Říjen 2011

Pes se veze...emhádéčkem

18. října 2011 v 18:52 | Karol Dee |  Leon
Věřili byste, že osmdesátikilový pes pojede autobusem za poloviční?
Tramtadadá, světová premiéra Leona v autobuse....proběhla už někdy o prázdninách :) Nevím, kde se vzalo rozhodnutí jet domů z města městskou hromadnou dopravou, když pěšky jsme to měli jen půl hodiny chůze...
Každopádně při prvním pokusu jsem měla velké štěstí, totiž že nám jela nízkopodlážka. Tišší, pro psa prostornější autobus bez schodů je pro začátek ideální. Navíc jsme jeli jen jednu zastávku. Musím říct, že to zvládl skvěle. "Bez řečí" mě následoval do autobusu a potom si lehnul na místo pro kočárky. Vzhledem k tomu, že tam bylo pět a půl lidí, to bylo jedno. Bezpečně jsme vystoupili.


Jak na to: hračka pro potkany

14. října 2011 v 18:33 | Karol Dee |  Jak na to
Všimla jsem si, že se Vivienne celou noc v kleci nudí. Samozřejmě pobíhá a šplhá, ale nemá nad čím přemýšlet. Proto jsem začala vymýšlet způsob, jak ji zaujmout a zabavit, aby si alespoň trochu procvičila mozkové buňky.

Vyrobila jsem úplně jednoduchou hračku, která se hodí pro chytřejší hlodavce jako jsou právě potkani. Možná by to zaujalo křečka syrského, nemám zkušenost. Inspiraci jsem nalezla u psích kongů, jen jsem je hodně zmenšila a zjednodušila.

Potřebujeme:
2 víčka od PET lahve
pamlsky
izolepu
provázek

Jak jsem rozmačkala budoucí šneky...

11. října 2011 v 15:55 | Karol Dee |  Šneci Bí a Ria
Všechny šnečky už jsem rozeslala. Kromě jednoho pochybení pošty dorazili všichni do svého nového domova, většinou v dobrém stavu. Mám z toho radost. Už jsem se tak nějak smířila, že žádné další šnečky mít nebudu, proto mě zaskočila početná snůška.

Přestože Ria umřela už dříve, teprve teď se objevila hromádka jejích potencionálních dětí. Byla ukázkově zahrabaná, vajíčko jedno jako druhé...Krásné. Původně jsem chtěla vajíčka zlikvidovat, ale teď, když umřela...nebylo by hezké si jednoho malého šnečka nechat a pár jich prodat? Čekalo mě dlouhé rozhodování...

Bylo mi strašně líto ničit Riin odkaz, takové krásné dílko přírody, ale nakonec jsem se rozhodla v chovu nepokračovat, protože šnečci jsou závazek na pěknou chvilku a je třeba jim shánět nový domov. Člověk nikdy neví, jestli se podaří mláďata udat. A taky jsem se rozhodla, že alespoň prozatím další šneky chovat nebudu. Věděli jste, že takový slizáček žije přes pět let?

Jak se tedy vajíček humánně zbavit? Áďa mi poradila, že nejlepší je rozmačkat je na kaši a nechat šnečkovi sníst. Odporné, že snědí vlastní děti. Já vím, mají ve vajíčkách spoustu živin a tak...sama jsem si všimla, jak byl Bí po snůšce vyčerpaný. Vajíčka jsem pečlivě umyla a přitom jsem zírala, jak je to vlastně pěkné. Dokonelé kuličky, s tvrdou skořápkou, úplně bílé...jak chrastily... Už jsem byla rozhodnutá, že je rozdrtím, ale stejně se mi ruka s vidličkou zastavila a já znovu váhala.


Představtesi prosím, že jsou bílá.


Cvičíme a trénujeme

9. října 2011 v 18:54 | Karol Dee
Ráda bych se vymluvila, že články nepřibývají, protože se nic neděje, ale pravdou je spíš opak. Nevím, proč se vůbec k blogu nedostanu. Přitom mám už v duchu námětů na články, že nevím, kam s nimi...chuť psát mám, čas by se taky našel...asi mám nějakou krizi.

Se zhoršením počasí nastává chvíle pro mého psa, mám takové tušení, že na cvičáku mu bude rázem perlit. Je to tím, že mnoho páníku se v dešti a úděsné zimě nedostaví. (Ne že by se mi chtělo.). Tím pádem bude mnohem méně psů a tím pádem mnohem více Leonovy koncentrace. Krom toho bude mít více energie, během babího léta mu ještě bylo horko...

Jsme ve třetině kurzu a začínám vidět výsledky. Chůze u nohy Leonovi nikdy nedělala problém, jediný (leč obrovský) nedostatek byl v tom, že se na mě nedíval. A když se na mě nedívá, pokukuje po psech...někdy zavrčí...někdy dokonce vyjede. A tomu chci zabránit, že.

Leon naprosto fascinovaný létajícím balónem.

Černé a chlupaté miminko

1. října 2011 v 17:34 | Karol Dee |  Králík
Že mi foťák odepřel poslušnost už asi víte. Trochu mě zklamal, na druhou stranu - konečně volná! Už mám vyhlídnutou novou zrcadlovku. Buď pod stromeček, nebo ještě chvíli počkám a nechám si to jako bombovní dárek k patnáctinám. Noťas bude muset počkat. Jo, když už jsme u toho, právě nám zkratoval počítač. Je v opravně a uvidíme, jestli z něj vydoluji nějaká data. Jestli ne, bude v háji spoustu fotek. Nejvíc mě budou mrzet ty se třídou, které nejsou nikde zálohované. Jediné štěstí je, že jsem si v červnu vůbec poprvé zálohovala celou složku, takže nebudu úplně na nule. Ale stejně...

Trochu zavádějící nadpis, že? Samozřejmě mluvím o Toníkovi, našem polozakrslém králíkovi pochybného původu. Docela pěkně líná. Chtěla jsem toho nevděčníka vyčesat, ale naprosto vědomně mě pokousal a poškrábal, tak jsem ho nechala být.

Na to, jak málo se mazlí a nejradši ze všeho utíká, je tahle jeho nová oblíbená pozice dost zarážející. Teď nám nějak dospěl, máme za sebou pubertu. Za všechny jeho vylomeniny bych uvedla, že nám počural zeď. Několikrát.
O to překvapující je, že se nechá nosit jako mimi. Vydrží takhle asi deset minut, někdy dokonce usne. Vypadá taaak nevinně :D