Komentáře

1 Slečna El Slečna El | 16. prosince 2016 v 22:15 | Reagovat

Na tohle není co říct: snad jen, že všichni děláme chyby. Generace jako my má větší přístup k internetu, ale předchozí generace nikoliv. Takhle se to prostě dělalo, fena měla neustále štěňata a když se neudala, prostě se utopila. A dělá se to stále. Svět nelze změnit od základů a bude to chvíli trvat, než budou všichni vědět, co jsou to množírny, ale časem se snad lidé naučí se svými čtyřnohými manzlíčky zacházet.

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. prosince 2016 v 22:40 | Reagovat

[1]: Tak si uvědomuji, že na tenhle článek není moc co říct.
Utopit štěně nebo kotě je ovšem podle mě známkou jakéhosi primitivního soucitu. Pár vteřin u sotva vnímajícího, často ještě slepého mláděte versus strastiplný bezprizorní život... Tím neříkám, že to schvaluji, jen, že to do určité míry chápu.

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 17. prosince 2016 v 7:53 | Reagovat

[2]: Dost silně pochybuju, že v topení mláďat je nějaký soucit. Spíš k tomu lidi žene neochota postarat se a zajistit, co z velké části sami natropili. Primitivní to ovšem je.

Tím samozřejmě nechci namítat nic proti tobě. Ty za to přece nemůžeš. Ono je dost těžké udělat něco v tak nízkém věku, ve kterém jsi byla, proti zakořeněnému přesvědčení rodičů a prarodičů, kteří to tak mají naučené a myslí si, že když se to tak dělá, není na tom nic špatně.
Moje máma by naštěstí na zvíře ruku nevstáhla, nicméně prarodiče stále berou topení koťat jako úplně normální věc. Co jsem na světě, nikdy se to nepraktikovalo. Ale to spíš proto, že nás vždycky proti nim bylo víc a dělali jsme dusno. Teď kočkám, protože kastrace by u jejich koček byla příšerně nákladná a prakticky neproveditelná, podstrkujeme prášky, aby se aspoň těm dalším koťatům povedlo zamezit.

4 stuprum stuprum | Web | 17. prosince 2016 v 19:45 | Reagovat

Tak já si jako myslím, že v duši člověka má být pořádnej voříšek. :)

5 Karin Karin | Web | 19. prosince 2016 v 0:50 | Reagovat

Nevím, co říct. Možná jen že chybovat je lidské... Snad toho rodiče alespoň litují :-)

6 Karol Dee Karol Dee | Web | 19. prosince 2016 v 11:53 | Reagovat

[3]: Já ti nevím. Často vidím, jak se lidi zbavují čtyřtýdenních koťat/štěňat, protože už přechází na pevnou stravu. Tomu neříkám postarat se. Chci tím říct, že nechat si je ještě neznamená, že člověk vynaloží nějaké úsilí nebo snad projeví kapku zodpovědnosti. Někteří zachází tak daleko, že když se nikdo nenajde, tak je někde pohodí a nechají zajít hladem a zimou. Při takovém přístupu mi prostě přijde utopení krátce po narození humánnější.

[5]: Těžko říct, jestli litují, protože aby litovali, museli by si nejdřív uvědomit, že bylo něco špatně - což byl vždycky ten největší problém. Nicméně ano, vzhledem k tomu, že mají psa nového, můžu říct, že vidím obrovské zlepšení - je to voříšek, záhy kastrovaný, chodí s ním na cvičák, dokonce chrápe v posteli... něco, co předchozí psi nikdy nepoznali.

7 Hanyuu Hanyuu | Web | 21. prosince 2016 v 21:00 | Reagovat

[6]: Obě chápeme výraz "postarat se" očividně úplně stejně.
A to je přesně ono - Takoví lidé postrádají i třeba jen špetku zodpovědnosti, která by je dohnala k tomu, vyžrat si, co si navařili. Nemyslím tím tedy jen to, nechat si ta zvířata, ale kompletně jim zajistit plnohodnotný život. Neutopit kotě samo o sobě rozhodně žádný hrdinský čin není a že to člověk nedokáže a neudělá, o něm nevypovídá ještě vůbec nic. Protože, jak sama zmiňuješ, ještě pořád je tu ta možnost, že ho při první příležitosti hodí v pytli do řeky nebo kontejneru nebo "jenom" nechá někde v lese.

Ve výsledku celá věc není o tom, jestli dané zvíře utopí, když je ještě úplné mimino nebo ho někde pohodí jako starší. V každém případě je pro mě jedno i druhé naprosto neomluvitelné a minimálně na přesdržku nebo třeba takové milé přidržení hlavičky pod vodou. Tak nastartovaná, jako když se takovým způsobem jedná se zvířaty, nedovedu být snad v žádné jiné situaci.

8 Skříteček2 Skříteček2 | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 20:24 | Reagovat

To je hrozné... sama mám neuvěřitelné výčitky (nebo kvůli tomu i brečím), když vím, že nějaký příbuzný/známý má zanedbávané zvíře, snažím se mu domluvit, ale většinou to akorát tak končí hádkou. Už asi dvakrát jsem také odkládala pár dní návštěvu veterináře s morčetem, i za to bych si nejraději nafackovala a je mi to líto. Jak už tu bylo řečeno, na článek není moc co říct. Snad jen, že je mi líto, že jsi se takhle zachovala a že teď  musíš (/musela jsi) žít s takovými výčitkami.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.