Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 18:47 | Reagovat

Když hlídám psa, spí se mnou většinu noci, když mu je horko, jde si lehkou na chodbu na dlaždice. Nad ránem kontroluje, jestli ještě dýchám a jestli nechci v pět už vstávat. Nechci. Ale jsem ráda, když je u mě...:)

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 28. ledna 2017 v 18:54 | Reagovat

=D ja s mojou starou dámou spávam od začiatku. Za tie roky sme sa naučili ako sa poskladať do postele.
Keď má chuť tak odkráča do svojho pelechu. A keď sa jej zachce tak sa zas vráti. Proste moták pomotaný.
Kdesi som čítala, že spanie v posteli u psov zvyšuje agresivitu. Po rokoch praktikovania musím skonštatovať, že na moju potvoru to nefunguje :)
Zbožňujem spať s ňou. Môjmu primitívnemu ja sa páči stočiť sa do jedného veľkého klbka a navzájom sa zahrievať. Cítim sa bezpečnejšie, keď viem, že sme dve a navzájom na seba dávame pozor.
=D jeden nikdy nevie, kedy za objaví jaskynný medveď alebo zombie =D tak spíme radšej spolu aby sme boli vo výhode

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 28. ledna 2017 v 19:06 | Reagovat

Naše Barča i přestože má vlastní pelíšek, který používá přes den, spí se mnou. Nevadí mi to,ani  když mi leží přímo na hlavě ☺☺☺

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 28. ledna 2017 v 19:15 | Reagovat

Postel byla první místo, kam jsem fenu dala hned po příjezdu. Byla taková vyjukaná, až z toho celý zbytek odpoledne prochrápala.
Následujících čtrnáct dní jsem spala na boku (nedávám absolutně žádnou jinou pozici než na břiše, jakmile spím jinak, nevyspím se :D) a fenu měla nacpanou těsně pod bradou. Byla hroznej strašpytel (silueta popelnice ve tmě je pořád potenciální vrah, nemluvě o lidech, ale je to pokrok, tehdy se dovedla leknout i vlastního ocasu :D)... Postupně se sama začala přesunovat o kus dál, kde to bylo pohodlnější určitě i jí samotné. Nicméně nevím, kde bychom v otázce důvěry byly teď, kdybych jí posílala pryč. Ono to některým lidem vůbec nemusí docházet, ale i obyčejné povolit/nepovolit spát psu v posteli se pak odráží na řadě jiných věcí. Prostě mám dojem, že se naučila být samostatná právě díky tomu, že má tu jistotu, že kdyby něco, jsem tu já. A to je, dle mého skromného názoru, pro psa, zvlášť nedůvěřivce, strašně důležitý.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 19:33 | Reagovat

Pejska sice nemáme, ale kočičí duo. Kocour Muf si na spaní vyhradil houpací křeslo. Tam mu nesmí nikdo. Mudla zase čekává, až opustím židli u netu a lehne si na ni. Před tím ale oba navštíví mou postel. Muf asi lehne k pravé noze na deku, Mudla nalevo, pak se přitulí ke mně pod bradu. Když chce už spát, přeskočí na tu židli, kde je do rána. Ráno si přijde čuchnout, jestli dýchám a kňučí u dveří, že chce jít za páníčkem vedle. Muf si vleze na postel a musím ho dostatečně pohladit a donutí mne vlastně vstát a dát jim do misky papání z pytlíčku. Dávám jim do dvoumisky jen jeden, abych je nepřekrmovala.  Jsou už tak naprogramovaní, že jíme ve stejnou dobu.

6 Magicmax Magicmax | Web | 28. ledna 2017 v 20:40 | Reagovat

Tvuj blog a článek jsou boží v tom: Jak moc skvěle se vyznáš! Mít já psa, který chtěl do postele, tak mu to povolím. Co bych pro svého pejsánka neudělal. :)

7 Kája Kája | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 8:43 | Reagovat

Fík v posteli spí. V zimě více než v létě. Mne se to netýká, spím nahoře na poschoďovce. Když občas přespávám na gauči, Fík toho okamžitě využije, má mimořádnou příležitost spát se mnou. Ze začátku se mi to líbí, postupně mi začne vadit, moc se tiskne, nemůžu se pohnout... A tak si říkám, že svému budoucímu psu vstup do postele nepovolím. Ale kdo ví, třeba neodolám...
Klid od Fíka máme ve vaně, nemá rád vodu, takže se klidí z koupelny, sotva pozná, že se do ní někdo chystá. :D A to tam má pod skříňkou oblíbený spací kout.

8 Karol Dee Karol Dee | Web | 29. ledna 2017 v 12:12 | Reagovat

[4]: Přesně takový případ jsem měla před očima, když jsem o důvěře psala. U psa, který je odmalinka v pohodě, to až takovou roli nehraje, ale u bázlivce se špatnými zkušenostmi je spaní v posteli velká pomoc. A nakonec i ta samostatnost se dostaví, což je super. :)

[6]: Jo, to je přesné, nač ta filozofie tady. :D Každopádně děkuji za pochvalu.

[7]: Takže se před Fíkem chodíte schovávat do vany, chápu to správně? :D Mimochodem, neplánuješ se na blog vrátit, když Standa oznámil svůj odchod? Přeci jen se asi mnohé změní.

9 slunecnyden slunecnyden | Web | 29. ledna 2017 v 16:11 | Reagovat

Dřív bych řekla nikdy, ale když jsem na návštěvě spala se psem - není to tak nepříjemné :-)

10 Kája Kája | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 22:22 | Reagovat

[8]: Ano, mačkáme se celá rodina ve vaně a hádáme se, kdo s ním půjde ven. :D Tak to samozřejmě není, ale ten klid tam opravdu máme. Návrat neplánuju, i za krátkou dobu jsem si na blogger zvykla. Úplně mě okouzlil.

11 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 12:03 | Reagovat

Spíme v posteli všichni, to je jasný :-) Nevím, jestli jsem si už zvykla nebo jsme se prostě naučili se poskládat... dřív jsem se budila často, takže byly i chvilky, že jako na posteli spát nebude. Ale teď už dobrý... když zrovna nechrápe jak dřevorubec, tak můžu říct, že mi tam jinak chybí. Jedna z mých poloh je ta, že se stulím do klubíčka a potřebuji něco objímat... dřívější polštář Ketynka krásně supluje... a ještě hřeje... a vůbec, prostě je to nejlepší osobní canisterapeut, kterého by si kdo mohl přát:-)

12 Slečna El Slečna El | 30. ledna 2017 v 15:35 | Reagovat

Já osobně bych našeho labradora do postele nikdy nepustila, ale poslední dobou se mi zdá, že naši tak nějak měknou. Začalo to tím, že jako štěně v zimě byl přes den v domě (když chtěl) a když bylo několikrát více než -10 ° C tak vevnitř i spal. Byl ovšem omezen jen na obývák a chodbu. Možnost být občas v zimě uvnitř domu mu zůstala až do současnosti a jak byly teď ty mrazy, spal několikrát vevnitř. A přestože mrazy už nejsou, pes tu spí pořád a už může i do kuchyně. Sice mu trvalo šest let, než se dopracoval k tomu, že už vevnitř spí permanentně, ale víme, jak to je: tichá voda břehy mele :D. Hlavně že jsme si ho kupovali jako venkovního psa... Jsem si docela jistá, že až se za pár odstěhuji na kolej, bude spát v posteli... :D

13 Slečna El Slečna El | 30. ledna 2017 v 15:43 | Reagovat

Jinak jsem se jen tak mimo chtěla zeptat: neplánuješ teď účast na nějaké výstavě? Předpokládám, že ne, když teď žiješ v Práglu a Elfie je ve Frýdku (tedy alespoň myslím), ale přeci jen jsem se chtěla zeptat, zda se nechystáš na MVP do Budějovic :-). Omlouvám se, že píši pod článek něco, co s tématem nemá vůbec žádnou souvislost, ale musela jsem se zeptat :D.

14 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 19:44 | Reagovat

Jestli může pes do postele nevím, nikdy jsem psa neměla, ale on i manžel či milenec může být někdy "pes".:-))

15 Hiroko Hiroko | 30. ledna 2017 v 19:45 | Reagovat

[12]: Tyjo, to měknutí mi úplně připomíná maminku mojí kamarádky. Zbytek rodiny chtěl kočku, kromě maminky, která pořád vykřikovala, že kočku ani na zahradu nikdy. Kočky jsou potvory etc. Pak bylo potřeba alespoň dočasně umístit kočičku, které se odstěhovali páníčci a nechali ji tam. Tehdy maminka řekla, že když se na ni nachystaj, tak budiž, ale že kočka nikdy nesmí do baráku.
Pak kočka spala ve sklepě, do kterýho jí udělali ve dveřích průchod. Pak najednou mohla zůstávat v chodbě, kde viděla do kuchyně. Aktuálně mají v obyváku kočičí strom a maminka si bere kočku do postele. :D

16 Karol Dee Karol Dee | Web | 30. ledna 2017 v 21:18 | Reagovat

[15]: Klasika prostě. :D

[13]: Já byla s Elfie na výstavě vlastně jen jednou, vzhledem k těm uším, co skládá, což je dost viditelná odchylka od standardu. Ale občas na výstavy jezdím se pokochat a pokecat si s chovateli. Akorát Budějovice jsou dost z ruky, nicméně ozvi se, až bude něco v Praze. :D

17 Baryn Baryn | Web | 31. ledna 2017 v 3:15 | Reagovat

Já bych třeba žádného domácího mazlíčka nechtěla pustit do postele, přesně ze stejných důvodů, jako jsi psala tehdy: má mít nějaké hranice. Jenomže pak jsem si pořídila kočku a vlastně jsem netoužila už po ničme jiném, než aby ke mně v noci přilezla a vrněla mi u hlavy. :D Takže chápu, že po pořízení psa jsi taky změnila názor. To tak bývá. Ale zrovna tak stále máme nějaké hrance. Postel to tedy není, ale na jídelní stůl bych kočku nepostila, zrovna tak na kuchyňskou linku. :)
Tenhle nápad na recyklaci starých článků je boží. Te´d až lituji, že jsem starý blog "zahodila". Tedy on je funkční,a le tím, že jsem se přestěhovala na nový, jaksi dávám vale všemu, co bylo, a tak ani není nejlepší vytahovat ty starý skvosty jen kvůli takovéhloe recyklaci. :D

18 Karol Dee Karol Dee | Web | 31. ledna 2017 v 8:54 | Reagovat

[17]: Díky, doufala jsem, že by se ten nápad někomu mohl zalíbit, ale máš pravdu, seberefexe bolí :D Hrabat se v těch starých článcích je dost emotivně náročná záležitost.

Jen chci uvést na pravou míru, že já nikdy psa do postele nepustila (vlastně ani nebyla příležitost, Elfie je venkovní a psa do bytu jsem si ještě nepořídila) a nejspíš to tak i zůstane (já sice nějaké to utlačování snesu, ale přítel by se nevyspal). Ani kočky v noci do ložnice nesmí. Takže sice jsem nezměnila můj osobní postoj, ale na celou věc se dívam už úplně jinak.
Ke kočkám - taky jsem je na lince nechtěla. Pak nějak přišly na to, že tam vlastně v pohodě vyskočí, a já zjistila, že nemám energii s nimi bojovat. Stejně mi přijde, že zákaz dodrží jen v přítomnosti člověka. :D

19 VioletWhales VioletWhales | Web | 7. února 2017 v 17:00 | Reagovat

Náš pes si dokonce myslí, že moje postel je jeho, přes den na ní leží, v noci můžu já, protože to je u rodičů :D ale samozřejmě majitelem podle něj je on. Mě jí jen půjčuje. :D Já se natáhnout přes den tak by asi nešťastně koukal, co tam jako dělám "vždyť je moje, co je toto? Já tu ležím." :D

20 Ivišek Ivišek | Web | 20. března 2017 v 17:46 | Reagovat

Někdy jsem nad tím uvažovala zda bych psa pustila do postele. Když jsem byla mladší nikdy bych to neudělala, ale teď kdybych měla psa, který by byl doma a ven chodil jen na procházky, myslím, že bych ho nakonec do postele pustila. Moje Jennifer je napůl venkovní pes. Když jsem v práci je venku společně s bíglici, ale jakmile přijdu domů je spíš vevnitř. V noci spí doma ve svém pelíšku. Do postele bych ji nepustila, ale přesto má dovoleno to, co jiný pes u nás nikdy neměl.

21 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 25. března 2017 v 19:03 | Reagovat

Náhodu narážím na tenhle článek a nedá mi to ho nekomentovat.
Když jsem si Crazyho pořídila, říkala jsem si, že do postele v žádném případě nepůjde. Vydrželo mi to asi do jeho půl roku, kdy si do ní dokázal sám vyskočit :-D

Nicméně asi díky tomu, že měl nastavené hranice trochu jinak, nějak nebyl problém s tím, že do postele mohl prakticky od štěněte.
Od dokončeného očkování ve 4 měsících jsme chodili na cvičák, rychle se naučil, že má zákaz vstupovat do jednoho z pokojů, kde jsou i na zemi kytky, které jsou jedovaté, že se na stůl nelze, že se nežebrá u stolu, musel se naučit nosit náhubek, nevyštěkávat vše co se pohne atd. Vše bylo jen o socializaci a o naučení pár povelů (které jsme časem rozšířili tak, že jich teď umí něco kolem 30ti).

Podle některých jsem na Crazyho moc tvrdá (beru ho na cvičák, což je pro takhle malé plemeno samozřejmě špatně :-D a obzvlášť košík mi mnozí nemohou odpustit a že neoblékám, pokud není fakt kosa nebo liják) a to jsem vše učila přes pozitivní posilování.

Crazy na mě nikdy nezavrčel (když nepočítám přetahování se o hračky), z postele nebo z křesla vypadne jakmile mu řeknu. Stejně tak, ale ví, že do postele smí, takže když je mu v noci zima přijde se ohřát pod deku.

Spíš než jako předměty nebo hračky, mi přijde, že lidé berou malé psy jako děti. Vidím to v jorkie skupinách na FB, ve kterých jsem. Už jen, když věta začíná Jorkšíři mamiminky poraďte mi ... tak z toho rostu :-D A fotky či videa jorků, jak si berou jídlo ze stolu z talíře... To je zrovna věc, kterou bych Crazymu nedovolila ani kvůli fotce.

Je fakt, že kvůli fotkám do soutěží ho občas navleču do nějakého kostýmu, dám mu korálky kolem krku apod., ale rozhodně bych mu nedovolila kvůli tomu brát jídlo ze stolu. Nechtěla bych mu tím blbnout hlavu.

22 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 29. března 2017 v 2:08 | Reagovat

Ja som nemala rada, keď mi môj liezol na posteľ sám (pretože bol desne chlpatý a vždy mi ľahal na vakúš a ja som potom mala plné ústa chlpov :D ), ale bola som rada, keď prišiel na postel a ľahol si ku mne. Zvyčajne však dlho neostal a rýchlo sa zase spakoval preč. :D
Naša terajšia chlpaňa je zase posteľový pes. Je to pes spolubývajúceho, no aj napriek tomu, že sa ľudí bojí, kvôli tomu, v akých podmienkach vyrastala, predsa sa bežne ráno (alebo cez deň, keď idem na nočnú), zobudím a prvé čo vidím je jej ňufák skoro v mojom xichte. Alebo aj keď zaľahneme, tak sa pridá k nám a ľahne si k jednému alebo druhému.  A to ma popravde veľmi teší, pretože za tú dobu, čo s ňou (a jej majiteľom :D) bývam, si všímam, že si ma vcelku obľúbila. :D Takže jej by som prístup do postele určite nezakázala. :D
Ono, myslím, že je dobré mať určené hranice a pes do postele jedine ak sa tam vie správať (pes jednej známej, yorkshirák bol vyslovene agresívny na posteli a nikoho do nej nechcel pustiť, keď tam prišiel ako prvý).

23 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 29. března 2017 v 2:09 | Reagovat

Inak, vadilo by ti veľmi ak by som ti trochu ukradla tento nápad so zamyslením sa nad staršími článkami? :D Tiež som o tom popravde uvažovala už nejaký čas, len som nevedela presne ako na to. :D

24 Karol Dee Karol Dee | Web | 29. března 2017 v 10:22 | Reagovat

[23]: Juhů, nevadilo, udělá mi to radost! :D Bylo by milé zažít pocit odstartování nějaké té blogové vlny článků, ale jeden následovník je taky super. :D

O malých psech chránících si postel jsem napsala v posledním odstavci, respektive i v tom předchozím - u malých psů je to totiž dost častá věc a příčin je celá kaskáda, jednak ono nižší sebevědomí, jednak majetnictví jako takové... a každý ten aspekt by se měl řešit.

25 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 29. března 2017 v 12:07 | Reagovat

[24]: No...my blogové babičky a deduškovia sa aj máme za čím obzerať. :D Možno sa to chytí, to by bolo fajn, tiež si myslím. :D Konečne nejaký dobrý blogový trend by to bol. :D

A toto, toto. bohužiaľ je smutné, že si to kopa majiteľov neuvedomuje a berú malé psy akoby to boli hračky. Ani výchova, ani normálne chovanie sa k nemu...poznala som vážne len pár ľudí s malými psíkmi, čo bolo vidieť, že majú pre prcka pochopenie, nerobili z nich žiadnych kabelkáčov a psíky boli vychované, neagresívne a počúvali. Škoda, že sa takto dokáže povenovať malým psom len dosť malé percento majiteľov. :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.