Závěr patří mistrům

2. listopadu 2016 v 17:17 | Karol Dee |  Elfie
Podzim života i podzim naší kariéry, tak by se dal titulovat poslední měsíc. Myslím tím kariéru s Elfie. Má složené nějaké ty zkoušky poslušnosti, které jsme se věnovaly především první dva roky jejío života. Dospěla jsem s ní do fáze, kdy mě poslouchala přesně tak, jak jsem si přála, možná ne podle zkušebních řádů, ale zato perfektně splní všechno, co je v reálném životě užitečné. O něco později jsme objevily pasení ovcí, o čemž se můžete ostatně dočíst někde v hlubších sférách mého blogu. Projevila neskutečný talent (jak moc přirozenosti v sobě má, to jsem si samozřejmě uvědomila až posléze, kdy jsem se v tom naučila trochu chodit). Tímto směrem jsme se nějakou dobu rozvíjely, občas jsme si chodily zapást, ale poslední dobou už na to nebyl čas. Pak jsem se přestěhovala a už na to nebyl čas vůbec. Říkala jsem si, že tu naši "kariéru" uzavřu letošní sezónou, přičemž vrcholem bude naše druhé mistrovství. Dopadlo to přesně tak, jak se dalo čekat, když několik měsíců se psem nic neděláte a potom si ho na dva dny půjčíte s tím, že jdete rovnou závodit. Bavil se pes, bavilo se publikum, já se moc nebavila. Příjemné počtení přeju.



Zase abych nekecala. Naposled jsem s Elfie šla na ovečky někdy kolem maturity, předtím možná jednou na jaře. To je ale málo na nějaký posun a je to i málo na udržení stávajících schopností. Tedy ne co se pasení týče, spíš celkově, protože na čem jsme při našem závěrečném mistrovském běhu ztroskotaly, byla samozřejmě poslušnost. No, o tom za chvíli. Takže zpátky k tomu, abych nekecala, ještě před mistrovstvím jsme vyrazili malinko potrénovat do Martínkovic, kde jsme si něco málo odešly, aby si pes připomenul, jaká je to sranda. Tam to celkem ušlo (až na to, že mi při závodě začala kadit, to byl asi největší karambol, díky kterým jsme se neumístily na bedně. Nicméně to nebyl vůbec špatný výkon a v kategorii IHT 1 naše body pořád znamenaly známku výborně, tedy tu nejlepší. Jen konkurence byla taky dobrá). Prodloužený víkend jsme si tam však užili hlavně cestovatelsky, s Elfíkem jsme prochodili zase kus Adršpachu a bylo to krásné.




Každopádně každá taková akce zabolí peněženku a je náročná jak časově, tak organizačně. Kdo by nebyl v obraze, tak hlavní háček tkví v tom, že pes zůstal u našich ve Frýdku-Místku no a já jsem v Praze. Veškeré psí akce se pak konají ještě někde úplně jinde, to znamená všelijaké divoké přesuny přes celou republiku. Proto už jsem si musela slíbit, že se příště nenechám překecat na další podobnou šílenost (chudáci čuvačáři mají na akcích nízkou účast a tak budu muset velmi odolávat veškerému přemlouvání).

Poslední elfíkovskou akcí tedy bylo 2. Mistrovství FCI tradičních plemen v pasení, přičemž si slovenský čuvač vlivem své jedinečnosti coby (ne)pasteveckého plemene vysloužil svůj speciální mistrovský běh a vlastní vyhodnocení. Sešlo se nás celkem pět. Tedy pět psů, lidi byli čtyři. Loni jsme s Elfie byly nejlepší, ale pohár nám unikl, nebyly jsme totiž členy Spolku, který mistrovství pořádal. Letos jsem to napravila, ale dva z pěti psů na tom byli stejně jako my loni a tak abychom letos ten pohár vybojovaly, stačilo jediné - nediskvalifikovat se. Ukázalo se, že to není tak snadné.

Abych tuhle část nějak rychle odbyla, byla to jedna velká ostuda.

Dobře, možná k tomu řeknu trochu víc, chtěla bych se obhájit. Sešlo se nám víc nepříznivých faktorů. Jednak to, že jsem se psem už celé věky nepracovala, jednak to, že byla pěkně rozjívená a pak taky ty běhavé ovce (i když ostatní spíš měli problém je dostat do pohybu, tak nevím teda, kde je problém, ehm). Zkrátka a dobře se během chviličky ovce rozprychly do všech koutů pastviny, pes tam lítal jak střelený, absolutně mě neposlouchal, já běhala chvíli za ovcemi, chvíli za psem, řvala "lehni" s takovou vervou, že se divím, že jsem druhý den vůbec mohla mluvit (Elfie to ovšem nechávalo klidnou a nijak zvlášť mě nebrala v potaz, natož aby poslouchala). Byla jsem kousek od toho, abych zvedla ruku a dobrovolně se diskla, nějak jsem v tu chvíli nevěřila, že ty ovce ještě někdy dám dokupy. Ovšem na poslední chvíli se to nějak podařilo, byť jedna ovce demonstrativně stála kdesi u branky a ke stádu se ani přes veškerou mou snahu nepřipojila.

Nicméně kdyby někdo vystřihl prvních tak deset minut z našeho patnáctiminutového "soutěžení", vypadalo by to slušně. Pak už to totiž šlo bez větších zádrhelů. Pes byl vyběhaný,ovce vlivem právě prožité hrůzy šlapaly velmi dobře. Do košáru jsem je v podstatě nacpala sama (za zvuků bujarého veselí dobe se bavícího obecenstva), pes už jen ležel a koukal na to. Branka ohrady se za poslední ovcí zaklapla prý na vteřinu přesně před patnáctiminutovým limitem. Nevím, jestli za tím nestojí nějaký podvod, aby měli ten pohár komu dávat, protože mně se ta doba zdála mnohem, mnohem, opravdu mnooooohem delší. Každopádně tramtadadááá, trumpety a fanfáry, máme pohár! I když ho nejspíš schovám někam hodně, hodně hluboko do skříně, protože je to zaručeně nejméně zasloužený objekt v celé naší domácnosti (a to včetně jedničky z fyziky na mém maturitním vysvědčení).





Dokonce ani Elfie z něj nevypadá příliš nadšeně. Žádná další šance si napravit reputaci už ale nebude, a to i kdybych se já náhodou rozhodla jinak. Po našem závodním víkendu jsem ji totiž poslala domů autem z Prahy s kamarádem, který tam měl cestu. Byla prý hodná, respektive dělala to co obvykle, stála/seděla v kufru a funěla. Něco jí však přelétlo přes nos doma se pak s našima nechtěla vůbec vítat. Jsou přesvědčeni, že došla k nějaké vážné psychické újmě a nejspíš už mi ji nikdy nepůjčí. Tomu teda říkám happy end.
 


Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 18:40 | Reagovat

Gratuluji k poháru a vítězství! :-)
Kdo ví, zda-li jen Elfie neměla své dny, jako ženy mívají a už se zas vesele doma nevítá? :-)

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 2. listopadu 2016 v 19:02 | Reagovat

[1]: Už je to asi v pohodě, nevím, asi dopad stresu z cestování (co se jízdy dopravními prostředky týče, je to hrozná hysterka). No a vítězství to teda nebylo :D Asi jsem to v článku zapomněla dostatečně zdůraznit, ale byly jsme poslední. :D

3 Sugr Sugr | E-mail | 2. listopadu 2016 v 19:27 | Reagovat

[2]: To vůbec přece nevadí, že jste nebyli první, "pohár" máte, ne? Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se...:-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 19:42 | Reagovat

Už ta tvoje snaha se musí ocenit. Je to krásný, hrdý pes a pokud jej nemáš na povel denně, nediv se. U nás stačilo, abych sebrala polštářek, který kočka Mudla denně "prošlapává", znáš to a mně se zdálo, že jej moc trhá drápky a na mé námitkly nic nedá,tak jsem jí ho sebrala a  ona se mnou celý den "nemluvila". Když jsem ji chtěla pohladit, prohla se a odběhla k pantátovi do pokoje.

5 Hanyuu Hanyuu | Web | 4. prosince 2016 v 16:51 | Reagovat

Ta předposlední fotka je parádní. Druhý pes zleva jako jediný působí, že se fakt cejtí, ostatní vypadají, že moc neví, co si o tom myslet. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama