Srpen 2011

Chudák Vivi, já jsem taková...

31. srpna 2011 v 20:08 | Karol Dee |  Vivienne
A v poslední den prázdin jsem Vivienne zranila.

Já nechtěla, byla to nehoda. Samozřejmě že za to můžu já, měla jsem dávat pozor. Prostě jsem seděla u počítače na jezdící židli. V jednu chvíli mi ještě běhala po klávesnici. Najednou něco spadlo za sestřinou skříní.
Zase něco provedla, pomyslela jsem si a rychle se odsunula od stolu. Cítila jsem, jak kolečka do nečeho narazila. Ozvalo se zarachocení a také jsem uslyšela kviknutí. Rychle jsem se podívala pod sebe a děsila se toho, co uvidím.

Likvidátorka

29. srpna 2011 v 18:18 | Karol Dee |  Vivienne
Vivienne má rázně omezené vycházky.

První důvod je její bezpečí. Když jsem byla na prázdninách, Vivienne zdrhla. Otčím ji úplně náhodou našel na schodech na půdu. To bylo o fous, těžko by ji hledali právě tam. Kdyby aspoň přiběhla na jméno...takhle bych ji už nikdy neviděla.

A druhý důvod? Rodina se bouří, protože Vivi začíná likvidovat. Mi zatím vykousala "jen" díry do oblečení (má oblíbená značková mikina to odnesla nejvíc). Od té doby přísně hlídám, jestli je skříň zavřená. Taky se vloupala do jedné bonboniéry. Sežrala jen kousek bonbonu Toffife (ani se nedostala k oříšku), ale stejně mě to naštvalo, protože jsem ji měla připravenou jako dárek pro kámošku. Takhle jsem ji musela sníst (ach, já chudáček...)
A to jsou zatím převážně moje ztráty (očividně mě má nejradši). Ségře dneska udělala díry do jejího (aj, drahého) batohu na tenis. Naštěstí neprokousala dno, jen ten potah, ale stejně byl doma virvál..

Takže ji čeká přísné střežení na jejích vycházkách. Super. Doteď běhala i pár hodin, ale to se jí teď zkrátí, tolik času nemám.
Nejlíp jí je zatím na trávě, ale za chvíli nastoupí chladnější dny a žloutnoucí tráva. No, nevím, co s ní budu doma dělat.


Foťák se definitivně...odporoučel

27. srpna 2011 v 18:15 | Karol Dee |  Novinky

No, snad to tak definitivní není, protože nový mám slíbený až za půl roku. Samozřejmě je to moje smůla (chyba taky). Když fotku vyfotíte, objeví se takové šmouhy, jakoby z fotky stékala barva. Zatím se to ještě nestalo.
Je fakt, že foťák každou chvíli vymyslí něco nového - zčerná obrazovka, musíte na jednom místě zatlačit do objektivu. Někdy se nezapne, jindy se několikrát maximálně vysune a zasune, než se ustálí. Poslední hit mého křápu je, že se sice zapne, ale nevysune objektiv. Opět je potřeba zatlačit (na jiné místo) a následně přimáčknout spoušť... hotová alchymie. Ale je fakt, že ho to zatím vždycky přešlo (vzápětí však "vymyslel" něco nového). Já ale nemám prachy na nový foťák, tak se budu muset obejít bez něj.

Naposledy jsem tedy nafotila dovolenou. Za dva týdny v Chorvatsku mám asi 200 fotek, z toho asi třetina povedených, zbytek spíše nutný. Musím říct, že to byla celkem dlouhá doba a už se mi solidně stýskalo po všech mých zvířatech - hlavně po psech a Vivienne.
Mimochodem, druhého jdeme poprvé na cvičák, tak držte palce. A teď ochutnávka od moře:


Za tím rackem jsem plavala snad několik kilometrů. S foťákem nad hlavou.
A on si ze mně dělal akorát srandu, protože udržoval stále stejnou vzdálenost.


Na pláži.


Jeden z překrásných západů slunce.

Cvičák...pro každého?

10. srpna 2011 v 18:19 | Karol Dee |  Leon
Nepochybovala jsem o tom, že Leon potřebuje lekce poslušnosti jako sůl. Ovšem poté, co jsem byla ve styku s jinými psy, mi Leon přijde jako nejposlušnější pes na světě.
Nicméně stále uvažuju racionálně. Každý pes by měl chodit na cvičiště. A když už mám konečně povolení od rodičů, hodlám ho využít.
Původně to mělo být přes prázdiny, ale když jsem to zkoumala blíž, zjistila jsem, že začátek jsem prošvihla, byl totiž už v červnu. Nezbývá než čekat na další kurz, který by měl startovat začátkem září.

Už teď se těším. Mnohem víc než na školu. "Netěším se do školy" je trochu otřepaná fráze, že? Dříve jsem to říkala jen tak, ale po dokončení osmé třídy už pro mě škola znamená stres. Já jsem tedy celkem vzato ignorant, ale i tak vnímám nátlak a pěkně mě to štve. A není to jen učení, protože jsem ignorant a navíc ještě flákač, takže se šprtám minimálně. Spíš mě tam deptají někteří lidé, vztahy s "kamarády", kteří mi koncem roku vážně lezli na nervy. Děsí mě představa dalšího roku.

Takže věřím, že se na cvičáku odreaguji. Vždycky se se psem odreaguji. Ale znáte to - jak často si uděláte vy čas relaxovat? Ve chvíli, kdy chci být dvě hodiny se psem venku, zjistím, že mám ještě kupu věcí na práci. Takhle, když mám nadiktované, v kolik hodin se mám dostavit na cvičák, je pro mě relaxace snazší, protože mě netrápí vědomí, že bych měla dělat něco užitečného. Hlavně proto, že učit psa poslouchat užitečné je.

No, jen doufám, že nás tam vezmou. Přece jen, čtrnáctiletá holka s osmdesátikilovým nevycválaným psem... pravdou je, že Leon se nesnese s každým psem. Na některé útočí, ale když jsem u něj já, zvládám ho. Problém je spíš v jeho soustředění - výborně poslouchá doma na zahradě. Ale v cizím prostředí... úplně mě ignoruje. Jakoby neuměl vůbec nic. Hodinu ho přemlouvám, aby si sedl na zadek.
Od cvičáku si slibuji, že se zbavíme přesně těchto dvou problémů - soustředění v cizím prostředí a útočnosti na některé psy. Držte nám palce.

Prodám šneka. Značka: roste rychle

9. srpna 2011 v 19:09 | Karol Dee |  Šneci Bí a Ria
Spočítala jsem posledních 40 afrických šneků, nejmíň stejně tolik už je pryč.Konečně jsem se dokopala podat inzeráty.
Pokud i vy stojíte o to pořídit si tohoto nenáročného domácího mazlíčka, stačí se ozvat. Nesežere toho tolik, potřeby má minimální; krmit, rosit, jednou za dlouhou dobu vyměnit substrát. Žádné mazlení nepotřebuje, ale nevyhýbá se mu. Ideální zvíře pro lidi, kteří nemají moc času. Pravidelná denní péče zabere sotva deset minut. Ulita tohoto druhu (Achatina reticulata) doroste asi 16 cm.
A co víc: lze zasílat poštou. Neváhejte, dokud mají prakickou velikost :)

Foto rodičů: ZDE