Záchrana kočičích sirotků

6. června 2016 v 15:11 | Karol Dee |  fotky
Jaro a počátek léta se pojí se samými krásnými věcmi - vysvitne sluníčko, rozezpívají se ptáčci, louky rozkvetou barvami a také se začnou rodit mláďátka. Startuje tedy i sezóna koťátek. Bohužel, v dnešní době už realita nijak krásná není. Kočky jsou nesmírně přemnožené a lidé se stále ještě nenaučili je kastrovat. Dříve, zvláště na vesnicích, byla kastrace něco fantaskního a reálně se stavy koček udržovaly tím, že se většina nově narozených mláďat utopila. To už je dnes trestné, byť samozřejmě mnohde tato praxe pokračuje. Stále častěji se však lidé snaží sotva chodící koťátka, která ještě potřebují maminku, udat někde na bazoši nebo facebooku. A když se jim to nepodaří, zbaví se jich tím, že je prostě někde vyhodí. Asi nemají koule na to, aby jim podrželi hlavičku pod hladinou vody v kyblíku. Místo toho dají koťata do krabice a tam je buď někdo najde a postará se o ně, nebo zemřou pomalou a nepříjemnou smrtí hladem, zimou a vyčerpáním. Osud koťátek, které vidíte na mých fotkách, se naštěstí týká toho prvního případu.



Jednou večer mi zavolala kamarádka s ne příliš jásavou novinou. Když byla večer běhat v jejich zapadlém, osamělém vesnickém lese, fenka jí v jednom místě odbíhala k jakési krabici. Jako každý majitel psa ji od takového podezřelého předmětu odvolala, protože bůhví, co by mohla sežrat. Když se situace cestou zpátky opakovala, stal se v podstatě malý zázrak - z nějakého popudu se zarazila a šla se do krabice podívat. Objevila tam tři páry modrých očí, které na ni s nadějí hleděly. Zhruba dvoutýdenní (!!!) koťátka někdo nacpal do krabice a pohodil několik metrů od velmi tiché lesní cesty, kde měla opravdu mizernou naději na záchranu. Vzala je s sebou domů. Není sice žádný zapálený kočkomil (narozdíl ode mě), ale zvířata má ráda a tak i když se o ně nehodlala starat, pokusila se sehnat někoho, kdo to udělá. Nejdřív volala mně - a já bych je za cenu života zkusila domů propašovat, ale zrovna jsem ten telefon nezvedla a tak jsem měla smůlu, protože jiná její kamarádka byla rychlejší a nabídla se tvorečky zachránit.

Úmysl skvělý a já slečnu obdivuju, ale jaksi jí chyběly znalosti k odchovu takto malých koťat. A ani nevypadala, že se nějak zvlášť snaží zjistit, jak na to. Když jsem druhý den ve škole vyzvídala, jak to s prcky jde, bylo mi řečeno, že je krmí obyčejným kravským mlékem. Nevím sice o odchovu koťat nic (teda teď už jo :D), ale mírně jsem se zhrozila, protože v kravském mléce určitě není nic z toho, co koťata dostávají v tom mateřském. Hned jsem využila úžasnou facebookovou skupinu Cat-Mania, kde mi chovatelé dali přesné instrukce, co koupit a jak koťatům zachránit životy. Jelikož jsem v té škole byla víceméně dobrovolně (byl to poslední den oficiální výuky maturitních ročníků a absence už mě netrápila), vyskočila jsem a letěla do obchodu. Existují speciální směsi pro umělý odchov koťat (dělá je Royal Canin a Beaphar), ale nejlepší zkušenosti měli lidé s doma namíchanou směsí neslazeného kondenzovaného mléka a kolostrem.

To mléko nebylo problém, byť se prodává vedle smetánek do kávy, sehnat jde v každém supermarketu. Kolostrum, což je, jak jsem se později dozvěděla, mlezivo (prvotní mléko všech savců, výživná bomba, která se tvoří prvních pár dní po porodu), to bylo velký problém sehnat. Proletěla jsem téměř všechny lékárny, které se v centru Ostravy nacházejí, a všude na objednání. Štěstí jsem měla až někde při pátém nebo šestém pokusu. Celkem jsem utratila několik stovek a moc jsem toho v tašce nenesla. Ještě ten den jsem to ale jela předat té slečně spolu s instrukcemi, jak to naředit a jak se starat o koťata, aby správně přijímala potravu i vyměšovala.

