Červenec 2011

About last morning

27. července 2011 v 16:14 | Karol Dee |  Vivienne
Mnoho chovatelů potkanů má své miláčky puštěné non-stop. Říkala jsem si, že bych mohla začít tím, že Vivienne nechám puštěnou přes noc. Nejsnesitelnější možnost, jak ji na to zvyknout, bylo pustit ji ráno.
Probudila jsem se před sedmou, z čehož jsem nebyla zrovna nadšená. Kromě toho mi strašně stály vlasy na hlavě, úplně jsem cítila, jak je jedna strana zplihlá a druhá načepýřená až hrůza. Nevrle jsem si představovala pohled do zrcadla a okamžik, kdy mě zaplaví zoufalství... Jednoduše řečeno, krásná ranní nálada. Alespoň kdyby se mi podařilo usnout..
Nepodařilo, protože Vivi se rozhodla vstávat také. Dělala rachot, tak jsem si řekla: proč ne? A pustila jsem ji. Ihned mi vlezla pod peřinu. Snažila jsem se ležet klidně a čekat, až se uvelebí. Ve chvíli, kdy ji začaly zajímat moje nehty na nohou, vznikla tato básnička:

Vlasy mi na hlavě stojí.
Potkan kouše mě do palce
myslí si, že to je legrace
a zatímco se mi spát chce
myšlenky v hlavě se rojí.

Samozřejmě to lechtalo. Nevydržela jsem a cukla jsem nohou, na což asi Vivi čekala, protože v tu chvíli zaútočila na moji nohu. Chtěla si hrát na kousanou, potvora. Jenže já nechtěla a už mě začínala štvát. Na chvíli jsem ji odehnala hlouběji do peřin, jenže za chvíli mi přeběhla po obličeji. To mi nevadilo, ovšem ve chvíli, kdy mi stračila čenich do pusy, mi ruply nervy a zavřela jsem ji zpátky do klece. Tolik k novému režimu.



Příroda pohledem chataře

18. července 2011 v 17:14 | Karol Dee |  fotky
Víkend jsem strávila na chatě někde v dupě, ale bylo to tam bezvadné! :)
Pořád jsem otravovala s foťákem, jak je mým (zlo)zvykem. Pár fotek všeho kolem mám, včetně přírody. Hezky se tam procházelo ;)





Plavila jsem psy

15. července 2011 v 18:39 | Karol Dee |  Leon
Leon vodu nesnáší a dobrovolně do ní nevleze.
Tak jsem se rozhodla ho to naučit - v létě mu je strašné horko a trochu ochlazení neuškodí, navíc kdyby chodil plavat, aspoň se bude trošku hýbat.
Před pár dny jsem s ním vlezla do kapřáku (kaprový rybník, umístění: zahrada). Hlavně ho do ničeho nenutit, opakovala jsem si. Po krůčcích jsem ho lákala do vody, pojď, Leonku, ták je hodný, ještě kousek... šel po kolena, ještě krok...ve chvíli, kdy se voda dotýkala hrudníku, se zastavil a dál už nešel. Tak jsem s ním chodila po okraji, Leon se chvilku brouzdal a pak už mě táhnul z vody ven, že mi zůstala croska v bahně.

Pokud to budu opakovat vždycky, když bude horko, určitě ho to začne bavit a možná si spolu i zaplaveme. Musím být trpělivá.

Boříme mýty - potkan

14. července 2011 v 17:59 | Karol Dee |  Boříme mýty
A jsem tu s prvním dílem nového seriálu.
Jsem moc vděčná lidem, kteří poslali svůj dotaz. Pojďme se tedy podívat na zoubek potkánkům, tvorům milovaným i nenáviděným.

1. Moniska se ptá:
Je pravda, že potkan půlku dne prospí?

Odpovídám:
Sice jsem to neměřila, ale myslím, že ano :) Spí skoro pořád, ale když ho někdo probudí a chce si hrát, vydrží pěknou chvilku řádit a třeba po dvou hodinách zase usne.

2. Kōri-sama se ptá
Jak dlouhého života se dožívá potkan?

Odpovídám:
Bohužel nežije tak dlouho, jak by se dlao čekat - dožívá se zhruba stejného věku jako mnohem menší křečci, okolo dvou až tří let.

Šnečci se líhnou

13. července 2011 v 18:29 | Karol Dee |  Šneci Bí a Ria
Těch deset dní uteklo jako voda. Podle rad Ádi jsem vajíčka přikryla lignocelem (kokosová drť, funguje jako hlína) a několikrát denně rosila rozprašovačem. Jednou jsem si všimla malinkého tělíčka, které vykukovalo z prasklé skořápky. Říkala jsem si, že ho nechám, vyleze sám.
Za pár hodin tam bylo další tělíčko a já nevěděla, kolik jich tam je, protože většina vidět nebyla.

Tak jsem čekala. Dva dny jen tak nehybně leželi. Třetí den jsem si řekla, že když sami nevylezli, pomůžu jim. Případně zjistím, jestli jsou v pohodě. Opatrně jsem se natáhla pro první tělíčko - k mému překvapení jsem nahmatala už pevnou ulitu, téměř průhlednou. Opatrně jsem tvorečka přemístila na sépiovou kost. Napjatě jsem čekala, jestli z ulity něco vyleze. Po pár minutách se objevila tykadélka.
Tak jsem k němu přidala dalšího šnečka. A začala jsem odhrnovat lignocel a nacházela další a další spící šnečky. Některé jsem dávala na meloun, jiné na sépiovou kost - nevím, co potřebují dřív...po chvíli jsem přinesla další odkládací prostory - okurku a piškoty. Šnečci jsou tak malincí, že ani nepoznám, jestli jedí - stěží vidím milimetrové pohyby při přesunu.



Ďábel s korálkovýma očima

12. července 2011 v 18:49 | Karol Dee |  Vivienne
Fakt šílené stvoření, ta moje potkanka!
No, prázdniny už se začínejí pěkně rozjíždět, co? Snad poprvé jsem měla čas se té potvoře věnovat, tak jsem ji vytáhla ven a položila na trávu. Rychle se rozhlédla a pak vystřelila pryč. Hopkala po trávě, že bych se smála, kdybych neměla strach, že mi někde zaleze a potom ji budu dolovat a přemlouvat, aby ke mně zašla. Ona by neutekla, ale trvalo by jí dlouho, než by si na mě vzpomněla.

Kromě toho ve chvíli, když Vivienne pádila k přístřešku, kde je plno různých krámu a taky otevřené sklepní okénko (ouha), zvedla se Brenta a šla se podívat, co to vyvádím (dvakrát ouha). Tak tak jsem Viv chňapla, když probíhala pod smetákem.

Jenže mi to nestačilo, prostě jsem musela mít fotku v trávě. Stihla jsem jednu pěknou, než se zase rozkoukala, a pak už jsem ji držela, protože objevovat svět ji baví. Musím jí pořídit ten postroj, abych mohla být trochu víc v klidu..




Houpající se domeček

11. července 2011 v 18:10 | Karol Dee |  Křečci
Nejprve bych chtěla říct, že nápad na domeček je z křeččího klubu.

V posledním měsíci Tornádo s Barneym objevili kouzlo požírání vlastního obydlí a ohlodali svůj domeček až "na kost", takže byla vidět konstrukce. Musím jim koupit nový, nejspíš to bude ten samý, docela jim vyhovoval.

Nicméně přece musejí někde bydlet a aby nemuseli být na zemi, vyrobila jsem tento jednoduchý závěsný domeček. Je z krabičky od pomerančového čaje, jen jsem udělala otvory po stranách. Příjemně se s ním pracovalo, taková rychlovýroba...a navíc to vevnitř příjemně voní po pomerančích, ale jen náznak...

Ti dva šílenci se ho hned vrhli zkoumat.
Zábava č.1: Okusovat provázky, na kterých domeček drží
Zábava č. 2: Okusovat domeček
Zábava č. 3: Snažit se ho podhrabat
Zábava č. 4: Vlézt dovnitř


První se dovnitř odvážil Barnabášek a hned si to tam zamiloval. Za chvíli už v něm spinkali oba dva. nicméně když jsem asi za hodinu přišla, domek už byl kompletně odpoutaný a ležel na zemi, zatímco nosné provázky bezmocně visely ve vzduchu.
Takže houpací domeček se přestal houpat rychle.

Křečci v akci

10. července 2011 v 19:10 | Karoll
Konečně jsem se po půlroce dokopala k tomu, abych dokončila své veledílo s názvem křečci v akci. No, vlastně jsem ho nedodělala, je bez zvuku, ale ten program se mi každou chvíli zasekne a já už na to nemám nervy.
Je to směska videí, která jsem natočila v jeden den, dalo by se to nazvat "Křečkův den". Vybrala jsem pár nejlepších částí nebo i obyčejných scének, kdy jsem si s nimi graficky vyhrála, mělo by to působit legračním dojmem. Snad se vám to bude líbit :)

Hra s výrazy

9. července 2011 v 12:35 | Karoll |  Leon
Trošku jsem Leona fotila, hlavně oči a různé části těla, docela jsem se bavila. Když jsem se pak na to s odstupem podívala, viděla jsem jakýsi příběh. Rozhodla jsem se s tím trochu pohrát a vzniklo následující minidílko. Cítím, že bych měla dodat něco fakt hlubokomyslného, o naději a tak, ale nic mě nenapadá.


Jak na to: Ledová pochoutka

8. července 2011 v 18:30 | Karoll |  Jak na to
Hodí se pro: hlodavci, někteří psi

Vlna veder je tu - konečně! Opalování, koupání, výlety...jenže co se líbí nám, nemusí dobře snášet všechna zvířátka. Měla by se vyhýbat sluníčku a držet se v chladnějších místech. Vymyslela jsem osvěžující pochoutku pro každé zvíře, které má rádo ovoce - ať už hlodavci (křečci, králíci, potkani), býložravci (koza) nebo i některé šelmy (fretka, pes). U pejsků záleží na individualitě, někteří ovoce zbožňují a jiní se mu vyhýbají.

Potřebujeme: směs ovoce, vodu a formičky na led
Můžete využít jakékoliv ovoce (a nějakou zeleninu), které má vaše zvířátko rádo. Já tam měla nějaké jahody, jablko, bananán a meruňky. Všechno nakrájejte na menší kostičky a různě promíchané vložte do formiček na led. Pro lepší chuť můžete kápnout trochu přírodní šťávy, třeba z citrónu. Potom zalijeme vodou.


A jak možná tušíte, vložíme do mrazáku a čekáme do naprosté tvrdosti. Může trvat pár hodin, ale počítejte alespoň jeden den, záleží na mrazících schopnostech mrazáku.

Malá chlupatá modelka

7. července 2011 v 19:07 | Karoll |  Vivienne
Pár jednoduchých fotek. Zjistila jsem, že nastavit si odbarvení už přímo na foťáku je nesmysl, protože to pak dělá binec a fotky jsou téměř needitovatelné. Aspoň jsem si pohrála s rámečkem.

Vivienne dělala při focení ty svoje šílenosti. Vždycky na okamžik ztuhne a potom vystřelí jako šílená a několikrát oběhne klec. Hyperaktivní blázen je to.



Letní sestřih

5. července 2011 v 18:30 | Karoll |  Novinky
V létě je vždycky horko, ať už momentálně vypadá počasí jakkoliv, brzy udeří vlny tepla. Psi se v té době vždycky trápí, obzvlášť ti dlouhosrstí. Doporučuje se je na léto stříhat, alespoň ty nevýstavní. Rozhodla jsem se, že to zkusím. Nejsem žádná kadeřnice a ani to nemám do budoucna v plánu, ale psů mi bylo líto.
Ale těch keců, když jsem se zmínila doma! Ani nebudu citovat, jako co podle mamky bude Leon vypadat.

S tím jsem měla v plánu si pohrát, udělat mu slušivý sestřih...Jenže spolupráce naprosto nulová, takže jsem se spokojila s ostříháním zadní části těla. Prostříhala jsem kalhoty a úplně zaoblila zadek. Tam má jedno problémové místo, protože na něm vždycky leží, kůže se mu pod vrstvou chlupů zapaří a vzniká svědivý strup, který Leon vykousává. Kolem tohoto fleku jsem to tedy dost zkrátila, ale skoro to není poznat.

předtím...

potom:

Nevidíte změnu? Nevadí.

Lidé jsou ráno ospalí, můj pes srší energií

2. července 2011 v 14:35 | Karoll |  Leon
Dala jsem si předsevzetí, že o prázdninách budu brzy vstávat.
Také jsem si slíbila, že zhubnu. Kombinace těchto dvou věcí je nasnadě, chodím teď každé ráno běhat (zatím jsem byla dvakrát :D).
Jsem ráda, že všichni členové rodiny jsou nenapravitelní spáči, do devíti hodin ráno je v celém domě ticho a nepohne se ani lísteček. Vyhovuje mi to. Ovšem jakmile jsem vylezla ven, hrnul se na mě Leon jako velká voda, div, že jsem nespadla.

Ale já jsem se nechtěla nechat odradit od svého šlechetného úmyslu, takže jsem se s ním přivítala a pokračovala ven z branky. Nechtěl mě pustit, dokud ho nevezmu s sebou. Super, běhat s tím slimákem je asi stejné, jako závodit v plavání s navlečenými rukávkami (křidýlky). Trvala jsem na tom, že zůstane doma. Ale bála jsem se, že uteče potokem.
Asi padesátkrát jsem důrazně zopakovala ,,zůstaň!". Po chvíli si trpitelsky sedl a tvářil se ukřivděně. Konečně jsem se rozběhla a přemítala, jestli je ještě za plotem. Za zatáčkou jsem se chvíli zastavila a čekala, kdy se ozve šplouchání. Nehodlala jsem tam ale strávit celý den, takže po půl minutě jsem skutečně běžela pryč.