Podlehla jsem potkaním čumáčkům

17. července 2014 v 17:59 | Karol Dee |  Novinky
Čas od času mě popadne úplná mánie, kdy si toužím pořídit nového mazlíčka. Přesně to se stalo, když jsem šla naslepo do zverimexu a do oka mi padla Vivienne. Příliš jsem nepřemýšlela, nebylo o čem. Její kouzelný čumáček všechno rozhodl. Doma to bylo chvíli divoké, ale nakonec ji na ulici nikdo nevyhodil. Tak začal náš společný život, který ovšem zase skončil. Už půl roku je v mém pokoji prázdno, nikdo neběhá po pokoji a nehryže mě do nohou, abych si ho všímala, nikdo neruší noční klid hryzáním mříží. Říká se, že kdo si pořídí potkana, nikdy nezůstane u jednoho. Asi to bude pravda, protože mánie je tu zase.



Tentokrát ale nad pořízením mazlíčka dumám mnohem víc. V první řadě proto, že už o potkanech něco vím. Například to, že se nedoporučuje chovat jednoho, jako jsem to měla s Vivi. Měli by být aspoň dva, protože potkani žijí ve skupinách. Už jsem se smířila s tím, že možná nebudou tak závislí na lidech. Taky budu muset trošku přizpůsobit klec. Myslím ale, že je i pro dva dost velká, takže v tom by neměl být problém. Akorát výdaje za žrádlo a podestýlku budou dvojnásobné.

No a další věc je ta, že se můj život poněkud změnil. Bydlím jinde. Ale hlavně často cestuju mezi dvěmi domácnostmi. A potkánci si na to budou muset zvyknout. Budou mít dvě klece, dva domovy. Jsou přizpůsobiví, vadit jim to nebude, spíš to přenášení tam a zpátky bude trochu nepohodlné. Ještě to musím promyslet.

No není dokonalý? Foto: CHS Mures Noble

Bude třeba vyladit drobné mouchy a komplikace, to vím, ale jinak už se na nové přírůstky neuvěřitelně těším. Dlouho jsem doma neměla žádné zvířecí miminko. Tentokrát to už nebudou žádné myšky ze zverimexu, vyhlídla jsem si chovatelskou stanici. Po prázdninách by měl být k odběru vrh v barvě ruská stříbrná, snad s japonskou kresbou, což je zabarvená hlava a pruh na hřbetě. Vybírat jména mám na písmenko J. To je výzva, protože žádní Jessie, Jack, Joey apod. to nebudou, chci něco originálnějšího. Ostatně jako vždycky.
 


Komentáře

1 Lawiane Lawiane | Web | 17. července 2014 v 18:18 | Reagovat

Potkani jsou hrozně návyková zvířata. :D Měla jsem toho doma už hodně, ale od té doby, co přišel první potkán, už nějak nebylo třeba zkoušet ostatní zvířecí druhy. Prostě vyhráli na plné čáře. Dneska už bohužel nejlepší časy mého chovatelství pominuly, ale... ale... zrovna včera jsem šla do zverimexu a byl tam takový šmudlík, že bylo od prvního pohledu jasný, že bude můj. :D Takže taky opět potkánkuju.
Přeji, ať ti dlouho vydrží s pevným zdravím. :)

2 Skitty2 Skitty2 | E-mail | Web | 17. července 2014 v 19:11 | Reagovat

Mě teda potkani nikdy neoslovili (i moje potkanice je docela nekamarádská)... radši pískomily, od těch se zas nedokážu odtrhnout já.
Ať jsou potkánci v pořádku a hodně zdaru s nimi! :)

3 surpan surpan | E-mail | Web | 17. července 2014 v 20:59 | Reagovat

Dřív jsem potkany odmítal. Nechtěl jsem je mít v bytě. Teď, když vím, jak jsou to inteligentní a vděčná zvířata, jsem si nejen zvykl, ale nechápu ty, co něco proti nim maj :-D
Jen mi vadí, že nevydrží moc dlouho.

4 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 17. července 2014 v 21:04 | Reagovat

[3]: Je úžasné, že existují lidi, co mají pocit, že něco znají, ale přesto dokáží úhel pohledu přehodnotit a nakonec potkany opravdu poznat. Doufám, že to zabere i u přítele, až mu ty potvůrky nastěhuju do bytu. :D

5 surpan surpan | E-mail | Web | 17. července 2014 v 21:09 | Reagovat

[4]: Držím palce. Má drahá polovička mě dlouho přemlouvala. Od tý doby jsme měli už asi 7 potkanů, včetně mláďat.
Potkan je úžasné zvíře, co umí skvěle vydírat svým pohledem, když něco chce :-D. Dokonce si jeden náš nosí plastovou misku ke dvířkám klece, když ji chce naplnit :-D

6 Hanyuu Hanyuu | Web | 17. července 2014 v 21:46 | Reagovat

Vivienne byla nádherná. U potkanů je fakt škoda, že žijí tak krátce. Mám jednoho teď od června doma... Ano, jednoho. Prošla jsem si kvůli tomu strašnou internetovou diskuzí s několika potkanáři, protože prostě prý psychické týrání a tak. Hlavně, že všichni ti, co mi to tvrdili, začínali též na jednom. Řešila jsem to proto s několika zkušenými chovateli, k nimž jsem přímo mohla zajít a rovnou se poučit i o nějakých dalších věcech. A světe div se, bylo mi řečeno, že ať dělám cokoli, týrání to rozhodně není a pokud netrhnu dospělého od zaběhnuté skupiny, nemá mu co chybět. Hlavně jsem ho ze zverimexu vzala jako opravdu strašně moc mrňavé a hlavně podvyživené mimino - a ještě poslední kluk. A po tom čase stráveným s ním mám prostě pocit, že netrpí... Trpící zvíře si představuju jako sedící v koutě, skleslé, nebo se snahou utéct, zvíře agresivní, co kouše a tak... A ne veselou kopu s obrovským apetitem. V budoucnu chci rozhodně potkanů víc... třeba tři. :D (prostě se mi zalíbili) Ale při pořizování jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu a chtěla jsem to zvíře jedno.

7 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 17. července 2014 v 22:10 | Reagovat

[6]: Měla jsem to úplně stejně a teď jsem právě uvažovala, že bych si zase pořídila jen jednoho. Protože když potkan něco nezná, těžko mu to může chybět. Ale narazila jsem na argument, že ten rozdíl jedináček/skupina musíš vidět, abys uvěřila. Že se ti potkánci chovají jinak, rozvíjí se u nich komunikace a podobně. No a já to prostě vidět chci. :D

8 Hanyuu Hanyuu | Web | 17. července 2014 v 22:19 | Reagovat

[7]: Já počítám s tím, že po těch pár letech půjdu do větší skupinky potkanů. Ne proto, že bych snad byla tak přesvědčená, že se má tenhle můj miláček špatně, ale proto, že už teď vím, že i když ty všechny další budu mít nade vše ráda, jako všechna moje jiná zvířata, prostě je mám ráda, tak to vždycky bylo, je a bude a vždycky se jim snažím dát všechno, co můžu... tak nikdy nebudu už nejspíš žádného z nich milovat tak moc, jako miluju tohohle. Uvažuju nad tím takhle proto, že před pořízením jsem o tom hrozně moc přemýšlela, protože potkani prostě žijí tak krátce, a říkala si, že už jsem se musela rozloučit s tolika zvířaty, že to prostě zvládnu, přece nejsem žádná měkota, ale teď, když ho mám, tak si den za dnem, co si k sobě nacházíme cestu a jsme si pořád blíž, uvědomuju, že tohle bude mnohem těžší, než co jsem kdy zažila a snažím se na to nemyslet, je moc brzo na takové myšlenky, ale vyvarovat se tomu úplně nedá.

9 womm womm | E-mail | Web | 17. července 2014 v 22:20 | Reagovat

Závidím.
Mne by vykopli z domu aj škrečka a ty si môžeš chovať potkany.
Každopádne si ma nalákala ešte viac na nejakého hlodavca. A bude sa volať Kvetoslav... keď si ho raz prinesiem domov :D :D

10 Das Das | Web | 18. července 2014 v 10:52 | Reagovat

Pokud ani jedné domácnosti přítomnost dvou uličníků nebude vadit, tak bych to cestování jako problém nebrala. Leda v zimě..
Potkani jsou úžasní a jsem ráda, že si je chceš pořídit přes CHS. Já už bych jinak zvíře nekoupila. Tím myslím nikdy ne ze zverimexu. Jelikož mám ráda křížence, klidně nemusím mít psa s PP a jisté plemeno, však kříženci jsou stejně nejoriginálnější. Vždycky mě děsila představa, že si pořídím labradora a na procházce si bude hrát s jiným labradorem (oba pískově žlutý) a já nepoznám toho svého. :D

11 Ježurka Ježurka | Web | 19. července 2014 v 18:15 | Reagovat

Páni, jsi první, u koho slyším, že má potkana jako domácího miláčka, ale proč ne? Jsem zvědavá, jak to dopadne s tou chovatelskou stanicí a jejich novým domovem. Myslím ne jejich, ale tvým. Držím palečky.

12 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 19. července 2014 v 19:53 | Reagovat

[10]: Už mám na to stejný názor, i když zrovna u těch potkanů si myslím, že je jedno, odkud ho máš, protože jsou (nebo můžou být) nemocní všichni.

[11]: Tohle mě opravdu překvapilo, potkánci jsou docela rozšíření mazlíčci. Intelektem se můžou vyrovnat i psovi a přitom jsou mnohem méně nároční.

13 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 21. července 2014 v 18:41 | Reagovat

Řeknu ti, s nějakými dvojnásobnými výdaji to není vůbec horké. Největší rozdíl je teda opravdu mezi výdaji na jedno nebo dvě zvířata, ovšem pokud to jsou dvě nebo tři nebo čtyři zvířata, to už není tak velký rozdíl, zvláště pokud to člověk pořizuje nějak postupně. :D

14 Tai Todd Tai Todd | Web | 23. července 2014 v 21:04 | Reagovat

Potkani mě taky oslovili. Prvního jsem měla asi ve druháku, od spolužačky, jejíž mamka chovala papírové(do té doby jsem ani netušila, že jsou i papírový potkani a myšky), byla nádherná a dožila se tří let. Pak už jsem měla vždycky dva potkany, aby právě nebyli osamocení. Dnes mám doma dvě albínky, až na to že se mají tendence prát hlavně v noci, jsou zlaté a kamarádské.

15 Sugr Sugr | Web | 24. července 2014 v 20:40 | Reagovat

Jo - potkánci jsou nyní velmi oblíbení a moderní. Má je skoro každý! Dokonce vídám mladé lidi s potkánky v metru. Mají je na ruce a sedí s nimi a lidi kolem se jeví..., jéééé ti jsou úúžasníííí! :-)

16 Anna Anna | Web | 25. července 2014 v 20:56 | Reagovat

Fuj,přenášejí nemoci.

17 Elík Elík | Web | 27. července 2014 v 14:06 | Reagovat

Ty jsou naprosto úžasný:))).

18 Karol Dee Karol Dee | Web | 2. srpna 2014 v 10:58 | Reagovat

[16]: A odkud kam je nesou? :D

19 Anna Anna | 6. srpna 2014 v 18:04 | Reagovat

[18]: Potkan je zvíře z ulice,z kontejnerů.Mrkni se:http://www.youtube.com/watch?v=Oq5ZbVCZURU

20 Bety Bety | Web | 26. srpna 2014 v 22:52 | Reagovat

Jé, tak to moc ráda slyším!
Je to tak. Potkani jsou společenští tvorové a měli by být ve skupině. Ať už se potkanovi věnuješ jakkoliv, druha mu nikdy nenahradíš. Sama jsem si tím prošla. Pippi byla spokojená, ale jakmile jsem přinesla Qin, byla moc spokojená. Klec ožila  holek bylo všude plno. Potom, co nás Pippi opustila jsem neměla náladu na nové potkánky. Až do teď a doufám, že co nejdřív bude mít v kleci Qintarka (která teď dost strádá :( ) kámošky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama