Duben 2013

Záplava kytiček a já jsem dofotila.

30. dubna 2013 v 19:29 | Karol Dee |  fotky
Občas vylezu z kutlochu, abych se prošla po zahradě a pořídila pár snímků. Momentálně oči (a tím spíš hledáček) přitahují kytky, kytičky, kytičinečky, květy, kvítky, pupeny, pupínky, lístky a lístečky a všechny možné jarní úkazy. Bohužel nemůžu najít nabíječku do foťáku. Z posledních sil vyplivl foťák pár snímků a konečná, vážení. Prohledala jsem kompletně celý pokoj. Doufám, že jsem ji nechala na chalupě, protože tisícovku na novou momentálně navíc nemám.


Bude to Elfie

28. dubna 2013 v 17:59 | Karol Dee |  Elfie
Rodinné debaty se rozproudily na plno. Kde bude mít boudu, kdo kdy bude venčit, co bude třeba zařídit...A já se tetelím blahem. Ve čtvrtek jsme se jeli podívat na fenku čuvače (vpravo). Náš známý, který se prací se psy živí, nám doporučil ještě jedno plemeno, o kterém jsme měli uvažovat; velkého švýcarského salašnického psa. Na toho jsme se tedy mrkli taky.


Přiletělo na nás nesmírně mohutné uslintané tele, které nás div neporazilo. Stačilo mi vidět otcův výraz a věděla jsem, že svého vytipovaného čuvače mám v kapse. Oproti tomu fenka čuvače Bella byla skutečně pěkná, přátelská a mírná. Měla jsem z toho opravdu radost. Všichni mě od čuvačů z různých důvodů odrazovali, ale já si stála za svým. Uvidíme, jestli se mi má tvrdohlavost nevymstí.


Přišel čas splnit si sen!

23. dubna 2013 v 18:09 | Karol Dee |  Elfie
To vloupání přišlo jako dar z nebes, vážně. Zásah mé šťastné hvězdy. Bezbochyby nejlepší zpráva roku 2013, který sice sotva začal, ale tuhle událost může sotva něco přebít. Někdo už možná tuší....

Fajn, chtěli nás vykrást, pech. Někdo nám v noci přeskočil plot a pokusil se vypáčit a poté rozbít dveře (které byly ovšem fungl nové a pevně zabezpečené, tudíž se to dotyčnému nepovedlo). Jediná škoda byly naštěstí jen ty dveře, dál se nedostali. Jenže zlodějům se nás podařilo dostatečně vystrašit. Paní policistka se s údivem otázala: "A proč nemáte psa?" Čímž u nás doma odstartovala hotovou lavinu.

Konečně, konečně, konečně je to tady! Pořídíme si hlídacího psa. Rozhodnutí padlo. Všichni v téhle rodině ví o psech kulové (což je ovšem mnohem lepší než předtím, ti sice věděli taky kulové, ale měli pocit, že dělají všechno správně), takže mi s radostí přenechají výchovu i výcvik. V praxi to znamená, že BUDU MÍT VLASTNÍHO PSA!!!

Jo, jasně, ne tak úplně, bude to opět rodinný pes. Jenže pevně věřím, že tady to bude úplně jiné než s Leonem. Vlastně jsem si tím naprosto jistá. Jistě vás zajímá, co to bude za plemeno, protože tohle zvíře se tu nejspíš začne objevovat nejčastěji. Momentálně je ve hře zlatý hovawart a slovenský čuvač. Já navrhla a podporuji čuvače, ale jsem ochotná ustoupit. Naprosto už jsem vyrostla z potřeby dupnout si nohou, takže ať je to cokoliv...bude to moje a bude to ňuňaté! :D Jo a taky to bude fenka.

Letos poprvé venku

21. dubna 2013 v 17:49 | Karol Dee |  Vivienne
No dobře, jdu trošku s křížkem po funuse, protože momentálně to počasí stojí za prd. Ale není to tak dávno, co vylezlo sluníčko, byl pěkný pařáček a já vytáhla Canonka a Vivienne a šlo se ven.

Vivi teda nešla nikam, protože je to potvora utíkavá neposlušná a tak pro jistotu seděla pěkně v kleci a zkusmo oždibovala travičku. Dvířka jsem jí otevřela jen kvůli té fotce, ať mi tam nezavazí mříže :D Taky jsem ji chvilku nosila na rameni, ale je to nevděčnice, pořád by skákala dolů. Takže jsem ji s poškrábaným krkem vrátila zpět do klece.


Éra křečků skončila

13. dubna 2013 v 11:47 | Karol Dee |  Křečci
Rozhodnutí pořídit si dva roboráčky bylo zcela impulzivní. Chtěla jsem prostě a jednoduše další zvířátko. Abych řekla pravdu, tohle nutkání mám pořád, tím spíš, že jsem většinu svých zvířat musela opustit a zbyla mi jen Vivienne. Nicméně teď už nad touhle touhou převažuje racionalita - další zvíře je další závazek a momentálně by z toho byly akorát problémy.

Měla jsem ty dva blázínky ráda, i když se nechtěli mazlit a lidí se spíš báli. Stačilo mi je jen pozorovat, i když i to člověka časem omrzí. Nemyslím si, že měli špatný život, hlavně měli jeden druhého a i když se občas nepohodli, vycházeli spolu dobře. Popravdě doteď nevím, jestli to byli dva kluci nebo dvě holky, ale jména měli klučičí - Tornádo a Barnabášek.


Dokázala jsem je od sebe rozeznat, i když to nebylo zrovna snadné. Barnabášek mi vždycky připadal tak nějak roztomilejší, spolehlivě jsem je ale rozeznala jen podle chování - Tornádo byl méně bázlivý. Jako první zemřel Barney. Ke konci života už byli oba staří, srst jim pelichala a celkově vypadali dost bídně. Přesto pořád běhali stejně rychle. Barnabáška jsme našli pod kolečkem na běhání. Vždycky se pod něj zahrabal, lehl si na záda a tlapkami kolo roztáčel. Pravděpodobně už to srdíčko neuneslo.

O několik týdnů později umřel i Tornádo. Už ani moc nepobýval v domečku, což mi připadalo zvláštní. Jednoho dne jeho tělíčko ochablo. A tak skončila éra křečků.