Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 17. března 2017 v 17:10 | Reagovat

To je opravdu škoda že se bojí  být sám, je moc krásný a šikovný :-)

2 nudistka nudistka | Web | 17. března 2017 v 17:35 | Reagovat

O dočasné péči jsem slyšela. Se separační úzkostí jsem se nesetkala, netuším, co k tomu vede, každopádně oceňuji tvoji snahu pomoci.

3 Karol Dee Karol Dee | Web | 17. března 2017 v 17:47 | Reagovat

[2]: Já tě klidně poučím, to mi jde. :D Nejde o nic jiného než velký strach ze samoty. Nastane, když je pes příliš vázaný na lidi a nikdo ho nenaučil být sám. Pes se pak dostává do stresu, jakmile nejsou žádní lidé na obzoru, a doslova pláče - jednak se snaží na sebe upozornit a dovolat se páníčka, aby přišel zpátky, a také vyje a kňučí prostě proto, že je velmi nešťastný a nějak tomu musí dát průchod.

4 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 17. března 2017 v 18:06 | Reagovat

Já bych ho taky brala hned, jsme starší, už v důchodu a stále doma...

Je nádherný

5 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 17. března 2017 v 18:46 | Reagovat

Pejska doma máme, fenku jorkšíra, která se bojí i psů velikosti krabičky od cigaret. Nevím proč to tak je, žádný pes ji nenapadl, od štěněčího věku chodíme ven, ale tak to prostě je. Jezevčík je nádherný, mám radost, že se dostal k hodným páníčkům, určitě jsi mu pomohla ☺☺☺

6 Blanch Blanch | Web | 18. března 2017 v 2:41 | Reagovat

Já se mezi těmi dočaskáři pohybuji a obdivuju je, zejména v tom, že já bych toho nebyla schopna. Ne se postarat o toho psa, ale... Už se ho nevzdat. U mě by tak skončilo dalších deset psů a v našem mrňavém 1+1, kde žije už jeden adoptovaný pes, který špatně snáší psy a byl hodně týraný a dost si toho zažil, by to bylo vážně varieté...

Já si myslím, že i ty dva týdny byly pro to stvoření krásně stráveným časem. Ale chápu celou situaci. Se špatnými sousedy mám taky hromadu zkušeností a vážně je to hodně o lidech. Kdo nemá rád psy, ani je nechce chápat.

Naštěstí teď žijeme v domě, kde sousedi chápou, že psovi nevysvětlíme, že když jsme celý den doma, že nemá "plakat", ale postupně pochopil, že se vracíme zase domů a nic se neděje, takže se to lepší. Nicméně všechno je to o trpělivosti a tu dneska bohužel lidi nemají. Trpělivost a pochopení.

Jsem ráda, že hafan skončil v dobrých rukou.
Jinak já sama výmluvu "nemám na psa bohužel čas" prostě nevěřím. Vše se dá udělat tak, aby pes netrpěl a zvykl si na jakýkoliv režim. A když člověk to zvíře miluje, nedokáže se ho vzdát.

7 Hanyuu Hanyuu | Web | 18. března 2017 v 8:01 | Reagovat

Separační úzkost si vypěstoval pes prarodičů. On vůbec byl jeden velký chodící stres a problém.
Moje babička s dědou jsou lidi, kterým žádné živé zvíře bohužel do rukou nepatří. Už i proto, že pro něj nejenže nemají pochopení, ale žádný cit. Pro ně je to prostě jenom pes.
Když mu pak ve stáří začaly odcházet ledviny (což taky nebylo jen tak, ale jen další v sérii jejich přičinění), jen mluvili o tom, že je nějakej divnej a čuměli, jak leží na gauči a sotva chodí. Bohužel se nám to řeklo až moc pozdě, mamka jim volala veta domů, ale jaksi bez výsledku, už bylo pozdě na všechno.
Ovšem, co jsem chtěla říct, ten pes by byl oříšek pro jakéhokoli pejskaře, protože to, co z něj udělali oni dva... Škoda mluvit. Doma sám ječel, nemohl se pustit ven, protože by přelezl plot a bezhlavě utíkal někam pryč, nesnesl psy, byl nevypočitatelný, byl schopný z ničeho nic zakousnout kočku, která patřila prarodičům, nepřivolatelný, neovladatelný. Prostě postrach.

Ale to zase odbíhám. Chtěla jsem něco k té separační úzkosti.
Když tak vidím, kdo s tím má problém, začínám mít ze svého okolí dojem, že to je z velké části tím, že ti konkrétní lidi ze svého odchodu dělají hrozný drama. Nemusí to ani říkat, cítím to z nich já, co pak má asi cítit ten pes.
Takový to: "ježiš on tady bude řvát, co si tady počne, bude všechno ok?" A tak dál a tak dál. Ovšem, že když už to má ten pes v sobě, je to záležitost mnohem hlubší a už nejde jen o to, že ty jsi při odchodu v klidu.
Dost jsem nad tím přemýšlela právě když jsem měla fenu čerstvě doma. Byla takový lepítko, prostě "neuděláš krok, všude jsem taky"
Lidi zůstávají se štěňaty klidně 4 týdny v kuse. Mně to přišlo jako zadělání si na problém, tak jsem se nad tím zamyslela sama a udělala to po svém. Přivezla jsem si ji ve čtvrtek odpoledne, doma s ní byla další tři dny. Párkrát jsem jí zkusila dát něco na žužlání, zavedla takový "rituál", který opakuju vždycky, když jdu pryč a vypadla. Vrátila jsem se dřív než se stihla rozkoukat, ale v pondělí už jsem šla rovnou do práce. V klidu, nedělala jsem z toho divadlo. Chtěla jsem, aby ze mě cítila, že se nic neděje a je to normální věc. Musí si být jistá, že se vrátím. Hned v úterý si stoupla ke dveřím, vzala ode mě ňamku, já se s ní rozloučila a ona si ji v klidu odnesla a nechala mě odejít. Teď mám občas pocit, že když mám volno, čeká, kdy si ode mě zase odpočine.

Někdy mi přijde, že hromada majitelů si to pohnojí tím, jak vůbec nepoužívají rozum, nedokáží svého psa pochopit a tím pádem mu ani neumí dát najevo, že je všechno v pořádku.

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. března 2017 v 11:35 | Reagovat

Ty jsi vážně moc hodná holka (a hezká) a škoda, že jsi nechtěla mého Prvorozeného, ale to se ani nedivím. Nepíšu o něm moc hezky...:)
Pejsek je sympaťák.

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 18. března 2017 v 15:24 | Reagovat

[7]: Je až neuvěřitelné, jak lidi dokážou psovi dodrbat psychiku. :( S tou separačkou je to fakt těžké. Je to, jak píšeš, lidi dělají z odchodu divadlo, ale co ještě hůř, dělají divadlo po příchodu. Divoké vítání, emoce stříkají všude kolem...jak má pes brát samotu jako samozřejmost, když ho tak podporujeme v tom, aby se na nás těšil? Jenže když pes dva roky funguje takhle, za týden mu mozek nepřepnu. Sice jsem se s ním nevítala a nevšímala jsem si ho, ale stejně - samota se u něj propojila s velkým stresem, poulení očí, zrychlený dech... Tohle než by přehodil, musel by se tím proštěkat. Což v útulku mohl, strávil tam obdobnou dobu jako u mě, mpžná už je na tom líp.

10 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 18. března 2017 v 16:28 | Reagovat

Toho znám! Někdo ho sdílel na FB nebo někde tam na mě vyskočil :) Jsem ráda, že se má už dobře. I mně se moc líbí a to jezevčoidy nemusím.
U nás to je podobně jako u Hanyu. Těší se, až vypadnu, protože vždy dostane před odchodem míček s granulkama, čmuchací deku nebo Kong...prostě něco na zabavení.

11 Hanyuu Hanyuu | Web | 18. března 2017 v 16:55 | Reagovat

[9]: Však jo, on už to má tak zajetý, že už ani nepotřebuje žádný důvod k tomu, to dělat. Odnaučit by to určitě šlo, ale dovedu si představit ty vražedný pohledy a hlavně myšlenky sousedů. To aby ses pak bála vůbec vylézt ven nebo si, někdy za čas, pořídit vlastního psa. Lidi umí být pěkně vypočítaví hajzlové.

Tak to já se přiznám, taky dělám opičárny, když se s ní vítám. Jenže to se stane jen výjimečně, když dorazím dřív než je běžné. Jinak mi jezdí naproti autem, kde moc jančit nemůže. :D

[10]: Jo, přesně. Když odcházím, tak vždycky něco dostane. Po příchodu domů nedostane nic. Jenom mě.  A občas mám pocit, že třeba takový sušený plíce jsou víc než  cokoli na světě. Mě má pořád, ale některý dobroty, co miluje nejvíc, jí právě nedávám nikdy a za nic, jenom před odchodem. :D

12 Karol Dee Karol Dee | Web | 19. března 2017 v 14:07 | Reagovat

[4]: Škoda, ale...tam venku je takových pejsků strašně moc, pokud máte možnost, dejte domov nějakému, který to potřebuje! Užitečný nástroj je Pesweb, kde si můžete zadat, jakého pejska hledáte: velikost, věk, pohlaví, ...
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci

13 Slečna El Slečna El | 20. března 2017 v 18:38 | Reagovat

"Nevymýšlel v jídle"? :D
O dočasce jsem do budoucna přemýšlela, spíše než to jsem se ale rozhodla pro celkové adoptování se vším všudy - ale známe to, člověk míní... :D Třeba takový pejsek na dožití, pár let, by nemusel být špatná volba :-).
Každopádně ti blahopřeji k novému zážitku :D. Nechť je tvůj přítel trpělivý (něco mi říká, že to s námi pejskařkami nemají vždy úplně lehké) :D...

14 sugr sugr | E-mail | Web | 23. března 2017 v 18:58 | Reagovat

Máš dobré srdce!:-)

15 Jana Š Jana Š | E-mail | Web | 24. března 2017 v 16:36 | Reagovat

Hlavně, že získal novou rodinku, která bude s ním a se separačkou nebude mít problém.
Mimochodem, jsem ráda, že jsem tě mohla poznat osobně ;-)

16 Natálie Natálie | Web | 24. března 2017 v 20:10 | Reagovat

tak to štěkání by mi asi taky lezlo na nervy.. ale tak sousedi vydrželi.. a věřím že to muselo být náročné.. ale pes je opravdu nádherný a jak se ho ujala dobrá rodina, tak to bude jen lepší a lepší... :)

17 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. března 2017 v 21:26 | Reagovat

Ten je krásnej!
My jsme si jednou vzali do dočasky zatoulanou čičinu - měla být u nás, dokud se nenajde buď původní, nebo nový majitel. Původní majitelka se nakonec ozvala a ve chvíli, kdy jsem se o ní dozvěděla, jsem zjistila, že bych si čičinu ráda nechala. Měli jsme štěstí (i když to vlastně není úplně veselé): paní nám řekla, ať si Sigi (dnes Mínu) necháme, protože ona ji měla na zahradě, odkud Mína (překvapivě) utíkala a neustále jí hrozilo, že ji něco srazí.
Takže Mína zůstala u nás. Je to zlatíčko, pořád by se mazlila, divím se, že to dřív byla venkovní kočka.

18 jeife jeife | Web | 28. března 2017 v 21:00 | Reagovat

Je krásnej <3
úžasný, že tohle děláš ... hold sousedi umějí občas kazit plány, na to jsou paneláky blbý ...

19 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 29. března 2017 v 1:58 | Reagovat

Som rada, že našiel dobrý domov, je rozkošný. :)

Ja by som sa asi na dočasku nedala, trávim príliš veľa času mimo domu, či už práca alebo fotenia a v podnájme a už so psom by to bolo predsalen ešte ťažšie.
A najmä susedia vedia byť vážne nepríjemní. Naša chlpaňa ani nešteká, ani nerobí bordel, jednoducho aj keď je väčšia, ani človek o jej existencii nevie.  No predsa si našli susedia niečo, čo im vadilo...jej chlpy na našej rohožke. To už vážne nepochopím, prečo im vadilo niečo, čo sa nachádzalo na našej rozhožke. Na hlavu.

Keď som mala svojho prvého psíka, bolo to v čase keď všetci doma chodili do školy alebo do práce a tak bol od začiatku nútený byť sám. Na začiatku, keď bol ešte malý, zvykol po našom odchode štekať, ale keď trochu podrástol, už to robil málokedy. Zvyčajne len vtedy trochu poštekal, keď sme odchádzali viacerí naraz, alebo keď sme boli niekde von a napríklad mama išla iným smerom.
No celkovo nebol nejako veľmi problémový našťastie, snažili sme sa ho učit odmalička, že ako odídeme, tak aj prídeme. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.