuti...)

Jak již napověděl název článku, stojí u nás podzim za nic. Kde je barevné listí, kde je vítr a déšť? Jediné, co dávám podzimu za vinu, jsou bídné ranní teploty.
Proto fotky, které jsem fotila sotva před půl hodinou, mají blízko k létu. Ale vybrala jsem si co nejpodzimnější část zahrady, a to u ořešáků, které jako jediné stromy u nás opadávají.




Králík už se zabydlel

5. října 2010 v 20:28 | Karoll |  Králík
Eliott se začíná zabydlovat.
Dnes jsme podnikli výlet do zverimexu a nakoupili různé krmení, to abychm zjistili, co mu nejvíc chutná. Mám takové tušení, že nás všechny pěkně vypeče, když to nebude žrát....zatím totiž baštil jen spoustu pampeliškových listů.

Krom krmiva má králíček obrovskou klec, dlouhá asi metr a široká půl metru. Na patnácticentimetrového bobečka je to docela dost, úplně se v ní ztrácí.. zatím. Uvidíme, až vyroste.


Leonku, hada!

4. října 2010 v 18:55 | Karoll
Pilně trénujeme.
Zjistila jsem, že se Leon vůbec neumí plazit. Jako umí to na povel, ale nad tou jeho technikou mi zůstává rozum stát. Pohybuje se vpřed jakousi sérii přísunů a poskoků, nadzvednutí a poposunutí.
(Kromě toho neumí sedět, což je ale článek sám o sobě.)

Chtěla jsem natočit, jak se plazí. Dalo mi docela práci nastavit vše tak, aby bylo něco vidět. Foťák jsem podložila červenou plovací deskou, která neměla být vidět. Což se mi moc nepovedlo, nakonec ji přece jen můžete zahlédnout, pokud se podíváte na osmivteřinové video až do konce.





Voříškiáda a nový člen rodiny

2. října 2010 v 18:22 | Karoll |  Reporáže z akcí
Ne, nepřivezli jsme si domů psa z útulku... (bohužel!)
Plemena s původem nesoutěžila, dokonce ani kříženci ne. Právo na výhru měl jen čistokrevný vořech. A náš zapůjčený Black měl hodně nadějí na výhru! Alespoň podle mě.

Soutěžilo se ve dvou kategoriích- malí a velcí. Bleček byl zařazen do velkých psů, tzn. nad 40 cm. Z této kategorie postoupil mezi tři "čistokrevné" vořechy.
Dle mého názoru a podle názoru většiny diváků byl Black jednoznačně nejhezčí, ale porota vybrala pejska, který zdaleka nepřipomínal žádnou rasu. Ošklivý nebyl, ale na Blečka neměl!
Ale nakonec jsme vybojovali druhé místo a ceny byly docela hodnotné: tričko, miska, pamlsky, propiska, klíčenka...na druhé místo super!

Absolutním vítězem (miláček diváků) se stal pejsek Střapík, který pocházel ze zdejšího útulku a zatím neměl pána. Byl opravdu střapatý, docela velký pes pískové barvy s roztomilým kukučem. Dostal granule a ještě spoustu věcí navrch.
Příští rok bude i kategorie pro plemena a taky soutěž "Psí kousek". Jsem rozhodnutá, že se přihlásím s Leonem a okouzlíme publikum. Do té doby se ovšem musí naučit vystupovat na veřejnosti...

Obří akvária

1. října 2010 v 7:37 | Karoll |  Novinky
V úterý byl státní svátek a my jsme si udělali výlet do rybí restaurace s obřími akvárii.
Mám radost, že foťák konečně jde, takže se psychicky připravujete ne postupné přívaly fotek...

Ve většině akvárií byly okrasné rybičky..