Květen 2016

Lola slezla hrobníkovi z lopaty a to hned dvakrát

22. května 2016 v 10:24 | Karol Dee |  Lola
Řeknu vám, ještě že mají ty kočky devět životů. Jinak s nedovedu vysvětlit, že je to poťapané kotě stále ještě s námi. Vzpomínáte si vůbec na Lolu? Ani jsem o ní nechtěla moc psát, pořád totiž nebylo jisté, že je to opravdu náš nový mazlíček. Po tom, co si za posledních několik týdnů prožila, ale už není pochyb, že k nám patří. Již jsem psala o tom, jak jsme byli adoptováni. Příběh, který přiměje nejednu kočkomilku k slze dojetí, vám pro jistotu ještě jednou shrnu. V nepříliš tuhé zimě minulého roku se u nás na zahrádce objevilo kotě. Mám dvě mladší sestry, děti, které se samozřejmě ihned zamilovaly. Rodiče ovšem ne. Kočky nikdy ani jeden z nich neměl a nijak zvlášť je nevyhledával. Už to, že jsme si pořídili psa (Elfie) byl v podstatě malý zázrak. Kotěti tedy zakázali dávat jakékoliv jídlo a tiše seděli a doufali, že odejde někam jinam. Nicméně modrooký bobišek, který mohl mít lehce přes měsíc a ještě měl být dlouho s maminkou, odejít odmítal. Mazlil se s dětmi, psa si obmotal kolem prstu a nakonec i to jídlo dostal. Vyrobila se krabice na spaní, která se posléze upgradeovala na skutečný pelíšek ze zverimexu, kotěti se koupily granulky, záchodek a dokonce mohla spát v předsíni (technicky spíše v garáži, ale jelikož nás je hodně, půlka garáže je pokoj pro další, dosud nezmíněnou sestru, a v její předíňce má Lola útočiště). Lola se postupně vetřela do přízně všem členům rodiny, byť otec stále odolává (mimohodem, se mnou to mělamožná ještě snazší než s dětmi). Jenže idylka netrvala moc dlouho.



Focení mazlíka v nouzi

12. května 2016 v 19:51 | Karol Dee |  fotky
Pomáhat zvířatům je krásná, nesobecká činnost, která si zaslouží úctu. Tohle snad nemůže nikdo popřít. Že některé organizace na pomoc psům absolutně nevycházejí vstříc žádnému zájemci o adopci je věc druhá. I takové jednání má své opodstatnění, hlavně tedy to, že adoptovaní psi se do útulků často zase vracejí, a tak se zvířecí zachránci snaží vybírat nový domov čím dál tím pečlivěji. Už se stává běžnou praxí, že v roce musí být zvíře vykastrované, doma můžete očekávat kontroly až několikrát za rok a když se kontrolorům něco znelíbí, můžou vám pejska zase zabavit - podle smlouvy, kterou jste podepsali. Některé tyto praktiky a požadavky se mi dost příčí - skoro to podle nich vypadá, že chudák Elfie je zanedbaný pes, a to třeba jen proto, že nesmí do domu. Úplně rozumím tomu, že někdo se takové organizaci vyhne obloukem a radši podpoří množitele, který se na nic neptá, shrábne prachy a vydá štěně. Jenže ne všechny organizace jsou takové. Některé vedou lidé se skromnými finančními prostředky, kteří ani kdyby chtěli, tak není v jejich silách nové majitele terorizovat kontrolami a požadavky. Takovou malou organizací jsou i ostravští Mazlíci v nouzi, založení na dobré vůli a lásce ke zvířatům.