Setkání se štěňaty

9. listopadu 2016 v 16:20 | Karol Dee |  Elfie
Rok se s rokem sešel a můj první odchov překonal metu dospělosti. Taky vám to nepřijde tak dávno, co měla Elfie štěňata? Pevně věřím, že se tu najdou vytrvalí čtenáři, kteří články o chundelatých bílých kuličkách četli. A kdyby náhodou ne, uvedu vás do obrazu. V osmnácti jsem si založila chovatelskou stanici a rozhodla se, že pošlu geny naší fenky slovenského čuvače dál. V tomto bodě musím podotknout, že to není nejlepší fena pod sluncem, že má vzhledové vady a odchylky od standardu a že o tom vím. (Nicméně povahově je to dobrá fena. Poslušná, učenlivá, vyrovnaná. Za všechny nedostatky můžu já, tedy výchova.). Slovenský čuvač je však málo rozšířené plemeno a tak nemůže být člověk příliš vybíravý, pokud chce, aby přicházely na svět další generace. Hlavním cílem chovatelské práce je eliminovat veškeré nedostatky a odchovávat perfektní štěňata, která odpovídají standardu. A když to chcete jako já dělat zodpovědně a naplno, musíte se logicky seznámit s výsledky. Proto postupně objíždím všechna štěňata, povídám si s majiteli a zjišťuji, jaká jsou ve vzhledu a povaze. A samozřejmě nesmí chybět fotodokumentace.



Čtyři z šesti štěňat už jsem navštívila, na jedno se chystám a to poslední nejspíš v životě neuvidím, i když zůstalo přímo v mém rodném městě. Situace se zkomplikovala, podstatou nicméně je, že majitelka se mnou nekomunikuje a mí rodiče, kteří tohoto zájemce zprostředkovali, si nepřejí, abych já kontaktovala ji. Hm. Mě z toho vyplynulo ponaučení, že štěňata budu už vždy odchovávat sama na sebe, sama budu vybírat zájemce a zkrátka budu mít vše pod kontrolou. První odchov jsme pojali tak nějak rodinně, naši štěňata odchovávali fakticky, já však jsem podepsaná na všech smlouvách.

Zpět ke zbytku štěňat a trochu veselejším úvahám. Neskromně musím říct, že se odchov povedl. Genetika to začarovala správným způsobem, chromozomy se rozešly tak, jak měly, a štěňata podědila to nejlepší od maminky i tatínka. Nebo aspoň si to myslím. Přiznám se, že v tomto ohledu jsem chovatel dosti neznalý a věci typu úhlení končetin jsou pro mě velkou neznámou. Nicméně poskládané uši či zalomený ocas poznám velmi dobře a to se štěňat netýká, aspoň ne těch, které jsem viděla osobně.

A co mé chovatelské vize? Rozhodnutí se ještě neudálo. Jsem rozpolcená. Plánuji dva psy, dříve nebo později, a mé rozpolcení spočívá v tom, že nevím jaké. Chovatelství mě baví, v podstatě jde o praktický kurz genetiky a to mi přijde zábavnější než to, co poslouchám ve škole v teoretických hodinách. Člověku to otvírá oblasti kynologie, kam se s neurozeným psem nedostane - různé zkoušky a sporty, chovatelské kluby, výstavy. Na druhou stranu jsem velký propagátor voříšků a kříženečků, adoptování psů a proti množení bezpapíráků. Baví mě psy vychovávat a trénovat a ráda bych určitým způsobem propagovala voříšky tím, že nějakého skvěle vycvičím. Vím, že to funguje, protože lidem imponuje, když pes poslouchá jako hodinky a velmi takového psa obdivují (přitom to je málokdy o psovi, spíš o tom, kolik času vrazíte do výcviku). Navíc jsou tu ty předsudky, že s dospělým psem už nejde nic dělat a podobně. Nejvíc mě to táhne k dočasné péči, tedy brát si k sobě pejsky ze špatných podmínek nebo s nějakými poruchami chování, převychovávat je a posílat dál k adopci. Mě totiž samotné vlastnictví psa nijak zvlášť nenaplňuje, já nepotřebuju mít, já potřebuju dělat. Pracovat se psy naplno. S vycvičeným psem jako je Elfie už se začínám nudit a vymýšlím, co by ještě.

S chovem čuvačů to tedy prozatím vypadá bledě. Jsem v bytě v Praze a nejspíš dlouho budu. Přesto by mě neuvěřitelně těšílo, kdyby na našich stránkách s vylepšenou adresou www.zroduelfu.cz přibývaly úspěchy z nových zkoušek, výstav a nové odchovené vrhy. Proto zvažuju, že bych zvolila jiné plemeno. Láká mě má zamilovaná saluki, perský chrt. Jsou ale i další plemena, která bych si dovedla představit po svém boku. A pak samozřejmě nějaké to vořešátko na převýchovu.

Každopádně se zdá, že geny naší feňule nezůstanou ve slepé uličce. S majiteli jediného psa v našem vrhu A jsem v kontaktu a zdá se, že se uchovnění podaří. A když bude uchovněn, to by v tom byl čert, aby se nenašla nějaká sličná fenečka, která by s naším krasavcem nechtěla potomky. Potěšila mě i majitelka další fenky, Asuri, která se zmínila, že by štěňata chtěli a tak se dost možná objeví další generace i v tomto směru. Byla bych za to moc ráda. Teď vám tu slečnu předvedu, a taky další štěňata v pořadí, v jakém jsme je navštívili.

Asuri



První fotka zachycuje Asuri ve čtyřech týdnech, na spodní fotce má 9 měsíců. Setkali jsme se na klubové výstavě čuvačů kousek od Brna, já obludu nevystavovala, je teď tlustá a ošklivá, takže jsme sem jeli hlavně proto, abychom viděli naši áčkovou dceru. Ve třídě dorostu sice nevyhrála, posouzena však byla velmi kladně. Z Elfie tam nic moc nevidím, ani chováním, ani vzhledem. Suri, jak jí říkají, je celý tatínek. Více fotek v albu.

Anelis



Anelis neboli Jessica pro mě byla velké překvapení. Jako štěňátko se projevovala velmi umírněně, když jsem ji však navštívila v deseti měsících v novém domově, nestačila jsem se divit. Přišlo mi, že přesně takhle by vypadala Elfie, kdybych ji odmalička nemučila se socializací a s poslušností. Plus přidejte trochu ďáblíkovství navíc. Divoká, značně nedůvěřivá k nám coby k cizím (což je v pořádku), ale celkově ne zrovna vyrovnaná povaha. Takové pometlo. I když jsem se ze začátku snažila majitele postrčit k uchovňování, asi je dobře, že jsou tak neoblomní. Anelis čeká pohodový život v krásném prostředí, na ohromné zahradě a s lidmi, kteří ji milují. Co víc si přát. Více fotek v albu.
P.S. Vidíte ty elfíkovské uši? :D


Aleisa




Tímto se dostávám ke dvěma našim odchovancům, kteří našli svůj domov společně. Aleisa, nyní Lady, vyrůstá odmalička s bráchou. Při společném setkání, které proběhlo dva týdny zpátky, jsem jí nevěnovala zdaleka tolik pozornosti, protože její bratr je ta velká hvězda (chovatelsky), protože u čuvačů panuje nedostatek psů a tak je velký tlak na to, aby se uchovnil (což se nejspíš stane) a jelikož to bude on, kdo bude hodnocen v chovatelských kruzích, tak i má pozornost patřila jemu. Až teď, při psaní článku, jsem se poprvé skutečně zamyslela nad tím, jak na mě při osobním setkání působila Aleisa. Jako štěně byla nebojácná, malý lumpík, ale ne ten největší ďábel. Zdálo se mi, že bude temperamentní, a proto jsem ji taky vybrala do dvojičky k Agariovi, protože ten byl odmalička děsný ťulpas. Mé tušení se tentokrát potvrdilo a podle popisu majitelů se Aleisa chová jako "manažerka." To ona nebojácně leze všude možně, projevuje se výrazněji, osobitěji. Temperamentní tedy skutečně je. Já ji však viděla v cizím prostředí, kde se chovala dost nevýrazně. Tak, že mi skoro neutkvěla v paměti. Jenže to je právě to. Neutkvěla mi v paměti, protože se nechovala ani drze, ani bázlivě (což je bohužel problém většiny našich štěňat, důvod je ale ten, že vyrůstají na zahradě a příliš jiných vjemů neznají). Při puštění na volno se chovala nenuceně a velmi vyrovnaně. Nijak zvlášť se nehrnula do interakcí a dovádění s Elfie, naopak si šla cosi očichávat jako samostatná jednotka. Taková stabilita v povaze, vyrovnanost, sebejistota, přitom však elán a temperament - přiznám se, že Aleisa je mi ze všech štěňat nejbližší. Pěkný vzhled a perfektní povaha - kdybych si znovu pořizovala čuvače, strašně bych si přála, aby byl jako Aleisa. Více fotek v jejím albu.

