Nechat v klidu odejít

20. října 2015 v 21:44 | Karol Dee |  Novinky
Ve čtvrtek 8.9.2015 mě definitivně opustilo mé dětství. Leon zemřel v čerstvých šesti letech, nechali jsme ho uspat kvůli rakovině v koleni. Brenta ve svých nedožitých čtrnácti už trpěla po fyzické i psychické stránce a nikdo nechtěl, ať dožívá v bolestech. Rychlým sledem objevení rakoviny a následného prudkého zhoršování se stalo, že k nám přijel veterinář a všechno bez dalších nepříjemností ukončil.




Nejsem si jistá, jestli mám komentáře zakázat nebo ne. Rozhodně totiž odmítám číst otřepanou frázi "upřímnou soustrast". V prvé řadě vždy pochybuju o tom, že jde o něco upřímného, a v druhé už samotné slovou soustrast je dost zavádějící - já osobně žádnou strast neprožívám. Rozloučila jsem se s oběma vesele a stejně tak na ně hodlám vzpomínat. Být smutný jen kvůli faktu, že někdo umřel, je sobecké, v podstatě totiž litujete sebe. Litujete se, že už nebudete moct prožívat to, co doposud, že ve vašem životě bude někdo chybět. Neříkám, že je to špatně. Litujte se, pokud vám to pomáhá, já volím druhou možnost - vzpomínat s láskou a s láskou si také hýčkat ta prázdná místa.

Brenta pro mě byla symbol raného dětství, tvor, který mě naučil lásce ke všem zvířatům a především ke psům. V životě trpěla, hlavně na stará kolena. Má matka je skrblík na peníze, utrácet je za psa jí přijde zbytečné. Proto chudák čistokrevné zvíře, které kdysi (než se naši rozvedli) chodilo na výstavy a absolvovalo výborný výcvik, muselo jíst ne zrovna kvalitní granule, nemělo patřičnou veterinární péči a o nějaké další výchově nebo zajišťování místa ve smečce se nedalo mluvit. Nesu na tom svou vinu, sama jsem se víc zajímala o Leona a ač jsem se snažila apelovat na zvýšení péče o ně oba, u Brenty se mi příliš nedařilo. Myslím, že pro ni bylo vysvobozením, když ji uspali. Ale síakra, byla bojovnice a v lepších podmínkách mohla prožít lepší a delší život.




Leon byl leonberger bez PP. Všeobecně bych zakázala nákup psů bez průkazu a ještě obřích plemen. Tohle muselo zákonitě skončit špatně. Nakonec z toho Leon vyšel ještě relativně dobře, měl za sebou "jen" jednu operaci z příčiny pravděpodobně genetického rázu. Další záněty a podobně snad dědičné nejsou, ale všeobecně to nebyl zdravý pes. Nebyl by ani vychovaný, kdybych se ho někdy v době před pěti lety, kdy tento blog vznikl, tedy když mi bylo 12 či 13 let, neujala. Byl mou vstupenkou do světa kynologie, mými prvními krůčky. Za to mu děkuji. Postupně mu ubývalo sil, poslední dva roky se už sotva hýbal. Opět si myslím, že to pro něj nebyl konec nějakého super parádního života. Možná proto nejsem smutná.

Znovu vás prosím, nepište mi upřímnou soustrast. Radši nepiště nic.
 


Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. října 2015 v 23:04 | Reagovat

Nebudu ti psát soustrastný projev. Je to tvoje věc, jak bereš odchod svých miláčků. Pokud se jim ulevilo, je to lepší, protože případné další trápení by trápilo i tebe. Vzpomínej na pěkné chvíle, které jsi s nimi strávila a případně psa si pořiď nového, pokud na něj budeš mít víc času. Nebo snad později kočičku, kocourka. Myslím ale, že zájmů máš dost i tak, viď?

2 Oskar Oskar | E-mail | Web | 21. října 2015 v 1:46 | Reagovat

Díky, žes to napsala. Pomohlo mi to vzpomenout si na cenné chvíle letního ležení na trávě a zimního ležení na sněhu, které byly zasunuté za bolestí z odchodu.

3 Ronnie Ronnie | Web | 21. října 2015 v 7:25 | Reagovat

Napsalas to dobře.. Nám umřel pes letos v červenci.. Nedávno mě táta obvinil, že jsem ho asi neměla ráda, když netruchlím (vybírala jsem štěně, na čemž jsme se předtím všichni shodli).., Ale proč bych sakra měla truchlit? Já se s ním rozloučila už měsíc předtím, když přestal žrát a už nechtěl žít dál.. Takže chápu jak to myslíš. Lidi říkají, že je to mrzí, i když toho psa nikdy neviděli, i když to zjistili teď, po takové době..

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. října 2015 v 8:18 | Reagovat

Zvířátka tu nejsou proto, aby nám dělala společnost celou cestu, celý život :-) Jsou na to, aby nám přinášela radost ten kus životní cesty, co jdou s námi a Ty jsi jedna z těch, kdo to pochopili :-)
A dokážeš si z toho vzít to nejlepší :-)
Leonbergery mám ráda, ale po pravdě, raději mám směsky :-)
Obyčejné oříšky, bez všech možných papírů a kdoví čeho ještě :-)

5 Sansa Sansa | 21. října 2015 v 16:07 | Reagovat

Co jiného napsat? Dnes je to již podobný druhý článek - LusyW v pondělí zemřela Espa... Znám to, když člověku odejde někdo, jako jeho psí přítel a musím říct, že při kupování jezevčice Báry jsem měla obavy právě z toho - z rozhodnutí ji někdy v budoucnu utratit, hlavně po tom, co jsme se rozhodli uspat Diasy a před ní Aidu... A přece ji nakonec máme doma a neměnila bych ;-). Vím, že jednou se probudím a ona ani Ben už na mě čekat nebudou, ale žijme pro okamžik :-).

6 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 21. října 2015 v 17:26 | Reagovat

U nás, když umře někdo významný se připíjí, je to lepší než tisíc slov. Připíjeli jsme na našeho úžasného psa, který umřel téměř před rokem. Připíjeli jsme si na papoušky i myšáky. Takže si dovolím připít i na Brentu a Leona a to i přesto, že je znám jen z tvých vyprávění. :)

7 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | 21. října 2015 v 22:43 | Reagovat

...smutné :( Taky mě to nedávno potkalo, Espa také měla svých nedožitých 14 let... U těch starých pejsků se to přijímá ale jinak, než u chudáka Leona, který měl toho ještě dost před sebou... :(

8 Blanka Blanka | Web | 21. října 2015 v 22:56 | Reagovat

Proč teda ,,Radši nepište nic" kdyžs mohla zakázat komentáře? ;)

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 22. října 2015 v 15:59 | Reagovat

[8]: Nesnáším, když někdo takový článek proletí očima a pak sem plácne podobně bezduchou frázi jen proto, aby zanechal komentář. Naproti tomu jsou lidé, kteří i v takové chvíli dokáží potěšit, třeba jen tím, že ten článek pečlivě přečtou. O uzavírání komentářů mluvím ve druhém odstavci :)

[1]: Já už u matky dlouho nebydlím a jsem obklopená svými zvířaty, Elfie, potkany, kočkami... uspání těch dvou byla hlavně tlustá čára za minulostí.

[2]: Vypsat se pomáhá hlavně mně, ale že i někomu jinému, to potěší dvojnásob. Díky!

[4]: Já mám třeba ráda ořechový dort :D Asi jsi myslela voříšky. A máš pravdu, ti jsou stejně nejlepší.

[5]: Nenech si budoucím smutkem omezovat radost. A hlavně, ten pes nikdy smutný nebude, to jen my, když odejde. O to větší důvod zařídit mu šťastný život :)

[7]: Máš pravdu, i u Brenty už to bylo dlouho na spadnutí... Člověk pak už jen hledá ten zlomový okamžik mezi tím, kdy psa trápí pár nepříjemností, ale v podstatě se má fajn, a tím, kdy víc trpí než si užívá života. A není to lehké.

[6]: Děkuju, opravdu. Ten přístup se mi strašně moc líbí. :)

10 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 31. října 2015 v 19:50 | Reagovat

Označit truchlení za sobeckost mi přijde přehnané, přesto na tom něco bude. Jenže truchlení je přirozená reakce a myslím, že je na místě, pokud se moc nepřehání a netruchlí přehnaně dlouho.

11 K. K. | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 20:40 | Reagovat

Já pro našeho první psa truchlila (teda spíš tak nějak tajně), ale to hlavně proto, že jsem se s ním nestihla rozloučit. Táta nepokládal nějak za důležité mi to oznámit, prostě se sebral, jel na veterinu a vrátil se sám.

Je to smutný, ale za ten čas s nimi to stejně stojí. :)

12 Leslie739 Leslie739 | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 21:56 | Reagovat

Pejsek mi ještě nezemřel a věřím, že mě to ještě dalších alespoň pět let nepotká, ale vzpomněla jsem si na jednu návštěvu veteriny... Do ordinace vešla šestičlenná rodina včetně huňatého belhajícího se ovčáka. O několik desítek minut později vyšla stejná rodina z ordinace, plakali všichni do jednoho, až na toho ovčáka v černém pytli...
Smrt bytosti je smutná, ale když je to pro onu bytost osvobození, tak je i správná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama