Nevěřím na pozitivní motivaci

15. srpna 2014 v 16:59 | Karol Dee |  Úvahy
Pozitivní motivace je způsob výcviku psa, který se poslední dobou čile rozvíjí. Milovníka psů rychle zaujme, hlavní myšlenky jsou totiž opravdu lákavé. Výcvik se zakládá na tom, že psa netrestáte, naopak ho odmeňujete za správné chování. Pes tak není ve stresu a nemá strach. Brzy pochopí, že ho od vás čekají samé dobré věci a že tedy pokud poslouchá, může jenom získat. Metoda pozitivní motivace slibuje, že získáte milujícího čtyřnohého parťáka, který vás bude poslouchat v každé situaci.

Zní to krásně, ale realita je malinko jiná.



Zarputilí zastánci pozitivní motivace vědí, že ne všichni výcvikáři s touto metodou souhlasí a proto se ohánějí tím, že ti, kdo pozitivní motivaci neberou vážně a dělají si z ní legraci, jsou ovlivněni hloupými předsudky a neznalostí. Abych se takovým nařčením vyhnula, před tím, než jsem začala psát tenhle článek, jsem si prošla internet, aby mi neunikla žádná důležitá myšlenka. Bohužel, psi cvičení touto metodou, se kterými jsem se setkala, nebyli ani zdaleka tak ovladatelní, jak se na všech těch stránkách tvrdí.

,,Cvičitel by se po celou dobu výcviku měl zdržet negativních emocí (třeba říkání slova "ne") či vytváření tlaku na psa, což může snižovat jeho sebevědomí."
Pozitivní motivace zdrojem ke kvalitnímu výcviku, hafici.cz

V první řadě nechápu, co je tak špatného na tom, snižovat psovi sebevědomí. Pokud má nízké sebevědomí sám o sobě, tak po něm nebudeme řvát, to je jasné. Ovšem většina psů, které se snažíme vychovat nebo převychovat, má problém spíš opačného charakteru. Jsou sebevědomí až až, nerespektují vůdce smečky a dělají si, co chtějí. Účelem výcviku je, zamezit tomu, aby si pes dělal, co chce on, ale aby dělal to, co chceme my.

,,Základem je vybudování výborného vztahu páníčka a jeho psa. Páníček musí být pro psa hodnotou číslo jedna, pak může vzájemná spolupráce dobře fungovat."
Výcvik psů po dobrém, radecha.cz

V téhle větě je krásně řečeno, jak by to mělo fungovat. Páníček musí být pro psa hodnoutou číslo jedna. A přesně takhle to funguje u klasického výcviku, který je založený na tom, že pes respektuje pána a pokud tomu tak je, přijde odměna. Ovšem pokud pes pána nerespektuje, přijde trest. Pozitivní motivace ovšem tresty odbourává. Takže na základě čeho by měl pes poslouchat hned a neprodleně? Na základě lásky k páníčkovi? Na základě toho, že má páníček v ruce lákavý pamlsek? Tohle je totiž realita. Místo aby pes chodil za páníčkem, chodí si pro pamlsek. No a ne vždy je ten pamlsek dostatečně lákavý. Obvykle se to projevuje u přivolání, pes je začichaný nebo si hraje s jiným psem. Páníček volá, volá a nedovolá se. Pes přijde na třicáté zavolání a stejně ten pamlsek dostane. Protože přišel a to je správné chování.

Premackův princip
Zjevně některým pozitivistům došlo, že to tak opravdu nefunguje. Že je sice hezké učit psa přemýšlet, jenže psi jsou potvory a rychle si domyslí, že ať dělají cokoliv, nikdy žádný trest nepřijde. No a stačí jim občas poslechnout a dostanou pamlsek. Mezitím si můžou dělat, co chtějí, ať už hrát si se psy, hrabat v myších dírách nebo očichávat fenky. Proto se objevila nová odnož pozitivní motivace, tzv. Premackův princip.

,,Jste vrátný, který psa za drobný úplatek (vhodné chování) pustí k tomu, co chce."
tjabuv.blogspot.cz

Funguje to tak, že pokud je pro vašeho psa největší odměna hra se psy, tak po něm chcete, aby vás chvíli poslouchal, a pokud to dělá správně, za odměnu ho necháte si s tím psem pohrát. Jak praví citát, který jsem vytáhla z článku o Premackově principu, jste vrátný. Já bych spíš řekla, že jste překážka, která psovi brání v tom, aby dělal, co chce, ale pokud tu překážku bude chvíli poslouchat, může ji nechat za zády. Asi to funguje, ale vidím v tom hned dva problémy. Zaprvé nejste pro psa nejvyšší priorita a číslo jedna, jste jen vrátný. No a zadruhé si pes ve výsledku dělá, co chce. Nevím, jak to funguje, když máte psa agresivního a jeho největším potěšením je trhat psy na cucky. To mu za pěknou chůzi u nohy předhodíte jezevčíka?

Vraťme se radši k té klasické verzi pozitivní motivace, ta mi přijde méně absurdní. Nepopírám, že může fungovat, pochybuji ale, že funguje na všechny. Možná nezáleží na tom, jestli je pes ustrašený nebo agresivní. Záleží ale na tom, jak moc je s prominutím vychcaný. Což psi jsou. Jakmile zjistí, že jim nikdo nic neudělá, že tresty neexistují, mnozí si začnou dělat, co chtějí. Rada ,,Necvičte, pokud váš pes ztratil zájem o pamlsky" je sice využitelná na cvičáku, ale co když ztratí zájem o pamlsky zrovna v nějaké krizové situaci? Ucítí háravou fenu, rozběhne se pryč, bezhlavě se blíží k cestě, na které jezdí auta. Kdyby to byl můj pes, vší silou zařvu lehni a on se naučeným reflexem vrhne k zemi. Myslíte si, že pozitivně motivovaný pes lehne, když mu nikdo nemává před čumákem klobáskou?

Někdy je to dost nepříjemné i z druhé strany, například když mi na táboře po Elfie neustále vyjížděla jedna borderka. Nebylo to jen na Elfie, ale na všechny psy. Nikdy nechybělo málo k tomu, aby tím bleskurychlým cvaknutím udělala mému psovi díru do čumáku. A co udělala majitelka? Vůbec nic, protože trestat pejsánky není hezké. Zato pokousaný pes ano.

Jaký je tedy podle mě ideální způsob výcviku? Přirozený. Metoda cukru a biče je nejspolehlivější. Pes funguje na odměnu, ale ví, že když zlobí, dostane po zadku. Není třeba mlátit psa do krve, v 99 % případů stačí zvýšit hlas. Pes ví, že něco dělá špatně a že pokud v tom bude pokračovat, bude průšvih. Stačí, aby to věděl, víc netřeba. A proč říkám, že je to pro psa přirozené? Protože takhle to funguje i v přírodě. Už matka vychovává štěňata tak, že když dělají, co nemají, vytahá je za kůži. Navíc psi jsou smečková zvířata a člověk by se měl starat, aby byl on vůdce smečky, život je pak příjemnější. Pes je v podřízené pozici mnohem vyrovnanější, není ve stresu z té zodpovědnosti bránit celou smečku a být neustále v pozoru. Ví, že vy to uděláte za něj a že vám může věřit. Proto i když necvičíte pouze pozitivně, tak vás pes miluje. Miluje a respektuje zároveň. Není to dokonalé?
 


Komentáře

1 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 18:14 | Reagovat

Taky to vidím podobně. Můj otec cvičí naše psy, takovou... no, poměrně drsnou metodou - žádné elektrické obojky nebo krmení jednou za dva dny se nekoná(což mu mimochodem bylo doporučeno od některých cvičitelů.) Každopádně nečeká na to, až mu pes udělá něco po vůli, aby ho mohl odměňovat - trochu tvrdší cukr a bič, řekla bych. Mně se ta metoda nelíbí, nesouhlasím s ní, ale jedno můžu říct jistě - má výsledky. A to dokonce velmi dobré výsledky. I on jako začátečník s ní připravil psa na zkoušky za dva měsíce a prošli v pohodě s jedinou chybkou (kterou zavinil on, protože z toho byl na nervy.) Je fakt, že pes před ním má skutečně respekt a vždy na 100% poslechne. A já v tom nevidím problém - na nějaký hraní a přikrmování má nás, ale otec je autorita a co mu řekne, to pes udělá. Náš první pes byl cvičen jinou metodou (mírnější) a navíc ho cvičil někdo jiný, tudíž se stávalo, že třeba na během honu neposlechl a zdrhnul, načež jsme ho museli hledat po celým revíru.

Podle mě je problém v tom, že lidi vnímají psy jako "kamarády." V základu to není nic špatnýho, ale pes nemůže bejt rovnocennej partner pro člověka - protože pokud mu neukážu, že pánem jsem tady já a mě bude poslouchat, tak pozná, že si může dělat co chce, a to nemusí dobře skončit. Navíc na psa neplatí nějaký "hubování" za to, že třeba utekl, nebo něco rozkousal. Mnohem lepší je mu hned dát (šetrně) přes čumák, aby věděl, že po tom, co tu určitou věc udělá, následuje trest. Jinak se i z lehce vycvičitelnýho psa může stát neřízená střela nebezpečná sobě i okolí.

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 15. srpna 2014 v 19:16 | Reagovat

[1]: Jsem zastáncem podobného stylu výcviku jako tvůj otec. Člověk ale musí vycítit tu hranici, kdy z něj má pes respekt a kdy už to je strach. To jsem v článku zapomněla zmínit. Protože dokud je to respekt, je všechno v pořádku. Bývám na psy trochu drsnější, když je to potřeba, a lidi to občas trochu zaskočí. Myslí si o mě, že tomu psovi nějak ubližuju. Ale kdybych mu ubližovala, tak nejsem jeho nejoblíbenější člověk :)

3 Yasminn V. Yasminn V. | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 20:25 | Reagovat

Díky za článek.
Já žádného psa nemám, deset let jsme měli křížence dobrmana a teď mi už rodiče psa nedovolí. Každopádně do budoucna psy určitě plánuji, nejspíš dva jezevčíky ze zdejší CHS, nebo jednoho jezevčíka a jednoho voříška z útulku, nebo jednoho jezevčíka a jednu kočku. :D To se ještě uvidí.
Každopádně se na to už teď snažím připravit a právě pozitivní motivace mi přišla sympatická. Ale Tvé argumenty jsou samozřejmě nezpochybnitelné.
Mimochodem, doporučuješ o výcviku psa nějakou knihu? :) Nebo nejen o výcviku, ale obecně o psech, protože jsem pročítala víc článků u tebe na blogu a je vidět, že se vyznáš a dokážeš dobře argumentovat.
Zatím alespoň potenciálnímu psovi sestavuji potenciální jídelníček - plánuji totiž začít  s BARFem.

4 Yasminn V. Yasminn V. | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 20:32 | Reagovat

Mimochodem, když jsem to nakousla - co si myslíš o BARFu? Čím krmíš Ty? Nechtěla bys napsat nějaký článek o krmení? Nejen mě by to určitě přišlo vhod :)

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 15. srpna 2014 v 20:41 | Reagovat

[3]: BARF je skvělá věc, vrací se k přirozenosti psa. Ovšem já jsem lenoch a vyvařovat každý den psovi je na dlouhé lokte, takže radši koupím pytel granulí :D

Popravdě jsem žádnou knihu o výcviku nečetla :D Vycházím z praxe. S Leonem jsme chodili na cvičák, kde výcvikář cvičil právě pozitivní motivací, ačkoliv  jsem tehdy nevěděla, že se to tak jmenuje. A teď se s Elfie už od štěněte věnujeme výcviku tak, jak to má být. :) Ono na tom není nic moc těžkého, přijde mi, že je to pořád dokola :D Opravovat od začátku všechny chyby, všechny cviky chtít vykonat hned potom, co jsou vyřčeny a vždy dbát na to, aby to pes udělal. Nedůslednost je největší nepřítel :)

6 Yasminn V. Yasminn V. | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 20:44 | Reagovat

[5]: Však BARF není o vyvařování, vše se jí syrové. Ostatně, jmenuje se to BARF - bones and raw food - kosti a syrová strava. Naopak, většina lidí, co krmí BARFem je proti vaření.

Aha. Tak snad až budu mít psy, moc je nezkazím :D Já jsem právě odjakživa strašně nedůsledný člověk.

7 El El | Web | 15. srpna 2014 v 20:46 | Reagovat

Určitě by to mělo fungovat podobně jak píšeš. Já se chystám jednoho pejska pořídit, určitě máš skvělý blog na inspiraci výcviku i jiných podrobností :-)

8 Genesis Genesis | Web | 15. srpna 2014 v 20:56 | Reagovat

Celá tahle idea o pozitivní motivaci je krásná, ale mám docela obavy. Sice tomu moc nerozumím, sami psa doma nemáme a já se věnuji jen babiččinu jezevčíkovi, ale do budoucna bych si ráda pořídila Německou dogu. Problém je, že tahle metoda je dost riskantní (a co jsem slyšela, tak na paličatější plemena moc nefunguje. Ve chvíli, kdy budu mít dogu pomalu větší než já, která mě nebude respektovat, jsem tak trochu v háji, protože se svými sto šedesáti centimetry a stěží padesáti kily bych takové tele prostě nezvládla. :D

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 15. srpna 2014 v 21:05 | Reagovat

[6]: No jo, já vím, tím jsem spíš chtěla říct, že to stojí víc času než pouhé nasypání granulí. Hodně jsem o tom četla, u BARFu bych měla trochu strach, aby můj pes měl všechno. Není to oblast, které bych stoprocentně rozuměla :D

[8]: S německou dogou jsme jednu dobu chodili na výcvik. Na táboře byla s námi jako hotelový pes a já ji chodila venčit. Je to pes, teď může mít tak rok. Nevím, jestli ve finále výcvik zanedbali, ale když už za to platili tolik peněz, tak spíš ne. Každopádně to byl pěkně divoký pes a spolu s jeho velikostí dost vražedná kombinace. Snažit se ho vyškubat za obojek bylo jako snažit se za obojek vyškubat koně. :D A dát mu pamlsek bylo jako ponořit ruku do kýblu slin. :D Majestátní pes, ale rozmyslela bych si, jestli do toho jít.

10 Adina Adina | Web | 15. srpna 2014 v 21:15 | Reagovat

Já nejsem žádný chovatel či profesionál, ale myslím, že by pozitivní i negativní motivace měla být tak nastejno.
Je to jako s dítětem, když ho budete za všechno mlátit a okřikovat asi z něj vyroste něco strašného, stejně tak, když mu budete celou dobu jen dobrácky promlouvat do duše, tak to bude spratek neskutečnej... :D Takže najít nějakou vhodnou kombinaci by to chtělo

11 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 21:48 | Reagovat

Ahj.
Jelikož také cvičím pozitivně, musím tě trochu opravit.
"Páníček volá, volá a nedovolá se. Pes přijde na třicáté zavolání a stejně ten pamlsek dostane. Protože přišel a to je správné chování."
V tomto případě pes určitě pamlsek nedostane (tedy pokud člověk cvičí opravdu podle pozitivní motivace). Asi jsi o tom četla málo. :-)
Jestliže pes přijde až na několikáté zavolání (což by se v pozitivní motivaci taky nemělo, ale budiž), tak pes NIKDY nemá dostat pamlsek. Pouze slovní pochvalu a to ještě odměřeným tónem.

"Myslíte si, že pozitivně motivovaný pes lehne, když mu nikdo nemává před čumákem klobáskou?" Samozřejmě, že ano. Pes cvičí kvůli pamlsku jen než si zafixuje cvik. Pak už cvičí prostě proto, že dostal povel a chce vyhovět pánovi.

"A co udělala majitelka? Vůbec nic, protože trestat pejsánky není hezké. Zato pokousaný pes ano." To je samozřejmě chyba majitelka, protože i ten co cvičí pozitivní motivací, by měl vědět jak zasáhnout, ve chvíli kdy jeho pes po někom jde.

Možná, kdybych měla jiné plemeno, tak bych bývala začala cvičit klasicky (než bych na PM narazila), ale cvičit jorka klasicky se asi fakt nedá. Vždyť jen vyškubáním za vodítko bych mu zlomila tracheu.
Takže zůstanu u klikru a PM, protože na ostatních psech na cvičáku vidím, jak skvěle to funguje. A to má spousta z nich složené nejrůznější zkoušky :-)

Problém vidím spíš v tom, že si lidé PM i klikr hodně přizpůsobují sobě - jak jim se to líbí - a necvičí tak, jak byla metoda původně zamýšlena. A pak to nemusí fungovat.

Mimochodem PM a klikrem jdou vychovat i problémový či jinak paličatí psi (bojácní, agresivní, líní ...) včetně bullíků :-)

12 Karol Dee Karol Dee | Web | 15. srpna 2014 v 22:34 | Reagovat

[11]: To, že páníček volá a nedovolá se, je to, co jsem na vlastní oči viděla. Jestli ten pamlsek dostane nebo nedostane...i kdyby ho nedostal, myslíš, že má na psa vliv, že proneseš pochvalu ODMĚŘENÝM tónem? :D Buď ho pochválíš nebo ne. Pokud to s tou odměřeností přeženeš, už by se to dalo brát jako mírná nespokojenost v hlase a to je ještě horší, než kdybys neříkala nic.

Že pes cvičí proto, že chce vyhovět pánovi, je nesmysl. Aspoň v 99 % případů. Možná, že tvůj pes to tak dělá, nebo (na což bych sázela) si to myslíš ty. Zkus přestat používat pamlsky a řekni mi za rok, jestli to pořád funguje. Já používám pamlsky, jen když chci, aby bylo cvičení ukázkové, případně když učím nový trik. Jinak je nepotřebuju a dala bych ruku do ohně za to, že mě poslechne i po roce bez pamlsku (nebo jiné odměny). Co ty?

A o tom, že se jorkšír nedá vycvičit klasicky, slyším poprvé. Že jsou majitelé malých psů neochotní jakýmkoliv výcvikem psa zatěžovat (či spíše je to obtěžuje) budí zdání, že se špatně cvičí. Velké houby. Akorát potřebují hranice, jako každý pes, a pak to jde.

Větou "PM a klikrem jdou vychovat i problémový či jinak paličatí psi včetně bullíků" jsi mi dala docela představu o tom, jak jsi v kynologii zběhlá. Bulíci jsou sice trochu paličatí, ovšem jako každý teriér. Jinak jsou to milí, učenliví a akční psi, kteří pro svého člověka udělají skoro cokoliv. Zařadit je mezi psy problémové může jen laik, co moc věří médiím.

13 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 10:21 | Reagovat

Bully jsem zmínila proto, že znám dost lidí, co si myslí, že pokud se pořádně neztřískají, tak se vychovat ani vycvičit nedají. Ale je to blbost. I PM se dají zvládnout. Znám takové psy, i když samozřejmě každý pes je jiný a na některého bude platit jen ta tvrdá ruka.

Nicméně já jsem ráda, že mám psa, který cvičí spolehlivě kvůli tomu, že ví, že třeba někdy něco dostane, než kvůli tomu, že ví, že pokud bude chyba přijde trest.

Jo a i v pozitivní motivaci se používají "tresty". Říká se jim negativní trest a pro psy je daleko přijatelnější než trest pozitivní :-)

Každopádně tvůj názor ti neberu. Každý cvičí tak, jak si myslím, že to jeho psu vyhovuje. Jak to vidí ten pes, nám bohužel neřekne.

14 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. srpna 2014 v 10:52 | Reagovat

[13]: Zastánci (hlavně trenéři) PM často uvádějí, že touto metodou lze vycvičit úplně každého psa, což si stejně jako ty nemyslím. Vím třeba téměř jistě, že na mého čuvače bez zájmu o cokoliv by to nefungovalo :D
Každopádně oba způsoby výcviku jsou jen cesta, na jejímž cíli by mělo být totéž. Pes cvičený klasickou metodou ani v nejmenším nežije ve strachu z trestu, jak si můžou myslet zastánci PM (předsudky jsou na obou stranách). Naopak, je na něm vidět, že cvičí rád. Taky cvičí za pamlsky a pro páníčkovu radost. Akorát má lépe ukotvené, že poslouchat se MUSÍ a to za všech situací. Tedy především za těch krizových.

Zajímalo by mě, jak se v pozitivní motivace spojuje výchova a výcvik. U nás je to jednoduché - jsou nastavena pravidla a ta se dodržují. Když PM neuznává tresty (hádám správně, že těmi negativními tresty myslíš například ignorování ze strany pána apod.?), jak to funguje ve výchově? Jsou tresty a negativní emoce taky "zakázány"? Třeba když chci odnaučit psa, aby mi trhal rukávy, kousal vodítko za chůze a podobně. Já bych ho okřikla, udělala bys to ty jinak?

15 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 12:10 | Reagovat

To mi připomíná výchovu dětí - všude v zemích, kde je na člověka upravený způsob "pozitivní motivace" a žádného trestu zaveden, se české au-pair můžou zbláznit, protože ty spratkové si dělaj, co chtěj :D Na některé děti to asi fungovat bude, ale jsou prostě typy dětí, který se bez "jedný výchovný" sem tam za čas neobejdou...

16 vrania vrania | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 13:16 | Reagovat

Nie som žiadny odborník, tých pár psíkov, s ktorými som sa ale stretla, sa mi podarilo niečo naučiť. Pozitívna motivácia má určite niečo do seba, lenže nežijeme vo svete, kde by to fungovalo či už na psy, deti či kohokoľvek iného. Takže ľudia by si mali dať dolu ružové okuliare a zamyslieť sa. Výcvik je čosi ako život v kocke - učí vás, čo máte robiť, ako sa zachovať. A komu život stále ponúka iba pozitívnu motiváciu? Takého človeka by som chcela stretnúť.

17 Das Das | Web | 16. srpna 2014 v 17:51 | Reagovat

Můj názor je takový - pozitivní motivace ve výcviku, když člověk učí psa nové věci.  Ale při výchově, jak říkáš, cukr a bič. Mě pes poslouchá z rodiny nejvíce možná proto, že se s ním moc neseru. Zároveň jsem to ale já, kdo psa vyčesává, chodí s ním na dlouhý procházky, stará se o něj po zdravotní stránce.. Ve finále jsem ale občas já ta nejhorší, když mu jednu plesknu přes zadek, když neposlouchá nebo zvednu hlas. Upozorňuju, že plesknutí přes zadek u mě vypadá tak, že používám stejnou sílu, jako když se s ním mazlím a plácám ho po plecích. :D

Úplně s Tebou ale nesouhlasím. (Četla jsem i diskuzi pod článkem.) Jsou povely, na které pes musí uposlechnout vždy bez pamlsku. Jako třeba přivolání, primárně přivolání. Můj pes nikdy nemusí vědět jestli jsem zrovna ty pamlsky s sebou vzala a nevidím rozdil v reakci ať je s sebou mám nebo nemám. Ovšem pochvala by měla přijít vždy. Ať už jen pohlazení nebo "hodný". (Pokud poslechne tak, jak má.) Pes musí vědět, že to udělal dobře. Já mám psa, který žije proto, že může být s námi... Když jsem na něj byla kvůli cvičáku opravdu tvrdá, tak se mi akorát zaseknul. Každý pes vyžaduje trochu jiný přístup, někde musí být člověk tvrdší. Ovšem vždy by měl být naprosto důsledný, ale i umět chválit. Já si moc nepotrpím na extra chválení (žvatlání a přehnané emoce mi fakt moc nejdou - jen když mám na cvičení opravdu náladu.), ale pravdou je, že když jsem si řekla, že to cvičení prostě musí být radost a začala více chválit, tak najednou šlo všechno líp, pes měl ze cvičení větší radost, cviky plnil rychleji. Tím chválením myslím moji nadšenost, ne kila pamlsků.  
Ke cvičení triků prostě pamlsky patří (nebo jiná forma pochvaly), ale přes pozitivku rozhodně nebudu učit psa, aby odešel z místnosti nebo si šel lehnout na místo. To fakt ne. :D Ovšem furt by měl pániček být ten, se kterým je největší sranda, se kterým se pes těší ven, protože nejen že tam jen slepě půjdou dopředu, ale páníček vymyslí nějakou novou další zábavu.. Zároveň musí mít pes respekt, to je jasné.

Pokud je člověk důsledný v PM. věřím, že i ona funguje. Záleží samozřejmě na psovi, jak už jsem psala, každý pes, jiná ves. Kdyby to nefungovalo, tak se tenhle typ výcviku tak nerozšířil.

18 ANA ANA | Web | 16. srpna 2014 v 18:41 | Reagovat

[8]:Tu dogu zvaž, určitě se ti líbí, ale musíš myslet i na to, že ten pes bude s tebou a ty ho budeš muset zvládat. Pokud to je nějaký mamlas, který tě při výskoku povláčí za sebou, není to nejlepší volba. Pejsků je spousta, raději se zaměř na menší a zvladatelnější plemeno (nemyslím tím nutně čivavu nebo krysaříka, ale třeba retriever nebo něco takového).

19 ANA ANA | 16. srpna 2014 v 18:44 | Reagovat

K článku - výborný, jsem ráda, že je tu někdo, kdo užívá zdravý selský rozum. Nemám nic proti odměňování, ale když pes zlobí, musí poznat, že zlobí a že to není dobré, zlobit.
To samé, jak píšeš - když konečně na třicáté zavolání přiběhne a dostane pamlsek, není to zrovna nejlepší model. Ve skutečných situacích jde totiž o to, aby pes byl zvladatelný okamžitě, na povel, ne až si za pět minut rozmyslí, že poslechne.
Výsledkem takhle můžou být pro takové velkorysé pejskaře překvápka ve formě psa vrhajícího se pod auto (přejetý pes nebo havarující auto, které prudce zabrzdí nebo bude chtít cuknout, i když věřím, že jsou i auta, jejichž řidiči v ten moment ještě dupnou na plyn). Nebo překvápko v podobě pejska vrhajícího se na kolemjdoucího člověka, kterého v lepším případě povalchuje (ťápy od tlap na kabátě dovedou akorát naštvat), v horším případě pokouše. Další věc je, kdy se takový pes vrhne na dítě nebo na jiného psa, pokud není naučený poslechnout, malér je v každém případě jistý.

20 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. srpna 2014 v 21:11 | Reagovat

[17]: Moc jsem nepochopila, s čím přesně nesouhlasíš. Možná jsem se někde špatně vyjádřila, ale se všemi body v tvém komentáři souhlasím :) Procházím si své předchozí komentáře...narážíš na tvrzení, že mě pes poslechne po roce bez odměňování? Tím jsem myslela odměňování třeba hračkou, někteří psi na ni fungují lépe než na pamlsek. (Elfie hračku absolutně ignoruje.) Slovní odměna, hra a podobně samozřejmě přijít musí, aby pes viděl, že svým chováním dělá páníčkovi radost :)

[10]:[15]:[16]: Ano, taky mám pocit, že je to úplně jako s dětmi. Občas jedna výchovná přes zadek, aby věděly, že mají poslouchat. Některé to potřebují víc, jiné míň, některé možná vůbec. Ale podle mě to nemůže nikomu uškodit :D

[19]: Souhlasím. Možná že pozitivní motivace má dobré základy, ale v praxi to často vypadá tak, jak jsi popsala. Psi si rozmýšlejí, jestli poslechnout nebo ne a to může být i životu nebezpečné. Možná proto mívá tolik lidí, kteří cvičí PM, psa neustále na vodítku.

21 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 21:30 | Reagovat

Možná by se tak dal vycvičit každý pes, ale třeba v případě Elfie, která jak píšeš, nemá zájem o nic, by se muselo nejdřív začít s hrami SG, aby se naučila si hrát a pak teprve přejít na klasickou PM.

Znám od nás ze cvičáku jrt z množírny, který si neuměl hrát ani neuznával pamlsky. Takže šlo hlavně o to, ho to naučit a teď už závodí v agility.

Ale právě u psů co nemají zájem o pamlsky ani o hračky je to na hooodně dlouhé lokty a myslím, že málokdo na to má nervy.

Pokud je pes pamlskový tak jde výcvik jedna báseň a i s hračkami to jde. I když zrovna mě by z hračkovýho psa asi kleplo. Má ho ségra a taky cvičí jen PM. Poslouchá jak hodinky :-)
S pamlskovým je to jednodušší.

Co se týče výchova/výcvik, pak samozřejmě i v případě, že cvičíš PM, tak si nastavíš pravdila.
Pes nesmí do postele, na stůl, musí počkat než projdeš dveřmi apod. Ideální je psa co nejdříve naučit povel Nesmíš a pak máš vystaráno.

V PM se nemá používat hlas, ve kterém je znát zloba. Má být sice důrazný, ale ne agresivní. To se těžko vysvětluje. Lepší je to slyšet.

A ano, ani ve výchově se nepoužívá pozitivní trest, protože ničí důvěru k paníčkovi (škubání obojkem, bytí, třepání za kůži). Využívají se ovšem negativní tresty (odvolání na místo, přerušení činnosti, zastavení (když pes táhne na vodítku) a pod.. V případě ničení se obvykle používá odlákání pozornosti na něco jiného - ideálně hračku.

Trhání rukávů - povel nesmíš, je-li to štěně co ho ještě neumí, tak schovat ruce, ať se k rukávům nedostane. Ve chvíli, kdy se uklidní přijde pochvala a odměna. Ideálně hračka o kterou se může přetahovat nebo ji prostě využít stejně jako ty rukávy.

Kousání do vodítka (do dnes mě překvapuje, že to Crazy nikdy nedělal), opět převést na něco jiného. Zamávat před nosem nějakou hračkou a hrát si s ním zatím co jdeš a nebo opět nesmíš.

Někde se dočteš, že se Nesmíš v PM nepoužívá, což není pravda. Jde jen o způsob jakým ho naučíš. Obvykle se to učí na pamlsek nebo hračku. Položíš pamlsek na zem a zakryješ ho rukou/botou (v závislosti na tom, zda to učíš štěně velkého nebo malého plemene případně dospělého psa). Obvykle se začíná tak, že u psa sedíš na zemi a zakrýváš rukou. Je to trochu bolestivá metoda pro páníčka. Štěně se nejdřív bude snažit proškrábat možná i prokousat, ale jak přijde na to, že to nejde, tak se uklidní. A ve chvilce kdy se uklidní přijde odměna z druhé ruky.

Po 2-3 opakování kdy se začne uklidńovat čím dál rychleji už přiřadíš povel Nesmíš a zvyšuješ náročnost. Například, odměna a pochvala přijde až ve chvíli, dky se ti podívá do očí.

Ve výsledku by to mělo vypadat tak, že pokud pes najde něco na zemi, otočí se na tebe a čeká na povel.

Jakmile se jednou povel Nesmíš naučí, lze ho pak použít na jakoukoli činnost ne jen na jídlo.

Psi, kteří se nebojí myslet, jsou schopni se povel Nesmíš naučit už během jedné lekce (5 - 10 minut).

Na PM se mi líbí to, že se pes naučí samostatně myslet. To nejvíc ocení ti co dělají agility a dog dancing.

V agility pes sice reaguje na povely, ale třeba náběhy na slalom si řeší sám.
V dog dancingu je PM neocenitelná při učení nových cviků, protože je jich dost, které se prostě jinak nauči nedají.

Ze cvičáku znám ovšem i dost psů co se věnují sportovní kynologii a obedience, skládají nejrůznější zkoušky poslušnosti a jsou také cvičeni PM.

Snad ještě jen dodat, že způsobů výcviku, které patří do PM je hned několik a tak se dá použít na velké množství psů.

Luring - Navádění pamlskem, klikr se obvykle nepoužívá, i když taky může. Zde je třeba odbourat pamlsek co nejdřív a nahradit ho prázdnou rukou a posléze klasickým gestem.
Shaping - Nejčastěji se používá v kombinaci s klikrem.  Pes dostává odměny za to co dělá správně, co je špatně je ignorováno. Tedy vymyslím si, že si pes má lehnout. Rozfázuji si cvik do několika kroků.
Lehnutí. Pes skloní hlavu k zemi - pes pokrčí přední nohy - pes položí zadek na zem. Za každou část klinu a odměním. Na psa se nemluví, dokud se nevytvaruje celý cvik. Pak se teprve pojmenuje. Pes si cvik lépe zafixuje díky tomu, že ho sám vymyslel.
Většinu psů to hrozně baví, protože se nemusí bát, že za chybu přijde trest.
Tento způsob výcviku je nedocenitelný v dogdancingu, protože se tím dají nacvičit hodně složité cviky nebo jejich série.
Zachycení - Opět se cvičí s klikrem a cvičí se v průběhu celého dne. Třeba dnes mě napadlo, že budu cvičit povel sedni. Klikr i pamlsek mám celý den u sebe a jakmile vidím, že si pes sedne, tak mu kliknu a odměním. A jelikož pes není blbej a to za co přijde odměna začne opakovat častěji, tak se dá klidně i během jednoho dne přiřadit povela cvik je na světě.
Nicméně zrovna zachycení se většinou pro základní povely nepoužívá - to spíš luring, zvláště na cvičácích, kde na shaping není čas). Zachycení se dá však opět skvěle využít pro triky v DD - třeba hrabání zadníma nohama. Lehnutí na záda.

Možná to vypadá zdlouhavě - už proto, že se pamlsky nakonec musí odbourat. Nejdřív se odměńuje i to, co není úplně dobře, ale poměrně rychle se zvyšují kritéria (je to však pes od psa) až přijde pamlsek jen za to, že je cvik dokonale a na první pokus předveden.

V závislosti na tom, jak se pes učí a obtížnosti zvolených cviků, se dá někdy naučit i několik cviků během jediného dne, zatím co na některých se člověk zasekne i na pár týdnů. To se obvykle týká už těžších DD cviků.

No a aby toho nebylo málo, je ideální si ještě udělat žebříček hodnot psa. Ideálně deseti stupńovou hodnotovou tabulku pamlsků a stejně tak hraček. Zpočátku se začíná cvičit s pamlsky (hračkami) nejvyšší hodnoty. Jak se pes zlepšuje dostává pamlsky nejvyšší hodnoty jen za nejlepší možné provedení a čím horší tím "ošklivější" nebo žádný pamlsek (totéž s hračkou).

Jak to tak čtu, zní to dost složitě, ale fakt není.
Crazyho jsem zpočátku (bohužel) trénovala klasicky (třepání, plácnutí novinama), což se mi dost vymstilo a měli jsme pocuchaný vztah. Pak byl skoro půl roku nemocný a pořádně cvičíme až poslední rok a 8 měsíců.

Za tu dobu jsme zvládli hodně přes 50 cviků. V pubertě si zazlobil a teď je z něj už spolehlivý pes.
Neříkám, že nebyli dny kdy bych ho nejradši zaškrtila, nicméně, když si čklověk napočítá do desíti, tak se to dá zvládnout :-D

S příštím psem (ale doufám, že to bude za hodně, hodně dlouho) rozhodně začnu rovnou s PM.

22 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. srpna 2014 v 23:35 | Reagovat

[21]: Přečetla jsem si to pečlivě, první, co se mi vybavilo, bylo, jak jsem se snažila  s Elfie skořápky :D Schovala jsem jí piškot pod kelímek. Elfie se zvedla a odešla :D

Považuji čuvače za jedny z těch inteligentnějších psů. Ovšem říká se o nich, že se špatně cvičí, což nejspíš pramení z toho nezájmu o materiální věci. Zkoušet PM by bylo naprosto zbytečné trápení.

Můžeš mi tvrdit, že se pes učí přemýšlet, že mu to pak pomáhá například v agility. Zajímavé na tom je, že (psala jsem to v minulém článku) na táboře jsme po týdnu cvičení agility, přičemž Elfie to nikdy nedělala, s přehledem porazily obě borderky (údajně nejinteligentnější psi světa, navíc rychlejší), které shodou okolností obě cvičily pomocí PM. Nic by to neznamenalo, kdybys mi netvrdila, že PM je v agility výhoda.

O shapingu jsem dost četla, opět myšlenka hezká, jako využití volného času super, ale za výcvik to nepovažuji. Obecně při pojmu výcvik myslím spíše poslušnost. Dogdancing se snad jinak než pozitivně učit nedá.

Co se zachycování týče, mám naléhavou potřebu klepat si na čelo vždycky, když o tom slyším :D Bože, to vážně někdo běhá za psem a čeká, až si sedne? Copak lidi nemáte lepší věci na práci, než vymýšlet podobné krávoviny? :D

Tvé řešení výchovných problémů mě taky docela pobavilo. Možná to funguje na jorka, ale chtěla bych vidět, jak by se ti u většího psa dařilo třeba schovávat ruce. My to zkoušeli odnaučovat podobně, ale štěně raz dva skočí na dítě a kouše ho do rukávů, což není úplně šťastné. Prosté okřiknutí zabralo rychle a účinně.
Kousání na vodítku je obdobný problém, fakt nechápu, jak by ze sebe někdo mohl dělat takového blbečka a mávat psovi před čumákem hračkou pokaždé, když se do vodítka zakousne. Vůdce smečky snad má nějakou úctu, ne? A tomu psovi to nemůže přinést absolutně nic, akorát zjistí, že hranice opravdu neexistují.

Možná to funguje na psy žravé či hravé, případně pitomce typu borderka, pro které je samotné pracování odměna. Ale pro rozumného psa, který ze sebe nebude dělat blbečka pro nic za nic (což byli dva mí psi ze tří, které jsem kdy něco učila), pro ně PM prostě není.

A i u těch, pro které je PM vhodná, není zdaleka tak úspěšná, jak být měla. Vychází totiž z příliš růžového pohledu na svět, ve kterém psi netouží po ničem jiném, než dělat svým páníčkům radost. Chytrý pes při PM opravdu přemýšlí, jenže trochu jinak - přemýšlí, jak ze situace žádné tresty/spousta pamlsků vytěžit co nejvíc.

23 Das Das | Web | 17. srpna 2014 v 12:54 | Reagovat

[20]:
Tak teď si rozumíme. Mě jen zarazila ta část: "dala bych ruku do ohně za to, že mě poslechne i po roce bez pamlsku (nebo jiné odměny)"

:))

24 Elík Elík | Web | 17. srpna 2014 v 17:20 | Reagovat

Pěkné fotky:))...

25 Sugr Sugr | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 18:31 | Reagovat

Nejsem také chovatelka, ale myslím, že je to stejné jako s dětmi, tedy výchova...:-)
Jinak moc hezké fotky a děkuji opět za rozšíření obzorů v této oblasti.:-)

26 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 19. srpna 2014 v 1:54 | Reagovat

Určitě jsem zastánce PM a jsem toho názoru, že bez ní to prostě nejde. Vždyť i "klasický" výcvik se bez pochvaly neobejde a psa nelze pořád jen trestat. Ale také si myslím, že u zvířat, jako jsou psi, to bez trestu také moc nejde. Jako nejlepší východisko mi zkrátka přijde PM zahrnující občasné pokárání, trest a hlavně postupovat individuálně k povaze psa...

Také mi přijde, že v článku PM zbytečně očerňuješ, uvádíš nadsazenější příklady, ale asi chápu, že to je záměr, jako třeba u článku o bezpapírových psech.

Jakožto nepejskař už asi nemám moc co dodat, máš pochopitelné argumenty a tvůj názor ti neberu, zvláště s tvými dosavadními zkušenostmi se ti nedivím. :)

27 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 9:58 | Reagovat

[26]: To, o čem mluvíš, je přece klasický výcvik :D Metoda cukru a biče, 90% času psa motivuješ pozitivně (proto cvičí rád), ale zároveň ho nenecháš dělat si, co chce. Prostě aby věděl, že poslouchat se musí. A že když poslouchá, tak je to vlastně sranda.

Nepleť si pojmy s dojmy. Mluvím tu o metodě pozitivní motivace, tu odsuzuji, ne samotné pozitivní motivování. Bez odměn to samozřejmě nejde :)

A že uvádím nadsazené příklady? Uvádím takové, se kterými jsem se setkala. Kdybych znala nějakého psa, který cvičí čistě podle PM a funguje, určitě to uvedu, ale skutečnost je taková, že žádného neznám.

Pokud si přečteš komentáře, tak Jana Š tvrdí, že její pes díky PM funguje na 100%. Zároveň ale přiznává, že v minulosti už ho někdy nějak trestala. Já jsem zastánce toho, že psa stačí potrestat jednou v životě (pokud má citlivější povahu). Tím nemyslím bít, protože v PM je trestem i pouhé okřiknutí. Každopádně jde o to, že jakmile pes zjistí, že jsi schopná ho potrestat, už to nikdy zkoušet nebude. A to je podle mě případ toho jorkšíra Crazyho. Slečna si teď myslí, že objevila zázračný způsob trénování, který zaručí, že pes bude poslouchat, aniž by ho trestala. Protože trestat ho zkoušela a nefungovalo to. Podle mě je úplně jedno, jakou nálepku tomu svému trénování dáš, pravdou je, že teď konečně cvičí tak, jak to jejímu psovi vyhovuje. Předtím to dělala špatně a nyní odsuzuje celou filozofii klasického výcviku.

Motivovat psa pozitivním způsobem je skvělé. Absence trestů je však podle mě blbost, proto odsuzuji tuto metodu.

28 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 19. srpna 2014 v 10:35 | Reagovat

[27]: Tak co jsem se dozvěděla, součástí PM jsou i tresty, píše to tu i Jana Š, nedezinformuješ proto trochu článkem? Takže vlastně odsuzuješ tuto metodu trochu zbytečně, i když využíváš prvky z ní - pozitivní motivování. Pokud je člověk důsledný, lze i s PM dosáhnout žádoucích výsledků, které jsou cílem každého výcviku. Jak už tu bylo řečeno, záleží na člověku a povaze psa.

29 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 11:13 | Reagovat

[28]: Nedezinformuju. Klasická verze PM je ta bez trestů. No a protože asi lidem došlo, že to tak úplně nefunguje, začali používat "tresty". Pro jistotu jsem se informovala pečlivěji, opravdu se trestá ignorováním psa.

Tento způsob trestu mi přijde dost zvláštní. Když se nad tím zamyslíš, může fungovat jen na psy, kteří jsou na svého pána fixovaní a opravdu touží po tom, aby si jich všímal. Je tedy pro ně skutečně číslo jedna. A takoví psi (přinejmenším to tak praví metoda PM) poslouchají.

Naopak pokud pes nepřichází na přivolání a radši si někde očichává plot, jak by mu mohlo ignorování ze strany pána vadit?

30 bordercollie bordercollie | Web | 20. srpna 2014 v 11:54 | Reagovat

Ahoj, objevila jsem tvuj blog a tenhle clanek mne zaujal (omlouvam se za psani bez diakritiky)

Musim rict, ze s tebou souhlasim i nesouhlasim :) Me spis prijde, ze lidi v dnesni dobe vsechno silene moc resi a premysleji do detailu pomalu nad kazdym svym pohybem. Podle me pri vycviku psa staci pouzivat zdravy rozum. Kazdy musi sveho psa znat a vedet nejlip ze vsech, jak k nemu pristupovat, at uz ve vycviku nebo v beznem zivote :) Na kazdeho psa plati neco jineho a to by mel prave jeho majitel vedet. Vychovany pes s vymezenyma hranicema, co je povoleno a co uz ne = stastny pes :) Podle me neni potreba psy mlatit, respekt jde sjednat i jinak. Proste podle me nejlepsi je chovat se k psovi rozumne a s citem a neresit, jestli to je ci neni pozitivni motivace...
Jinak jeste ohledne toho, jestli mame byt pro psy "vudcem" nebo ne. To je taky celkem k zamysleni . Je o tom zajimava knizka od Barryho Eatona s nazvem Psi dominance: Mytus, nebo skutecnost?
Donutila me se nad tim opravdu zamyslet :)

Btw: mas super blog, urcite se sem rada vratim :)

31 Laris Laris | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 10:01 | Reagovat

Môžem súhlasiť s týmto článkom ale asi len čiastočne. Ja som začala "pozitívnou motiváciou" a keď už pes povel ovládal pamlsky som postupne začala vynechávať. A funguje mi to ;) Ak je niekto extrémne proti trestom tak by možno bolo fajn skúsiť kliker... :)

32 Monča Monča | Web | 21. srpna 2014 v 16:23 | Reagovat

Cvičit pozitivkou je podle mě dobré při agility, dogdancingu, ale při klasické výchově se trestům vyhnout nejde. Nemám tolik zkušeností a mezi kynology se nepohybuji, ale nedovedu si představit jak se chová pes, který je jen odměňován. Musí vědět kde jsou jeho hranice, zároveň ale musí být trestán tak aby měl z majitele respekt, ne strach- a tu hranici má každý pes jinou, na některého párkrát zařveš a bude vynervovaný, jiný bude kolem tebe vesele běhat a vrtět ocasem. Tudíž nemá smysl se dohadovat co funguje a co ne, každý pes je jiný a funguje trochu jinak.

33 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 25. srpna 2014 v 1:22 | Reagovat

Ahoj,
nominovala jsem tě do tagu/řetězáku Liebster blog award, jsem si jistá, že už jsi o něm slyšela, případně ho někde zahlédla. Vím, že na tohle opravdu nejsi, ale zajímají mě tvé názory a odpovědi na mé otázky. :)

34 Haimi Haimi | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 22:44 | Reagovat

Tak s tímhle souhlasím, máš i dobře obhájený názor a mně nezbývá, než pokyvovat hlavou.

Mám doma křížence akity inu x labrador a rotvajler. Říká se, že akita je jedno z nejhůře vycvičitelných psů. Nejdříve jsem ji moc netrestala a dělala si samozřejmě co chtěla. Já ji necvičila tak, abych měla super úžasně poslušného psa, stačilo mi, aby byla ovladatelná. Dnes umí nespočet povelů, které na ni řvu. Ona na mě přitom kouká a vrtí ocasem. Tak proč ne?

Oba mí psi dostanou po zadku, když dělají něco špatně. Většinou, když vyjíždí po jiných zvířatech. Pes má jiný práh bolesti, než my. Co bolí nás, pro ně je jen nepříjemné.

Ale ani metoda cukr a bič nefunguje vždy. Můj druhý pes je nerozluštitelný hlavolam. Je to hrozně hysterická fenka, nerozumí ani pochvale ani trestu. Nemám zatím nejmenší tušení, jak na ni.

35 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 8:57 | Reagovat

[34]: Možná to nefunguje vždy, ale rozhodně je to nejspolehlivější metoda. Co se tvé fenky týče, je to zajímavý problém. Pokud nerozumí pochvale, budeš muset najít něco, čemu rozumět bude. Na každého psa potřebuješ páku, motivaci. Pokud to není pamlsek ani hračka, třeba to bude mazlení. Zkrátka je třeba to vykutit. Moc nevím, co znamená, že je hysterická. Pokud na trest reaguje přehnaně, i ten je třeba trochu přizpůsobit.

Každý pes je jedinečný, ale věřím, že každý pes jde vycvičit. Jen zjistit, jak na to :D

36 Haimi Haimi | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 10:50 | Reagovat

[35]: Právě tu páku hledám a nemůžu najít. Je posedlá kočkama, ale tu jí roztrhat nenechám :D. Pamlsek si občas vezme, ale ani se na mě nepodívá, vůbec nevnímá, proč ho dostala, takže tudy cesta nevede. Zrovna tak, když ji hladím nebo to už nevydržím a pleštím ji.

A hysterická se naučila být, aby jsme jí dali pokoj. Kňučí, když chce někam jít a je na vodítku, když je potrestaná, když není potrestaná... Nedejbože ji chtít zavřít do kotce nebo jí omylem šlápnout na packu. To jsou zvuky, jako by toho psa někdo týral :D.

37 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 13:38 | Reagovat

[36]: To už chápu, jak jsi to s tou hysterkou myslela. :D Tady to chce pevné nervy, dělat, že jsi slepá a hluchá. Elfie to taky zkoušela. Bojí se výšek, hloubek, uzavřených prostorů, nechtěla jezdit v autě, zpočátku ani chodit na procházky. Ty první společné probíhaly tak, že jsem ji dvakrát denně táhla zapřenou a vzdorovitou kolem bloku. A když pochopila, že je mi to úplně fuk a že ničeho nedosáhne, nechala toho. Stejně tak to bylo se vším ostatním. Lidi na tebe možná budou koukat jako na vraha (nutila jsem ji jezdit autobusem, vlakem, to byly teprve scény), ale buď trpělivá. :D

Jestli si pamlsek občas vezme, je to dobré znamení. Najdi ten nejlákavější z lákavých. Maso, párky, možná paštiku. Zrovna ty párky mi zabraly vždycky, ač nejsou úplně nejzdravější varianta.

38 Vendy Vendy | Web | 28. srpna 2014 v 22:53 | Reagovat

[26]: Ale Karol nepíše o tom, že by psa jen trestala, píše o tom, že se nebojí psa potrestat, když je potřeba. Ale stejně tak ho pochválí, když se cvíčko podaří.

39 Vendy Vendy | Web | 28. srpna 2014 v 22:57 | Reagovat

[36]: Ještě záleží...máte ji od štěněte? Nebo z útulku? Nebo jste ji od někoho dostali, když už byla starší? To si může přinést nějaké návyky z předchozího místa...
Jinak asi bude dobrá ta důslednost, jak píše Karol. S tím, že na konci (když se akce zvládne) bude odměna...

40 Haimi Haimi | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 23:06 | Reagovat

[39]: Máme ji od štěněte. Ale tři roky byla prarodičů a ti ji necvičili. Teď, když se jí začínám věnovat, tak mám pocit, že už je pozdě :). Asi nebude cvičená. Mě by stačilo jen, kdyby se nechovala jako idiot :D.

41 Hiroko Hiroko | 23. září 2014 v 10:53 | Reagovat

Pozitivní motivace je dnes uplatňovaná i na děti.. a všichni vidíme, jak to kolem nás vypadá. U nás doma u všech zvířat funguje cukr/bič.. i na kočky. XD

42 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. září 2014 v 19:54 | Reagovat

Se psy moc nemám zkušenosti, ale čtním Tvého článku jsem se pobavila. :-)

43 Šárka Šárka | Web | 3. října 2014 v 11:56 | Reagovat

Je škoda, že se v tomto článku mírně ztrácí pojmy "výchova" a "výcvik".

Dle mého názoru by člověk měl být otevřen všem metodám a vytáhnout si z každé svou dávku procent a utvořit si vlastní styl, který bude vyhovovat danému jedinci (psovi).
Nejsem si jista, proč je nadpisem článku "nevěřím na PM", když jsem se dočetla, že ji používáš. Člověk (a možná i ty sama) v tom má ve výsledku mírný guláš.

Jednou se mě slečna na cvičáku zeptala, zda cvičíme pozitivní motivací, a i když se tak může zdát, odpověděla jsem pouze "Psi tu nemlátíme". Já určitě nesouhlasím s pomatenými pozitiváři, kteří se bojí na psa šáhnout, aby nenarušovali jejich osobní prostor a psychiku, ale rozhodně jsem odpůrce klasických řadovek a manuální formování psa do poloh. Ráda jsem poznala způsob označení momentu a naučila se radši nevolat, než pak řešit 30x nedošel a co teď.
Zdá se mi, že tato problematika se nedá popsat v jednom článku a definovat PM jako celek.

44 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 4. října 2014 v 11:51 | Reagovat

[43]: Než jsem začala článek psát, snažila jsem se v tom pořádek udělat. V tomto mluvím o pozitivní motivaci tak, jak byla původně myšlena. Tudíž nejen o výcviku, ale i o výchově. Hlavní pilíř je nepřenášet na psa negativní energii a to přece nemůžeš rozlišovat ve stylu - teď jde o výchovu, hnusná být můžu, teď jde o výcvik, nesmím být ani trochu negativní.

Lidé přišli na to, že PM nefunguje úplně stoprocentně a vzali si z ní jen to, co jim vyhovuje a co funguje. Přesně jako ty. Že psa nebiješ zdaleka neznamená, že cvičíš pozitivní motivací. Ale našla jsi styl, který ti vyhovuje a hlavně vyhovuje tvému psovi a přesně tak to má být.

V tomto článku jsem proti těm pomateným pozitivářům, kteří se striktně drží pravidel a zásad PM jako komplexního výchovného a výcvikového systému.

45 Jackman Jackman | 11. ledna 2015 v 19:59 | Reagovat

No máte v tom trošku zmatek...

46 Eliška Eliška | 26. ledna 2015 v 19:18 | Reagovat

jo jo psi vycvičení PM jsou strašně nevychovaní - nebo je to trošku jinak? :-)

https://www.youtube.com/watch?v=PztO-OvzRyg

Ale teď vážně. Nedivím se, že s PM - tak jak ji popisuješ - nesouhlasíš. Ono totiž mávání jitrnicí před čumákem vážně nefunguje. Jenže to žádná PM není. Tohle z ní udělali lidi, kteří vůbec netuší, o co se jedná. Pokud se o ní opravdu chceš dozvědět něco víc, doporučuji si přečíst nějaký knížky (např. Svého psa nestřílejte od Karen Pryor), zjistit si něco o Susan Garrett a zajít si na nějaký dobrý seminář, které u nás pořádá např. Martina Klimešová. Všichni mají velmi dobře vycvičené a poslušné psy právě PM. Až tohle všechno absolvuješ, pak můžete říct, že o PM už něco malinko tušíš. Ale pozor - má to i svá rizika. Možná už ti pak nepřijde normální, snižovat svému psovi sebevědomí a hrát si na vůdce smečky, ale budeš ho brát jako parťáka, se kterým můžeš sdílet svůj život :-)

47 Petr Petr | E-mail | Web | 29. března 2015 v 17:52 | Reagovat

Pěkný článek :) Hezky popsáno :)

48 Lucie Lucie | E-mail | Web | 15. srpna 2015 v 8:51 | Reagovat

Autorko, bohuzel cetla jste malo. Doporucuji se "objednat k M.M.Klimesove nebo Pavle Kamradove idealne i se psem;). Asi hold vsechny informace na internetu nejsou 100%. Aneb kdo hleda duvody... Dal to jiste znate;)

49 Elen Elen | 16. srpna 2015 v 12:11 | Reagovat

Cvičím od. r. 1982 - cvičila jsem kontrastní metodou, a měla jsem  ní dobré výsledky (poplatné době), nyní trénuji metodou pozitivního posilování a mám s tím výborné výsledky (žádná bordera, ale maliňák, skoro 40 kg)- psi mají výborné výsledky nejen při sportu, ale i v "civilu" - prostě jsou vychovaní. O metodiku až tak nejde, spíš o rozum a cit, aneb: když dva dělají totéž, není to totéž... Je třeba si připustit, že ne každý je "přirozená autorita" a hrát si na ni pomocí trestů končí vždycky špatně - kdo neměl nikdy velké plemeno, či teriéra to asi nepochopí :-(

50 Monika Monika | 8. října 2015 v 20:27 | Reagovat

Ja se snazim cvicit pozitivni motivaci sve osmimesicni stene uz od zacatku. A celkem nam to jde. Je toho ale jeste spoustu co nevim a ceho chci dosahnout. Snad to pujde dobre. Knizka od Karen Pryor mi byla take doporucena a jeste Trenink je rozhovor od Susty. Zatim jsme ve fazi kdy vzdy musi prijit odmena, v nasem pripade pamlsek.
Trosku mam strach, ze budu diky tomu psa prekrmovat a bude zbytecne tloustnout. Ja bezne denne odmenuju i behem prochazky kdyz reaguje spravne na povely. Takze tech pamlsku neni zrovna malo. Jak to resite vy ostatni u PM???

51 Natalie Natalie | E-mail | 8. července 2016 v 15:43 | Reagovat

Mám doma jack russela zkříženého s čivavou už třetím rokem sice můj první pes ale naučil mě myslt rozumně ;). až těď po 3 letech jsem yačala šmejdit po netu a zjistovat nazory jiných na pozitivni motivaci a docela se divím. ze začatku jsem cvicila poobne jako vetsina lidi, ale nelibilo se mi to. psa se snažíš jen ovladat povely jako otroka. ano hnusne receno, omlouvam se za to však je to pravda. moje trenerka rika že mi necvyčíme pod nayvem pozitivni motivace, jelikož lidi z pozitivni motivace vytvořili představu, že psa ovladáš tím že ho prokrmujes pamlsky, to vsak neni pravda. pozitivni motivace je o tom psa naucit přemyslet jake chovani je to dobre ....tvoje prikady ktere vydis okolo neynamena ze ty lidi spravne pochopili co je to poyitivní motivace ....a řekla bych to tak že v pozitivni motivaci jsou taky "tresty" ale ne fyzicke ani psychické spíš typu jako jednou zavlam, n nepřibehne tak si pro nej proste dojdu a pripnu a pustim ho až když spravne udela par povelu a pak ho zase pustim ...je to tezke vzsvetlit to psanim, ale mysim si, ze kdyz nekdo napise clanek o pozitivni motivaci , neznamena to, že tomu rozumi (myslím tím tvoje zdroje) ...omlouvam se ale chyby jsem extremne lina opravovat :)

52 Donajo Donajo | 17. srpna 2016 v 8:33 | Reagovat

[45]:To je téma na delší dobu :-) ale zírám jak si člověk dokáže vysvětlit vše po svém.:-D
Jestliže nemá pejsek o nic zájem tak to je spíš tím,že mu ten majitel a nebo trenér nedokáže nabídnout tu správnou odměnu.Je to stejné jako u lidí.Někoho zaujme to a jiného tamto....pokud by pejsek nereagoval na nic bude nejspíš nemocnej

53 Petra Petra | E-mail | 28. září 2016 v 23:13 | Reagovat

Možná jste úplně nepochopili princip pozitivky, i když jste hodně načetli. Odměna není vždycky pamlsek. Je to cokoliv, co pes jako odměnu chce. Ano, pozitivkový pes lehne, i když mu nikdo nemává kabanosem před nosem. Protože pracuje v úplně jiném režimu než psi, co jen koukají kolem, jestli nad sebou mají dozor a musí to udělat nebo psi, co jsou jak roboti bez mozku. Od doby, co pracuji se svými psy pozitivkou, se neskutěčně zlepšili a to mi chodí všude navolno (50kg psi). Samozřejmě je blbost, pokud mám psa, co napadá jiné psy, tak nechat ho druhé psy kousat. Hlavně jde o to, jeho chování napravit (pozitivkou jde, ale musí se to dělat správným postupem) a dokud nebude v pohodě, tak ho nenechám běhat s jinými psy. Ale bohužel plno lidí tvrdí, že pozitivku dělá, ale ve skutečnosti dělají houby. Opravdu znám většinu takových, co nemají ani přivolání a tvrdí, že cvičí pozitivně. :-D A radši ani nechci vědět ty drsnější metody, o kterých se tu píše. :-( Podle mě je to jen neznalost toho, jak to udělat jinak. Tak, aby to pes pochopil. To ale totiž předpokládá se víc zamyslet než jen vyškubat psa, když nedělá to, co zrovna chci. Všem tu přeju, aby se v dalším životě narodili jako svůj vlastní pes a vyzkoušeli si takové zacházení sami od sebe. :-)

54 Veronika Veronika | 8. června 2017 v 10:13 | Reagovat

cvičím pozitivní motivací a tohle jsou přesně ty argumenty, díky kterým se pozná, že to opravdu člověk nepochopil. Ano, můj pes oslechne i rok bez pamlsku, protože prostě největší hodnotu v jeho životě mám já..:-)[12]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama