Červenec 2012

O plemenech: Naši čeští hafani

30. července 2012 v 16:54 | Karol Dee |  O plemenech
Schválně, kdo z vás může říct, že dokáže vyjmenovat všechny české rasy?
Nápověda: já jich napočítala 7, z toho jednoho máme napůl se Slováky.

Pro mě nejzajímavější: československý vlčák a český strakatý pes. To kdybyste byli líní a nechtěli to číst celé.

Československý vlčák

Vlčák se taky říká německému ovčákovi, ale bacha, jsou to úplně jiná plemena. Ten československý se jmenuje vlčák proto, že je přímým potomkem vlka. No fakt, nekecám. To se jeden československý plukovník rozhodl, že zkříží německého ovčáka s eurasijským vlkem.
Mně osobně to přijde velmi zajímavé. Ze začátku se tito kříženci dali špatně vychovávat, ale postupem času, o několik generací později, kdy byli přikříženi další ovčáci, se to zlepšilo. Díky tomuto vlčímu základu získali velmi ceněné vlastnosti - velkou výdrž, lepší sluch a čich, noční vidění a orientační smysl, zkrátka věci nutné k přežití ve volné přírodě.
Čévéčka ráda žijí ve smečce, do které zahrnou i majitele. Dokonce jsem se dočetla, že pes a fena můžou utvořit celoživotní pár, dokonce se stává, že takový pes odmítá nakrýt jinou fenu. Někteří lidé by si z nich měli vzít příklad. Tento pes mě zaujal ze všech národních plemen nejvíc, oním typicky vlčím vzhledem a samostatnou, osobitou povahou. Ovšem výcvik není nic pro nezkušené, raz dva se může stát, že vám zvlčí :D

Soubor:Czechoslovakian Wolfdog pair.jpgobrázek: Wikimedia

Kočka mnoha tváří

29. července 2012 v 16:49 | Karol Dee |  fotky
Bobinka si přichází a odchází, jak se jí zachce. Je to takový tichý návštěvník, ani nevíte, že je doma, dokud si nechcete sednout na křeslo. V tu chvíli se ozve zamňoukání, aby vám bylo jasné, že tady už je obsazeno.

Mám s Bobinkou strašlivě málo fotek. Rozhodla jsem se to napravit. Výjimečně jsem ji nachytala venku. Sice přede mnu utíkala - což Leon sledoval tak pozorně, že si dokonce sednul, než jsem ho důrazně upozornila, ať se neopovažuje pohnout - ale je to moc velký mazel, stačilo zahrát na správnou strunu a už se válela po zemi. Miluje drbání za ušima a pod bradou.


Nemyslete si, že se nechala jen tak ukolébat.
Během pár sekund byl z mazlíka lovec. Chytla si kobylku. Chramst, chroust.


Úplně zbytečně jsem koupala psy

26. července 2012 v 15:10 | Karol Dee |  Novinky
Nevím, jak u vás, ale tady lije jako z konve a hřmí tak, až mi zaléhá v uších.
Právě na půl sekundy všechno zhaslo a zase se rozsvítilo. Počítač zabzučel a pak napsal, že síťový kabel byl odpojen. Maminka mě zabije. (,,Hlavně vypněte počítač!"). Ten bzukot se mi fakt nelíbil. Jem zvědavá, jestli ten článek vůbec dopíšu...

Nejlepší na tom je, že jsem včera koupala psy. Pár okamžiků měli krásnou voňavou srst..Leon teď štěká na bouřku, blbeček, v tom největším dešti, a Brenta se klepe strachy někde v bytě (hádám, že ve vedlejším pokoji pod stolem). Asi už je tam nějakou chvíli, nejspíš bouřku vycítila, protože jsem neslyšela cvakání drápků o podlahu.

To koupání byla zase akce.
Brenuša to nesnáší, Leon taky. Obecně nemají moc rádi vodu....myslím, že Brenta měla škodolibou radost z toho, že se oklepala přímo na nás. Jak jinak vysvětlit, že se hned potom zatvářila takhle?




Chorvatská fauna a flóra

24. července 2012 v 19:45 | Karol Dee |  Novinky
Jsem zpátky, živá a zdravá.
Jeli jsme na to samé místo jako loni (a předloni, rok předtím a tak dále), letos jsem si však víc všímala chorvatské flóry a fauny. Buď je to tím, že jsem starší, nebo možná tím, že už to tam tak dobře znám, že dokážu prostředí vnímat víc do hloubky. Fakt nevím.


První, čeho jsem si všimla, jsou různé podivné kreatury létající vzduchem. Něco mezi vosou a pakomárem, třeba, těch tam byly mraky. Viděla jsem i obřího opancéřovaného brouka, který ovšem létal z květu na květ a přitom hučel jako helikoptéra. Ale byla tam i zvířátka příjemná na pohled - nádherní velcí motýli přiletěli jeden den v hojném počtu na tyhle kytky, spolu s menšími žlutými příbuznými, ale druhý den už po nich nebylo ani vidu.

Brenta by byla skvělá modelka...

19. července 2012 v 10:21 | Karol Dee |  fotky

...kdyby jenom trošku chtěla! :)


Nevím, čím to je, že nemá foťák ráda. Vlastně kecám, vím to. Zírající foťák znamená v psím světě hrozbu. A Brenta dělá všechno proto, aby se na ni nedíval. Uhýbá očima, celým tělem, dokonce si zakrývá obličej packama :D a je u toho sladká...




Samozřejmě, když se chce, tak to jde. Tak třeba tahle krásná profilová fotka :) (jako že z profilu)


O plemenech: Psi, které máme doma

16. července 2012 v 18:29 | Karol Dee |  O plemenech
Druhý díl seriálu O plemenech. Tentokrát se zaměřím na dvě rasy, které znám opravdu dobře, jelikož jejich zástupce máme doma.

Hovawart

První věc, se kterou se setkáte, je, že každý to plemeno nejenže jinak píše, ale i jinak vyslovuje. Hovawart je pes německého původu. Němčinu nesnáším, tudíž nevím, jak by se to slovo mělo správně číst. Od mala doma vyslovujeme "hofavart", ale obecně se častěji setkávám s "hovavart". Jak říkám, s němčinou si netykám, přesto vím, že v překladu to má znamenat něco jako "strážce dvora", což toto plemeno dokonale vystihuje.




Chatařka Vivienne

12. července 2012 v 16:39 | Karol Dee |  Vivienne
Vivienne je cestovatelský typ, řekla bych. Nejen, že se mnou cestuje od jednoho rodiče k druhému, už se mnou byla i na druhém konci republiky, v Krkonoších za prababičkou, a teď jsem ji už poněkolikáté vzala na chatu. Já to tam miluju a myslím, že i ona. Chalupu máme zrenovovanou, dole je obývák s krbem spojený s kuchyňkou a tam Vivi vždycky večer pouštím.


Nedávno jsme tam byli na pět dní v kuse. Počasí bylo šílené, ale našla jsem pro Vivi pěkné místo na zahrádce, kde byl celý den stín a kupodivu minimum mravenců (ty potvory jsou fakt protivné). Děcka z ní byly na větvi, ostatně jako vždycky, když ji vezmu s sebou k taťkovi. Každou chvíli jí nosily nějaké dobrůtky (s mým svolením, samozřejmě). Začíná být trochu vypasená, anebo se mi to zdá? ;) Snad jen zdá. Vivi nepatří mezi potkany, kteří by měli sklony k tloustnutí.

Leon po operaci

10. července 2012 v 19:55 | Karol Dee |  Leon
Bobišek můj malinkej, už je několik dnů po kastraci...

Zdá se, že to proběhlo dobře. Měl ovšem šílený otok, kulky se mu zvětšily aspoň dvacetkrát...volali jsme na veterinu, kde nám řekli, že pokud je otok malý (což v tu chvíli byl), nic se neděje. Jenže do rána se to rozjelo, tak jsme ho na veterinu odvezli rovnou. Naštěstí ho to nebolelo, ani nijak jinak neobtěžovalo (až na to, že mu celá zadní půlka těla tíhla k zemi...), takže byl shledán v pořádku.

Stejně je to šikula, protože si to ani nekouše a nedrbe, tudíž nemusel dostat kornout. Nesnáší kornouty a je s tím akorát otrava i pro nás. Jinak co se efektu týče - snad utíkat přestane, ale hormony jím přestanou třískat až po šesti týdnech, takže bez dozoru ho můžeme nechat až někdy na konci prázdnin. Naštěstí je teď v létě někdo pořád venku, aby na něj dohlížel. Protože ačkoliv se zdá, že polehává, stačí se na chvíli vzdálit a je fuč.

Proto taky když není venku hezky, musí být zavřený doma, ve verandě. To samé přes noc. Má to spoustu nevýhod, psovi je horko (o kachličky se naštěstí aspoň trochu chladí), musíme ho chodit každou chvíli venčit a taky když hlídá, vždycky poskočím metr do výšky. Zaštěká sice jen jednou za čas, ale zato neuvěřitelně hlasitým hlubokým hlasem, z něhož mi běhá mráz po zádech. A taky vypadá na té podlaze strašně smutně.



O plemenech: Můj vysněný pes

6. července 2012 v 18:49 | Karol Dee |  O plemenech
Nový projekt.
Je až zarážející, že takzvaný národ pejskařů ví o psech tak málo. Beru to jako výzvu/zodpovědnost, abych vás, nevědomé čtenáře, něčemu přiučila. A když už jsme u toho, přiučím se i já (protože ani zdaleka nejsem tak v obraze, jak se dělám). Možná by z toho šlo udělat meme, ale pochybuju, že by byl zájem. Zůstaňme proto u projektu čistě na tomto blogu.

Princip?
Následující. Čas od času jsem hodím jedno nebo více méně známých plemen psů, která by si jistě zasloužila vaši pozornost. Objeví se tu národní plemena, psi které máme doma, psi, kteří jsou něčím vyjímeční, ti kteří mě zaujali a tak dál. Naprosto chaoticky a jak mě to napadne. Ovšem budu se snažit o nějakou přijatelnou formu, žádné výpisky z Wiki (ovšem, nalijme si čistého vína, proč se s tetičkou trochu neporadit?)

Komondor

Prosím vás, přečtěte si to slovo pořádně, není to žádný kondor (to je myslím pták) nebo komodor (to je nějaká hodnost na moři, nebo to tak aspoň bylo v Pirátech z Karibiku). Protože KOMONDOR je - pro mě - naprosto fascinující rasa psa. Mám takové tušení, že tak devadesát procent z vás o něm nikdy neslyšelo. Ale možná jste ho viděli, nebo jeho menší kopii, puliho.

Je to pes tak absurdního a extravagantního vzhledu, že člověka zaujme na první pohled. Někdo jako já řekne třeba: ,,Panebože, ten je nádherný!" a nějaký méně chápavý vtipálek řekne třeba: ,,Panebože, obří mop a chodí!". Vtip je v tom, že má poněkud netypickou srst. Když je ještě štěně, vypadá roztomile huňatě. Po nějaké době (rok? nevím) mu začne plstnatět a provázkovatět. Tyhle provázky má pak po celém těle, padají mu do očí a vytvářejí přesně ten "mopovitý" efekt, který se mi strašně líbí. Trochu problém je v tom, že tahle srst vyžaduje odlišnou péči, dredy se musí ručně probírat a provázky tvarovat (stačí čas od času), na druhou stranu se nemusí - dokonce nesmí! - česat. A téměř nelíná.

File:Warlock2.jpg

Zuby a zoubky

4. července 2012 v 18:29 | Karol Dee |  Vivienne
Nedávno se mi zdál šílený sen. Vivienne v něm měla zuby asi tak 20x větší než normálně, tahala je za sebou a já věděla, že je to moje vina, protože jsem jí nedávala dost suchých chlebů. Až po probuzení jsem si uvědomila, jak je to absurdní, protože jsem jí asi týden předtím pořídila hlodací kámen a navíc si může kdykoliv brousit zuby o klec.

To ovšem neznamená, že by se chlebům nějak vyhýbala. Ona je totiž naprosto zbožňuje. Jakmile vidí, že jí nějaký nesu, okamžitě mi ho rve z ruky. Pokud jí ho nechci dát, dokonce vypískne, jako by ji to bolelo. Houby, akorát je naštvaná. Stejně jí ho vždycky dám, aspoň kousek (to když mě přistihne, že ho třeba nesu jinému zvířeti..).



Leon půjde na kastraci

3. července 2012 v 9:42 | Karol Dee |  Leon
Dle mého názoru jsme tehdy neměli kastrovat Brentu, ale Leona.
I když tehdy jsme ještě nevěděli o té noze.....

Pěkně popořadě. Leon začal zase zdrhat. Dělal to už dřív, ale dle mého názoru to bylo spíš z nudy. Nikdo se mu pořádně nevěnoval, takže vymýšlel blbosti. Utéct nemá nijak těžké - už několikrát jsem se zmiňovala, že nám přes zahradu teče potok, což je celkem snadná cesta do vnějšího světa. Potok je dost špatně přístupný a nijak zahradit se nedá, protože by se tam začaly rychle hromadit všechny odpady, které tudy plují...vznikla by ohromná hromada sraček, která by ucpala potok jako obří nechutný špunt a při nejbližších přívalových deštích by se nám rozlila po zahradě. Takže tak.

Ovšem od té doby, co se Leonkovi věnuju, utíkat celkem přestal. Jenže teď hárá v okolí fena a Leona není možné udržet. Nechceme, aby byl non-stop přivázaný. Samozřejmě by to na chvíli vydržel, jenže v okolí není fena jen jedna. Dalším (a nejspíš mnohem důležitější) jsou zdravotní důvody. Z těch jeho výletů se vrací s kulháním. Možná by se mohlo zdát, že to nic moc neznamená. Ale možná si vzpomenete na operaci kolene, ze které se dlouho dostával a od té doby si na tu nohu dáváme pozor, všechno by se totiž mohlo znovu obrátit k horšímu, stačilo by, aby se zapomněl a něco si tam urval.





Jsem pořád u taťky, takže mám jen základení informace. Ani nevím, kdy přesně na tu kastraci jde. Asi brzy. Chtěla bych být u toho, ale doma jsem úplně minimálně. Když prázdniny, tak pořádné...s tímhle heslem jsem si je naplánovala maximálně mimo domov. U mamky jsem, co se července týče, jen jediný týden....nezbývá, než držet palce, protože i kastrace se může zvrtnout....

Hm. Budeme mít doma dva kastrované psy. Asi je s tím míň starostí, ale i tak mám z toho smíšené pocity. Je to tak nějak proti přírodě...