Hlava smečky

3. června 2012 v 14:11 | Karol Dee |  Leon
Přemýšlela jsem nad hierarchií v naší "smečce".
Bezesporu nějaké existuje, psi jsou šelmy, které ji vytvářejí a lidé...lidé do ní tak nějak patří. Víte, co by mě obzvlášť zajímalo? Jestli jsem nad Leonem více já nebo otčím. On tvrdí, že je to jeho pes. Já tvrdím, že ho koupil. A rozdíl v tom je.

Osobně jsem dostatečně nafoukaná na to, abych věřila, že tou pomyslnou hlavou Leonovy smečky jsem já. Těžko se to dokazuje, ale trávím s ním tak 50x víc času než on. Jeho sice poslechne, ale jsou to ty povely, ktré jsem ho musela já naučit, jinak by z něj byl drzý a nezvladatelný (ke všemu obrovský) pes. Klidně přidám i agresivní, protože otčímovy "hry" s Leonem spočívaly v tom, že ho provokoval a pes ho potom kousal a tahal. Ha ha ha, strašná sranda, ale když řekl dost, Leon samozřejmě pokračoval a začínal dorážet. Kašlal na něj a skoro to vypadalo, že ho každou chvíli vážně kousne. Samozřejmě že otčím to vyřešil jak jinak než tím, že ho "přepere", a snažil se ho násilím udržet. Leon byl ještě štěně, takže se mu to dařilo. Mně tehdy neposlouchali, ale nakonec jsem ho přesvědčila, ať si s ním tímhle způsobem nehraje. Bože, může být někdo tak arogantní a nevidět, že ho absolutně nezvládal? Ty jejich hry přestávaly být hrami. Byli na nejlepší cestě k agresivnímu leonbergerovi.




To bylo zrovna v době, kdy jsem se mu rozhodla věnovat a maximálně mě iritovalo, že mi výchovu někdo kazí. Jakože ji fakt kazili. Povely dávali (oba, otčím i mamka) úplně jiné a hlavně kolikrát ani netrvali na tom, aby to Leon udělal, když viděli, že se mu nechce. Takhle mi podrývali snažení a já jen mlčky skřípala zuby. Kašli na to, říkala jsem si, hlavně, ať poslouchá tebe.
A skutečně poslouchal, i když ne na 100%, když se třeba objevil jiný pes. Tohle považuji za další jejich chybu, měli ho správně socializovat, dokud byl ještě štěně. To mi bylo nějakých jedenáct a oni si coby dospělí pořídili psa a fakt si nemyslím, že je moje vina, že ho neseznámili se psy. Vždyť jsem byla dítě a tohle měli udělat. Když jsem jim to řekla, myslím, že vůbec nevěděli, o čem mluvím. Ani jsem totiž nedokončila větu, protože u slova "socializace" jse začli smát a měli nějaké kecy o sociálce. Tohle fakt nemělo cenu. Samozřejmě, teď, když se s Leonem objevím na veřejnosti a on začne vrčet na psy, lidi se dívají na mě. Protože jsem to byla já, kdo za něj nakonec přebral zodpovědnost, ať si ti dva myslí, co chtějí (oni si totiž stále myslí, že je to jejich pes a kdyby neposlouchal, všechno se vyřeší tím, že ho párkrát přetáhnou přes záda. Mimochodem, další věc, kterou jsem jim pracně rozmlouvala.)


Nerada to říkám, ale Leon je takový polovičatý pes. Je to první pes, u jehož výchovy jsem stála, a zároveň první otčímův pes. Kdyby ho vychovával jen on, nejspíš z něj bude nevycválaný a neposlušný pes. Kdybych to bylo jen na mě, začala bych s ním chodit na cvičáky už jako se štěnětem a troufám si říct, že by byl ještě mnohem poslušnější, než teď. Ale ať mám zásluhy jakékoliv, otčím má stále právo veta a když chci s Leonem něco podnikat, vždycky musím nejdřív za ním, protože je to přece jeho pes. Snažím se z Leonka dostat maximum, ale hluboko v mysli se utěšuju myšlenkou, že až budu mít vlastního psa, vyhnu se těm jejich chybám.

Původně měl být článek o něčem jiném, konkrétně o tom, zda je v psí hierarchii výš Leon, nebo Brenta, ale tohle téma si nechám na jindy. Jsem ráda, že jsem se rozepsala, protože mě to vytáčí a trápí už dlouho.
 


Komentáře

1 Eloush Prdloush I. Eloush Prdloush I. | E-mail | Web | 3. června 2012 v 14:19 | Reagovat

Ježiši, jak já to nesnáším. My to máme doma tak, že Jessie je nás všech, ale nejvíc poslouchá mě, protože ji nejvíce cvičím. Babička jde na její výchovu sice láskyplně, ale úplně špatně...
Asi všem v rodině nastrkám knížky o výchově psů, které jsem přečetla já, abychom se konečně na Jessieině výchově shodli :).
Úplně Tě chápu, jak to vidíš, když vaši psa cvičí úplně špatně.

2 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 3. června 2012 v 14:31 | Reagovat

Před dvěma měsíci jsme si pořídili štěně. Moje rodina je v pohodě, do výchovy mi nekecá. Ale ta přítelova... Včera jsme tam byli... Cpali ji nějaký hnusný kořeněný salámy od stolu... Přítelova matka ji hustila jeden povel (samozřejmě špatně) za druhym. Když to náhodou pes udělal, nepochválila ji. (Ačkoliv jsme ji to 10x řekli...). Nechali jsme ji chvíli s nima a šli se projít. Pes je samozřejmě neposlouchal, takže já jsem pak poslouchala, jak máme nevychovanýho psa! (Je jasný, že 4 měsíční štěně neumí ještě všechno, kor, když mu povely dávaj lidi, kteří tomu absolutně nerozumí)...

3 Denny Denny | Web | 3. června 2012 v 14:35 | Reagovat

Úžasný článek!
Jestli je pravda to, co tu píšeš, tak tě obdivuji. I když to není tvůj pes (ale podle toho, co pro něj děláš, by jsem řekla že ano), snažíš se mu věnovat, tohle by udělal málokdo.
Vážně ho tvůj otčím neseznámil se psy? my jsme si vzali Bona když mu byl rok, předtím ho předchozí majitel též nesocializoval, takže je to těžší. Tvá vina to stoprocentně není, co chceš taky udělat v 11 letech, že?

Jsem ráda, že existují lidé jako ty, tvou snahu oceňuji.

4 Karol Dee Karol Dee | 3. června 2012 v 14:41 | Reagovat

[3]: já Leonka považuji za svého, rodiče to berou jinak. Já jsem pochopila, že mě potřebuje, když mu byly dva roky...a tehdy už na psy vrčel. Nejsem superman, byla jsem ráda, když toho 70 kilového psa udržím, takže jsem se psům spíš vyhýbala a teď už mi nic jiného nezbývá... ale děkuji mnohokrát.

[2]: naprosto s tebou soucítím, takové samozvané vychovatele fakt zbožňuju. Vychrlí na psa deset povelů a ještě přitom máchají rukama, chudák pes neví, čí je, a nakonec se o něm prohlásí, že nic neumí...

5 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 3. června 2012 v 16:33 | Reagovat

Výborný článek, v některých ohledech jsi mi úplně mluvila z duše. Psi jsou jako děti. Všichni v rodině si musí stanovit jasná pravidla a shodnout se na nich. Pokud se tak nestane, dítě či pes budou označováni za hloupé či nevychované, i když to není jejich chyba.

Naše rodina sice psa nemá, ale tenhle případ vidím hlavně u kamarádky... Mají krysaříka, který je špatně socializovaný. Jakmile začne na psy vrčet a dorážet, kamarádka mu řekne, ať toho nechá a když toho nenechá, zvýší hlas. Obvykle se nic neděje a tak prostě jde a psa vezme do ruky, což je ta zásadní chyba. Pes si to vyloží jako pochvalu. Tohle jí můžu říkat do aleluja, ale nikdy se ode mne nepoučí. Doprdele, proč jsou všichni nezodpovědní majitelé psů tak arogantní?! Stejně tak nechápu, odkud se vzala domněnka, že na velké psy se musí silou.

