Únor 2011

Belinda a ten druhý

26. února 2011 v 18:54 | Karoll |  naše kozy
Kozí rodinka si dneska vyšla na procházku. Roztomilé.
Počasí veknu vypadá na jaro, případně zimu na ústupu. Pustili jsme kozy ven, ať se trochu provětrají. Malá dvojčátka byla venku poprvé. Chvíli zkoumali nový svět a vzápětí se vrhli na jídlo. Už zkoušejí přežvykovat trávu a seno. Sice ještě chvíli budou na mateřském mléku, ale s typickou kozí žravostí oždibují vše, co dospělé kozy.

Snažila jsem se je vyfotit, ale pořád se mi nedařilo zachytit to, co jsem chtěla. Pořád jsem na to nemohla přijít. Až mi došlo, že se mi nedaří znázornit, jak jsou malá Bella se svým bráškou miniaturní. Nakonec se to vyřešilo- na jednom snímku je s nimi má tříletá sestřička.


Co jsem ještě nevěděla

23. února 2011 v 19:22 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
Nedávno jsem se dívala na televizi a náhodou jsem tam zachytila pořad o Achatinách. Byl to rozhovor s chovatelkou, asi nejzámější u nás. Nebo alespoň mě to tak připadá. Založila klub chovatelů Achatin, do kterého jsem už dlouho přihlášená.

V pořadu jsem se dozvěděla další zajímavost o šnecích, kterou jsem nevěděla. Když odjedu na dovolenou, šneci si třeba na dva měsíce zalezou do ulit a spí. Nejspíš se i zavíčkují. Nepotřebují tedy potravu ani žádnou péči. Zajímavé, ne?
A taky dost praktické. Sice v nejbližší době na tak dlouhou dovolenou neodjíždím, ale stejně bych se bála nechat je doma jen tak. Co kdyby přece jen umřeli? Vyčítala bych si to.
Dost podobných úvah, teď něco veselejšího. No, oni šneci moc zábávní nejsou, abych pravdu řekla. Ale jsou to zvířata, která se ze všech co doma máme nejlépe fotí. Je jedno, kam je položíte. Oni stejně vylezou a začnou pózovat. A navíc nehrozí, že by se fotka rozmazala prudkým pohybem =)





P.S.: Ten nový editor mi dělá binec. Vůbec mi nejde zarovnat fotky na střed. Ani vynechat řádky. Pardon!

My knees are knocking!

21. února 2011 v 20:59 | Karoll |  Novinky
Pitomé fráze z angličtiny. Už mi to leze na mozek. (Překlad názvu článku: klepou se mi kolena)

Před pár dny jsem byla s Leonem na procházce.
Byla tma a mlha, atmosféra jak z hororu. Ale každý den pravidelně po v půl sedmé vyrážím s Leonem ven (no dobře, až tak pravideně ne). Náhubek je stále ve fázi opravování. Říkala jsem si, že snad v tuhle dobu venku na vesnici moc lidí nebude.

Fakt mě nenapadlo, že nějaký magor poleze v takovou dobu na hřbitov. A že tam nechá běhat svého psa, který ani neposlechne na přivolání.

Zrovna jsem přemýšlela, kdo to na tom hřbitově tak huláká, když jsem si všimla zlatého retrívra, který nás pronásleduje. Leon se začal otáčet a já si moc dobře uvědomila, jak většinu psů nesnáší. Nezodpovědný páníček, troufnu si říct "v letech", se vydal chytat svého psa. Jenže ten už byl u nás.




Vycházejí spolu až moc dobře

20. února 2011 v 12:05 | Karoll |  Křečci
Někteří z vás měli obavy, aby spolu křečci dobře vycházeli. Ve zverimexu mě prodavač přesvědčil, že křečíci Roborovského jsou mimořádně snášenliví. Proto jsem si odchytila dva naprosto náhodně vybrané. Nebo "vybrané" není to správné slovo, o vybírání nemůže být řeč. Všechny ty potvůrky zdrhaly strašně rychle a já je jen chytala.

Už je mám skoro měsíc a za tu dobu jsem zjistila, že na hlodavce hlodají hrozně málo. Dala jsem jim do terárka roličku toaletního papíru a zatím ohryzali jen okraje, jinak to funguje jako domeček. To ségřini křečci hlodají jako šílení, jedna rolička je během dne naprosto zlikvidována.

Další věc, kterou jsem zjistila, je, že se k sobě mimořádně rádi tulí. Až podezřele, řekla bych. Vždycky spí vedle sebe nebo na sobě. V ruličce jsou velmi často nacpaní oba. Vážně divné. Jen doufám, že mě nebude brzy čekat překvapení v podobě malých Tornádek.


Křeček námořníkem

15. února 2011 v 17:21 | Karoll |  fotky
Pokoušela jsem se o jakési tématické fotky. Vypůjčila jsem si ségřina křečka džungarského, protoe je mnohem klidnější než ostatní hlodavci v rodině. Napadly mě fotky námořnické. Říkala jsem si, že to nebude tak těžké...
...ale samozřejmě to těžké bylo. Křeček nespolupracoval, pořád utíkal a schovával se. A když už zaujal nějakou pěknou polohu, foťák mi nechtěl naběhnout (vždycky po vyfocení snímku trvá několik dlooouhých sekund, než můžu znovu fotit).

Výsledek mého snažení je zde:


Skoro jako myslivec

14. února 2011 v 17:59 | Karoll |  Reporáže z akcí
V sobotu jsem byla na přednášce pro myslivce.

Probíhala v oboře, kde žijí divoká prasata, mufloni a daňci. Je to hodně velký areál, nevím kolik přesně má, ale tuším že desítky, možná stovky hektarů. Zvířata jsme viděli jen z dálky, tedy krom těch vycpaných.

Jestlipak poznáte všechna?


Prázdniny jsou za mnou...

13. února 2011 v 21:22 | Karoll |  Novinky
...a trochu mě to mrzí.

Ráda bych shrnula, co jsem dělala. Prázdniny byly týdenní a za tu dobu se dá stihnout hodně, a já byla celou dobu mimo domov. Nebo - jak se to vezme. Prázdniny jsem strávila u taťky, což je druhá půlka mé rodiny.

S sebou jsem měla jen křečky, jinak všechna zvířata zůstala doma. Říkala jsem si, že by si měli zvykat co nejvíc. První dny byli z mých sester patřičně vyjukaní, ono dvouleté a pětileté dítě tvoří děsivou kombinaci i pro větší zvířata, než miniaturní křečíky... ale brzy se vzpamatovali a vůči pištění malých dětí se stali imunními. Ovšem když jsem se nedívala, snažily se do nich holky různě šťouchat a zase se bojí lidské ruky. Ale to přejde.

Jinak jsem byla v kině, aquaparku, a..v oboře. Taťka tam měl myslivecké školení. Mám záplavu fotek různých vycpaných zvířat, ale i pár zástupců živých, jako třeba ochočené divoké prase Maxíka. Ten byl opravdu zajímavý. Ale tomuto výletu budu věnovat jeden z příštích článků.

Mimochodem, připravuji nový a doufám, že o něco lepší design.
Alespoň mě se líbí.


Chytit si slunce

7. února 2011 v 9:48 | Karoll |  fotky
Včera jsem vyrazila na procházku se psem dřív než obvykle. Proč by taky ne, když jsou prázdniny?

Už když jsme vycházeli zahlédla jsem za stromy zapadající slunce. Foťák mě tížil v kapse. Zrychlila jsem, abych obešla stromy a viděla tu krásu. Popohnala jsem Leona a už jsme viděli tu krásnou hru barev. Ale bylo to tak daleko...

Foťák už vážil skoro tunu. Musím si to vyfotit! Jenže aby bylo něco vidět, musím na kopec. Zvážila jsem nejlepší trasu a začal závod s časem. Nebo spíš se sluncem... Jak jinak, Leon pořád zdržoval. Když jsem se ohlédla, zjistila jsem, že za námi je už tma. Musím to slunce chytit!

Škoda jen, že to nejde. Ale dřív, než zmizelo za obzorem, zachytila jsem alespoň částečně krásu okamžiku. Možná, že kdybych měla lepší foťák, vypadalo by to jinak... možná..



V zimě do ZOO? Jasně!

4. února 2011 v 22:15 | Karoll |  Reporáže z akcí
Máme pololetní prázdniny - jeden den. Tak jsem ho využili k výletu.

Byli jste někdy v Zoo v zimě? Já ne, tak jsem si říkala, že to bude zajímavé. Nabila jsem foťák, promazala paměťovku...a hurá do zoologické zahrady Ostrava.

Parkoviště bylo skoro prázdné. Hned u plameňáků jsem vyplácala prvních deset fotek a zjistila jsem následující fakt: paměťovku jsem nechala doma. Myslela jsem, že se zblázním. No, měla jsem deset možností na fotku. Takže nezbylo než vymazat nudné plameňáky a čekat na další šanci pro dobrou fotku.

V zoo bylo lidí jako šafránu. 70% všech lidí, které jsme potkali, byli zaměstnanci. Některé cesty se neudržovaly a všude byl sníh. Bohužel začalo foukat, což dost znepříjemnilo celou procházku. Část zvířat jsme ani nezahlédli, jako například hrochy a nosorožce, což nás mrzelo. Na druhou stranu byli venku lvi, levharti a tygr usurijský - všichni procházeli po klecích.
Další zvířata byla pouze v různých pavilonech, jako ohromné (fakt impozantní) žirafy s mládětem, zebry nebo docela útoční pštrosi.

B.C.I. aneb ideální jméno pro křečka

2. února 2011 v 19:26 | Karoll |  Křečci
Konečně už zvládám ty dvě potvůrky od sebe rozeznat.

Tornádo je navzdory svému jménu klidnější, pomalejší a také lidumilnější. Myslím, že bude snazší jej ochočit, už teď se nechá - ačkoliv nerad - pohladit.

Barnabášek je o něco menší a také má roztomilejší kukuč. Přechod barev na hřbetě je u něj plynulejší a celkově má srst světlejší odstín, což je ale na první pohled neviditelné. Dalším identifikačním znakem je jeho bázlivost, stačí se nad terárium třeba jen naklonit a on už peláší pryč.
Když jsem Barneymu vybírala jméno, rozhodovala jsem se mezi Barnabáškem a Cipískem. Třebaže jsem si vybrala první možnost, občas na něj nechtěně zavolám Cipísku. Proto jsem se rozhodla, že jej opět přejmenuji - nebo spíš přijmenuji. Bude mít obě jména. A protože Barnabášek Cipísek zní dost divně, ještěk tomu přidám číslo, jaká měli králové. Od nynejška je to tedy Barnabášek Cipísek I. No není to roztomilé? :D