Stěhování s kočkami

8. srpna 2016 v 17:16 | Karol Dee |  Naya a Pickwick
Stěhování je pro zvířata (i lidi!) vždycky velký stres, o kočkách se však říká, že ho nesou hůř než jiní mazlíčci. Za sebe musím toto tvrzení potvrdit. Původně jsem měla strach o potkany, protože pár týdnů před naším stěhováním jsme pomáhali u jiného a tam jedno zvířátko převoz nezvládlo, konkrétně to byl osmák. Samozřejmě že obavy byly liché, potkani celou dobu čumákovali, jestli bude něco k snědku, a když se ujistili, že opravdu nic, šli se zahrabat do peřin (myšleno starých triček, kterými jsem vyložila přepravku) a spali jako dudci, zatímco kočky vedle v přepravce synchronizovaně kolabovaly.





Stěhovali jsme se z Ostravy do Prahy. Kvůli všem těm časům na předávání bytu jsme měli přesně naplánovaný časový rozvrh a je snad jasné, že jsme všechno museli převézt na jeden zátah. Proto přípravy postupně gradovaly už několik týdnů předem. Kočkám pod nohama ubývala křesla, gauče, skříně, poličky a na jejich místě se objevovaly krabice. Takové změny jsou v kočičím světě zásadní. Ubylo úkrytů, prostory byly stále více nechráněné. Reakce na takovou situaci se různí. První případ (Naya) je, že je kočka nadšená ze všech nových krabic a prolézaček, každou novou věc očichává, chodí po ní, lehá si na ni, všechno kontroluje a dohlíží na to. Druhý případ (Pickwick) je, že kočka je vyděšená ze všech změn a snaží se najít si úkryt. Bojí se veškerých hlasitých zvuků a cizích lidí.


Asistence při sundávání záclon. Pickwick si v nich tak lebedil, že mu asi pořídíme postel s nebesy.



Ať už mluvíme o kterékoliv kočce, v určitou chvíli se jejich postupy slily v jeden. Těsně před stěhováním už zbývaly jen holé místnosti s pár kusy původního nábytku. Měla jsem za úkol kočky odchytit. Připravila jsem se na obvyklý lítý boj a doškrábané ruce, ale kočky se obě krčily k zemi, zorničky rozšířené hrůzou a tělo ochablé a apatické. Nekonalo se ani obvyklé srdceryvné mňoukání a lomcování dvířky přepravky. Trošku mě to děsilo, ale zase jsem byla ráda, že je klid.

Ráda jsem být přestala, když se po pár desítkách minut kočky začaly projevovat. Postupně začaly obě dýchat s otevřenou tlamou, jako psi. Jelikož jsem nic takového nikdy neviděla, googlila jsem. Mé podezření se potvrdilo v diagnóze přehřátí. Ten den bylo polojasno, kolem 25-27°C, což by asi kočky normálně neřešily, ale v kombinaci se stresem to bylo příliš. Podle doporučení na internetu jsme zastavili na benzince a provedli veškerá opatření pro to, aby nám kočky nezačaly kolabovat, což je krok hned po dýchání pusou. Mokré ručníky a hlavně podávání vody. Jasně že pít nechtěly, byly polomrtvé strachy, takže jsem si vypůjčila napáječku od potkanů a v pravidelných intervalech kočkám vstřikovala do tlamky vodu. V autě jsme pak udělali průvan, přepravky jsem nasrtčila přímo k okýnku - čert vem nějaké nachlazení, kdyby se mi vybulili někde na dálnici za Olomoucí, co bych asi tak dělala? Radši nedomýšlet.

Postupně se obě uklidnily, přičemž Naya to nesla lépe. Mezitím se ochladilo i venku, potkal nás i déšť. Drama bylo u konce. Že budou kočky v novém domově nadále vyděšené, s tím se tak nějak počítalo. První den nejedly, druhý jen malinko šťávy z konzervy. Nejdříve jsem je nechala v koupelně, v malých prostorách kočky snáze nabydou jistotu. Naya už se první den večer odvážila vylézt nejen z přepravky (vzápětí vlezla do té Pickwickovi a vůbec poprvé v životě se k sobě takto tulili), ale posléze i z koupelny. Ráno jsme oba objevili pod naším novým gaučem. Tam kempovali další týden, přes den se tam krčili a večer vylézali.

Momentálně je to víc jak týden. Naya už chodí po bytě relativně suverénně. Necháváme otevřené dveře do ložnice, a tak si našla hezký rituál, že spí s námi v posteli (asi teda) a až když se někdo z nás probudí, jde se mazlit. Mile a nevtíravě, žádné spaní na hlavě. To by asi znamenalo opětovný zákaz vstupu koček do ložnice. My totiž tak přecitlivělí nejsme a máme rádi spánek :D Pickwick se pořád necítí příliš jistě, ale už je ho i přes den vidět častěji. Jsem zvědavá. Odjíždím teď na měsíc pryč, kdo ví, jak to bude vypadat, až se vrátím. Snad už budou oba jako doma. :)


Jedna z prvních výzvědných misí za denního světla.


 


Komentáře

1 Kája Kája | Web | 8. srpna 2016 v 18:13 | Reagovat

Jak tak koukám, každý nakonec skončí v Praze...

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 18:36 | Reagovat

Pomocníci při stěhování! To se přece vždy hodí!:-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. srpna 2016 v 21:11 | Reagovat

A dneska je zrovna mezinárodní den koček.

4 Karol Dee Karol Dee | Web | 8. srpna 2016 v 21:59 | Reagovat

[1]: Jestli tu skončím, to nevím, ale teď tu vskutku jsem. :D Ale neboj, většina mých vrstevníků se odvážila nejdál do Ostravy.

[3]: Ano, přesně tak! :3 My slavíme..symbolicky.

5 patypoberta patypoberta | Web | 10. srpna 2016 v 19:44 | Reagovat

Ahoj,

Je mi 21 a z nostalgie jsem se vrátila k jedné své staré Harry Potter povídce. Mám rozjetý takový malý projekt "Pátý Poberta" jako dárek k Vánocům pro jednu moji dobrou kamarádku. Potřebovala bych trochu podpory do začátku, tedy pár čtenářů, kteří mi kriticky dají najevo, co se jim líbí či nelíbí, aby na Štědrý den povídka alias vánoční dárek byla prostě fajn i pro nás dospělé a odrostlé fanfiction čtenáře.  :-D  

Pokud máš zájem, budu nadšená. Pokud ne, promiň, že tady oxiduju. ;)

Psaní a čtení zdar!

6 Violet Violet | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 9:52 | Reagovat
7 Violet Violet | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 9:52 | Reagovat

[6]: Ahoj, ráda bych se stala affs s tebou :-)

8 Jana Š Jana Š | Web | 15. srpna 2016 v 7:22 | Reagovat

Věřím, že stěhování muselo být pro kočky opravdu náročné už podle toho vyzřeštěného pohledu Nayi. Hlavně, že jste to všichni ve zdraví přežili.

9 myfairfavourite myfairfavourite | Web | 25. srpna 2016 v 11:15 | Reagovat

Máš krásné kočičky.:) Zdá se, že si to užily, když jsi sundávala záclony.:)

10 Liška Liška | Web | 31. srpna 2016 v 17:21 | Reagovat

To by mně nenapadlo, že to kočičí populace nenese s takovou grácií, jako všechno ostatní. Asi je to o zajetém zvyku a pocitu jistoty, že se můžou kdykoliv ukrýt. Kočky u nás byli tabu. Se psem jsem zažila už 2x stěhování a jeho těžká individualita mu pomohla to překonat. Taky má rád ˝úkryty˝, což měl v tomhle případě snadnější, jelikož jsem se stěhovala nedaleko a tak obě obydlí byli stále polozařízené. Každopádně Naye i Pickwickovi hodně sil, at si co nejdříve zvyknou a je jim (vám všem) tam stejně dobře jako ve starém domově :)

11 Leník Leník | Web | 6. září 2016 v 18:56 | Reagovat

Kočky jsou z takových věcí hodně vystresované.
Příbuzní mají kocoura. Stěhovali se a také se necítil dobře. Zalezl za postel a několik dní nevylezl, ale potom si začal zvykat.

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. září 2016 v 21:36 | Reagovat

Nedoveduá si představit, že bychom se stěhovali a ještě s naším kočičím duem. Mufík je přes svoji velikost větší strašpytel než Mufdla. Ta je drzá jako opice. Nakonec nezažila, že by ji někdo odehnal, když se přišla kouknout, co je zač. Očichá nožičky a buď odejde nebo je kamarádka. Muf případně jen zpovzdálí sleduje cvrkot pokud nezaleze někam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama