Listopad 2010

Zazimování

28. listopadu 2010 v 8:58 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
Misky se dotknou jednou za tři dny, někdy se nehýbou celé dva dny. Snad jediné, co žerou, je vápník. Myslím, že šneci zimují.

Problém je v tom, že by neměli. Jsou z Afriky a tudíž to pro ně není vůbec přirozené. Já ale nemůžu za to, že v zimě nemáme doma třicet stupňů. (Přeháním, stačí jim 25°C). Naše pokojová teplota se motá kolem dvacítky, což jim asi nestačí. Můžu jim pořídit nějaké topení do terária, jenže před Vánocema nemám prachy a rodiče to nesponzorují (,,Umřou bez toho?" ,,Ne, ale není to pro ně přirozené". ,,Tak to musí vydržet.")

Na odborných stránkách píší, že se zazimování "nedoporučuje".
Co přesně to znamená se brzy ukáže.


Opravdu první vločka

24. listopadu 2010 v 19:06 | Karoll |  Novinky
Bohužel, u nás začalo sněžit teprve dneska, takže jsem se do tématu týdne netrefila. To mě ale nijak neomezuje :)

Sníh bych milovala, kdyby nebyl mokrý a studený. A kdyby mi nedělal ty otravné kapky na brýlích, nic nevidím. Na druhou stranu miluju lyžování, což by bez sněhu nešlo. I když, alespoň bych měla záminku, proč vyzkoušet grass skiing..

Když jsem byla s Leem na procházce, byl úplně nadšený. Sice pochybuji, že si sněhu vůbec všimnul, ale i tak měl výbornou náladu. Asi se v něm nashromáždila energie, takže se choval jako šílenec.

Samozřejmě nepochybuji o tom, že Brenta si sněhu všimla. Té neujde nikdy nic, zvlášť když je to něco mokré. Ale sníh má snad ještě radši než Leon. Vždycky v něm dovádí a válí se. Lítá nahoru a dolů z kopce když bobujeme a někdy nám bere rukavice.
V zimě je šťastná.




Buďme fér

22. listopadu 2010 v 21:42 | Karoll |  Leon
Rána se hojí a Leon už se přizpůsobil, alespoň částečně. Sedá a lehá si tak, aby ho to nebolelo, když jdeme na procházku, koordinuje pohyby i na třech nohách. Když jsem s ním šla poprvé já, měl velkou radost, že se někam jde a několikrát mě nabral kornoutem. Nezdá se to, ale bylo to docela bolestivé :)

Nejhorší je, že se sám nenají a nenapije. Když má jíst granule z misky, ani se jich nedotkne. Nemůžeme si dovolit nechat ho strádat, když je nemocný. Takže ho buď krmíme z ruky nebo mamka něco uvaří. Ten pes nás využívá, věřili byste tomu? Pak už ty granule nebude chtít vůbec.

Přestože Leon potřebuje péči, je důležité zachovat rovnováhu. Takže čím víc se věnujeme Leovi, tím víc pozornosti musíme věnovat Brenuše. Nezaslouží si být mimo dění, zvlášť, když je tak ráda středem pozornosti. Musíme být fér.

Moc se těším, až bude Leon v pořádku. Vše se alespoň částečně vrátí do starých kolejí... ale.. "nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo.."



Povinné mateřství

21. listopadu 2010 v 15:33 | Karoll |  Avra a Audrey
Existují zvířata, která prostě musí mít mladé. Strašilky, napříkad.
Avruška už klade (nebo spíš vystřeluje) vajíčka. Je to takové povinné mateřství- nepřináší mnoho výhod, protože jen co přestane vajíčka klást, zemře. A potom trvá ještě půl roku, než se nové strašilky vylíhnou. Jediné, co z toho strašilka může mít, je dobrý pocit. Tedy pokud by uvažovala jako člověk.



Po operaci

18. listopadu 2010 v 18:56 | Karoll |  Leon
Všechno proběhlo, jak mělo. Operace se povedla, což je víc než skvělé.
 Samo o sobě.

Přišla jsem domů a uviděla Leona doma. Byl natažený přes půl chodby a dřepěl u něj otčím. Nejdřív ze všechno mi padl pohled na jeho nohu - zelená. Na pohled druhý jsem si všimla detailů: srst byla vyholená, na zeleno obarvená kůže rozříznutá napůl a sešita hrubou nití. Kůže na spojích byla podivně pokrčená a lemovaná zaschlou krví.

Nejdřív byl Leonek apatický, ale probouzel se čím dál víc. Držíme u něj hlídky, střídavě kontrolujeme, co provádí. Když se úplně probral a začal se zajímat o ránu, nasadili jsme mu kornout. Sice už si nemohl nic olíznout (mělo by to katastrofální následky), ale má neustálé nutkání vstát a utéct.

Nelíbí se mu vevnitř, je to venkovní pes.

Dělám si starosti, protože nechce pít. A co je horší, odmítá prášky. Chce to dát mu je do krku a správně prohmatat, aby měl instinkt polknout. Jenže já to neumím správně a v Leon umí jednu velmi nepříjemnou dovednost, kterou jsem před chvílí objevila: asi po půl hodině (od podání) mu spolu se slinou z tlamy vytekl rozmělněný prášek. Vůbec ho nepolknul, jen schoval v obrovité tlamě. Vytekl spolu se slinou, protože Leon strašně slintá, otčím se vyjádřil, že mu jetšě "nefungují blatníky".



Pohoda na sněhu? Minulost.

16. listopadu 2010 v 20:00 | Karoll |  Novinky
Začínám sníh nenávidět čím dál víc. A to ješte ani nenapadl.

Minulý rok to bylo jakž takž. Člověk sice nemohl vylézt bez rukovic a obličej se mu měnil v kus ledu, ale alespoň nebylo všude bahno. Nebo to možná taky. Ale já jsem si to užívala, protože Leonek s Brentou byli ze sněhu vyloženě nadšení.
Letos to bude... šílené.


Krajina

14. listopadu 2010 v 11:17 | Karoll |  fotky
Fotky jsem sbírala průběžně, ale většina z nich je z Jablunkova. Máme tam chalupu, občas tam jezdíme..na víkendy, krátké prázdniny... Některé jsou i z domova. Když jsem byla na procházce se psem, nebo byla ráno mlha...


Vyhodnocení šnečí bublinovky

12. listopadu 2010 v 19:47 | Karoll |  Novinky
Už bych si taky jednou mohla založit rubriku pro soutěže... :-/

Abych tu soutěž zrekapitulovala: byla to klasická minisoutěž, tzv. bublinovka, kd jste měli doplnit, co si šnek myslí. Některé návrhy byly fakt dobré :) U první fotky zvítězila Gabuldik:


Přála si blikající ikonku s mými zvířaty, což mě potěšilo. Obrázky jsem poslala Labandě a ta je zpracovala, jinak bych byla ztracená... vyrobila hned tři ikonky, takže děkuji ;)

Je to zlé. A bude hůř.

10. listopadu 2010 v 17:33 | Karoll |  Leon
Víte už, že Leon byl včera na "operaci" (bylo to spíš vyšetření zevnitř). Veterinář zjistil, že je to špatné.

Jde prý o vrozenou vadu. Miláčkovi zkrátka chybí v koleně nějaká svalovina. Kloub je tím poškozený a kosti skoro dřou o sebe (pokud jsem to pochopila správně). Operace je naprosto nutná.

Spočívá to v tom, že Leonovi vezmou kousek svaloviny ze stehna a nějak ho napnou v koleně. Zotavování z takové operace bude dlouhé, několik týdnů- přesně do Nového roku. Nebude smět skoro vůbec chodit, musí celý den ležet a odpočívat. Může se akorát vyvenčit a rychle zpátky.

Bohužel být doma nemůže, přece jen je to dost velký, chlupatý a smradlavý pes. Proto bude uvázaný na řetězu u boudy. Je to bezpodmínečně nutné, protože by byl velký průšvih, kdyby třeba viděl veverku nebo bažanta (u nás na zahradě poměrně obvyklý jev), vystřelil by za nimi a než by se nadál, koleno by bylo v háji.

Už teď má zakázané jakékoliv aktivity a po operaci tím spíš. Je tedy jasné, že nějaké cvičení nepřipadá v úvahu. Počítám s tím, že bez procvičování polovinu cviků zapomene a celou sestavu ho budu učit od začátku. Ale to je naprosto nepodstatné před zdravím psa.



Na návštěvě u štěňat

9. listopadu 2010 v 19:42 | Karoll |  Leon
V srpnu u nás byla fenečka Bonnie na krytí. Už jsem se zmiňovala, že štěňátka jsou na světě. Dneska mají asi sedm týdnů a bohužel se je stále nedaří prodat. Sama vypomůžu s psaním inzerátů, i když nevím, nakolik to zabere... kdybyste náhodou věděli o někom, kdo by chtěl štěňata leonbergera bez PP, tak se ozvěte ;)

Jsou to úžasné chlupaté kuličky. Mám spoustu fotek a většina z nich je nevydařených, protože i když byla štěňata unavená, neustále někam odcházela. Až na konci návštěvy s konečně lehla..




Leonka budou operovat

8. listopadu 2010 v 21:47 | Karoll |  Leon
Aůůů... miláček má něco s nohou!
Vůbec na ni nedošlapuje, očividně ho to bolí. Kulhá jako starý čert.

Dneska byl u veterináře. Ani mu to koleno nemohl pořádně prohmatat, hrozilo riziko, že mu poškodí něco vevnitř. Prý je to meniscus. V životě jsem to neslyšela, ale dívala jsem se na internet. Vím, že to mají i lidé. Je to zkrátka vada kolena, při sportu se njak poškodí chrupavka nebo co a už je problém.

Takže Leonek jde na operaci. Pozítří, tuším.
Nikdo z nás zatím neví, co všechno to bude obnášet. Veerinář nám to vysvětlí, až bude mít rentgen. Zkusí se mu v tom koleni nějak povrtat a dát ho do kupy. Neznám rizika, ale doufám, že se Leonovi nic nestane...



Vidím to čím dál růžověji

7. listopadu 2010 v 18:09 | Karoll |  Úvahy
Už jsem se zmiňovala, že mi mamka na patnáctiny slíbila psa s tím, že si ho musím sama živit. Z toho jsem zrovna odvařená nebyla, ale vidina mého a jen mého psa tu negativní stránku udolala.

Jenže je tady ještě taťka :)

Naši jsou rozvedení, takže se nedivte, že jsem jeho stanovisko neznala dřív. O víkendu jsme byli na chatě. Je tam nádherný výhled na nádhernou přírodu. Povídala jsem si s taťkou o tom psovi. Sice není vůbec pejskař, nejsem si jistá, jestli pozná jezevčíka od dalmatina, ale nápad mít nějakého psa s sebou na velké zahradě u chalupy se mu očividně zamlouval. Za podmínky, že by nechodil do domu.

Nezapomněla jsem se zmínit o mamčině podmínce- a on mi slíbil, že mi na něj přispěje. Hned mám náledu mnohem lepší a vyhlídky tím spíš. Že psa budu chtít k patnáctinám od něj a bude ho shánět (a hlavně kupovat) právě taťka, to ještě neví. I kdybych mu to řekla, stejně by to za ten rok zapomněl, takže mám svědomí relativně čisté.

Byla jsem z vidiny psa tak nadšená, že jsem si hned po příjezdů domů sedla k atlasu psích plemen. Sice jsem ho prolistovala už stokrát, když jsem hledala vhodná plemena, ale teď se mi okruh trošku rozšířil, protože nemusím tak dbát na jeho cenu a stravovací potřeby.
Už jsem si vybrala. Je možné, že se moje rozhodnutí ještě trochu změní, ale prozatím vyhrává puli. Je docela možné, že jste to ještě nikdy neslyšeli. Nu, nechtě se překvapit ;)

Jedna z tisíce fotek, které jsem během víkendu pořídila.

Mimochodem, zase jsem se zapletla do jedné soutěže, ve které mě překvapilo shánění hlasů. Takže vás prosím, abyste pro mě a Leona "hlásli" zde.

Rozmnožování (část 5)

2. listopadu 2010 v 17:12 | Karoll |  Život strašilky
Ještě jsem vám nevykládala o tom, jak se strašilky rozmnožují? Takse pohodlně usaďte, začínáme.

Dospělost
Strašilka australská dospívá po posledním svléknutí, které je asi ve třech čtvrtinách jejího života. Neřeknu vám přesně kdy, u každého tvorečka to může být jinak. Brzy poté se může rozmnožovat. Vajíčka kladou jen samičky. Že už přišel čas na nakladení vajíček lze u strašilky snadno vypozorovat- ztloustne. Však jich taky může mít v zásobě až několik set! Vajíčka doslova střílí ze zadečku. Chovateli stačí je opatrně posbírat ze země.


Vystačí si sama
Jedna z unikátních vlastností strašilek je, že k rozmnožování nepotřebuje partnera. Zkrátka až dospěje, začne klást vajíčka. Ovšem ta obsahují pouze matčiny geny, takže z takových vajíček se vylíhnou jenom samičky. Takhle se může stát, že samečci vyhynou. Nežijí tak dlouho jako samičky a navíc jsou menší.
Samozřejmě, pokud je sameček k dispozici, narodí se mláďata s různým pohlavím. Bohužel vůbec nevím, jak skutečné páření probíhá, protože samečci jsou strašně vzácní a málokterý chovatel má možnost je spatřit na vlastní oči.

Vajíčka
Už víte, že strašilky se umí výborně maskovat. A maskovaná jsou i jejich vajíčka- vypadají jako semínka nějaké cizokrajné rostliny. Kdybyste je někde našli, ani náhodou by vás nenapadlo, že je to vajíčko. Krom toho jsou malá a tvrdá. Připomínají mi náboje do dětské kuličkovky.



A teď jedna špagetová...

1. listopadu 2010 v 19:45 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
Zas jednou první článek v měsíci. Tak si dáme nějakou špagetovou, ne?

Šnečci rostou jako z vody. Moc se těším, až budou mít těch slibovaných dvacet cenťáků dlouhou ulitu. Jenže nejdřív musí porůst. Ještě jim zbývá nějakých 7 cm do dospělosti. Takže je třeba pestrá a vyvážená strava. Hodně vápníku a vitamínů...
Divili byste se, jaká věda to je, nakrmit šneky správně. A vůbec se o ně starat. Zajistit vhodnou teplotu a vlhkost v teráriu, zařídit, aby měli dost vápníku..ale přitom ho nesmí mít moc. Nebo když už hodně vápníku, tak také vitamín D, aby byl šnek schopen vápník přetvořit na ulitu...

Hlavní hrdina špagetových fotek: Bí