Agario



Zlatý hřeb programu, Agario z Rodu Elfů. To je proměna, co říkáte? Čuvačí pes jak má být. Jsem skutečně zvědavá, jak proběhne bonitace a co mu bude vytknuto. Samozřejmě doufám, že vůbec nic. :D Možná nemá perfektně tmavé oko, což ale není žádné překvapení, ani jeden z rodičů nemá černé studánky, ideál čuvačích očí. Asi mu vytknou kohoutkovou výšku, moc nám bobík nenarostl. Stavbu těla si netroufám hodnotit, jak už jsem zmiňovala, nejsem v tomto aspektu chovatelství příliš zběhlá. Hodnotit však můžu povahu. Odmalička byl Lordík, jak se neformálně jmenuje, trochu bambelín - kam jste ho posadili, tam jste ho našli. Mladší i starší sestry ho často mučily a on si to často nechal líbit. Jako dospělý pes se projevuje spíše submisivně, ale ne zrovna extrémně. Problém je jeho nesocializovanost - netahali ho příliš do neznámého prostředí a on se teď necítí nijak příjemně na rušných místech, v uzavřených prostorech a podobně. Proto musíme zvolit bonitaci venkovní a doufat, že se díky tomu předvede v celé své kráse. Pro více fotek nahlédněte do alba.


Přidávám ještě fotky ze společného setkání Aleisy, Agaria a jejich maminky Elfie. Rozsáhlejší rodinnou sešlost už se mi asi dokupy dát nepodaří.



 


Komentáře

1 baji baji | E-mail | 9. listopadu 2016 v 17:19 | Reagovat

Ti jsou ale nádherní. Ať už malí, nebo velcí.

2 Anett Anett | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 18:43 | Reagovat

Krásní pejsani. Nejvíce se mi z těchto fotek líbí dospělá Asuri, největší kráska. :)

3 retrofeeling retrofeeling | Web | 9. listopadu 2016 v 20:46 | Reagovat

Krása! + jsi skvělá chovatelka, když se takto aktivně zajímáš o to, jak se celému odchovu daří u nových páníčků! Opravdu úžasný přístup! Takhle by to mělo být :)

Já chovatelce poslala dlouhý mail i fotky a ani mi neodpověděla :( Mrzelo mě to... Škoda, že nemá zájem poznat, jak se zvířátko má...

4 Karol Dee Karol Dee | Web | 9. listopadu 2016 v 21:00 | Reagovat

[2]: No jo, krásná je, ale já v ní nevidím Elfíka. A to člověk prostě chce, vidět tam svého miláčka ♥

[3]: Děkuji, lichotníku. :) To já se zase musím krotit, abych ty nové majitele moc nespamovala a neotravovala, i když bych byla nejradši, aby mě neustále zásobovali fotkami. :D A dlouhé maily čtu ráda taky. Dokonce i od úplně cizích lidí, kteří se jen ptají na plemeno. Až si někdy říkám, že to trochu přeháním, když jim naposílám všechny odkazy a kontakty na aktuální vrhy.

5 equus-universe equus-universe | Web | 10. listopadu 2016 v 2:06 | Reagovat

moc krásná rodinka :) máme ve stáji kříženku čuvače. Obluda :D
Skáče mi na auto, cvaká po nás zuby a furt skáče :D... ale je to ještě štěně, i když roste jako z vody. Tak snad z toho ještě vyroste a uklidní se.

6 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 13:35 | Reagovat

[5]: Na to bych nespoléhala, problémy se málokdy vyřeší samy. Velmi jednoduše lze odnaučit skákání i cvakání zubama, je-li to ze hry a divokosti. Usměrnit štěně je jednoduché, pokud jí to tolerujete, bude z ní zkrátka nevychované psisko. Lze to natrénovat i vzhledem k vám a na ostatní bude skákat vesele dál :D Můžu poradit s postupem, stačí říct.

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 17:55 | Reagovat

Fakt nádhera, jsi šikovná holka. Máš můj obdiv.

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 21:00 | Reagovat

To s těmi rodiči mě dostalo. Nechápu, že má někdo problém zůstat s chovatelem v kontaktu. Já budoucí majitel budu jako ty chovatel :-D Myslím, že budu v kontaktu tolik, že budou chtít, abych už si ty všechny fotky a maily strčila do zadku :-D  
Tak když ti to všechno jednou vyjde a budeš v Praze, zamlouvám si socializační muchlovací seanci! :-D

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 11. listopadu 2016 v 10:10 | Reagovat

[8]: Plánuješ parťáka k té vaší obludě? :P Jakého? A jasně, socializační (a z části muchlovací) seanci ráda uspořádám. :D

10 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 20:59 | Reagovat

[9]: Ráda bych, kdybych to k ní ještě stihla, ale nevím. V Anglii další pes nepřipadá v úvahu, takže to závisí na době návratu, kterou nikdo neví :-) Ten stálý bude rozhodně BŠO a pak určitě nějaký útulek a dočaska...co se vejde :-D

11 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 16:21 | Reagovat

Překrásný koníček a krásní hafíci.:-)

12 Slečna El Slečna El | 14. listopadu 2016 v 16:06 | Reagovat

Popravdě, vždy jsem Tě pokládala za suverénní chovatelku, ale tohle je jako vystřižené z inzerce množitele: Nemá perfektní tmavé oko (ale to nevadí!), navíc ani moc nenarostl, ale to samozřejmě není překážka, že? Já chápu, že slovenský čuvač je málopočetné plemeno a každý "plemeník" navíc je plus, ale pokud se bude uchovňovat každý pes s takovými "drobnými nedostatky", tak tu za chvilku budeme mít o polovinu menší pejsánky do bytu... To oko samozřejmě nevadí, to má leckterý pes, ale postupné snižování kohoutkové výšky u psů i fen samozřejmě způsobí, že hodně štěňat bude mít vzrůst po rodičích, tím pádem bude více a více přibývat droboučkých čuvačů, které rozhodčí uznají, protože je to málopočetné, téměř vzácné, plemeno. A pak se objeví další nedostatky: kratší srst, zaječí tlapky... Ale komu to vadí, že?

Toť vyjádření mého názoru. Neber to prosím jako nějakou buzeraci, sleduji tvůj blog již pár let pod různými přezdívkami a vím, že jsi rozumný člověk...

13 Karol Dee Karol Dee | Web | 14. listopadu 2016 v 19:40 | Reagovat

[12]: Bohužel si nemůžeme dovolit uchovňovat jen perfektní zvířata. Uvidíme, jakou kohoutkovou výšku naměří při bonitaci a jaký průser to bude nebo nebude. Tobě se možná zdá výška u psa či feny stěžejní, já považuji za stěžejní zdravotní aspekt chovu. Jinými slovy, jsou věci, co přes srdce přenesu - vzhled plemene - a věci, co bych jako chovatel nikdy nedopustila. Nikdy bych například nepouštěla do chovu psa, kterému našli dysplazii (či jinou vadu), byť mírnou. Podobně nerada vidím, když čuvač nehlídá, či je dokonce "vítací typ", to ale na bonitaci posoudit nelze a tak se to neřeší.

A v kontextu plemene, které disponuje pouhými stovkami chovných jedinců, se opravdu nedá bazírovat na drobných nedostatcích jinak kvalitního psa. Navíc dědičnost kvantitativních znaků není zrovna jednoduchá zákonitost, výška je ovlivňována obrovským množstvím genů a to, jakým způsobem se sešly u Agaria, vypovídá jen málo o tom, jací budou jeho potomci.  

Ať se na to dívám odkudkoliv, opravdu se jedná o drobný nedostatek. Tvá kritéria pro uchovnění by možná byla přísnější, jenže dovedeš si představit, jaký problém by nastal, kdyby kryli jen opravdu skvělí psi? Těch je v chovu jen pár. Za chvíli by ses dostala do situace, kdy by nově narozená štěňata měla všechna podobný genofond, docházelo by k příbuzenskému křížení, případně křížení žádnému a to by byl konec čuvačů u nás. No řekni - není lepší najít mu nějakou vysokou slečnu? :)

14 Slečna El Slečna El | 14. listopadu 2016 v 21:57 | Reagovat

[13]: Já se jen snažím poukázat na to, že každé plemeno dopadne jako současní labradoři, pokud se nebude hledět na určitá kritéria. Musíme trochu myslet na to, co se s tím plemen bude dít za x let (může také samozřejmě "vymřít", ale to nepředpokládejme). Příklad: původní labradoři, bráno tak k polovině 20. století, byli atletičtí, mohutní, karamelově zbarvení (žádná játrová ani čokoládová hnědá), žádní otrocky oddaní psi. Nakonec to došlo tak, že v současnosti je rozdělujeme na dva typy: krátkonohé, těžké "nepracovní/výstavní" typy (to jsou ti ošklivější :D ) a "polní" typy, ti jsou mohutní a silní, dobře osvalení (toho mám naštěstí já). Pak se do chovu přimíchali i potomci Bena Hyda (první žlutý labrador) a šlo to do háje úplně :-). Ani nemluvím o plemenech jako je německý ovčák: na ten hrozný hrb se už ani nedá koukat...

15 Slečna El Slečna El | 14. listopadu 2016 v 21:58 | Reagovat

Ale tohle je takové dost spekulativní téma, protože každý máme jiné hodnoty a jiné preference. Takže tak, radši to necháme být :-).

16 Karol Dee Karol Dee | Web | 14. listopadu 2016 v 22:35 | Reagovat

[14]: U početnějších plemen se toto stává často, tedy to rozdělení na pracovní a výstavní linii. Málopočetných plemen se to netýká, tam se hraje o mnohem pragmatičtější cíle: aby se populace minimálně udržela a aby byla zdravá, vyhnuli jsme se inbreedingu a podobně. O tom, kam chov směřuje, se samozřejmě přemýšlí, obecně se dá říct, že se člověk snaží dosáhnout ideálu krásy, tedy standardu. Takový německý ovčák, to je kapitola sama pro sebe, tam je to jinak. Chovatelé tvrdí, že standard nikdy nepopisoval podobu plemene, ale budoucí cílovou stanici, to, do jaké podoby se mělo zacílit. Že snížená záď je parádní pro vytrvalostní pohyb. No, já si o tom myslím svoje. :D Ale ať se podíváš na jakékoliv rozšířené plemeno, tak je to hrůza, ale není se absolutně čemu divit, když se podíváš na podstatu umělé selekce. Z relativně malé základny jedinců jsou jich kvanta, genofond je chudý, fenotypy zase velmi variabilní... Jak tomu však zabránit?

17 farmacihelna farmacihelna | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 15:57 | Reagovat

Na blogu farmacihelna.blog.cz pořádáme velkou předvánoční soutěž o ceny. Vaše zvířátka jsou moc hezká. :-) Tak se mrkněte.

18 gothicsubkultura gothicsubkultura | Web | 17. listopadu 2016 v 5:22 | Reagovat

krása

19 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 19. listopadu 2016 v 23:01 | Reagovat

to je celkem odvaha založit si vlastní chovnou stanici, tolik starostí s tím! :O Nicméně je dobře, že dobré feny tvé fenky se měly šanci rozšířit dál.
Štěňátka byla rozkošná miminka a teď jsou to už opravdu pěkní macci, ale stále krásní a majestátní psi.
Je smutné, že s tou jednou majitelkou máš takové problémy a vůbec se nedivím, že si majitele už příště radši vybereš sama, protože to pěkně naštve taková věc. :D
Hodně štěstí při dalším odchovu a hledání majitelů! :)

20 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 19. listopadu 2016 v 23:04 | Reagovat

[19]: dobré geny*
:D Už neumím ani psát dneska.
Tak ještě jednou pochválím ty nádherné pejsky, sama bych si takového klidně i pořídila, kdybych někdy měla barák. Tím, že preferuji byty, tak sním o nějakém malém jezevčíkovi, kterého bys pojmenovala Dixík, po pejskovi mé babičky, díky němuž jsem v dětství získala k těmhle tvrdohlavcům silné citové vazby. :D

21 LusyW LusyW | Web | 24. března 2017 v 23:56 | Reagovat

Jsou krásní, že jsi měla vrh mi asi uteklo...naposledy si tuším pamatuji, jak sis vybírala Elfie!!! :D :D :D

22 Katy Katy | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 23:38 | Reagovat

Musím Tě vyvést z omylu, co se zkoušek a sportovní kynologie týče. Zkoušky samotné nejsou podmíněny průkazem původu. Avšak majitel psa bez PP si musí psa načipovat a nechat mu vystavit u ČKS výkonnostní knížku a to z jednoduchého a prostého důvodu- aby bylo kam onu složenu zkoušku zapsat. Psi s PP dostávají tuto knížku automaticky a zapisují se tam také výstavy (tedy u pracovních plemen to tak je). A pak je samozřejmě zapotřebí mít členství v nějakém kynologickém klubu, což ovšem s PP nesouvisí. A se závody se to má tak, že na neoficiálních, klubových či prostě nějakých menších závodech tohle prostě nikdo neřeší. Samozřejmě na mistrovství světa je to jinak, ale tam se snad ani obyčejný smrtelník nedostane. Po proškolení jsem sama čuměla, co za ptákoviny se na výběrácích apod. řeší. To jsem byla tak demotivována, že jsem z toho až chtěla psa prodat.

Já pořád zvažuji (a naštěstí na to mám ještě hafo času), jestli chovat či ne. Láká mě to, ale vím, jak to s BOM chodí a děsí mě představa, že bych nakonec nevěděla kde štěňata jsou, jelikož s pracáky se kšeftuje všelijak. Nicméně stejně ještě v rukou nemám žádné zdravotní testy, posudek exteriéru a ani žádné sportovní výsledky. Mé vnímání mé feny je totiž trochu zkresleno tím, že ji vnímám jako naprosto dokonalou, přenádhernou, prostě vysněnou. Takže je možné, že spolu nikdy nic nedokážem a bude z ní jen chudinka znuděna malina na zahradě...

23 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. dubna 2017 v 20:52 | Reagovat

[22]: Tak buď jsem se špatně vyjádřila, nebo vyvedu z omylu já tebe, nebo se samozřejmě opravdu pletu - ale jsem si téměř jistá, že u některých zkoušek PP a závodů je PP nezbytný - týká se to především zkoušek loveckých plemen, pasení a podobně. Tam se teď dokonce řeší, zda mohou nebo nemohou závodit kastráti, a pokud závodí, tak musí mít za sebou nějakou výstavu se známkou VD a lepší - už jen z toho vyplývá, že musí jít o papíráky. Ta nově zavedená pravidla jsou místy dost komplikovaná a taky absurdní, to jen tak na okraj. :D Nicméně na té nejnižší úrovni se pracovní průkaz dá vystavit (u pasení, u loveckých si nejsem jistá), ale od určité úrovně mají kříženci smůlu. A co to je za sport, když dojdeš jenom k první štafetě. :D

24 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. dubna 2017 v 20:53 | Reagovat

[21]: Tak to už je nějaký ten pátek! :D Teď už se schyluje zase na další vybírání :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama