Květen 2011

Plánujeme koťata

29. května 2011 v 19:42 | Karoll |  Bobina (kočka)
Hned na úvod bych chtěla říct, že s tím vůbec nesohlasím.

Bobinka bude co nevidět mrouskat. A nám doma došla kočičí antikoncepce. Necháme ji vykastrovat. Zní to jednodušše?
Je tu jedna menší komplikace, a to je chycení Bobiny. Chodí domů totiž vysloveně náhodně, někdy přijde každý týden, jindy ji měsíc nevidíme. A na kastraci se musí kočka objednat. Mamka má strach, že prostě v tu dobu bude nezvěstná.

Navíc ona chce koťátka. Takže nechá mrouskání volný průběh a potom bude řešit, co s koťaty. Nejspíš budeme rádi, když je někomu darujeme a o prodeji nemůže být řeč. To je jí jedno, ona chce mít naposledy koťata.

Má to tak vymyšlené, že jí nechá poslední a potom půjde na kastraci. Jenže čeho tím docílí? Příští rok to totiž bude ta samá situace, kočka nebude k dostižení a termín mrouskání se bude blížit. To jsou moje argumenty. Nereaguje. ,,Ale já se o ně starat nebudu." To je poslední, na co se zmůžu.
Ne že bych si s nima nechodila hrát, vzpomínám si, jak měla před (rokem? dvěma?) koťata a jaká s nimi byla sranda. Ale taky jsem je musela chodit krmit, uklízet po nich...


Ranní ptáče dál doskáče

27. května 2011 v 18:10 | Karoll |  fotky
Bydlíme na vesnici. To možná víte.
Po ránu je příroda nádherná. Sluníčko všechno okolo pomalu rozsvicuje hřejivými paprsky, rosa se třpytí... Čím dříve vylezete, tím je zážitek silnější. Často, když jdeme do školy, vidíme na louce srnky, bažanty a koroptve, občas se v trávě mihne zajíc...kouzelné.

A co teprve když jdeme na sedm, tedy o hodinu dřív... Vycházíme z domu krátce po šesté a pohled na probouzející se přírodu (nebo usínající, jak se to vezme) mnohdy bere dech. Nám už tak ani ne, na takové jevy si časem zvyknete.

Tato nádherně zbarvená srnka se pásla sotva čtyři metry od nás. Myslela, že ji nevidíme.



Vivi spí v hamaku

26. května 2011 v 18:14 | Karoll |  Vivienne
Už včera jsem zaznamenala, že Vivinka hamak využívá.

Spí v něm stočená do klubíčka. Plížila jsem se tiše kolem, abych ji nevzbudila. Pohybovala jsem se tiše jako myška, abych ji mohla vyfotit. Už jsem byla na dosah klece, když jsem solidně zakopla o postel a narazila rukou do klece. Vivi ospale rozevřela oči stylem: ,,Co mě sakra rušíš?"


Kvete a odkvétá

24. května 2011 v 19:33 | Karoll |  fotky
Krásným květnovým kvítkům končí kralování křovinám (spíš stromům, ale neva).
Tak tak mě napadlo pár těch zbytků nafotit.


Dva dny jsem zařizovala klec

23. května 2011 v 19:13 | Karoll |  Vivienne
A už jsem ráda, že to mám za sebou.
Dostala jsem klec. Od svého dědy. Je asi stejně velká jako ta moje předchozí, kterou jsem měla vypůjčenou od kamarádky, akorát trochu nižší a širší. Netuším, kde ji splašil a kolik stála, ale nijak zvlášť nově nevypadala. Nechci být moc nevděčná, ale moc se mi nelíbila.


Jak na to: křeččí domeček

18. května 2011 v 19:59 | Karoll |  Jak na to
Mám pocit, že poslední dobou pořád něco tvořím. Asi to bude souviset s Vivienne :D Už pro ni mám domeček, jesličky na pečivo a chystám se na "lanové centrum" :) Až bude nová klec.
Ráda bych vás seznámila s tím, jak si takový domeček vyrobit. Tento článek jste mohli vidět na blogu autorského klubu.

Nemějte obavy, že jde o něco náročného. Žádné vyřezávání ze dřeva se nekoná. Vzhledem k tomu, že jsem ten domek zvládla vyrobit i já, musí být úplně jednoduchý. Jsem totiž úplný antitalent na ruční práce.

Pracuji pouze s přírodními materiály, což je pro křečka ideální. Další výhodou takového domečku je, že je bez výdajů. Navíc si můžete vybrat a přizpůsobit velikost.

A co tedy budete potřebovat?
  • vrbové proutky
  • kratší větvičky ovocného stromu
  • slámu
  • nůžky (zahradní na stříhání větví i obyčejné)
  • režnou nit nebo provázek
Prvním krokem je tedy sehnání potřeb. Začněte tím, že si zajdete pro vrbové proutky. Nejdřív vybírejte mladé, tenké, dlouhé a co nejohebnější proutky. Čím víc, tím líp, když vám pochybí, můžete si znovu dojít. Druhým typem proutků jsou dlouhé, ohebné, ale hrubší. Takové alespoň tři.

Poté si najděte nějaký ovocný strom, který může křeček hryzat. Z něj ustřihněte tři stejně dlouhé větvičky o průměru asi 1 cm. Z nich budeme plést dno domečku, zvolte proto tak dlouhé větvičky, jak chcete mít domeček široký.


Dojíme

15. května 2011 v 15:02 | Karoll |  naše kozy
Kozlík odputoval do světa a Belinda už mlíčko nevypije. Koza sama začala odstavovat, jenže s tím potřebuje pomoc, ještě by do vemínka dostala nějaký zánět. Takže dojíme.


A že je to pořádná akce. Jsou k tomu potřeba alespoň tři lidé, jeden drží kozu za zadní nohy (není na takovou manipulaci zvyklá a kope jako šílená), potom je tu hlavní dojič, který stojí obkročmo nad kozou a dojí. A potom jsem tu já. Mým úkolem je držet kozu za rohy, aby hlavního doječe nenabrala do zadku. Taky jí cpu všemožné listy a trávu k puse. Jakmile polevím (nebo dojdou větvičky), začne koza řvát tak, až všem v okruhu jednoho kilometru zvoní v uších.

Počasí zvířatům prospívá

13. května 2011 v 19:01 | Karoll |  Novinky
Včera bylo nádherně, dneska krásně... jsem se zvířaty pořád venku. Všichni milují trávu a přírodu, stejně jako já. Dokonce jsem včera byla navštívit kámošku i s mými chlupatými miláčky. Ona si taky vytáhla křečky, osmáka...a papouška.

Úžasný model k focení, i když občas trochu nevrle klove. Vyhříval se na sluníčku a čas od času nás pozdravil stylem: "Ahoooj, Arrturrku!"




Jak šel kozlík do světa

12. května 2011 v 7:31 | Karoll |  naše kozy
Není možné, aby se počasí zkazilo tak, jak hlásili ve zprávách. Vždyť včera bylo počasí tak nádherné! Neodolala jsem a šla jsem na celý den ven (po pravdě řečeno - měla jsem zaracha na comp). Vytahala jsem si všechna zvířata. Tedy krom králíka, když jsem měla Vivi, nechtělo se mi hlídat ještě jeho.



Dozvěděla jsem se, že mají přijet kupci kozlíka. Nijak zvlášť mě to nezaujalo, četla jsemsi dál, že. A pozorovala zvířata. Vivi byla v tu chvíli schovaná v kleci, nechtěla jsem ji mít neustále na rameni, protože mě škrábe po krku. Navíc ji Brenta zpod stolu ostražitě pozorovala. Ona totiž není zrovna milovník hlodavců. Zkrátka, ve chvíli, kdyby začala Vivi zdrhat po trávě pryč, byla připravená vyskočit a zakousnout ji. Vidím jí až do hlavy :)

Mamka uvázala kozu blíž k nám, aby se kůzlata držela poblíž. Julča se hodnou chvíli pásla, než ji začala zajímat Vivčina klec...



Slůňátko mělo vykulené oči

8. května 2011 v 19:46 | Karoll |  fotky
O víkendu jsme se opět vypravili do ZOO Ostrava. Jak se zdá, chodíme tam každé roční období (akorát pokaždé s jinou částí mé rodiny). Tentokrát jsem se těšila hlavně na slony, protože jsem celou dobu sledovala průběh chovu (měla jsem to v jednom referátu a už jsem zbystřila) až do úmrtí prvorozeného samečka. Je to velká škoda, ale o to víc mě zajímala holčička.

Jako tradičně patří první fotka plameňákům,, kteří vévodí vstupu do ZOO. A pak už to jelo...




Lenoši jedni! Běhat budete!

5. května 2011 v 20:07 | Karoll |  Křečci
Od té doby, co jsem si pořídila Vivienne, mám pocit, že semým křečíkům dost nevěnuji. Když to vezmu z racionálního hlediska, dopřávám jim stále stejnou pozornost (nehledě na to, že oni často nestojí). Doufám, že je to přece jen pocit.

Dlouho jsem nic nenapsala. Náměty na články jsem měla a čas bych si snadnašla taky. Jenomže jsem měla plnou hlavu nového potkánka a nedokázala jsem nic napsat o nikom jiném. Už se to srovnalo.

Nadpisem článku jsem chtěla sdělit, že křečci ztloustli. Nevím, možná se mi to zdá, ale přesto jsem si uvědomila, že potřebují aktivitu. Tajně jsem doufala, že si vystačí s hrabáním, pobíháním a prolézáním, ale nevystačili. Takže máme kolečko.



Nejdřív ho jen nedůvěřivě zkoumali, ale postupně na něm začali i trochu běhat. Vždycky pár kroků a pak odběhli. To bude dobré, říkala jsem si, princip pochopili. Kolečka jsem si pak pár dní nevšímala a až teď jsem zpozorovala, že je úplně zahrabané akřečci ho využívají spíše jako průchod.




Oblíbená četba králíka je fantasy

3. května 2011 v 18:48 | Karoll |  Králík
V jedné z asi miliónu blogových soutěží, do kterých jsem se přihlásila, je úkolem vyfotit svého mazlíka, jak si čte.

Musím říct, že Toník je vášnivým čtenářem fantasy literatury. Třeba od Harryho Pottera se nemohl odtrhnout a hltal ho od prvního do závěrečného dílu. A nezůstalo to bez následků, od té doby si totiž myslí, že když někoho kousne, může beztrestně utéct - jako Prašivka.


Útěkářka

1. května 2011 v 17:24 | Karoll |  Vivienne
Klec, co mi kámoška půjčila, jsem znovu přestavěla. Zrušila jsem jedno patro. Nebojím se, že by to Viv nějak omezilo, šplhat umí dobře. Navíc jsem jí tam přidala (opět vlastnoručně vyráběné) jesličky na seno, do kterých nejspíš budu dávat sušený chleba.

Nejsem zvyklá zvířata úzkostlivě zavírat. Tornádo s Barnabáškem mají pořád terárko nahoře otevřené, protože už si jsem jistá, že nevylezou. A šnekům můžu taky nechat chvíli otevřeno, nikdy se nic nestane, když je nechám provětrat.

Což u potkana samozřejmě neplatí a já blbec jsem si nedala pozor. No, abych to shrnula, když jsem Vivienne večer plnila misku, zapomněla jsem ta vrchní dvířka zavřít. Netrklo mě to asi proto, že potkanka spala v domečku. Naštestí jsem šla hned potom spát a ona neměla šanci se někam zatoulat.

Bylo to asi půl dvanácté. Nacházela jsem se přesně ve fázi mezi spánkem a bděním, když mi čtyři studené nožky (následované holý ocasem) přeběhly přes obličej. Nelekla jsem se, krásně mi to zapadalo do snu.
Ale přece jen v mé usínající mysli proběhlo: tady není něco v pořádku. Vzápětí jsem se probrala a začala prohmatávat postel, dokud jsem nechytila měkké tělíčko, které se snažilo utéct. Vyskočila jsem s úlovkem na nohy, rychle rozsvítila a strčila tu malou potvůrku zpátky do klece. A samozřejmě jsem zavřela dvířka.