Prďolky měly velké štěstí, že se o ně ta holčina mohla starat opravdu ve dne v noci. Dovolili jí mít koťátka ve škole, kde je mohla co pár hodin krmit. Trošku napínavé to bylo s prvním bobkem, protože ač koťata pěkně papala, příliš se jim nedařilo se vyprázdnit. Nakonec však přechod na umělou stravu zvládli všichni a už jen rostli do krásy. Trvalo však několik týdnů, než se mi podařilo domluvit setkání a poprvé jsem je viděla. Jsou kouzelní. Na fotkách mají cca 6 týdnů, což je pořád ještě málo, protože matka se o ně stará 12 týdnů. Žádnou ale nemají, a tak roli maminky supluje jejich pečovatelka, jak nejlépe umí. Jedno z koťátek, holčička, už je v novém domově, kde maminku nahrazuje kočka, která ji velmi dobře přijala. Zbylé dvě rošťačí spolu. Překvapil mě jejich vzhled - nejsou to obyčejné micky, které člověk na vesnicích potkává, jsou totiž dlouhosrstí. Oba rodiče tak museli mít pro dlouhou srst vlohu, byť sami byli dost možná krátkosrstí. Takové věci mě vždycky zaujmou.



Černobílý je kocourek. Má teď problémy s očičkem, ale je v léčení.



Kočička má šedo-bílé zbarvení. Přišla mi kldinější, ale prý je ve skutečnosti ďábel ona.


Návštěvu spolu s focením jsem si užila. Rarášci jsou v tomto věku strašně roztomilí. Chodí se vztyčenými ocásky, skáčkou jako žáby a každou chvíli se pokusí jeden druhého přeprat. Od malinka si zvykají na lidi i jiná zvířata. Když jsem jejich fotky dala na facebook, každý je hned chtěl. Škoda, že titéž lidé nejdou s takovým nadšením třeba do útulku, to mě vždycky zamrzí. Když jsou z koťátek tak unešení, často schválně nechají svou kočku, aby nějaké měla. A i když se o ně postarají, co koťata těch koťat? Kde skončí, to už nezjistí nikdo. Ale jako obvykle jsem odbočila. Radši se kochejte těmi rarachy :)














 


Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 6. června 2016 v 16:24 | Reagovat

K pouličním kočkám, jejich přemnožení a k prevenci těchto problémů jsem se před měsícem a půl vyjadřovala zde:

http://higurashi-tym-cikady.blog.cz/1604/zakaz-krmeni-kocek

Toto je jen další ze statisíců případů, ale stejně to není o nic méně tristní.

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. června 2016 v 17:50 | Reagovat

Takovou návštěvu bych si užila taky! Jsou kouzelná a mazlila bych se tam s nimi asi navždy!:-)

3 Karol Dee Karol Dee | Web | 6. června 2016 v 18:35 | Reagovat

[1]: Pouliční kočky si svá mláďata odchovají, jak se sluší a patří (pokud tedy například nezahynou). Rozhodně je nenacpou do krabice a nepohodí v lese. Takovou věc umí jen lidé. Tento problém se toulavých koček netýká.

[2]: Zatím je víc než mazlení zajímá vše, co můžou lovit a kousat, ale to je v pořádku. Brzy z nich budou mazlíci největší :)

4 Vědmi Vědmi | Web | 8. června 2016 v 16:19 | Reagovat

Vzala bych si je dom, všecky dvě, teď a hned. A byla by to poslední věc, co bych udělala, protože by mě s nima pak mamka vyhodila. Ale to vůbec nevadí, protože ti chlupáči jsou boží :3

5 Eliška Eliška | Web | 11. června 2016 v 7:45 | Reagovat

Fotky jsou všechny krásné a koťátka též. Z vlastní zkušenosti vím, že v tomhle věku jsou kotíci naprosto boží. Když jsem jednou přijela navštívit známé, co bydlí na vesnici a mají statek s různými zvířaty, jedna kočka měla zrovna podobně stará koťata. Nakonec to dopadlo tak, že jsem většinu času strávila s nimi místo s lidmi. :D Maminka patřila k takové té bandě vesnických koček a kromě dvou se všechna koťata, když dospěla, rozprchla do okolí a už jsem je nikdy neviděla. Kocourek a kočička, kteří zůstali, mě někdy po celodenním toulání přijdou večer pozdravit.
Jsem moc ráda, že se najdou takoví lidé, kteří se o ně dokážou o opuštěná koťata postarat, když jejich matka nemůže. Ještě že to dobře dopadlo. Přeju jim hodně štěstí!