6 Karol Dee Karol Dee | Web | 3. června 2012 v 18:07 | Reagovat

[5]: co se týče malých psů, jen žalostně malé procento tvoří správně vychovaní psi. Když si člověk pořídí malého psa, většinou na výchovu kašle, vždyť je přece malý a nikomu nic neudělá. Ach jo. Ale ještě horší je, když si lidi jako mí rodiče pořídí velkého, dokonce obrovského psa a pak kašlou na výchovu. Víš, co mi tvrdí? Že je tam od toho, aby hlídal. A že když ho učím ty kraviny (tím myslím třeba dog dance nebo chození mezi lidi), bude hlídat špatně. Bože, nejradši bych jim otřískala o hlavu, jak velká pi*ovina to je. Kolikrát jsem jim to říkala (slušně, že ano)? stejně mě neposlouchají....
a mimochodem, taky jsem si všimla té podoby mezi dítětem a psem...:) mám spoustu malých sester a to, co se uplatňuje u výchovy psa se dá kolikrát aplikovat i na ně :D

7 Das Das | Web | 3. června 2012 v 19:11 | Reagovat

Máš pravdu, máme toho hodně společného. :)
Vlastně tu adopci vymyslela jedna holka od nás ze třídy. Zkus to na navrhnout. :)
A neviděla jsi dneska Máte mě ? Byli tam nádherní leonbergeři. :)

Tvůj otčím si s Leonem hrál přesně tak, jak se s Falkoušem baví bratr a táta. Rozdivočí ho, takže pak lítá po obýváku a chňape po nich, naštěstí jen ze hry. Vím, že to všichni (i pes) považují za krásnou zábavu, ale mně to vadí. Nemyslím si, že by tohle měl pes dělat. Přesně takhle se chovají malý ratlíci, které bratr i táta tak nesnášejí. (já je také nemusím, ale je mi jasné, že to je lidmi. To jejich majitelé si je nevychovali.)
Hodněkrát jsme už na ně řvala, ať toho nechají. Pes je totiž jen tak, aby přestal neposlechne. To mě stačí se objevit ve dveřích a říct jedno slovo a už v klidu leží. Nevadí mí, když bez chňapání po rukou lítá po lese (mělas ho dnes ráno vidět! :D), ale doma to fakt dělat nebude.. Ještě, že psi chápou, že to co si mohou dovolit u jednoho, mají zakázané u druhého. Na druhou stranu na ně moc řvát nemohu - táta s Falčínem chodí ven skoro každé ráno a skoro každý večer, bratr s ním je taky hodně - když není v práci a navíc ho pes hodně poslouchá. (I když máma jednou říkala, že mě asi poslechne nejvíce.) Štve mě hodně věcí, pár věcí bych úplně změnila, myslím od počáteční výchovy. Když byl ale Falkouš prcek, o psech jsem skoro nic nevěděla, v hodně věcích jsem si nebyla jistá, přece jen naposledy jsme měli psa když mi byli tři roky. Stejně jsem šťastná, že jednou na Vánoce nám druhý brácha přitáhnul domů tohohle úžasnýho psa. :)
Asi nás obě (i když věřím, že Tebe to štve daleko víc) bude trápit přístup rodiny ke psovi, ale alespoň na tom nachytáme zkušenosti. :)
(Víc už radši nic rozvádět nebudu, zas jsem se rozepsala až moc. :D)

8 Meggie♥ Meggie♥ | Web | 3. června 2012 v 19:36 | Reagovat

ahoj.. :) opravdu nevím, jak jsi přišla na to, že mám svůj blog zařazen do kategorie zvířata, když je o Winx... xD zas tak blbá nejsem - můj blog je v kategorii fan blog. Určitě to není moje chyba, že se ti můj blog zobrazil v propagačním políčku... příště se prosím ujisti, že to, z čeho někoho obviníš, je pravda..:)

9 ElliQ ElliQ | Web | 3. června 2012 v 19:48 | Reagovat

Hodně chápu tyto pocity. Není to ale jen pes, jsou to i jiná zvířata.;
Já s tím sice zkušenosti nemám (naštěstí), ale často to vidím i u jiných lidí. Určitě teď velmi odbočím, tak se ta to odmlouvám.
Určitý případ je má sestřenka. Kuba, je prostě pes, který měl těžký život, alespoň stáří mi Bůh dovolil, se o něj starat. Sestřenka je na chatě 2x do měsíce max. Celou zimu, kdy Kuba trpěl apod, jsem se o něho staral JÁ. Samozřejmě s pomocí nějakých lidí, ale hlavně s pomocí MĚ. Když jsme šly se sestřenkou na procházku, Kuba šel s námi. Cestou jsme potkaly dalšího psa. Kuba si chtěl jít prozkoumat cestu, ale já jsem se bála, že si něco udělají a tak jsem jen řekla: "Kuba ke mě". Vím, že Kuba moc neposlouchá, ale jen jsem se chtěla podívat, jak by se zachoval. Kuba se na mě otočil a určitě vím, že by i přiběhl, jenže moje sestřenka několikrát a mohu říct i agresivně zvolala jméno Kuby. Nutné říct, že sestřenka po mě všechno opičí (lidově jsem to řekla přesně). Tohle mě jako z mnoha hodně vytočilo a napomenula jsem ji, že jsem se o Kubu starala ve všech případech, jak v dobrých, tak v těch zlých a nutno říct, že těch zlých bylo více. Kdežto ona si jen přijede na chatu a když se mazlím s Kubou já, mazlí se i ona. Snad jen nakonec říct, že Kuba přišel ke mě a ne k ní.

Opravdu hodně jsem odbočila, ale v jistém slovasmyslu je to stejné téma jako o kterém píšeš.

10 Karol Dee Karol Dee | Web | 3. června 2012 v 21:38 | Reagovat

[9]: přesně tak, další věc, kterou jsem otčímovi sáhodlouze vysvětlovala. Přivolání probíhalo stylem, že zařval z plných plic a to samozřejmě dost protivným tónem, takže pes měl strach se přiblížit. Což otčíma naštvalo ještě víc a musel si "pro něj dojít", obvykle ho ještě potrestal za to, že nepřišel. Dneska už to naštěstí pochopil, když jsem mu několikrát dokázala, že když na Leonka volám vesele a laskavě, přijde ještě rád. Tohle by se mělo učit ve škole..!

11 Alue Alue | E-mail | Web | 4. června 2012 v 10:04 | Reagovat

... Jo jo... přesně tohle jsou jedny ze starostí, díky kterým mám raději kočky a psa bych nechtěla už ani za nic. Taky mě vždycky štvalo to ,,kažení" psů nespravným zacházením. Pak se všichni diví, že pes je neposlušná obluda, ale to z něho udělá až neschopný páníček.

12 Alue Alue | E-mail | Web | 4. června 2012 v 10:14 | Reagovat

...a teď mě tak napadlo, čím to všechno fotíš? - Já mám bohužel takový foťák, co se můžu snažit jak chci, nikdy to není tak pěkné... a to jsem na něm nešetřila.

13 VelííQ VelííQ | Web | 4. června 2012 v 15:13 | Reagovat

Ahoj, promiň, že se komentář tak nějak nebude týkat článku, ale jde o ten článek, co jsem napsala. Jen nechci, aby sis myslela, že jsem se zcvokla jen kvůli tomu zamilování, ale mám k tomu i jiné důvody, proč chci jít k psychologoj.
Jen jsem měla potřebu to vysvětlit.

14 Lina Lina | Web | 4. června 2012 v 17:43 | Reagovat

Tak. Nebudu se snažit konkurovat těm dlouhým komentářům k článku a tudíž vychválím do nebes fotky:) Na té první vypadá jako opravdický agresivní psisko, ale na té druhé! Hotový andělíček, a ještě k tomu pořádně unavený:)

15 Kristýnka Kristýnka | Web | 5. června 2012 v 15:08 | Reagovat

na té první fotce bych se ho asi bála :) ale jinak je to nádherný pes :)

16 Lina Lina | Web | 5. června 2012 v 21:49 | Reagovat

Ordinace je pořád!:D Jinej tak intelektuální a skvělý seriál neexistuje! A těch vztahů co tam je:D:D Prostě super odreagování po rovnici z matiky:) A sem na UMPRUM (SUPŠ), obor grafický design ;)

17 Veri Veri | Web | 6. června 2012 v 18:34 | Reagovat

Nádherný pes :-)

18 Vendy Vendy | Web | 6. června 2012 v 23:32 | Reagovat

Přestože musíš s každou prkotinou za otčímem, myslím, že ty jsi hlava smečky. Jsi dobrá, že ses Leona tak ujala a že jsi ho začala cvičit. Bohužel, myslím, že v určitém smyslu jsi dospělejší než tví rodiče, kteří se ve svém dospělém věku chovají zcela nedospěle.
Klobouk dolů, nenech se zdolat a pokračuj s pejskem! Dalas mu dobrý základ a teď to chce asi jen procvičovat...
Je to nádherný pes, ale leoni jsou fakt velcí, nedovedu si představit, že bych takového méďu měla doma bez výcviku. Aspoń základní povely.
Jseš dobrá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama