Cestování Pendolinem (či jiným vlakem) se psem

16. října 2016 v 14:41 | Karol Dee |  Jak na to
Z Ostravy do Prahy a naopak. Důvodů, proč cestovat se psem, může být mnoho. Kromě přesouvání mezi městy se můžete vypravit i na výlet, například do Zoo Praha nebo Zoo Olomouc, kam se slušně vychovaným pejskem na vodítku a s košíkem můžete. V tomto článku naleznete obecné rady pro cestování se psem dopravními prostředky, pro případ, že vás čeká první jízda. No a pokud srolujete níže, naleznete užitečné rady a mé zkušenosti s cestováním přímo Pendolinem. Takové to obvyklé: jestli vůbec pes do Pendolina může, jak je to s náhubkem, kolik to stojí a bla bla bla. Já vím, pro náhodného čtěnáře nezajímavé, ale můj článek si občas někdo vygooglí a tak by se mé zkušenosti mohly dostat k někomu, kdo o ně třeba i stojí. :D


První jízda vlakem/autobusem/tramvají/čímkoliv

Obvklý scénář bývá: Pořídím si štěně, nic neřeším a pak se jednou vyskytne potřeba jet někam MHD. Špatně. Průšvih je v tom, že s nepřipraveným psem můžete mít velký problém. Vždycky je dobré psa už od štěněte připravovat na všechno, s čím se v budoucnu může setkat. Já vím, že v tuto chvíli jezdíte všude autem a není potřeba psa tahat někam autobusem. Jenže pak se vám auto porouchá a vy budete muset jet se psem nedejbože na veterinu a ke stresu z nemoci se vám přidá spousta dalších: z košíku, spousty lidí, pachů, zavíracích dvěří, pohyblivé podlahy... Se štěnětem je to jako s dítětem, aspoň teda pokud si představíte, jak se dítě učí jazyky: v prostředí, v jakém vyrůstá, bez problému pochytí jakoukoliv mluvu. Když se se svou ratolestí přestěhujete do Japonska, vaše dítě bude za pár let rodilý mluvčí, zatímco vy se budete po večerech drtit rozsypanou rýži a stejně to nebude žádná sláva.


Učení na náhubek a jeho správný výběr

Největší problém je nošení košíku. Psovi je to nepříjemné, bije hlavou o zem a tváří se jako hromádka neštěstí. Než mu košík poprvé dáte, psychicky se na to připravte. Ne, počkat, než mu ho poprvé dáte, nejdříve si vyhledejte, jak má správný náhubek vypadat. Pes musí být schopný v náhubku zívnout! To znamená, musí být schopný v náhubku otevřít tlamu a ideálně v celé své šířce. Je to opravdu důležité. Tlama je totiž jediné místo, které psovi pomáhá se ochlazovat. Možná jste si všimli, že se pes nepotí. No. Pokud mu dáte tento morbidní mučicí nástroj, který vidíte na obrázku níže (a mimochodem je dnes velmi populární), docela dobře se může stát, že vám v teplejším počasí normálně zkolabuje. Ideální je tedy klasický kovový obojek s dostatkem prostoru.



No a pokud máte normální, použitelný náhubek, který neodpovídá definici týrání zvířat, můžete začít s nácvikem. Důležitá věc: pes si nikdy nesmí náhubek sám sundat. Jakmile zjistí, že to jde, máte problém - už se nikdy nepřestane snažit se ho zbavit. V podstatě existují dva hlavní způsoby, jak psa na náhubek naučit. Pokud jste začali s nácvikem včas, můžete si dovolit zvolit pozitivní metodu. Ta vychází z toho, že se pes ve výsledku na náhubek těší. Nejdříve odměňujete za to, že se na něj jen podívá, pak že se ho dotkne čumákem a tak dále, až má pes náhubek nasazený a připadá mu to strašně super, protože za to dostává spoustu mňamin. Druhá je poněkud pragmatičtější a taky rychlejší. Filozofie za ní skrytá tvrdí následující: náhubek je něco, co prostě musíš akceptovat. Není to žádná speciální věc a ty kvůli tomu nebudeš dělat scény. Nosit náhubek je stejné jako být na vodítku, chodit po schodech, jíst z misky, zkrátka úplná samozřejmost. Poprvé mu ho nasadíme třeba někde na procházce. Dám povel sedni, navleču náhubek (pes sedí!), dám volno a jdeme. Dají se očekávat scénky. Na psa se zbytečně nedíváme a vše děláme jako obvykle. Nezastavujeme se, když ryje hlavou o zem a košík si sundává (řeknu NE a jdu dál). Stačí párkrát a pes dospěje do stavu rezignace. Velmi se to podobá učení chůze na vodítku - taky nebyl nadšený, že mu omezujete pohyb šňůrou a je dost možné, že se snažil utéct nebo naopak nechtěl udělat ani krok. Jenže to byl ještě úplné štěně (zpátky k prvnímu odstavci) a tak si rychle zvykl. Že ano. Možná už tušíte, že jsem zastánce spíše druhé metody, protože je univerzální na většinu problémů, kterým pes může čelit, a ač se to nezdá, tak nějak více se učí vzájemné důvěře.



Nešvary v MHD

Stres. To je jasná věc, že psa může rozhodit úplně všechno: množství lidí, pachů, šílené schody, zavírací dveře hulákající na míle daleko pronikavým hvízdáním. O to víc musíte vy zachovávat klid. Vždy jednejte klidně, jasně a rozhodně. Psa držte nakrátko, nekompromisně ho doveďte na místo, kde chcete, aby byl.
Strach. Hlavně šíleně hýbající se podlaha může psa rozhodit. Nemá se čeho chytit, všechno s ním háže a cloumá. Pro první jízdu je lepší zvolit bezbariérovou tramvaj nebo vlak. V autobuse vás čeká mnoho překážek najednou, hrozivé vlakové schody můžou být pro velkého psa, kterého v rukou neunesete, také velký problém. No a pak už je to o důvěře a také poslušnosti. Můžete nechat psa stát na všech čtyřech, ať si sám chytá balanc, nebo ho dát do polohy vsedě/vleže a je-li moc vyděšený, tak ho držet (podlaha je často pro psí tlapky dost kluzká a v zatáčkách celý pes klouže).
Kňučení a jiné hlasové projevy. Trošku složitější problém, hlavně proto, že to může být dost nepříjemné vůči ostatním cestujícím. Lidé pak mají tendenci svého psa všelijak okřikovat a napomínat, i když to očividně nefunguje. Špatně. (Tedy pokud to funguje, tak to špatně není, ale většinou je to naprd.) Položte si otázku: proč pes kňučí? Zpravidla proto, že od vás očekává nějakou reakci. Třeba že ho vezmete a půjdete pryč. Pokud se dočká pohled, pohlazení, oslovení a nebo i napomenutí, je to v jeho očích malý úspěch - jupí, panička si mě všímá! Musím jí říct, že chci pryč! Paničko, paničko! No, to je důvod, proč napomínání nefunguje. Pokud vás pes neumí na povel ztichnout (jak na to vám popíšu níže), uděláte nejlépe, když si psa nebudete vůbec všímat. A tím vůbec myslím opravdu vůbec - ani se na toho blbečka nepodívejte a úplně ho ignorujte. Já vím, je to trapné, když pes dělá virvál na celý autobus a vám jakoby to bylo jedno, ale je to účinnější. Budete-li dost vyrtvalý a pes ne úplně natvrdlý, časem pochopí, že kňučení je k ničemu. Je-li zticha, můžete ho třeba pohladit. Takto mu dáváte jasné signály ohledně toho, které chování je k ničemu a které naopak podporujete. Hlavně ho proboha nechlácholte, když zrovna kňučí.

Jak naučit ztichnout na povel
Máte-li uštěkaného a ukňouraného psa, který vám dělá ostudu na různých místech, kde se to fakt nehodí, stačí naučit povel "ticho". Dělá se to tak, že psa nejdříve naučíte štěkat na povel (což u uštěkaných psů není problém, můžete ho buď vyhecovat, nebo i využít chvíle, kdy normálně štěká, a přidat k ní povel a odměnu). Jakmile to pochopí, přidáte povel "ticho" - v mezerách mezi štěkáním odměníte ticho, které postupně budete prodlužovat. Jednoduché, ne?

Cestujeme Pendolinem

A teď už konkrétně pro ty, kteří se chystají využít slavného vlakové spojení mezi Ostravou a Prahou. Ano, cestování se psem Pendolinem je možné. Za tím se sluší připsat dovětek "ale pouze ve druhé třídě." To asi není žádné překvapení, že na funícího psa není v první třídě nikdo zvědavý. Malí psi to mají snadné, musí cestovat v nepropustné schráně a tudíž nemusíte vlastně nic řešit. I velký pes do Pendolina může. Střední pes zvyklý na cestování vlakem se vleze i pod sedadlo, pokud máte psa opravdu větších rozměrů, doporučuji rezervovat si speciální sedadlo 96. Rezervace jsou ve vlacích supercity povinné, takže si nic nepřiplatíte. Jen v eshopu neprošvihněte tento krok jako já, protože automaticky vám je sedadlo přiřazeno, pokud si chcete vybírat, musíte to v patřičnou chvíli odkliknout. Speciální sedadlo 96 se nachází v 5. a v 6. voze (viz plánek) a je speciální tím, že má vedle sebe prostor. Ulička ve zbytku vozu je totiž relativně úzká, pod sedadly to taky není žádná sláva a hlavně vám několikrát za jízdu projede kolem vozík s občerstvením či novinami, který většinu uličky zabere. Speciální sedadla jsou však v celém vlaku jen dvě, proto když víte, že pocestujete se psem Pendolinem, rezervujte si jízdenku včas. Navíc to budete mít levnější.


Jako v každém jiném vlaku ČD i tady má pes povinný náhubek. Vzhledem k tomu, že čas jízdy může s klidem překročit tři hodiny, můžete zkusit průvodčího v určité fázi jízdy poprosit, zda by nevadilo, že psovi náhubek sundáte. Jednak proto, aby si mohl pohodlně lehnout, ale třeba i proto, aby se v klidu napil. Je-li pes hodný a nikoho neobtěžuje, průvodčí s tím obvykle nemají problém. Zamítne-li vaši žádost, nebuďte naštvaní, protože přepravní podmínky jsou jasně dané. Vždy buďte v tomto ohledu slušní, i kdyby vás třeba požádal někdo z cestujících. Samozřejmostí je pevné vodítko. Cena za psa je relativně směšná, počítá se podle najetých kilometrů. Praha-Ostrava za 50 Kč, což je strop, výš se cena vyšplhat nemůže, trasa Pardubice-Ostrava už je levnější, za 40 Kč a tak dále. Při objednávání lístku pro psa si normálně odklikněte sebe a v jednom místě v eshopu zkrátka jen zatrhnete, že máte psa, případně více, a cena se vám připočte.

Jelikož teď bydlím v Praze a pes zůstal u našich, absolvovala jsem cestu Pendolinem s velkým psem už dvakrát. Poprvé to bylo trochu hektičtější, když nejsem doma, Elfie nikdo netahá po různých místech, které ji stresují (sem počítám velká nádraží, podchody a nadchody, vlaky a všechno možné). Cesta zpátky už proběhla bez nejmenších problémů. Nevýhoda byla, že v Pendolinu je celkem horko a Elfie je teď v zimě normálně venku. S jejím kožichem se tak celkem trápila a hlavně dost funěla. Když opadl stres, tak se to zlepšilo a když jsem jí sundala náhubek (po domluvě s průvodčím), lehla si a spala. Sedadlo 96 byl fakt dobrý kauf, místa měla habafuk a vozík taky mohl projet.


Zdroje fotek: svetchovatelu.cz a wikimedia
 


Komentáře

1 Eliška Eliška | Web | 16. října 2016 v 18:56 | Reagovat

Moc užitečný článek! Podle mě je všechno hezky sepsané a myslím, že všechno se dá v praxi využít. Na většinu bych asi přišla sama, ale zaujal mě popis, jak docílit toho, aby pes přestal v autobuse kňučet. Přiznám se, že bych byla nejspíš jedna z těch, kteří by se snažili psa spíš chlácholit a uklidňovat a ignorovat ho by mě asi nenapadlo. Ale když se to vysvětlí, je to jen logické. I když je také pravda, že některý pes by ztichl třeba právě ve chvíli, kdy by na něj pán mluvil a upoutal tak  jeho pozornost k něčemu jinému. Ale na úplně hysterické psy by to nejspíš nefungovalo. Zkusím si to zapamatovat.

2 Slečna El Slečna El | 16. října 2016 v 19:00 | Reagovat

My jsme se psem jednou (téměř) pendolinem jeli a to na výstavu v Bratislavě, nicméně, moje encefalitida nakonec způsobila, že se nikam nejelo :-). Trochu (respektive dost) mě to mrzí, ale když jsem od kamarádky, se kterou jsem tam měla jet, slyšela, jak hroznej byl ten polskej rozhodčí, radši jsem byla ráda, že jsem přihlášená na tu dubnovou v ČB, kde nás bude hodnotit naprosto normální člověk :D.
Každopádně, děkuji za rady, pejskařům se určitě budou hodit :-). A kampak jste pendolinem jeli vy? :-).

3 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. října 2016 v 19:35 | Reagovat

[1]: Ono není nic jednoduššího, než to na svého psa zkusit. Co mě ale překvapuje je, že i když očividně pes pokračuje v dělání bince, lidi stejně nezmění přístup a v napomínání či chlácholení pokračují.

[2]: S rozhodčími je někdy potíž, celkově je hodnocení strašně subjektivní záležitost. No, jeli jezdíme trasu Ostrava-Praha a zpět. :) Na Moravě jsem bydlela a zůstal mi tam pes a jsem teď na bytě v Praze.

4 Hiroko von Rabersdorf Hiroko von Rabersdorf | 17. října 2016 v 16:36 | Reagovat

Fixační náhubky jsou peklo, kromě toho na fotce je to ještě řemínkovej, kterej taky drží hubu zavřenou. :/ Lidi si nedaj říct a nedaj... ve vedrech pak dělaj neplechu i kožený náhubky, který vlastně taky nemají moc prostoru.

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 17. října 2016 v 19:08 | Reagovat

[4]: O náhubcích bych mohla napsat další článek, ale tady jsem to určitě chtěla zmínit - je to asi nejčastější nešvar, co u psů v MHD vidím. Hned po tom, že malí smetáci nemají náhubek žádný a nejsou ani v tašce.

6 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 20. října 2016 v 22:54 | Reagovat

Jestli naší Ketyně nemohu něco upřít, tak je to naprostá pohodovost při jízdě MHD nebo i autem. Většinou chce koukat z okna, takže spoustu času projezdila na klíně. Až mi stehna odumírala, v klídku docestovala na zemi. No a náhubky jsou také kapitola sama pro sebe, každý takový poučný článěk dobrý!

7 Liška Liška | Web | 1. listopadu 2016 v 14:52 | Reagovat

Ten nedostatek místa jsem taky zažila na podobně dlouhé cestě vlakem. My to vyřešili tak, že jsme se přesunuli do prostorného vagonu, kde byly sedačky za sebou. V tomhle ty vlaky moc neberou zřetel na větši plemena...

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 18:21 | Reagovat

Páne jo, to mě nikdy nenapadlo, že to bude s pejskem takové jako popisuješ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama