Únor 2014

Mrtvé rybičky neplavou břichem vzhůru

28. února 2014 v 17:29 | Karol Dee |  Novinky
Tohle je můj jediný užitečný akvaristický poznatek. Jo a taky fakt, že rybičky hodně kadí.


Ano, pořídili jsme si akvárium. Vlastně jsme ho spíše zprovoznili. Dříve jsme ho mívali v dětském pokoji, ale rybičky v něm žijící nebyly příliš odolné a ač jsme zkoušeli několik generací, vždycky časem pošly. Několik let proto akvárium leželo ladem. Ovšem při stěhování do nového bytu mi přišlo jako hezký dárek pro přítele a rybičky tak byly naším prvním společným zvířátkem (následovaly dvě kočky a v budoucnu to vidím minimálně na psa).


Bílým psům sníh sluší

14. února 2014 v 16:53 | Karol Dee |  fotky

Fotit bílého psa na bílém podkladě je docela oříšek, ale pořád bych řekla, že je to lepší než fotit černého psa na sněhu. Kontrast je tak veliký, že to chce velmi pečlivou práci se světlem. No a vysvětlujte to tomu psisku :D


Nastal čas dát jí sbohem

9. února 2014 v 16:59 | Karol Dee |  Vivienne

Konce jsou vždycky těžké, ať už se jedná o lidi nebo domácí mazlíčky. O to těžší to je, když je činitelem tak ošklivá nemoc jako rakovina. Vivi byla bojovník a je mi jasné, že sama by se jen tak nevzdala. Ale já už se na ni nemohla dívat, stravovalo mě pomyšlení, že trpí.

Nemám fotku, která by dokumentovala, jak špatně na tom byla, připadalo mi to příliš morbidní. Nádor byl obrovský. Místo chůze spíše balancovala na jeho okraji a kolébala se, protože se nedokázala dotknout podlahy oběma předníma nohama najednou. Bránil jí také v tom, aby si packami podávala jídlo do úst nebo se čistila. Chtěla jsem jí usnadnit krmení tím, že jí jídlo přidržím, ale ta potvora hamižná se nenechala a i v tomhle stavu se mi snažila vyrvat pamlsek z ruky a utéct s ním někam za roh. I v posledních chvílích mě dokázala rozesmát.

Zemřela bezbolestně. 20.1.2014 jsem ji nechala na veterině uspat.

Budu vzpomínat.
26. dubna 2011

Nayo, seznamte se, to je Pickwick. Sice sotva chodí, ale stejně ti změní život.

7. února 2014 v 19:03 | Karol Dee |  Naya a Pickwick
No dobře, možná jsem při seznamování koček udělala pár začátečnických chyb, ale kdo měl sakra tušit, že to bude takový problém? Že vlastně nevím, co mám dělat, jsem zjistila ve chvíli, kdy jsem stála ve dveřích s jednou kočkou v přepravce a druhou otírající se mi o nohy. Začala jsem tedy tím, že jsem paní domu zavřela v koupelně.


Jak už jsem se zmínila v předchozím článku, trpí podle mě Naya neutuchající samotou, kdykoliv přítel na delší dobu odjede. Učinili jsme tedy razantní krok a o víkendu se dostavili do útulku. Předem jsme si vyhlídli Mourka. Půlroční mourovatý kocourek se mi moc líbil díky jisté jiskře v očích, přesvědčila jsem tedy přítele, že je to osudová volba. Jistě, byla zde poznámka o tom, že má Mourek problémy s motorikou, ale je velmi živý a hravý. Zasmáli jsme se tomu a usoudili, že nikoho jiného si Naya ani přát nemůže - sama je neskutečné nemehlo.