To nejlepší z Festivalu zvířat

3. října 2016 v 20:34 | Karol Dee |  Reporáže z akcí
Akce jako tato se jen tak nevidí, ale rozhodně by se měla opakovat častěji! Konečně výhoda života v Praze - můžete si jen tak zajet na akci, kvůli které byste přes celou republiku sice nejeli, ale to ještě neznamená, že by za nic nestála. Naopak! Parádní přehlídka nejen všech možných zvířat, ale i všemožných útulků, depozit, charitativních organizací, neziskovek a skvělých nápadů na projekty, ale i lidí, odborníků, nadšenců, záchranářů i úplně obyčejných majitelů psů a koček. Nejdůležitějším posláním této události byla rozhodně osvěta veřejnosti. Osvíceni jste mohli být v mnoha směrech, například bylo všem na první pohled jasné, že psi typu bull nejsou krvežíznivé bestie a že útulkoví psi jsou úplně stejně cvičitelní jako ti vaši. Takové věci je lidem třeba neustále vysvětlovat. Je jasné, že na takto rozsáhlé akci každého zaujme něco jiného a logicky já mám jiné preference než třeba vy. Dneska to ale bude můj seznam toho nejlepšího a omlouvám se, že nezařazuji věci jako agility či dogfrisbee, které už jsem viděla mnohokrát, ale jinak divácky zajímavé to určitě taky je.





III. REKORD BULL SRAZ

Foto: Kateřina Kopčilová, Bullsraz

Stačilo pár kroků festivalem a hned vám muselo být jasné, že potkáváte podezřele moc bulíků, amstafů, stafbulíků, pitbullů a všemožných jim podobných pejsků. Konal se zde totiž pokus o překonání rekordu v počtu psů typu bull na jednom místě. Počítali se i kříženci a psi bez PP. A i když jsem vyhlášení neviděla, posléze jsem se dozvěděla, že rekord se povedl a přítomných bylo úžasných 483 pejsků. Proč je ale bull sraz tak zajímavá záležitost? Osvěta, samozřejmě. Když jste se tak brodili desítkami bulteriérů a dalších nabušených psů, nemohli jste si nevšimnout úžasných úsměvů, který vám každý z nich věnoval. Rozesmáté tlamy, vrtění ocásků, olizování rukou i obličejů, přesně toto jsou bullové, nadšení z každého pohlazení a kamarádští od pohledu. Takoví pejsci se pohybovali mezi veřejností, dětmi, jinými zvířaty a věřte nebo ne, byli úplně v pohodě. Jasně že byli, jsou to super kamarádští psi a pověst, kterou mají, si absolutně nezaslouží.

ŽLUTÁ STUŽKA


Nemohla jsem se nezastavit u žluťáskovského stánečku. Žluté stužky nabízeli zdarma a já si jednu vzala, za příspěvek do kasičky samozřejmě, protože jimi hodlám ověsit všechny své budoucí psy. :D Nesnáším totiž, když mi na ně lidi sahají. Počkat, vy nevíte, o čem mluvím? Pak by rozhodně neměla kampaň Žlutá stužka = prosím, potřebuji prostor ujít vaší ctěné pozornosti. Projekt se snaží dostat do podvědomí společnosti, že pejsek, který má na vodítku nebo kdykoliv jinde žlutou stužku, má nějaký problém a není vhodné jej obtěžovat. Může být nebezpečný jiným psům nebo bázlivý a strašit takové psy matláním na hlavu od cizích lidí je hodně nezdvořilé a nepříjemné. No, třeba se takto lidi (konečně) naučí, že na cizí psy se nesahá.

FUNKY DOG BOW TIES



Praktické a stylové motýlky pro psy, tento stánek jsem taky nemohla minout bez povšimnutí. Funky Dog Bow Ties už jsem viděla prezentovat se na internetu a teď jsem konečně dostala možnost je podpořit. A to i když teď žádného psa nemám. Říkáte si, že je to kravina a psi žádné takové motýlky nepotřebují? Máte pravdu, ale! Nejde jenom o to, aby se váš pejsek stylově vyšňořil, ale jde i o vyjádření podpory psům z útulků a dalším pejskům v nouzi. Koupí ručně vyráběného motýlka totiž přispíváte právě na útulky. Konkrétní formy pomoci pak najdete na výše uvedených stránkách spolu s galerií spokojených nositelů motýlků. Sranda a pro dobrou věc, no nekupte to. :)


KOČIČÍ TRENÉRKA KLÁRA VODIČKOVÁ



V programu Světového dne zvířat 2016 jsem tento bod málem přehlédla. V seznamu plném ukázek dogfrisbee, dogdancingu, práce vodicích a záchranářských psů mohla tato zajímavá přednáška skoro zaniknout. Jeden řádek totiž oznamoval slova "Problémové chování koček / Klára Vodičková". Jak jste si mohli z mého blogu všimnout, všechno se teď točí kolem našich koček a to hlavně proto, že jsem se za posledních několik měsíců velmi ponořila do kočičí psychiky a už jsem i dost uvažovala nad tím, že v České republice chybí odborníci na kočky, na které by se normální člověk mohl obrátit, pokud je kočka agresivní, příliš bázlivá a podobně. Takové věci se dějí velmi často. Proto mě také Klára Vodičková a její Bad-Kitty velmi zaujalo. Během přednášky jsem jen pokyvovala hlavou a byla opravdu spokojená s tím, co ta slečna tvrdí. Taková osvěta je třeba, lidé si až bolestně neuvědomují že i jejich kočka, zvlášť, žije-li v bytě, má své potřeby a není jen kus nábytku.

I. TICA VÝSTAVA V ČR


Na Festivalu zvířat se zároveň pořádaly dvě kočičí výstavy, jedna pod záštitou TICA a jedna s názvem Svatováclavská výstava koček bez domova, jejímž hlavním posláním bylo prezentovat kočičky z útulků a depozit s tím, že jste si každou mohli rovnou odnést domů. Já se teď však budu věnovat té první, skrývající se pod tajemnou zkratkou TICA. The International Cat Associacion je mezinárodní organizace, která u nás pořádala vůbec první výstavu. Za tímto účelem vznikl klub Cool Cats, jehož zakladatelky tady TICU propagují. A v čem je TICA jiná? Především v tom, že vaši kočku posoudí šest různých rozhodčích v šesti různých kruzích a z každého se můžete dostat do finále. Na klasické výstavě je rozhodčí zpravidla jen jeden. Další rozdíl spočívá v tom, že na TICA soutěžích sbírají soutěžící body, které se jim sčítají. Mají-li dost bodů, mohou dosáhnout na titul, splní-li další podmínku, tedy účast ve finále. Pro mě jako diváka byla však největší změna samotné posuzování (a hádám, že pro vystavovatele taky). Žádný výstavní "postoj", držení kočky v natažených pažích, kdepak. Majitel šoupne kočku do klece a jde pryč. Ta je pak v rukou rozhodčích, takže nesmí kousat, škrábat a utíkat, to je asi jasné. Rozhodčí ji potěžkává, obhlíží ze všech stran a taky si s ní na speciálním stolečku hraje, což je někdy zábané, zvlášť, když se kočka chytne a začne mávátko lovit. Celkově mi to přišlo jako větší show a i příjemnější zážitek pro kočku, i když asi jak pro kterou.
 


Komentáře

1 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 4. října 2016 v 13:11 | Reagovat

Žlutá stužka je perfektní věc, ovšem bohužel jí znají jen ti co jí potřebují nebo jsou prostě zodpovědní. Obávám se, že ti problémoví by mě s mašlí stejně poslali do pr....čic. No ale kdybych tam byla, taky bych si jí hned vzala!

2 Liška Liška | Web | 8. října 2016 v 16:05 | Reagovat

Přesně to co zmiňuješ v první větě mě napadlo, výhoda života v Praze. Více možností, více akcí, více seskupenství...

Vypadá to skvěle, u nás v zapádákově byla snad za posledních sto let jen jedna obdobná akce, kde se představovalo více zvířat, sporty, výstavy a vše s nima spojené. Strašně mě to baví :)

3 Eliška Eliška | Web | 8. října 2016 v 18:32 | Reagovat

Žít v Praze má určitě jisté výhody a mezi ně patří právě takovéto zvířecí akce či výstavy. Mrzí mě, že to nemůžu vidět na vlastní oči, ale stejně bych v takhle velkém městě bydlet nechtěla. Ale určitě to muselo být zajímavé. O žlutých mašličkách jsem nikdy dřív neslyšela, ale přijde mi to jako rozumný nápad. Na druhou stranu rozumný člověk se vždy zeptá majitele, jestli může dotyčného psa pohladit. No a ty hloupé podle mě nezastaví ani ta mašlička. Ale čím víc lidí to bude znát, tím lépe samozřejmě, takže děkuji za osvětu. :)

4 Slečna El Slečna El | 13. října 2016 v 21:03 | Reagovat

Já to mám do Prahy asi hodinu (nicméně, než jsem akci našla, byly to asi hodiny dvě :D ), ale ráda jsem se zúčastnila :-). O žlutých stužkách už jsem toho na internetu slyšela tolik, že mi přijde zvláštní, že o nich ještě nikdo neví :D. I já jsem si dvě koupila, ale spíše jen pro podporu projektu, já naopak ráda nechávám své psy ohmatávat, hlavně když to byla ještě štěnda, aby si na to zvykli :-). Ale každý to bere jinak, já mám vždycky radost, když slyším "Hele, podívej na toho medvídka!" :D. Mám sice labradora, ale nikdo tomu příliš nevěří, i když je s PP, páč má medvědí hlavu a nějak moc hustou a delší srst než klasičtí labradoři :D.

Kláru Vodičkovou jsem skutečně nezaregistrovala a teď zpětně mě to moc mrzí, docela by mě to zajímalo (i když naštěstí máme jen celodenně pospávajícího kocoura) :-).

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 13. října 2016 v 22:15 | Reagovat

[4]: U štěňat jistě, zvlášť u tak kontaktního plemene, jakým je labradorský retrívr. Já mám slovenského čuvače, mají vrozenou obezřetnost a odtažitost vůči cizím lidem, zkrátka ne zrovna vítací typy - ale tak to i má být. A pokud chci, aby mi pes věřil a nebál se mezi lidi chodit, musím ho před nimi bránit. Joo, kdyby lidi postupovali při navazování kontaktu se psem správně, nebyl by problém, že jo. Ale oni mu začnou bez varování matlat po hlavě a to fakt není dobré.
Mimochodem, už jsem viděla i labradora, který měl s tímto problém - majitelka byla nešťastná, že se "bojí" lidí (podle mě je jen nevyhledával) , a tak ho mezi ně co nejvíc brala, furt ho seznamovala, nechávala je, ať ho hladí, aby pochopil, že mu nic nehrozí - no, jenže efekt to mělo přesně opačný, psovi to bylo nepříjemné čím dál víc. Až nějaký výcvikář jí pomohl. Prostě ne všichni jsou mazliči :) Což mimochodem platí i u koček, což by ses dozvěděla na přednášce, kterou jsi minula :D

6 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 22. října 2016 v 16:00 | Reagovat

Akci jsem zaregistrovala, ale nějak jsem  ji zazdila a nakonec na ni nešla, takže jsem ráda za tvůj souhrn zajímavých věcí, co tam byly. :) Souhlasím s tím, že dogdancing, agility a podobně jsou divácky sice atraktivní, ale i mně, laikovi, přijde, že je toho všude až moc, stává se to všedním.

Žlutá stužka mě zaujala, nevěděla jsem o tom, tak jsem ráda, že jsem zase o něco chytřejší. Nedávno jsem potkala paní s královským pudlem, který se o mně začal otírat a říkal si o pohlazení. :) Paní říkala, že si jako štěňátko zvykl na to, že ho všichni hladili a teď má prý chudák utrum. I tak jsem se zeptala, jestli si ho tedy můžu pohladit (no jo, já nechápavá, mělo mi to dojít z jejích slov) a byl to zážitek na celý život - byl heboučký a nadýchaný jako obláček! <3

Jo a jinak obdoba žluté stužky existuje i v koňském světě; kůň, který má na ocase červenou stužku, kope. Tak třeba teď zase jsem obohatila někoho já. :D Vlastně existuje mnohem víc barevných stužek (http://h-farma.webnode.cz/news/zavody-a-oznaceni-kone/), ale tu červenou si pamatuju snad jako jedinou.

7 Karol Dee Karol Dee | Web | 23. října 2016 v 16:47 | Reagovat

[6]: Já jsem ráda, že jsem tě obohatila! A tebe asi zklamu, o koňských stužkách už vím od kámošky - koňařky :D Ale dozvěděla jsem se to docela nedávno a dodalo mi to naději, v koňském světě to totiž prý funguje velmi dobře a každý hned ví, co znamená která. Problém je, že žlutá stužka u psů by měla cílit na veřejnost a rozšířit povědomí o ní opravdu mezi všechny pejskaře i nepejskaře zní trochu jako science fiction...

8 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 26. listopadu 2016 v 19:16 | Reagovat

[7]: Já si myslím, že časem (v řádu let; pokud se nemýlím, jde o novější projekt) by se to mohlo rozšířit do širšího povědomí veřejnosti. Samozřejmě se to asi nikdy nepodaří rozšířit mezi opravdu všechny pejskaře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama