Leden 2012

Zloděj mandarinek

29. ledna 2012 v 18:53 | Karol Dee |  Vivienne
Další oblíbenou činnosti Vivienne je rozhrabávání koše. Dříve mě to přivádělo k šílenství, ale člověk si zvykne. Hlavně když vím, co tam hledá - cokoliv, co se apoň vzdáleně podobá jídlu. Takže jsem ji víceméně náhodou při tom rabování vyfotila a udělala z toho fotokomix. Nečekejte prosím žádnou pointu.


Edit. 20:23
Ano, potkani jsou opravdu strašně chytří a vynalézaví. Člověk se až diví, že neustále dokáží něco nového vymýšlet...právě teď totiž nastal okamžik, kterého jsem se děsila už pěknou dobu - Vivienne se naučila otvírat dvířka a teď svobodně běhá po pokoji. Náš osobní souboj "Vivienne něco vymyslí - já se jí v tom snažím zabránit" může pokročit na další úroveň.

Potkan je lotr

25. ledna 2012 v 19:27 | Karol Dee |  Vivienne
Jednou mi jedna čtenářka blogu řekla, že by si chtěla pořídit potkana, ale ty moje zážitky ji trochu děsí. Ráda bych řekla, že život s potkanem je idyla, jenže není. Ale každý, kdo to bere s nadhledem, si život s ním pěkně užije. Zábava musí být :) Ale jestli zvažujete potkánka, přesto byste měli vědět, že jsou to strašné potvory :D Nicméně i oni dokáží dávat najevo lásku....

Jedna z neřestí Vivienne je to, že krade jako straka. Čím déle je puštěná, tím větší dělá blbosti. Často se stává, že v její kleci najdu odcizené věci, zpravidla důležité věci do školy (papíry má opravdu v lásce), dále například kapesníky nebo psací potřeby.

Každou chvíli si já nebo sestra přineseme do pokoje jídlo či pití. Občas se stane, že něco zapomeneme někde odložené na stole, obzvlášť sestra je v tom mistr. V tu chvíli se na to vrhá Vivienne. Z talířků vymete drobečky, občas má štěstí a najde se kus nedojezeného jídla, které okamžitě mizí v kleci (většinou to bývá zeleninová obloha, které se někdo snažil vyhnout). Ovšem tím drzosti mého potkana zdaleka nekončí - ráda si dá třeba čajíček nebo slazenou vodu. Když jsem poprvé uviděla, jak elegantně pije z hrníčku, byla jsem úplně konsternovaná. Věřili byste, že si nápoj přenáší k tlamičce v tlapkách? To když už hladina klesne tak, že by se musela ohýbat. V nejhorším je schopná na skleničku vyskočit a teprve pak začít pít. Její akrobatické kousky a smysl pro rovnováhu mě dostávají do kolen.


Zima je prima

16. ledna 2012 v 20:04 | Karol Dee |  Leon
Ááá, vybavuje se mi, proč mám sníh tak ráda...(za pár dní se mi jistě vybaví, proč ho nesnáším, ale zatím si to užiju). Leon ten bílý zázrak úplně miluje a cítí se v něm dobře, to poznám. Zima mu nevadí, i v mrazech klidně spí na venku a nechává sníh, aťsi na něj padá. V nejkrutějších mrazech ho dáváme do verandy (kterou Brenta okupuje po většinu zimy - a když jsme u toho, tak i vždycky, když prší...ona vůbec nemá ráda rozmary počasí), ale je na něm poznat, že by byl radši venku.
Teď si to samozřejmě užívá ;)
Fotky si klidně rozklikněte. Byla by škoda toho krásného rozlišení...
..Doufám, že to někdo vůbec dělá, protože se vždycky dost smolím s těmi odkazy :D Takže fofrem rozklikávat!




Jak jsem stála u okna a sněžilo

14. ledna 2012 v 21:53 | Karol Dee |  fotky
Jsem teď trochu nemocná. Po první viróze jsem se na den objevila ve škole a už jsem zase na hromadě. Trochu mě mrzí, že jsem přišla o první sněhovou chumelenici, aspoň jsem ji sledovala z okna. A s foťákem v ruce. Popravdě jsem dostala prapodivnou melancholickou náladu, která se dá jen těžko definovat...jsem dneska nějak naměkko. Zastřelte mě.

Ale pěkně popořadě. Ještě než přišel sníh, začaly z nebe bušit kroupy. Už jsem se zmínila, že kroupy miluju? Vylezla jsem za nimi málem až na střechu. Ne tu od domu, ale od přístřešku, který máme přímo pod oknem pokoje. Střecha se téměř okamžitě zaplnila bílými hrudkami, které jen čekaly, až na ně dopadnou první vločky sněhu...




...A ony první vločky skutečně přišly. Velice rychle mizely, že se jen stěží dala zachytit jejich existence...


Tak trochu tlouštík

7. ledna 2012 v 14:45 | Karol Dee |  Křečci
Dneska jsem se zděsila, když Tornádo vylezl ze svého domečku. Je z něj teď pěkná koule.
Před Vánoci se mi porouchalo kolečko, asi měsíc žádné neměli a oba, Tornádo i Barnabášek, se trochu zakulatili. Barney ani ne - na první pohled není nic vidět, i když asi trochu přibral. Ale Tornádo...dneska měl totiž úplně napráskané torby, nacpal si tam tolik semínek, že vypadal nejmíň dvakrát širší. Ještě že už mají nové kolečko, oba vesele běhají. No, hoši, ode dneška žádné piškoty.



Psí kukuč

5. ledna 2012 v 18:59 | Karol Dee
Podnikla jsem první fotografický nájezd na psy. Kdo by řekl, že jsou snímky focené v lednu? Na první pohled bych tipovala spíš podzim. Nedá se nic dělat, jen tiše doufat, že už to meterologům konečně jednou klapne a sníh ještě letos uvidíme...

Jinak psi na nový foťák hleděli jako zjara, zvlášť Leon, díky čemuž vypadá na druhé fotce aspoň trochu zaujatě. Není to nic lehkého, navodit mu podobný výraz, obvykle se tváří dost znuděně, když ho fotím. Jenže když ta bednička začala ostřit, udiveně zvedl hlavu a čekal, co se bude dít...

Klikněte a fotka se zvětší.



Kočka v křesle

2. ledna 2012 v 15:14 | Karol Dee |  Bobina (kočka)
První letošní článek. Zajímavé.
Chcete znát denní plán naší kočky?
První, co uvidím, když se ráno podívám z okna, je Bobina nalepená na skle. Jakmile mě zmerčí, začne mňoukat jako pominutá, přestože zvuky nemůžu slyšet, takže se toto pravidelné ranní představení podobá němému filmu. Pustím ji dovnitř, vždy poděkuje zvučným ,,mňau" a mizí ve dveřích. Pokračuje do obýváku, kde na ni čeká miska s granulemi, občas s něčím lepším, co jí tam případná dobrá duše podstrčila. Nažere se a jde spát do svého oblíbeného křesla. Zbytek dne spí, párkrát vstane k jídlu a vzápětí jde zase spát. Když se někdo rozhodne ji podrbat, je štěstím bez sebe. Večer, když už vypadá jako balon, vyhazujeme ji z okna. Nechce se jí, radši by zůstala v teple, samozřejmě. Proto je ráno zase na svém místě u okna a čeká, až vstane někdo, kdo otevře okno.

Dvojice fotek z jejího zamilovaného křesla, ve kterém strávila aspoň čtvrtinu života. Dle mého odhadu.
Po kliknutí se fotky zvětší.