6 proste-panda proste-panda | Web | 16. června 2016 v 10:08 | Reagovat

Ono je totiž jednodušší se rozvzdychat nad krásnými fotkami koťátek na trávníčku, než jít do útulku a vidět realitu kotců s mnoha mladšími, ale i staršími a nemocnými zvířaty. A i to vzdychání nemusí být k ničemu, protože pak si lidi přijdou pro kotě, ale když předtím zvíře neměli, netuší co očekávat a jak mládě vychovat (a nezjistí si to), tak může letět v krabici zase - za půl roku, za rok, za pět, až se omrzí...
Trochu mě aspoň těší, že nemáme v Evropě petshopy amerického typu (takové ty malé, pilinami vystlané boxy pro koťata i štěňata, div jim tam nedaj běhací kolečko). I tak je smutné, že množírny fungují a dost lidí se nezamýšlí nad tím, co dělá cenu papírového zvířete.. o kastraci ani nemluvě. Pořád se tu oháníme, jak jsme vyspělá rasa a přitom děláme takové boty. Díky za tvé stránky, jsou opravdu krásné. :) (a děkuji i za komentáře u mě na blogu - zrovna jsem tam týden nebyla a totálně mě minulo, že jsem byla na hlavní stránce, tak reaguju až teď :D )

7 Joanna Joanna | E-mail | Web | 29. června 2016 v 16:36 | Reagovat

Ó, ta poslední fotka je naprosto kouzelná :3

8 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. června 2016 v 19:17 | Reagovat

Jsou krásná :)
Nechápu, proč tohle lidi dělají, nechávají přemnožovat kočky a kastrace by vyřešila tolik trápení.
Je hezké, že tahleta koťata měla štěstí.

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 29. června 2016 v 22:31 | Reagovat

[8]: Protože "koťátka jsou roztomilá" nebo proto, že "je to příroda". Dál ti lidi jaksi neuvažují...

10 Hiroko Hiroko | 1. července 2016 v 23:02 | Reagovat

Oj to jsou úžasná mimina, chundelatá. :) Já asi nepochopím, co se může honidt hlavou lidem, kteří se takových rarachů zbaví... a proč, když je nechtějí tu svou mícu teda nevykastrují.
Nám se přivandrovalou kočku Kočku nepodařilo vykastrovat, ale ani jeden člen naší rodiny nikdy nepomyslel na to, že bychom je vyhodili nebo utopili. Pokašlali jsme si to, tak k tomu budeme přistupovat zodpovědně. Všechny koťátka z obou vrhů mají svoje "doma" a naštěstí ani u jedněch nehrozí další množení. A jeden kočičák zůstal nám a obě kočičandy máme poctivě vykastrované. :)
A s tou dlouhosrstostí.. to je taky zajímavé. Po naší mourovaté Kočce při páření s mouratým kocourem se ve dvou vrzích narodilo 8 koťat. 7 mourovatých a naše černá (někdy do šeda, aktuálně nazrzlá) dlouhosrstá Šklíba. :D

11 K. K. | E-mail | Web | 2. července 2016 v 13:28 | Reagovat

Jsme takhle před domem kousek od nás našli kotě - to bylo úplně mrňavý, ještě slepý. Mrzlo, tak jsme ho vzali domů, volali jsme útulky - ty plný, záchranný stanice - tam nám poradili kotě vrátit na místo, že prý stejně nemá šanci přežít...

Tak si ho kamarádka vzala domů, vypiplávala ho, kotě rostlo rostlo a jednoho dne bohužel nakonec stejně umřelo, protože bylo nějaký podchlazený a neprojevilo se to. :(

Tyhle koťátka jsou krásný, je super, že se zachránily.

12 Karol Dee Karol Dee | Web | 3. července 2016 v 17:40 | Reagovat

[11]: Vrátit ho na místo? Panebože, kde to žijeme.. možná se to může zdát jako blbá rada, ale příště piš na nějakou kočičí facebookovou skupinu. Každý chovatel je schopný odchovat kotě odvržené matkou uměle, takže nejde o to, že by to nešlo - a jestli má nebo nemá šanci přežít ví jenom ten, kdo je schopný posoudit aktuální stav zvířete, dobu, po jakou nejedlo či bylo vystaveno nízké teplotě... Věta "útulky jsou plné" přijde lidem jako nějaké přehnaně katstrofické tvrzení a přitom je to tvrdá realita. A stejně další pitomec přijde s tím, že chce nechat svou kočku nakrýt...

13 K. K. | E-mail | Web | 3. července 2016 v 22:11 | Reagovat

[12]: Tohle právě byla nějaká kočičí organizace, tehdy jsem dostala kontakt od kamarádky, co se v tom pochybovala (bylo to všechno děsně na rychlo, domů jsem kočku vzít nemohla a venku zima...). Teď s odstupem času (ono je to už asi 7 let) si myslím, že kdyby se s číčou šlo na pořádnou prohlídku to nachlazení by se odhalilo a dalo léčit. Další průser tehdy byl, že se ji ujala kamarádka, co neměla zrovna moc peněz. I tak si myslím, že jsme udělali maximum - kamarádka svedla boj se svým psychopatickým otcem, aby si ji mohla nechat (paradoxně ten to pak obrečel nejvíc...).

Plný útulky jsou pěknej malér a lidem to stále nedochází. Protože přece ty jejich koťátka tam neskončej žejo...

Je mi to líto, i u těch psů. A když se s někým pustím do debaty na téma množení, případně kastrace, připadám si jako kdybych házela hrách na stěnu. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama