Červen 2011

Pojďme bořit mýty

27. června 2011 v 18:00 | Karoll |  Boříme mýty
Poslední dobou mám chuť dělat změny. Nový design, nové projekty a rubriky. Zatím nevím, kolik toho stihnu, pár věcí už mám rozpracovaných. Něpříklad bych chtěla obnovit rubriku "seznamte se". Ale o tom ještě napíšu, možná.

Každopádně bych chtěla více pracovat s vámi, čtenáři. Proto tento projekt, "Boříme mýty". V podstatě to bude odpovědna na dotazy. Měla by vycházet každý týden nebo dva, podle účasti.
Ptát se můžete na cokoliv, co souvisí s tématem. Tématem bude vždy nějaké zvíře, nejčastěji jedno z těch, které chovám. Lidé totiž mají v hlavách spoustu předsudků a mýtů a ty bych chtěla vyvrátit. Uvedu příklad:

Návštěvník se ptá:
Jsou hadi slizcí?

Já odpovídám:
To je nesmysl. Hadí šupiny jsou na dotek velmi suché. Lidé si to pletou s jinými zvířaty, která jsou slizská a mají šupiny, např. ryby.

Do komentářů pište dotazy na zvíře:

Potkan


Ale nemusí to být nutně dotazy. Můžete se začít rozohňovat nad tím, jak jsou hnusní nebo co si o nich myslíte. A pokud něco z toho bude mýtus, přidám to k dotazům.

Hrdí rodičové šnečí

26. června 2011 v 17:34 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
V minulých úvahách jsem měla pravdu. To osamocené vajíčko bylo skutečně jen předvoj, skutečná nálož mě čekala včera ráno v rohu terária.


Takže, Pavle, opravdu se nepářili jen z potěšení :D

Bude ze mě zahradník

25. června 2011 v 16:39 | Karoll |  Vivienne
Nejsem na to trochu mladá? Většinou se zahradničením začínají důchodci, asi hledají nenamáhavé činnosti, mezi které pěstování kytiček (většinou) patří. Já to ale nedělám z nudy nebo proto, že by mě plevání a sázení bavilo.
Je to pro zvířata, jak jinak.


Poslední dobou musím doma neustále poslouchat, ať nedávám tu zeleninu jenom zvířatům. Okurky jsou přeci drahé. A vždyť jsem slíbila, že si veškeré náklady na zvířata budu hradit sama. Kdybych si to alespoň dala sama, ne, já dám radši jim. A tak dále. Už mě ty hádky unavují a hlavně rozčilují. Mám pak příšernou náladu a jsem schopná říkat příšerné věci.

A už na to kašlu. Dneska jsem si místo nanuka koupila sazeničky. Jsou to kedlubny, poslední bídáci, protože sezóna sázení skončila v květnu. Fakt nemám tušení, jak dlouho porostou, ale každopádně mám v plánu začít si pěstovat zeleninu co nejdřív to půjde. Nebudu ji jíst, kedlubny smrdí, všechny půjdou Vivině a křečkům.
A mamce nedám ani jednu!

Potřebuju cíl...

24. června 2011 v 21:29 | Karoll

... něco, k čemu se upnu.

Letos jsem naděje na tábor se psem vzdala. Připadalo mi to jako ztráta času, přemlouvat mamku znova a znova. Byly z toho akorát konflikty, které neměly jiné než špatné následky. Radši jsem se s tím smířila a letos nejedu na žádný tábor (jeden z těch následků).
Jenže najednou jsem neměla důvod každý den s Leonem cvičit, opakovat, něco ho učit. Jasně, dobrý pocit. Společné chvíle. Bla bla bla. Já chci nějakou odměnu za snahu! A tu jsem neviděla. A proto jsem se (nevědomky) začala od Leona oddalovat, trávila jsem s ním stále méně času...

Teď říkám dost!

Vivi dělá pokroky

23. června 2011 v 19:59 | Karoll |  Vivienne
Jít s Vivienne na procházku už není téměř žádny problém, i když musím dobře odhadnout její náladu. Někdy začne na rameni klimbat nebo leží bez hnutí, jindy je jako tornádo a nevydrží ani pár minut. Chce to trénovat.


Problém s počůráváním téměř vyřešen. Základem každého řešení je příčina problému.
Viv si "cvrnkne" jenom proto, že moč prostě neudrží. Na to už jsem přišla. Nejdříve se objeví kapičky v místě, kde zrovna proběhla. Je důležité si všimnout.
Potom rychle do klece nebo někde, kde může potřebu udělat. Ale vydrží čím dál delší dobu, časem už si zajde, kdy bude sama chtít.

Jinak zatím může svobodně běhat po pokoji, protože téměř nic nehlodá. Zatím mi nerozkousala žádnou z mých věcí (na rozdíl od pískomila, který mi sežral ručník a kalhoty). Náš pokoj jí pomalu ale jistě začíná být malý, ale ze dveří zatím nevyšla, je to strašpytel. Věčně ji nacházím zalezlou ve skříni, batohu, posteli... ale zatím to nevadí.

Ria a Bí mají kamaráda

21. června 2011 v 20:31 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
Nemá žádné jméno.
Netušíme, odkud pochází.
Není známo, jak se k nám dostal.
Víme jen jedinou věc - je to hlemýžď zahradní.


Avšak když má člověk dobré kontakty, může se dozvědět skoro všechno.
Takže se stačilo poptat pár lidí a je mi jasné, že se v terárku neobjevil jen tak. Šušká se, že ho tam propašovala moje nejmladší sestra Pavlínka. Mám to ze spolehlivého zdroje.

Měla bych se toho šnečka zbavit, odnést ho někam do přírody, ale pořád zapomínám. Samozřejmě to musí být někdy, až se nebude Pavlína dívat, nestojím o scény typu: ,,Já chci šnečka!". Zatím tedy pokojně žije v terárku, přelézá přes mé velké šneky a baští piškoty.
Ale jen zatím, budoucnost má nejistou...

...a prostě odcházel.

20. června 2011 v 19:44 | Karoll |  Leon
"Kde je Leon?"
"Nevím, naposledy jsem ho viděla někde tam..." máchne rukou směrem k druhému konci zahrady, kde se plot stýká s jakýmsi lesíkem, skrz který teče potok.

Super, pomyslím si. V poslední době jsem neměla čas se Leonovi věnovat, a zrovna když si ho udělám, někam si odejde. Ale popravdě mám i trochu strach, jestli zase neutekl potokem. Toto začne dělat, když se nudí... vydám se ho tedy rychle hledat.

Zotavená a v pohodě

19. června 2011 v 18:55 | Karoll |  Bobina (kočka)
Ta malátnost po kastraci netrvala ani pár hodin. Bobka se pořádně prospala a začala se zotavovat. Nemusela mít ani kornout, kočky si prý stehy nevytahují, jak tvrdil pan doktor (přesněji řečeno si je obvykle nevytahují, ale za celou praxi měl jen jeden takový případ..).

Když už byla kočka doma, nasadili jsme jí obojek proti vnějším parazitům, tedy klíšťatům. Na nic takového sice nebyla zvyklá, ale chytla se rychle a s novým obojkem se sžila. Jsem zvědavá, jestli to bude fungovat...

Jinak se Bobina vyvaluje doma, každou chvíli ji najdeme v posteli nebo (v horším případě) ve skříni. Takový luxus se jí očividně zamlouvá...


Kolik vajíček asi šneci vyprodukují?

13. června 2011 v 20:10 | Karoll |  Šneci Bí a Ria
Tak trochu sázka do loterie.

Na netu, v různých stránkách věnovaných achatinám, psali, že vajíček může být 30 až několik set. Mí šneci nakladli jednu snůšku, která obsahovala zmíněných třicet vajíček. A teď asi měsíc pauza. Co bude dál?
Nedávno jsem zahlédla, jak se podruhé páří. A logicky jsem očekávala vajíčka.

Jenže, opět dlouho nic, aspoň měsíc to byl, možná více.
A po čase se na půdě objevilo vajíčko. Jediné malé, osamocené vajíčko. Nebylo ani správně zahrabané. Při bližším prozkoumání a načerpání dat z internetu jsem dospěla k závěru, že je neoplodněné.

Náhle jsem si vzpomněla, že podobné osamělé vajíčko jsem už viděla. Bylo to pár týdnů před první snůškou, jakýsi nenápadný předvoj. Teoreticky by měli šneci znovu naklást. A já už spoustu dní čekám...a pořád nic...

Pozn. Ty zatracené fotky mi nejdou nahrát.

Bobinka šla na kastraci

11. června 2011 v 18:37 | Karoll |  Bobina (kočka)
Tak nakonec mé argumenty zabraly a Bobina byla objednána k veterináři.

Kočka se téměř každé ráno vyskytuje za oknem, kde loudí něco k snědku. Většinou ji prošvihneme nebo nemáme čas, když jdeme do školy. Tento týden jsme ale všichni dávali pozor a kdykoliv se za oknem mihla bílá srst, okamžitě jsme chystali granule.

Chytit ji by nebyl problém, ovšem kočka musí před kastrací držet jednodenní hladovku. Neměli jsme jistotu, jestli se objeví v pravý den. Takže když jsme ji zahlédli tři dny před kastrací, vzali jsme ji domů. Provizorně bydlela nahoře, v bytě u půdy. Dokud ji mamka nešoupla do přepravky a nejela s ní k veterináři.

Když se vrátili domů, vypadala Bobinka žalostně. Svaly měla ještě po narkóze ochablé, nemohla chodit a jen žalostně mňoukala. Dokonce se počůrala a byla celá mokrá, tak jsme ji opatrně umyli. A to vyholené místo, obarvené (desinfekcí?) na zeleno...Bylo mi jí strašně líto, vypadala ze svého stavu vyděšená.
Já jsem zrovna odcházela pryč, když nebohá Bobinka usnula. Když jsem se večer vrátila, byla mnohem čilejší a spokojenější. Rychle se zotavuje.

Záchodový fenomén

6. června 2011 v 19:05 | Karoll |  Vivienne
Tak už jsem také podlehla.

Ti z vás, kteří se ve zvířecím světe orientují aspoň trochu, musejí znát zvířecí záchodky. A snad každý už musel aspoň jedním uchem slyšet o kočičích záchodcích, ne?

Ovšem někoho může překvapit, že taková "vymoženost" je i pro menší zvířata, od králíků po křečky. Proncip je v tom, že čistotnější zvířata chodí dělat potřebu do rohu, alespoň to čurání. Záchodek je praktický v tom, že místo abyste vyměňovali podestýlku a čistili klec pokaždé, když začne moč páchnout, prostě vezmete záchodek, vysypete ho a umyjete. Šetří to čas i peníze, zvlášť za dražší podestýlku.

U nás ve zverimexu měli jen velký pro králíky. Ten jsme Tondovi koupili a já si objednala záchodek pro menší hlodavce.


Foto v trávě

4. června 2011 v 17:20 | Karoll |  fotky
Všimli jste si, jak je teď populární focení sedmikrásek?
Ani se nedivím, když v té trávě nic moc jiného neroste...








To je asi poslední pampeliška na naší zahradě.

Mazlení s Belou

3. června 2011 v 15:32 | Karoll |  fotky
Belinda je zlatíčko. Vůbec se nebojí, ráda se nechá drbat a hladit.. jen kdyby tak neječela, když jde třeba někdo kolem.

No, tohle je další z mých oblíbených fotočlánků. Když jsem tak seděla vedle Bely, fotila jsem ji ze všech stran a směrů. Tentokrát jsem experimentovala s makrem.


Na procházce se psem a potkanem

2. června 2011 v 15:15 | Karoll |  Vivienne
Vivienne si už na mě zvykla. Učím ji zůstávat na rameni. Moc ji to tam nebaví, vždycky vydrží pár minut a pak už vymýšlí všelijaké způsoby, jak se zebavit. Jak jinak než utéct, že.

Dneska jsem vzala Leona na procházku. Vivi měla zrovna venku vytaženou klec, nosila jsem ji na zahradě. Tak jsem přemýšlela...a nakonec, proč ne? A vzala jsem ji s sebou na procházku.
Leon s tím problém neměl. Sice hlodavce radši loví, ale pomalu ale jistě si zvyká na všudypřítomný pach potkana. A jakmile jsem mu ukázala vodítko, rázem zapomněl, že mám něco na rameni.


Zvolila jsem jen krátkou trasu, nevěděla jsem, jak dlouho vydrží být Vivienne v klidu. Šlo se mi dobře, akorát jsem se navlékla do mikiny, aby mě Viv pořád neškrábala po krku.. Navíc kdyby chtěla, může se schovat do kapsy nebo kapuce.

Přesně v polovině mi Vivi začala slézat po zádech, rychle jsem ji chytala. Do té doby byla v naprosté pohodě, ani se nehnula. Nejspíš byla vyvedená z míry změnou prostředí ;) Každopádně jsem ji pak zkusila strčit do kapsy a vydržela tam déle než obvykle - něco přes minutu.

Domů jsem šla s radostným vědomím, že jsme zase o krok dál.