Prosinec 2010

Jako v lázních

21. prosince 2010 v 10:22 | Karoll |  Šneci Bí a Ria

Šnek je jedno z nejméně náročných zvířáte. Nedávno jsem četla, že jim stačí věnovat deset minut denně. A víte co? Je to pravda.

Ale jednou za čas je třeba terárium umýt, vyměnit podestýlku... To taky netrvá nijak dlouho, maximálně půl hodiny. Ovšem někdy dopřávám šnečkům úplný luxus.

Tak například kašičky. Jsou to domácí směsi pro šneky, skoro jako pro dítě. Nastrouháme jablíčka, přidáme rozdrcené piškoty, trochu neslazeného jogurtu a k tomu lžičku vápníku. Takových receptů je mezi chovateli plno, šneci po těchto kašičkách rostou a ještě jim to moc chutná.

Další (nad)standartní péče můžou být koupele. Ne moc často, jen když jsou šneci špinaví. Myslím, že koupání pro ně moc přirozené není, nicméně mám pocit, že těm mým voda vůbec nevadí. Samozřejmě jen vlažná a v rozumném množství.

Lidé mají různé druhy aromatických koupelí, ale třeba i v pivu nebo čokoládě. A pokud chcete šnekovi dopřát něco podobného, vykoupejte ho v heřmánkovém čaji.
Já osobně to ještě nezkoušela, nikdo u nás heřmánkový čaj nepije. Ale prý má na hlemýždě léčivé účinky, používá se například proti parazitům. Zvláštní, ale funguje to.

Špitálku můj bláznivý!

19. prosince 2010 v 10:18 | Karoll |  Novinky
Vánoce, Vánoce, přicházejí....zpíváte, přátelé?

Jenom jestli je důvod zpívat. Hlavně nezapomínejte, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Hoďte si nohy na stůl a nezapomeňte podrbat své chlupaté zvířací kamarády.

Kočka Bobina je teď celé dny doma. Do těch mrazů se jí nechce a my ji nenutíme. To až na jaře budeme tak krutí, že ji necháme venku. Ale teď má veget. Válí se v pohodlí, když ji nikdo nehlídá, tak se uvelebí v posteli nebo skříni a dostává každou chvíli nažrat. Co víc si může přát?

Není problém pouštět králíka, Bobina mu nic neudělá. Myslím, že moc dobře ví, že by potom musela na mráz. Nebo je moc líná na to, aby chtěla něco chytat? Těžko říct.

Eliott překousal bráchovi nabíječku. Nebyla v zásuvce, takže se mu nic nestalo. Ale díky tomu má omezený pohyb po domácnosti, takže je buď v kleci nebo pod stálým dozorem. Dobře mu tak.
Pavlínka - sestřička - je jediná, kdo ho pustí a nehlídá. Vlastně za to mohla ona, ale co chcete tříletému dítěti vyčítat? Akorát teď má Tondu- tak králíkovi říká- zakázaného pouštět.

Víte, jak tomu králíkovi říká? Špitálek. Sama si to vymyslela. Zajímavé jméno. Ptala jsem se jí, proč mu tak říká.
,,No protože on tak špitá!"


Ježíšek naděluje každému podle zásluh

16. prosince 2010 v 19:03 | Karoll |  Novinky
Co já si přeji k Vánocům? Mobil, ale to stejně nikoho nezajímá.

Nevím, jestli si ten mobil vůbec zasloužím, ale já o tom nerozhoduju. Ale rozhoduji o tom, co dám komu já. Tak například sestře nic, protože si nic nezaslouží. A Leonovi s Brentou obrovskou klobásu.

Vlastně to není klobása, spíš taková "kousací tyč" pro psy. Měří přibližne půl metru a věřím, že jim to vydrží dlouho. Aspoň to není typ věci, kterou by pes slupnul naráz. Už se těším, až si chlupáči budou dárek rozbalovat.

Letos dávám dárek dokonce i králíčkovi. I když, nejsem si jistá, jestli z toho bude mít rozum. Vlastně jsem si jistá, že z toho nebude mít rozum, ale aspoň si pochutná. Dostane totiž pamlsky pro hlodavce v podobě lákavých mrkviček.

Včera jsem byla venku s Leonem. Nevydržela jsem to a na chvíli ho pustila, nohu už má skoro v pořádku. Dováděl jako šílený, měl spoustu elánu. A já mám spoustu fotek, ale většina je nepovedených - vždy je na nich jen nějaká -nepodstatná- část psa.








Uzdravování

12. prosince 2010 v 17:11 | Karoll |  Leon

Už jsem na to přišla.
Já mám chuť psát články, ale nechce se mi lákat návštěvníky pomocí komentářů. Pokud to někdo čtete, tak mě omluvte, pokud jsem si nezapnula komentáře. Časem se to jistě změní.

Leonek se uzdravuje. Je to vidět. Čím dál víc došlapuje na operovanou nohu, i když by neměl. Ale zkuste mu to vysvětlit! Noha se mu potáhla krátkou, hustou a chundelatou srstí. Podsada, která izoluje teplo.

Stehy mu krásně srůstají, brzy zbyde jen jizva. Asi bych mohla trochu pozměnit monolog, kde říkám, že mu stehy brzy vyndají. Už je má dávno pryč. Mimochodem, zítra je školníkolo Mladého Dhemostena. Bude to jistě zajímavé.

Foťák je plně funkční. Jsem ráda, že jsem ho nezničila. Stačilo rozmrazit a usušit. Fotím všechno možné, ale zvířata moc ne. Mám fotku Lea z procházky. A taky porovnání jeho tlapky s mojí nohou.
Legrační.




Smolný den

5. prosince 2010 v 13:32 | Karoll |  Novinky
Dneska se mi nic nedaří. Nechtějte po mně, abych jmenovala.
Můj nejlepší kousek: rozbila jsem foťák.

Šli jsme ven, ostatní bobovali a já fotila. Nejlepší fotky jsou na skokánku. Ale... měla jsem na sobě rukavice, venku byla hrozná zima. Sice byly jen látkové, ale i tak jsem ten foťák nechtěně upustila do sněhu. Čočkou napřed, jak jinak.

Foťák byl celý mokrý, ale doma to uschlo a funguje. Horší je, že se porušila ta mechanická část. Když se foťák vysune, část krycího plastu zůstane v hledáčku. Dá se to ručně -velmi opatrně- odhrnout, ale je to nebezpečné. Jinak naštěstí funguje.

Ale nebudu ho používat, dokud nebude spravený. Preventivní opatření.
Už asi týden nemám vůbec čas ani chuť dávat něco na blog. A když teď nemám ani fotky... předem hlásím svou neaktivitu. Mám nějaké období, kdy mě blogování nebaví. Doufám, že mě to přejde.



Zimní...radovánky? Pch.

1. prosince 2010 v 19:06 | Karoll |  Novinky
Snažím se kráčet rychle, aby Leon neměl tendenci došlapovat na nemocnou nohu. Je mi zima, mrzne mi obličej a odumírají prsty, které mi připomínají spíš kus ledu.  Alespoň že už má Leon sundaný kornout, ještě by mi chybělo, aby mě kosil tou ohavnou (leč praktickou) věcí.

Do háje, cesta prudce klesá a přede mnou je kopeček. Snažím se brzdit, ale Leon není k zastavení. Nohy mi podkluzují na zledovatělé silnici. Á..! Jedna noha mi podjela a taktak chytám balanc. Mám pár sekund, Leon zrovna "obsluhuje" keřík u cesty. Ještě kousek seběhnu a jsem dole. Tohle je nejnebezpečnější část celé procházky.

Alespoň Leon je šťastný. Prvotní nadšení už pominulo, takže uvolněně poskakuje po třech nohách po mém boku. V poklusu si prohlížím Ladovskou krajinu. Sice zimu nenávidím, ale... pár fotek by se udělat dalo.

Ale vzpomněla jsem si na to až večer, když jsem šla strašilkám pro listí. V pět hodin byla tma jako v pytli. Experimentovala jsem s nočním režimem na foťáku, ale člověk musí státněkolik vteřin na místě, aby byla fotka ostrá, což se mi nepovedlo. Přesto se mi snímek zářící lampy ve tmě líbí...