Únor 2013

Můj míšánek má ostré zuby

19. února 2013 v 18:30 | Karol Dee |  Leon
Mít doma tak velkého psa je zajímavá zkušenost. Spousta lidí nikdy nic takového neviděla a často bývají překvapeni. Baví mě sledovat jejich reakce, když jdeme po ulici. Někteří nás ignorují, někteří po nás pokukují, někteří si ho chtějí pohladit a jiní zase okamžitě přecházejí na druhou stranu.

Jsem přesvědčena, že k tomu není důvod - to ovšem nikomu nevykládám. Za plotem budí opravdu respekt. Štěká zuřivým, hlubokým hlasem, cení zuby a svou váhou 80 kilo se vrhá proti plotu. Samozřejmě ne vždy, jen u některých kolemjdoucích. Asi z nich nemá dobrý pocit, možná mu to napovídá jeho hlídačský instinkt, já nevím. Každopádně ve chvíli, kdy ho připnu na vodítko a opustím náš pozemek, mění se v klidného psa, který se loudá vedle mé nohy. (Tedy pokud nepotkáme psa, to je trochu jiná situace.) Lidi většinou ignoruje.



O plemenech: Kříženci a voříšci

15. února 2013 v 19:51 | Karol Dee |  O plemenech
Pejskaři i nepejskaři si často tyto dva pojmy pletou. Ten hlavní a nejpodstatnější rozdíl mezi nimi je, že kříženec je potomek dvou ras - například kříženec kokršpaněla s buldokem. Voříšek by se dal jednoduše popsat jako pouliční směska - rasu matky nebo otce už stěží určíte.

Samozřejmě se teď můžeme dohadovat, jestli potomek křížence a čisté rasy je ještě kříženec, nebo už je to voříšek. Nebo třeba potomek dvou kříženců - kříženec nebo voříšek? Tady už jsou to hrátky ze slovy a vzhledem k tomu, že jde o dělení dost neoficiální, myslím, že to ani není definováno :)


Tohle základní dělení totiž uplatňuje především v útulcích, kdy přijmou nového člena a nikdo o něm nic neví. Někdy se podle vhledu dá odhadnout, že jde o křížence, nebo je třeba známá matka - v takovém případě se o pejskovi bude mluvit jako o kříženci. Když ovšem uvidíte pejska, který má od každé rasy trochu, těžko mu sestavíte rodokmen - jde tedy o voříška.

Troufám si tvrdit, že tato dvě "plemena" jsou nejrozšířenější na světě. Přesto se často mají nejhůř - žijí na ulicích, přežívají ze zbytků nebo jejich pestrou směs nalezneme v útulku. Každý by si měl dobře rozmyslet, jestli si chce pořídit nějakého čistokrevného psa s rodokmenem dlouhým jako chodba v Buckinghamském paláci, nebo radši zajde do útulku a pomůže nějakému voříškovi.

Malý čipera

7. února 2013 v 11:34 | Karol Dee |  fotky
Monthy je osmák degu. Zábavné zvířátko. Něco tak neposedného jsem pěkně dlouho neviděla. O to větší sranda byla ho fotit :)


Vivienne si přestavěla byt

1. února 2013 v 16:44 | Karol Dee |  Vivienne
Potkánci jsou fakt čistotná zvířátka, což ne všichni vědí. Přesto si čas od času nosí do postele částečky podestýlky nebo třeba hlínu od toho, jak se hrabali v květináči (potvory mrňavé). Proto je časem třeba jejich postýlku vyprat - já se k tomu konečně rozhoupala.




Vivi spí už pěknou dobu ve svém hamaku, který jsem jí teda sundala, vyprala, usušila a znovu pověsila. Jenže. Tím jako bych Vivienne upozornila na to, že tam ty šňůrky jsou a ona je začala kousat. Nejdřív jednu - převázala jsem. Pak další - opět jsem převázala. Kdykoliv to udělala, stabilita houpačky se narušila a ona musela spát na zemi. Říkala jsem si, že se poučí, chytrá je na to dost. Jenže.

Opravdu se poučila. Přestala hryzat provázky a začala rovnou kousat látku. Tisickrát spadnutý a znovu pověšený hamak si zničila. Nechala jsem ho tam viset s tím, že přijdu na to, jak ho opravit. Jenže. Vivienne mi naprosto nedala šanci. Byla jsem u toho, když začla systematicky odkousávat a odtrhávat kusy látky. Mohla jsem se třeba stavět na hlavu, ale zakázat jí to se mi nepodařilo. Tak jsem ji nechala a s tichým úžasem pozorovala, co to vlastně dělá.

Vivi kousek po kousku rozdělovala hamak na části, které pak tahala do rohu klece. Konečně mi došlo, že si staví hnízdo. Nechala jsem ji tak. Člověk, který má doma potkana, se naučí rezignovat, to mi věřte. Když chce spát dole, tak prosím, její volba. Houpačka už ji asi omrzela.