Po tříletém výcviku mi Elfie čte myšlenky

25. dubna 2016 v 17:17 | Karol Dee |  Elfie
Výcvik psa je týmová práce. To si mnoho lidí při pořízení psího parťáka ani neuvědomuje. Myslí si, že je to o tom, aby se pes naučil nějaké povely a ty pak bude plnit. Jenže ono to ani zdaleka není jen o učení psa povelům. Spíš je to o spolupráci, o tom, jak dovedete svého psa chápat, jak dokážete fungovat jako tým. Jak rozumíte řeči jeho těla a naopak, jak on rozumí tomu, co po něm chcete. Pes se samozřejmě dokáže naučit význam některých slov (sedni, lehni, panáček a tak dále). Mnohem více však pes reaguje na intonaci, gesta, řeč těla i kontext, jinými slovy, reaguje na vás jako na páníčka. Tentýž pes může jednoho člověka poslouchat jako hodinky a na dalšího úplně kašlat. Ne, výcvik psa není jen o povelech. Je i o respektu, důvěře a vzájemném porozumění.




Chci se svěřit a pochlubit s tím, čeho jsme za tři roky dosáhli. Začnu tím, co už mnozí víte. Elfie je fenka plemene slovenský čuvač. Jde o strážce, hlídací psy původem u ovcí. Rozhodně o nich neuslyšíte, že patří mezi nejchytřejší psy. V takovém žebříčku obvykle na prvním místě naleznete border kolii, pak německého ovčáka a možná labradora. Zajímavé, že se v těchto "TOP" plemenech vždy objevují jen ta nejznámější. Upřímně mám o tomto pořadí jisté pochybnosti. Chcete vědět proč? Jedná se totiž o plemena, která se snadno cvičí, jsou mimořádně chápavá a neskutečně učenlivá. Dají se snadno naučit velkou škálu cviků a povelů, které při správném vedení do puntíku plní. Jenže... vážně se poslušnost rovná inteligenci? Podle mě ne, ale problém je v tom inteligenci definovat. Existuje několik druhů inteligence a lidé obecně považují za nejlepší způsob, jakým přemýšlí oni sami, a tudíž i kritéria, podle kterých hodnotí ostatní zvířecí druhy, jsou značně polidštěná. Já věřím, že na prvních místech by měla mít zvířata, která se na člověka příliš nespoléhají a naopak přemýšlí a vyhodnocují situace sama za sebe. Taková plemena se však hůře cvičí právě díky své nezávislosti.

Začátky našeho výcviku tedy nebyly moc ambiciózní. Docházela jsem s Elfie 2x týdně k výcvikáři, kde jsme vždy potkali psa nebo dva a v takové malé skupince jsme se společně učili. Já nebyla úplný začátečník, spíše většinový. Elfie bylo tuším 5 měsíců, když jsme začali - a to vždy zmíním lidem, kteří jsou přesvědčeni, že s výcvikem se začíná od prvního dne, kdy je štěně doma. Není to nutné. Aspoň my si poradili bez problémů. Pokud pes začíná s čistým štítem, je jako nepopsaný list, který si můžete popsat, čím jen budete chtít.

Samotný výcvik je značně organizovaná a systematická činnost. Nejdůležitější je důslednost. Pokud po psovi něco chci, musí to splnit. Každý cvik se učí trochu jinak, ale principy jsou pořád stejné. Vysvětlit psovi, co po něm chci, a jakmile to pochopí, vyžadovat to od něj. Za správné chování odměna, špatné nepřipustím nebo opravím. A tak dále. Pes to obvykle pochopí velmi rychle, problém je páníček. Vše to ale trvá. Naši první zkoušku z poslušnosti jsme složily zhruba rok poté, co jsme s výcvikem začaly. Ano, tak dlouho to trvá. A ještě déle! Výcvik totiž nikdy nekončí. Pes musí mít pořád motivaci, proč poslouchat. Pro pamlsky, hračky nebo jen proto, aby udělal páníčkovi radost.



V dubnu oslavila Elfie tři roky a téměř stejně dlouhou dobu už trénujeme. Trénujeme poslušnost, různé cviky pro pobavení, sporty, všechno. Odměna za to, co jsme spolu všechno prožily, je neskutečná. Elfie jsem naučila úplně všechno, co pro běžný provoz potřebujeme. Na procházkách vodítko v podstatě nepoužívám. Elfie neutíká, chodí poblíž. Umí na povel zpomalit, zastavit, vrátit, přiřadit se k noze. Umí i méně obvyklé cviky, díky kterým ji ovládám jako dálkové autíčko - slézt z cesty doprava nebo doleva (když jede auto), předběhnout mě, zařadit se za mě, zalehnout, když je několik metrů ode mě. Samozřejmostí je, že neopouští chodník a nepřechází sama cestu, vždy čeká, až k ní dojdu nebo dám povel. A není to jen mechanické poslouchání - ona už často tuší, co po ní budu chtít, a tak nemusím říkat žádné povely, stačí ji oslovit jménem a ona už ví, co dělat.

Viděla jsem na vlastní oči psy, kteří se v běžném životě chovali jako nevycválaná telata, nereagovali na jakékoliv povely, natož na ten první. Pak si ale panička vzala kynologickou vestičku, pamlskovník a vydali se na cvičební plochu - a pes byl jako vyměněný. Čekal pamlsky a byl ochotný za ně pracovat. Taková zvířata dovedou snadno skládat vrcholové zkoušky. S Elfie jsem ztrácela body už u těch základních - například proto, že u chůze u nohy na mě nevisí pohledem a není to ta precizní chůze, kterou znáte od ovčáků. Takže co je ta skutečná poslušnost?

Na závěr jsem chtěla vypsat cviky, které Elfie umí, ale... není to vůbec tak efektní, jak jsem si myslela. Například u oveček, tam jsme musely přidat celou sadu posunků a "povelů", které fakt nevím, jak definovat. Ale něco málo tu vypsat můžu: sedni, lehni, vstaň, stůj, zůstaň (v jakékoliv poloze), k noze, ke mně, packy do ruky, packy na nohy, přeskok přes záda, skok do náruče, plazení, otočky, poklona, slalom, osmičky, válení sudů, mrtvolka, držení pamlsku na čumáku a následné vyhození do vzduchu... Ono už je to pak strašně lehké, naučit psa, co se vám zrovna líbí.
 


Komentáře

1 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 26. dubna 2016 v 14:48 | Reagovat

Vždycky, když čtu něco podobného tak si vzpomenu na jeden vtípek.. http://4.bp.blogspot.com/-iP3s1I-cQOY/T-UDV3b9yJI/AAAAAAAASPk/V5C4MlwH3Rw/s370/climb%2Bthat%2Btree.jpg

Těším se na další zápisky o Elfie. :)

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 26. dubna 2016 v 17:28 | Reagovat

[1]: Jo, ten vtípek znám a bohužel je to docela trefné. Jinak tento článek byl takové ohlédnutí či shrnutí toho, jak náš vztah dnes vypadá, i když se mi to nepodařilo vyjádřit slovy tak, jak jsem chtěla. Naše společná éra už se nejspíš pomalu blíží k závěru, ještě pár akcí a pak už nejspíš budeme bydlet každá na opačném konci republiky. Říkám to proto, že při přečtení tvé poznámky "Těším se na další zápisky o Elfie" na mě dolehla mírná melancholie.

3 Ronnie Ronnie | 29. dubna 2016 v 23:43 | Reagovat

S tou inteligencí naprosto souhlasím! :)
Přijde mi, že jsou to spíše žebříčky poslušnosti, cvičitelnosti a ne inteligence. Měli jsme vlkodava, teď máme belgičáka, a inteligentní byli oba,tervík se dá lépe ovlivňovat, cvičit, vlkodav spíš přemýšlel nad tím co vlastně dělá a proč, na co mu to bude..

4 Máta peprná Máta peprná | E-mail | Web | 7. května 2016 v 13:28 | Reagovat

Krásně napsané!
Mám teď ročního puberťáka, nemáme to spolu jednoduché, ale už vidím ty pokroky, když mrknu a on ví. S druhým, už dospělým Jimmem to takhle má hlavně mamka - je její, se mnou funguje právě s těmi pamlsky (a hromadou triků). :-D
S předchozím Ekranem to bylo taky tak, jako u Bajka. Nechodil u nohy, nepanáčkoval (týraný, z útulku, maminka mi ho "předvychovala" a on mě pak jen doprovázel na našich nekonečných toulkách). Pro běžný život je to hlavně o výchově (kam určitě patří i část výcviku jako sedni-lehni-vstaň, zůstaň, nahoru-dolů, ...), ne o výcviku. Ten je už jen třešinka.

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 7. května 2016 v 13:40 | Reagovat

[4]: Mamka je výcvikářka? To bych si taky přála, abych byla z rodiny, kde někdo psům rozumí. Na místo toho jsem ke všemu musela dojít sama, což by nevadilo, kdyby mě aspoň někdo poslouchal. Změnilo se to až v době, kdy jsem byla téměř dospělá a mé pejskánkování očividně nebyl výmysl. :D

6 Máta peprná Máta peprná | E-mail | Web | 7. května 2016 v 15:35 | Reagovat

[5]: Nene, není. Jen odmala miluje veškerou zvířenu a já to zdědila po ní. Jinak je to vystudovaná humělkyně a momentálně dlouhodobá pěstounka.
Myslím, že ona to měla doma podobně, jako to popisuješ Ty, já to naštěstí neznám. :-D

7 Mad cat :3 Mad cat :3 | Web | 8. května 2016 v 9:32 | Reagovat

Už po přečtení prvního odstavce ses mi velmi zalíbila bylo mi hned jasné, že z článku nevynechám ani slovo :)
Je vidět, že psům hodně rozumím, mám docela podobné názory jako ty ^-^
Gratuluju k úspěchům, samozřejmě je důvěra a souhra důležitější, než body na soutěži... Ti psi mi přijdou děsně "vygumovaní" :/
Přeji vám, aby jste si to spolu užívaly ještě víc než doposud  :D
Jinak, moje mamka taky chová psy odmala, takže i já mám mnoho od ní, ale naše názory se taky občas střetnou, takže i to začínání od kořenů má něco do sebe :/ :D

8 Mad cat :3 Mad cat :3 | Web | 8. května 2016 v 9:33 | Reagovat

*že psům hodně rozumíš! :'D
Co to je za samolibou automatickou opravu? o.o

9 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 8. května 2016 v 10:43 | Reagovat

[7]: Děkuji za pochvalná slova, čtenáře, kteří se zvířatům věnují také, vidím vždycky strašně ráda :) Zdá se mi, že neexistují dva kynologové, kteří by se shodli úplně ve všem. A dokonce ani když jsou rodina :D

10 Peu Peu | E-mail | 5. srpna 2016 v 12:09 | Reagovat

Souhlasímse vším :)! Body nevadí, hlavně, že poslouchá v normálním životě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama