Byli jsme adoptováni

7. prosince 2015 v 21:40 | Karol Dee |  Lola
Říká se, že kočka si vybírá své majitele, nikoliv naopak, jak je tomu u jiných zvířat. Vždycky jsem takovou průpovídku považovala za nadsázku kočičích dam, ale nedávno jsem se přesvědčila, jak moc může být tato věta pravdivá. A že dokonce i když preferujete psy, nebo vlastně nemáte zvířata vůbec rádi, dokáže si vás malé kočičí stvořeníčko obmotat kolem prstu tak rychle, že si ani neuvědomíte, co se to stalo. Stačí jen velmi málo, totiž aby se kočka rozhodla, že bude bydlet u vás. A pak se můžete třeba na hlavu stavět a nic s tím neuděláte. Dámy a pánové, představuji vám novou členku naší domácnosti, neodbytnou Lolu.



Abych ve zkratce popsala situaci u nás doma. Můj otec nikdy neměl zvířata příliš v lásce a vyhýbal se jim. Jediné, co nám kdy povolil, byly rybičky. Pak nás málem vykradli a já kula železo, dokud bylo žhavé - nejlepší obrana před zloději je stále ještě pes. Tak jsme si ho pořídili, ale samozřejmě s přísnými pravidly - nesmí vkročit do domu, je to jen pes, tak se tak k němu chovejte a podobně. No kdo myslíte, že podlehl psím očím jako první a od té doby nemyslí na nic než na to, aby měla Elfie tu nejlepší péči? A tak se z mého tatínka stal tak trochu pejskař (má sice rád jen velmi omezenou skupinu psů - přesně jednoho - ale i to se počítá).


A tak se naše rodinka zamilovala do pejska a nezdálo se, že by se na počtu zvířat u nás mělo něco změnit. A pak se jednoho dne na naší zahradě objevilo koťátko. Malinké, opravdu velmi mladé. Zpočátku nedostalo ani jídlo, všichni jen tiše doufali, že zase půjde po svých. Nešlo. A pak si ho všimly děti. Kotě dostalo jméno, krabici na spaní a svoji vlastní mističku. Rodiče to tiše pozorovali a připravovali děti na to, že kočka pravděpodobně brzy uteče pryč. Zvlášť, až se vrátí pes.



Pes se vrátil a nestačil zírat, kdo se mu to roztahuje v pelechu a odmítá před ním utíkat. Lola byla opravdu velmi vytrvalá. Nechala se olizovat od psa, tahat od dětí, odhánět od rodičů. Dostala za to mističku granulí a velmi odměřenou dávku pozornosti. Ale pořád se nikam nechystala. A když jsme ji jednou našli spinkat se psem v pelíšku, měla vyhráno. Už ji nikdo nevyhazuje, dokonce má čas od času možnost promenádovat se doma v teplíčku.A to byl přesně obrázek, který bych přísahala, že nikdy neuvidím. Kočka vbíhající do domu, když jsem nic netušíc otevřela dveře, a lhostejný pohled rodičů. Lidi, kteří mi vždycky říkali, jak to je nechutné, mít na bytě dvě kočky a jak to tam musí smrdět a být plné chlupů, tak přesně těmto lidem chodí jedna taková potvůrka po bytě.

Není mi jasné proč, ale Lola o místo v naší rodině bojovala velmi odhodlaně. A nakonec ho dosáhla.


 


Komentáře

1 Lenin Lenin | Web | 7. prosince 2015 v 22:19 | Reagovat

Já mám opačnou zkušenost. Kočky jsem vždycky milovala a jednu nutně potřebovala domů, a když jsem se nastěhovala k manželovi, který jednoho kocoura doma měl, velice rychle jsem procitla a pochopila, že moje máma moc dobře věděla, proč mi kotě nikdy nepovolila. :D Kočičí povaha mi zkrátka nesedí. Nic jim to ale samozřejmě neubírá na kráse a majestátu. Lola, zejména na posledním snímku, je rozkošná.

2 valin valin | Web | 8. prosince 2015 v 6:21 | Reagovat

Gratuluju Lole za průlom lidských srdcí ♥ ♥

3 monarichter monarichter | Web | 8. prosince 2015 v 14:36 | Reagovat

Lola je teda opravdu krásná kočka. Moje teta má doma asi pět koček a zápach nijak neřeší.Já mám ráda většinu zvířat, ale občas mi kočičí povaha příliš nesedí. Také musím říct, že druhá fotka je neuvěřitelně kouzelná.

4 Eli Eli | E-mail | 8. prosince 2015 v 20:34 | Reagovat

Kočky jsou bezesporu úžasná stvoření. I když má rodina má radši tu bezmeznou psí oddanost, kočky mají pro mě také něco do sebe. Jsou to osobnosti a mají svoji hlavu a důstojnost a o to větší mám pak radost, když se některá ode mě někde nechá pohladit, protože to je rozhodně výsada. Doma bohužel psa ani kočku nemáme právě také kvůli neochotě rodičů, ale jestli se to změnilo u tebe, neztrácím naději. Lola je určitě krásná, stejně tak Elfie. Každé zvíře je něčím jedinečné.

5 pavel pavel | Web | 15. prosince 2015 v 9:25 | Reagovat

Roztomilá a krásné fotky. :)

6 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 16. prosince 2015 v 10:20 | Reagovat

Jo, naše Kočka (tak se prosím jmenuje) je taky taková. Jednoho dne se u nás objevila a od tý doby je u nás, vyvedla nám dvoje koťátka než jsme ji vykastrovali a pak zmizela. Ale jakmile se ochladilo, je zase tady! Kočičáci prosítě ví, kde je jim dobře a vždycky se tam vrátí. :3

7 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 13:09 | Reagovat

Je to presne tak a nie inak. Rovnakým spôsobom sme získali naše dve mačky a oni si získali našu mamu. Človek, ktorý ju pozná by povedal, že ak by mala mať domáce zviera - jedine psa, ale ba! prišli mačky a už si iné domáce zviera predstaviť nevie. Samozrejme, pravidlá platia stále, ale dá sa s nimi žiť. Aspoň mačky sa na ne nesťažujú. Iba občas a to je doma rehot, lebo vedú hotové rozpravy.

8 Anidea Anidea | E-mail | Web | 26. února 2016 v 14:26 | Reagovat

To je krásný příběh. Taky si nás kdysi adoptovala malá černá kočička. Skoro umírala hlady, když přišla. Byla stará, už neměla vůbec zuby. Nevíme, kde se vzala. Pobyla s námi rok, než odešla do kočičího nebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama