Lola slezla hrobníkovi z lopaty a to hned dvakrát

22. května 2016 v 10:24 | Karol Dee |  Lola
Řeknu vám, ještě že mají ty kočky devět životů. Jinak s nedovedu vysvětlit, že je to poťapané kotě stále ještě s námi. Vzpomínáte si vůbec na Lolu? Ani jsem o ní nechtěla moc psát, pořád totiž nebylo jisté, že je to opravdu náš nový mazlíček. Po tom, co si za posledních několik týdnů prožila, ale už není pochyb, že k nám patří. Již jsem psala o tom, jak jsme byli adoptováni. Příběh, který přiměje nejednu kočkomilku k slze dojetí, vám pro jistotu ještě jednou shrnu. V nepříliš tuhé zimě minulého roku se u nás na zahrádce objevilo kotě. Mám dvě mladší sestry, děti, které se samozřejmě ihned zamilovaly. Rodiče ovšem ne. Kočky nikdy ani jeden z nich neměl a nijak zvlášť je nevyhledával. Už to, že jsme si pořídili psa (Elfie) byl v podstatě malý zázrak. Kotěti tedy zakázali dávat jakékoliv jídlo a tiše seděli a doufali, že odejde někam jinam. Nicméně modrooký bobišek, který mohl mít lehce přes měsíc a ještě měl být dlouho s maminkou, odejít odmítal. Mazlil se s dětmi, psa si obmotal kolem prstu a nakonec i to jídlo dostal. Vyrobila se krabice na spaní, která se posléze upgradeovala na skutečný pelíšek ze zverimexu, kotěti se koupily granulky, záchodek a dokonce mohla spát v předsíni (technicky spíše v garáži, ale jelikož nás je hodně, půlka garáže je pokoj pro další, dosud nezmíněnou sestru, a v její předíňce má Lola útočiště). Lola se postupně vetřela do přízně všem členům rodiny, byť otec stále odolává (mimohodem, se mnou to mělamožná ještě snazší než s dětmi). Jenže idylka netrvala moc dlouho.




Samozřejmě jako vždy, já o většině událostí slyšela jen dodatečně. Platí to jak o příchodu Loly (potkala jsem ji až několik dní poté, co si naši rodinu osvojila) tak o dalších událostech. Snažila jsem se angažovat v tom smyslu, že přece jen jsem jediná, kdo z nich doma kočky chová (s přítelem máme Nayu a Pickwicka u něj). Přesvědčovala jsem je například, že nechat Lolu ve hře kousat do ruky je sice v tomto věku roztomilé, ale jsou na nejlepší cestě vychovat si z ní pěknou agresivní potvoru. A když jsem spatřila ty Friskies, které dostávala, a k tomu Whiskas kasičky, taky mě málem omylo. No jo, jenže - může být ráda, že vůbec dostane najíst, že jo. A já si to uvědomovala, dobrovolně si ji nikdo nepořídil, takže proč by do ní měli investovat. Lolinčino štěstí v neštěstí je, že po všech jejích eskapádách, které následovaly, dostává to nejlepší krmení, co jsem na trhu objevila. Ale o tom ještě později. Jediné pokrokové myšlení, ze kterého jsem měla radost, byl plán nechat ji co nejdřív vykastrovat. Fajn, aspoň že tak, žádné množení. Lola s námi byla několik měsíců, mám z toho období několik moc hezkých fotek, na některých jsem zachytila, jaká to byla mrštná malá akrobatka. A co se stalo po tom? Srazilo ji auto.




Pozadí toho, proč došlo k nehodě, bych vám ráda osvětlila. Když k nám Lola přišla, měla ještě modrá očička. To značí věk kolem měsíce. Koťata by se svou matkou měla zůstat aspoň tři měsíce, přičem minimální zákonnná doba odběru (ano, dokonce na to existuje zákon!) je 12 týdnů. Lidé tento zákon neznají a i kdyby znali, často by ho i tak porušovali. Kolem čtyř týdnů totiž začíná kotě jíst pevnou stranu a to je pro ty hvězdy "chovatele", kteří nechávají své kočky nekastrované lítat po vesnici a co několik měsíců vhrat mladé, docela nepříjemné. Tudíž koťata nabídnou k odběru a spousta lidí si je v dobré víře vezme. Někdy pod výhružkou, že by se jinak utopila. Jenže dokonce ani na toto relativně krátké ukončení života tito vesničtí množitelé nemají žaludek a tak koťátko pohodí někde na louce, ať se o sebe postará. Problém je, že ono to nezvládne. Jak lovit, jak vnímat svět, jak se chovat k lidem či ostatním kočkám, jak vnímat nebezpečí, to všechno se koťata učí od matky právě v těch dalších dvou měsících. Když je člověk pohodí v krabici v lese, jsou vybavena jen velmi základním spektrem pudů, které ale sotva stačí k přežití ve volné přírodě. No a tak se stalo, že se Lola vůbec nebála našeho psa, nebyla ostražitá vůči lidem a absolutně ignorovala auta.

Další část znám jen z vyprávění. Lola přišla večer domů nějaká divná. Lehla si a pak už se nechtěla zvednout. Nevěděli, co s ní je, a tak ji nechali odpočívat. Samozřejmě ráno už se téměř nehýbala, natož aby jí bylo lépe. To už ji vzali do krabice a zamířili na veterinu, kde doktorka zhodnotila situaci jako velmi vážnou. Šance na přežití nebyly velké, podle rentgenu měla zlomenou pánev a nejspíš i poškozenou páteř. Samozřejmě byla v šoku. Ihned ji dali na kapačky a co se dělo potom, to už nevím. Děti doma v slzách, rodiče rozpačití. Já se všechno dozvídala přes telefonáty. Jak jsme později zjistili, veterinářka si Lolinku dokonce vzala k sobě domů. Na klinice jí tehdy zachránili život. Dostali jsme ji zpátky do domácí péče, nesměla se moc hýbat, srůstala jí pánev. Jelikož moc nebylo jak ji zafixovat, prostě se doufalo, že to sroste nějak rozumně. Hrozilo ochrnutí ocasu a následná možná amputace. Navíc i doma ještě nebylo jisté, zda to zvládne - přesněji řečeno se nevědělo, zda se zvládne vyprázdnit. Ale světe div se, zvládla. Toto se stalo v březnu.



Postupně začala zase chodit. Celou zadní polovinu těla měla jakousi divnou, kostrbatou, křivou. Ocas se však vzpamatoval a normálně ho používá. Pořád je neskutečně vděčný mazel. Byla po té nehodě strašně vyhublá, tak doma koupili kvalitnější krmení. Chuť k jídlu jí zůstala, ale vykrmit se ji stále nějak nedařilo. Jinak se ale spravila moc hezky, zase se začala toulat po okolí. Dovolili jsme jí to, už si na tu míru svobody zvykla, navíc pořád platí, že naši doma žádnou kočku nechtějí. Snažila jsem se vyfotit, jak teď vypadá, co je divného na tom jejím zadečku, ale úplně se mi to nepodařilo. Z různých úhlů vypadá různě, asi byste ty její vratké zadní nožky prostě museli vidět.



Lolinka se nám tedy jakž takž zotavila. Co přišlo potom nás málem všechny položilo. Květen byl čas maturit, já coby čtvrťák se potřebovala učit a tak jsem drtivou většinu času trávila na bytě u přítele, kde byl klid, žádné děti, jen naše kočky. Po maratonu učení jsem se vracela domů a jen co jsem otevřela branku, následoval obvyklý vítací rituál. Pes pološílený radostí skákal nahoru a dolů no a i Lola mě přišla přivítat (je to kočka vítací). Při pohledu na to naše kotě mě málem kleplo. Břicho měla obrovské, nafouklé jako balón. Chvíli jsem si říkala, že možná někde něco sežrala, ale sestra mi pak řekla, že už si toho všimla včera. Ještě jsem chvíli zvažovala parazity, hodila jsem dotaz na facebook a tam mě samozřejmě měli za totálního pitomce. Možnost, kterou jsem si snad radši ani nechtěla připustit - Lola je březí.



Jakmile se ta myšlenka jednou objevila, začala nabývat gigantických rozměrů a postupně se měnila v jistotu. Málem mě kleplo. Člověk takovým způsobem bojuje proti množení koček, vylepuje plakáty propagující kastraci a pak jeho vlastní zvíře přijde s tímto. Vím, že kastrovat se dá i březí kočka. Jenže taky vím, že v určitém stadiu březosti už je prostě příliš pozdě. Doma byly reakce rozličné. Otec pokrčil rameny, jeho manželka se stejně jako já zhrozila, děti začaly vřískat, že chtějí koťátka. Kde se stala chyba? Kastrace byla naplánovaná, ale do toho drahou Lolu srazilo auto. V tu chvíli nikdo nemyslel na plánovaný zákrok, a když ano, stejně nepřipadal v úvahu, kočka byla příliš malinká a slaboučká. Vždyť je ještě kotě, má kolik, něco přes půl roku? Každopádně byla obrovská a já měla pocit, že musí každou chvíli začít rodit. A teď jsem tu myšlenku dotáhla, představila jsem si její polámanou pánev a málem mě kleplo podruhé.

Na nic jsem nečekala a hned ráno, jakmile to šlo, jsem s ní jela na veterinu (jelikož mám jediná volno, byla jsem to já). Chudák paní doktorka se zhrozila taky. Nejdřív ultrazvuk, který smazal poslední zbytky naděje, že by to třeba mohla být nějaká nemoc.

,,Už jsou pěkně velcí."
,,A kolik si myslíte, že má dní do porodu?"
,,Nejde to říct přesně, ale řekla bych, že tak 14."

Uf, to jsem si přesně myslela. Hned vzápětí mi doktorka řekla, že ji kastrovat nemůže, že už je ve vysokém stadiu březosti a navíc je malinká, vyhublá a slaboučká. Já už viděla novorozená koťátka v krabici, jak se o nich poctivé tři měsíce staráme. Jenže pak jsem jí připomněla tu autonehodu, ona se podívala do karty a se zábleskem vzpomínky se její výraz změnil na velmi pochmurný. Chvíli kartu studovala, načež mi vyložila situaci. Lola by koťata nebyla schopná odrodit (přesně to jsem si myslela) a tak by stejně musela na císaře. V tomto případě by císařský řez a následný odchov koťat byl náročnější než kastrace, proto ač nerada, zvolí tuto možnost. S tím, že kvůli pánvi to nepůjde klasickým způsobem, nemůžou jí roztáhnout nohy tak, jak se to při operacích dělá, bude třeba ji otevřít z boku, vybrat dělohu i s koťaty. Je tu riziko, že ochrne, protože se neví, jak to uvnitř bude vypadat.

Lolu jsem tak hned další den jela odevzdat na operaci. Jelikož je to číča šikovná, všechno zvládla. Opravdu se mi ulevilo. Doma ve svém kumbálku začala během prvních dvou dnů utíkat pryč, má pořád hlad, chodí se venčit na záchodek... Samozřejmě se snaží sundat límec, který jsme jí ale pěkně utáhli. Je skvělý, textilní, takový jsem doma ještě neměla. Zůstala jsem s ní přes víkend doma a starám se o ni. Právě je třetí den po operaci, Lola vypadá čile a věčně by jedla. Konečně dostala pořádné krmení. Jelikož uplynulé dva měsíce pro ni byly velmi náročné, naši už vzhledem ke všem ostatním výdajům nehledí na cenu krmení a dopřávají jí. Na radu chovatelů jsem vybrala Applaws, po kapsičkách se může utlouct a granulky, až je bude moc papat, určitě zachutnají taky. Doufám, že se hezky zakulatí (a tentokrát v tom správném slova smyslu) a nebude už vypadat jako chodící kostřička.





 


Komentáře

1 Łucie. Łucie. | Web | 22. května 2016 v 11:43 | Reagovat

To je dobře, že neochrnula! Projela jsem Tvůj blog a je boží! ♥ .. Viděla jsem fotky koní - Luciána a Cézara. Jezdíš tam ještě? Také jsem u nich jezdívala kdysi :)

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 22. května 2016 v 12:19 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbí :) No, já tam byla všehovšudy dvakrát, loni jsem se chystala, ale nakonec z toho sešlo. A letos to asi taky nevyjde, ale kdyby byl čas, neváhám. Občas je někde potkám, ale úplně aktuální zprávy nemám. Stejně je ten svět malý :)

3 Eliška Eliška | Web | 22. května 2016 v 16:39 | Reagovat

Z vlastní zkušenosti vím, že se zvířaty je  to jako na horské dráze. Chvíli je všechno úplně skvělé a pak přijde nějaká nepředvídatelná pohroma. Jsem ráda, že Lola se dokázala ze všeho dostat. Je to bojovnice, nebo možná jen štístko.:) Každopádně jí přeju do dalšího života už jen samé dobré věci! Určitě si už zažila svoje.

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. května 2016 v 19:43 | Reagovat

Císařský řez u kočky? To jsem ještě neslyšela... každopádně je dobře, že v dnešní době jsou takové vymoženosti že Lola žije :)

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 22. května 2016 v 20:01 | Reagovat

[4]: Neslyšela? :D Nevím, co na to říct...To snad nemusí člověk slyšet, nebo ano? Je samozřejmé, že při záchraně zvířat se využívají veškeré dostupné techniky, rentgeny, ultrazvuky, transplantace, protézy... jde jen o to, co je člověk ochotný zaplatit, protože pojištění se na to obvykle nevztahuje (existují i pojištění pro mazlíčky, nemám však přehled, co všechno pokrývají).
Tak trochu doufám, že nemáš žádného mazlíčka :D

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. května 2016 v 20:27 | Reagovat

[5]: no jako neslyšela jsem z okolí, jen jsem viděla v televizi, myslela jsem, že to je velká rarita, se kterou to není tak jednoduché :)
A momentálně nemám :D Králíček mi zemřel před půl rokem na staří, měla jsem ho šest a půl roku... A tam jsem léčila jenom zákal na oku, jinak byl zdravotně ukázkový :)

7 Karol Dee Karol Dee | Web | 22. května 2016 v 20:39 | Reagovat

[6]: Spíš jde o to, že lidi většinou na kočky kašlou, zvlášť ty vesnické. U psů se to sakra řeší, císaře jsou víc než běžné (každou chvíli komplikace při porodu...). Nicméně dnešní veterinář se vyrovná klasickému lidskému chirurgovi, jde přece o záchranu životů.

8 Leník Leník | Web | 23. května 2016 v 13:21 | Reagovat

To je šikula! Když jsem to četla, strašně jsem se bála:(. Jsem moc ráda, že to dopadlo takhle dobře, a přeji jí jen to nejlepší :*!

9 sarushef sarushef | Web | 24. května 2016 v 12:42 | Reagovat

Hlavně že je v pohodě :)

10 Magicmax Magicmax | 29. května 2016 v 19:07 | Reagovat

https://webtrh.cz/345803-hledam-redaktorky-clanky-wordpress-magazin
Náhodou jsem našel nabítku na psaní magazínu o zvířatech. A sakra - ty seš v tom skvělá. Ten článek o kočkách byl i na titulce nebo to že si byla v záklusi té soutěže. Tak sem to sem stržil.

11 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 30. května 2016 v 19:52 | Reagovat

[10]: Jestli jsi dneska ještě neudělal žádný dobrý skutek, tak tímto si to oficiálně můžeš škrknout ze seznamu úkolů. Díky, že jsi mi to poslal. Taková brigáda snů - v podstatě dělat to, co dělám už sedm let jako koníčka, ale dostávat za to zaplaceno. Vychválila jsem se do nebe a teď uvidíme :)

12 Janet Janet | Web | 31. května 2016 v 17:37 | Reagovat

Tak ještěže holčička žije a snad bude i v pořádku. Je krásná. :) Správně, nejlepším řešením je ji co nejdříve kastrovat. Tohle si právě lidé vůbec neuvědomují - důležitost kastrace. A už i tak běhá kolem nás spousta koček bez domova, které umírají v neskutečných bolestech. Takže co nejdříve, jak to bude možné Lolu vykastrovat. :)

13 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 31. května 2016 v 17:48 | Reagovat

Jej no to je radost! Někdy si člověk může plánovat, co chce a zvířátka mu v tom udělají pěkný maglajs.
My doma jsme, jako ty, velcí propagátoři omezení množení koček a kastrujeme. Ale naše přivandrovalkyně nás vypekla rovnou dvakrát. :/
Každopádně doufám, že se vám Lola brzy dá do kupy a bude už dělat jen radost!

14 Karol Dee Karol Dee | Web | 31. května 2016 v 18:29 | Reagovat

[12]: To je milé, zníš jako já, když říkám jiným lidem, že by měli kastrovat :D :D Nevím, jestli jsi to pořádně dočetla, ale kastrace už je provedena. A dnes jsme vytahovali stehy. :)

[13]: Musím zaklepat, daří se jí výborně, furt jenom řve, ať ji pustíme ven. Jak to, že vás vaše čičina vypekla? Jako jsem ráda, že v tom nejsem sama, že jo :D

15 Janet Janet | Web | 31. května 2016 v 18:58 | Reagovat

[14]: Ach, no někdy se do toho moc vžiji. :D Jé tak to je super, ještěže tak a i čičině bude líp. :) Fazolka má prý špatný kolenní kloub. Tak jen doufám, že nebude muset na tu operaci a zpraví se jí to.

16 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. června 2016 v 18:49 | Reagovat

Tvůj blog jsem vždy milovala, ale nějak jsme se ztratily a já jsem moc ráda, že jsi dneska přišla ke mně a nechala tam krásný komentář - děkuji.
Jinak kočička je krásná, a věřím, že brzo zase bude skákat přes kaluže!:-)

17 Beatricia Beatricia | Web | 1. června 2016 v 19:04 | Reagovat

Tvůj blog byl vždycky krásný a oblíbený. Zvířátka, to je moje nejoblíbenější téma. Kočičce přeji rychlé a dokonalé zotavení. ☼☼☼

18 Karol Dee Karol Dee | Web | 1. června 2016 v 19:29 | Reagovat

[16]: [17]: I vy dvě lichotnice. Díky, že jste se stavily! :)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. června 2016 v 19:52 | Reagovat

Jak jsem už psala kolikrát, jsi opravdu dobrá nejen v chování  zvířátek, ale v psaní. Gratuluji a věřím, že tě přijmou- k tomu psaní o zvířátkách.

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. června 2016 v 19:53 | Reagovat

Věřím, že Lola bude v pořádku. Péče veterinářky a její "rodiny" to jistí.

21 DRAK DRAK | Web | 1. června 2016 v 21:03 | Reagovat

kočka - nejlepší přítel člověka!
tak ať se jí daří

22 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. června 2016 v 21:59 | Reagovat

Taky jsem tě ztratila a dnes znovu našla. Krásné počtení - samozřejmě přeju zachráněné kočině lepší příští. Dávám si tě mezi Oblíbené, snaž se a piš! Jsi fakt dobrá :-)

23 Vědmi Vědmi | Web | 6. června 2016 v 10:39 | Reagovat

No páni... Myslím, že po tomhle by se tvrzení, že kočky NEmají devět životů, vyvracelo pěkně těžko.
Naše kočmoury jsme nechali "fiknout" hned, jak to podle všech možných knížek pro chovatele bylo možné. Hlavně kvůli značkování (i když to, že teď nejsme zodpovědní za něčí nechtěná koťata taky není od věci), ale mám pocit, že na to s úspěchem zapomněli (kolikrát už mi takhle ten jeden zaručeně kastrovaný ochvistnul divadelní kabelku...co proti ní je má...?)

24 Karol Dee Karol Dee | Web | 6. června 2016 v 13:33 | Reagovat

[23]: Ochvistnul, to slovo jsem teda ještě neslyšela :D Kocouři jsou vysoce teritoriální zvířata, tou kastrací by značkování mělo vymizet, ale... může jít o cokoliv, kabelka nějak voní nebo tím chce kocour něco říct. Často značkují věci, které jsou nové, a divadelní kabelka vytažená jednou za uherský rok by pro něj v tomto mohla být velmi atraktivní :P

25 Jana Š Jana Š | Web | 15. srpna 2016 v 7:43 | Reagovat

Kéž by bylo víc lidí, kteří se ke kastraci odhodlají. U psů se to dá uhlídat, ale u koček? Tady na vsi se to hemží koťaty každou chvíli. Sousedka pořád tvrdí, že dá čičmundu vykastrovat a už má koťata po šestý.
Někteří jsou holt nepoučitelní.

Doufám, že už je Lola fit a nepřihodilo se jí od té doby něco dalšího.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama