Co dělat, když se kočky perou

22. května 2017 v 19:31 | Karol Dee |  Naya a Pickwick
Ne vždy probíhá soužití dvou koček harmonicky. V mnohých domácnostech se denně svádí souboje, jedna kočka napadá druhou, atmosféra by se dala krájet. Submisivnější kočka má potom psychické problémy a nelze se jí divit, když musí žít v neustálém strachu z napadení. My doma takovou situaci zažívali. Dnes už je to naštěstí minulostí. Chci se s vámi podělit o to, jak se nám podařilo kočky sblížit a mít tak klidnou domácnost a spokojené kočky.





Kočičí psychika je pro nás, lidi, hůře pochopitelná než třeba psí. Nevím proč (ale mám pár domněnek). A trvalo, než jsem tomu kočičímu světu začala trochu rozumnět. V první fázi mně například vůbec nenapadlo, jak moc nespokojené naše kočky byly! A že jsem, to, samozřejmě, všechno způsobila já.

Než se však vrhneme do kočičího světa, dovolte mi poznámku. Radím různým lidem s různými problémy, kočičími i psími, a víte, čeho jsem si všimla? Že i když říkají, že "zkoušeli všechno" nebo se ptají, "co mají dělat", tak ve skutečnosti nechtějí vůbec slyšet, že dělají něco špatně. Na každou mou instrukci reagují výmluvami. Chtějí totiž slyšet, že oni jsou skvělí, dělají všechno správně a vadné je jejich zvíře. Chtějí doslova slyšet "s vaším zvířetem je něco špatně". Jenže ono s ním nic špatně není, chybu děláte vždycky vy. A pokud chcete, aby se něco změnilo, musíte i vy něco ZMĚNIT. Snažit se, věnovat zvířeti svůj čas a energii, změnit denní rutinu. Neexistuje žádná pilulka, kterou zvířeti dáte a všechny problémy zázrakem zmizí.

Správné seznámení je základ

Hlavní a nepodstatnější chyba, kterou jsem udělala, bylo, že jsem dvě téměř dospělé kočky prostě jen vypustila k sobě. Tohle už se nedá vzít zpátky a žehlila jsem to několik měsíců či spíše let. Proč to bylo špatně? Kočky jsou vysoce teritoriální. Jejich teritorium (v tomto případě byt) je prostě jejich a každá změna v něm může kočku pěkně rozhodit. Některým vadí i pouhé stěhování nábytku nebo že člen rodiny odjede na týden pryč. Kočky v přírodě nevytvářejí smečky, které známe od psů. Pokud žijí ve více členech, tak v rodinných skupinách. Městské kočky se zase shlukují do kolonií u zdrojů žrádla a úkrytu, ale mají zcela volnost v tom si na sebe zvyknout a plnohodnotně komunikují. Cizí kočka v teritoriu je totiž za normálních okolností obrovská disturbance, nebezpečí, průšvih. Musí proběhnout komunikace skrz pachové značky, aby si na sebe kočky udělaly názor, zjistili, co je ten druhý zač... Pokud se domácí kočce objeví cizinec v teritoriu, jsou v háji oba. Domácí kočka proto, že je vyděšená z narušitele a neví, co od něj čekat a doženeme ji tím k stresové reakci - útěk, útok, něco. Nejspíš ještě horší je to pro nově příchozího, protože ten je v cizím prostředí, v cizím teritoriu a vůbec netuší, jestli je ten druhý nebezpečný a vlastně ani neví, kam se schovat. Tohle je tak špatný start, že je možné, že už se kočky nikdy nebudou mít skutečně rády.

Jak to tedy udělat správně? Nováčka zavřít do malé místnosti, tu totiž nejrychleji zmapuje a nejsnáze se bude cítit jistěji. A postupně, v řádu TÝDNŮ, prolínat teritoria. Například kočky pouštět do jedné místnosti na střídačku. Tím se nejlépe seznámí s pachy k té druhé, aniž by došlo k přímé konfrontaci a tedy vyhrocené situaci. Kočky se pak postupně seznamují i přes dveře a podobně. Po několika týdnech svého nového spolubydlícího velmi dobře znají skrz pachové značky a je možné je pustit k sobě.

Důvody kočičí agresivity

Prvním důvodem agresivity je samozřejmě ono teritorium. Obzvláště nebezpečné mocenské souboje probíhají mezi nekastrovanými kocoury. Všechny projevy včetně značkování by měla snížit kastrace, ale moc dlouho s ní neotálejte, protože pak se z chování stane zvyk. Koťata se kastrují od tří nebo čtyř měsíců a studie dokládají, že kastrace před dosažením pohlavní dospělosti zvířata nijak neovlivnila. U kočky tím navíc předejdete vysilujícímu mrouskání a taky nehrozí, že se budete podílet na zhoršování kočičího přemnožení u nás.

Předpokládejme tedy, že máte všechny účastníky kastrované, jak se sluší a patří. Vůbec nejčastější typ agrese je tzv. hravá agrese, se kterou se nejpravděpodobněji potýkáte i vy, pokud se vám kočičky perou.

Nezapomínejte, že kočka je lovec

Pokud vaše kočka žije v bytě, musíte jí byt patřičně přizpůsobit. Kočky jsou stále ještě napůl divoká zvířata a to, s čím se potýkají v přírodě, jim musíme imitovat i doma. Pro správnou kočičí pohodu je třeba kočce krom základních věcí (např. jídlo) zajistit také:

- úkryty
- vyvýšená místa
- simulaci lovu

Lovem stráví kočka každý den několik desítek minut i hodin. Je to samozřejmě způsob, jakým získává potravu, ale je to i způsob zaměstnání hlavy a těla. Lovem kočka vybíjí energii, kterou přes den nashromáždila dlouhým spánkem. Pokud kočku chováte v bytě, musíte jí tuto aktivitu nahradit, protože kolem lovení se točí život každé správné kočky. Bohužel si toto lidé často neuvědomují a s kočkou si pohrajou maximálně dvakrát do týdne a to ještě jenom chvíli. Kočka, která není dostatečně vyblbnutá, bude hledat způsob, kam přebytečnou energii zaměřit. No a co je lepším cílem než objekt, který je velký jako já a utíká přede mnou? Samozřejmě, druhá kočka. Budu ji tedy chytat a lovit a útočit na ni, protože přede mnou utíká, bojí se mně a interaguje se mnou a vůbec, je to strašná sranda.

Teď už víte, proč jedna kočka útočí na druhou. Co ale s tím?

Prvním a zcela logickým krokem je samozřejmě unavit agresora. Kočka funguje v celkem předvídatelných denních cyklech, spánek, lov, žrádlo, péče o srst a zase spánek. S tím, že kočka je aktivní v noci, to znamená, že ta zábavná část, lov a krmení, probíhá v nočních hodinách. V praxi to znamená, že kočku musíte vždy před krmením (například ráno a večer, což ještě spadá do doby kočičí aktivity) pořádně unavit.

Tady však může nastat háček, jakože u nás nastal. Kocour (agresor) si prostě ani moc hrát nechtěl. Proč taky, když kočka je mnohem lepší, živá kořist a my tady šaškujeme jen s nějakým peřím na tyči. No. Je třeba umět svou kočku správně zaujmout a hlavně si umět hrát. Čím lépe imitujete pohyby živé kořisti, tím více svou šelmičku zaujmete. Navíc některé hračky jsou lepší než jiné. U nás momentálně spolehlivě frčí laser a rotující pírka na drátku.

Jenže to samo o sobě zdaleka nestačí. Druhým důležitým bodem je totiž zvýšit sebevědomí utlačované kočce.


Psychicky vyrovnaná kočka se bez problémů rozvalí i na potenciálně nebezpečném otevřeném prostoru, jakým je zem.

Druhá kočka tvoří druhou polovinu problému

Nejde jen o agresora, ale i o důvod, proč před ním druhá kočka vůbec utíká. Když totiž utíká, končí útoky dost nepříjemnou bitkou, syčením a řevem. V prvé řadě je třeba analyzovat, jak na tom utlačovaná kočka vůbec je. Je velký rozdíl, jestli je jenom trochu rozhozená nebo paralyzovaná strachem. Příznaků je mnoho. Když se kočka cítí frustrovaně, může například vykonávat potřebu mimo toaletu, schovávat se někde za skříní a podobně. Dlouhodobě vystresovaná kočka se vyhýbá otevřeným prostorům, je někde zalezlá, má rozšířené zorničky, když je to vážné, může být až apatická. Při konfrontaci švihá ocasem, ježí se, ale nervózní kočka i slintá, mlaská...

Je třeba zajistit, aby se kočka cítila dobře. Potřebuje mít svoje jistoty - nerušený přístup ke žrádlu, vodě a záchodu. I ona potřebuje svůj čas hraní a lovu. No a pak je tu ta důležitá věc, úkryty a vyvýšené plochy. Kočky se obecně dají rozdělit na stromový a křovinný typ. Spousta koček patří mezi stromovky, vyznačuje se to tím, že zbožňují vyvýšená místa. Na takových místech totiž mají situaci pod kontrolou, vidí, kdo se k nim blíží, vidí případné nebezpečí. Křovinné typy mají zase rády kukaně a skrývají se zrakům nepřátel. Oba typy úkrytů by měla mít kočka k dispozici a čím víc, tím líp. Dále jsou důležité únikové cesty - k útokům obvykle dochází na pár opakujících se místech. Jde o místo, kde je kočka zahnaná do kouta a nemůže dál. Tato místa se pokuste vylepšit - dát zastrašované kočce únikovou cestu, nejlépe třeba na vyvýšené místo, kde se bude cítit lépe a agresora bude mít pod sebou.

Happyend


V první fázi úprav v bytě bylo třeba kočku seznámit s novými plochami. Postupně je začala využívat a časem se i naučila kocourovi několika skoky obratně uniknout. Tato místa se stala jejím útočištěm. Postupně tímto získala sebevědomí. Dnes už tráví většinu času na místech, kde by se dříve cítila velmi zranitelně. Protože dnes už má vyšší sebevědomí a kocour ji jen tak nerozhází. Dokonce začala ona útočit na kocoura :) Fotka, kterou jsem použila nahoře pro ilustraci konfliktu, je vlastně pohodová - sice se perou, ale nejde o vážný konflikt, spíš vzájemné provokace. Ze strany kočky je podporujeme, ze strany kocoura ještě pořád omezujeme, i když je to v této fázi nespravedlivé :D A s oběma si denně hrajeme. Kocour už nepotřebuje hledat vybití jinde než při hraní (akorát pro změnu řešíme, že si hraní vynucuje mňoukáním).

Celá proměna trvala několik měsíců a vlastně ještě stále pokračuje. Ale už se nemusíme bát nechat je spolu o samotě.
 


Komentáře

1 beallara beallara | Web | 23. května 2017 v 6:09 | Reagovat

Správně, člověk nepotřebuje slyšet, že něco dělá špatně, vždy viní své okolí, potažmo zvíře.
Soužití koček v domácnosti je nesmírně citlivá záležitost.Hodně, ale skutečně hodně záleží na povaze zvířete, ten naturel je alfa i omega sbližování.
Mám tři, né vždy se zadařila integrace do bytu bez problémů, asi bych to dělala jinak. Kočka dodnes nepřijala nejmladšího, syčí na něj, ale nejde zde o nenávist, spíše o rozmazlenost.
Když ona má náladu, tak se druží, ovšem když né, tak prostě né.
Tvůj článek je hodně poučný, hodně se u tebe učím, i když mám zvířata celý život, ale stále je něco důležité doplnit.
Ale jednoznačně je pro mě jako člověka důležitý instinkt, vnímám je jako jako členy rodiny, vždy když začal nějaký malér, odhadla jsem včas rozdílné chování, takže k lékaři nechodíme už v rozjeté nemoci, ale na počátku, což je pro léčení důležité.
Těším se na další tvůj článek.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 23. května 2017 v 10:18 | Reagovat

Vyvýšené místo by chtělo ještě ztučnit, protože to lidi mnohdy snad ani neví, že kočka potřebuje být vysoko (i v případě, že má problém s člověkem a ne jiným zvířetem) ...

Každopádně díky moc za článek, takových je vždycky málo. A jak píšeš - chyba je v mojí kočce, ne ve mně ...

3 Karol Dee Karol Dee | Web | 23. května 2017 v 10:50 | Reagovat

[1]: Také se stále učím, ale jsem ráda, že to, co už vím, můžu předat dál a někoho to i zajímá, takže děkuju za milý komentář :) A máš pravdu, povaha zvířete je mimořádně důležitý faktor. Kdyby ta naše kočka nebyla taková netýkavka, tak už spolu určitě leží v pelíšku a navzájem se čistí - ze strany kocoura o to pravidelně probíhají pokusy a ona  je pravidelně ignoruje. :D Nutno dodat, že jsme ji tehdy vzali od maminky příliš brzy a tak i za to možná můžeme my.

[2]: Ztučnění provedu. :D

4 Magicmax Magicmax | Web | 23. května 2017 v 11:45 | Reagovat

Moc moc moc zajímavý článek a hlavně užitečný! Jsem rád že na blog.cz je někdo, kdo se tak vyzná ve zvířatech.

5 hogreta hogreta | E-mail | Web | 23. května 2017 v 12:15 | Reagovat

Hele, mám jen otázku, třeba dokážeš poradit. My máme kočku jen jednu, přes den má volný vstup do garáže a bývá venku, v noci je uvnitř. Problémem je kocour souseda, který se asi jaksi snaží přebrat území naší naší zahrady naší kočce. On by mi ten kocour ani tak nevadil, co mi trochu vadí je, že se kvartýruje k nám do garáže a zabírá vyvýšená místa naší kočce. Myslím, že se to nelíbí ani jí, jenomže co s tím? Kocour není agresivní, je přítulný, žebrá u nás o jídlo. Nevím, jak se ho zbavit a jak mu ukázat, že garáž je pro něj tabu - pokud se chce bavit s naší kočkou, ať to dělá venku na zahradě. Samozřejmě, že vždycky, když ho v garáži nachytám, tak ho odnesu ven. Jenomže v garáži je jídlo, které naše kočka třeba nedožrala, tak ho to tam láká. Zkoušela jsem ho trpělivě odnášet ven, zkoušela jsem na něco dupat a tleskat (trochu ho vyplašit, ať jde domů), zkoušela jsem mu i nosit trochu žrádla za plot, aby žral venku na ulici a nechodil přes zahradu žrát žrádlo naší kočce do garáže. Nepomáhá nic :-D. Kocour se naštěstí s naší kočkou nepere, nicméně před ní má očividně navrch, protože je absolutně v klidu, zatímco ta naše se ježí a prská. A je jí to k ničemu, ten kocour je naprosto splachovací :-D. Co se dá dělat se splachovacím kocourem od souseda?

6 Karol Dee Karol Dee | Web | 23. května 2017 v 13:30 | Reagovat

[5]: Bohužel tohle kocourovi těžko vysvětlíš. On si moc k srdci nebere, že vaše zahrada není jeho. Kočky prostě chodí tam, kde je jim dobře, no a když tam má ještě jídlo... Kočky ani nedokážou vnímat trest stejně jako psi. Nespojí si, že ho vyháníš z garáže, jen si myslí, že ti ruplo v bedně a najednou ho ohrožuješ, když ses s ním předtím mazlila. O něco lépe reagují na negativní vjemy z daného místa - například kdyby pokaždé, když překročí práh, na něj začala stříkat voda, tak se do garáže velmi rychle chodit odnaučí. Nicméně pokud bys postupovala takto, samozřejmě bys z garáže vyhnala kočky obě.

Mohlo by pomoct tam nedávat žrádlo a svou kočku si krmit doma (krmení 2x denně ráno  a večer, bez stálého přístupu venku). Ale pokud se mu tam líbí, nejspíš nepomůže ani to. Záleží, jak moc je vaše kočka nespokojená - bývá s ním v té garáži? Pokud se cítí opravdu nepříjemně, může to zajít až tak daleko, že se od vás čičina odstěhuje. Pokud tam s ním ale dovede nějak pobývat, tak můžete zkusit garáž udělat více cat-friendly, aby tam obě kočky měly dost možností si najít své místečko a nemusely být úplně blízko té druhé.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. května 2017 v 16:14 | Reagovat

Pod to se mohu odepsat. Navíc ještě dodám, že kočky jsou docela mazané a dovedou si vydobýt co chtějí. Náš Mufík má rád světýlka. Nejen laserové, z myšky, ale i odraz sluníčka. On ten prevít ví, kde mám malé kulaté zrcátko a když se ráno "napapá" a pak snídáme my, tak se vtírá, mňouká a když to nepomůže, vyskočí na židli a packou shodí zrcátko ze stolu. Pokud nesvítí sluníčko, dívá se na okno jaksi nespokojeně "nadává" a musím ho utěšovat. Mudla zase lítá za každou nitkou či gumičkou, ale rozhlíží se, protože Muf kdyby byl kdekoliv, okamžitě se objeví a chce asi také hrát. Mudla ho klidně plácne packou, přestože jí třeba lízá hlavičku. Oplatí mu to, lízání, ale když ji to přestane bavit tak ho plácne a uteče. On to dříve tiše trpěl,ale nyní se za ní rozběhne a honí ji až na okno. Mám na ně takové zaříkání: To se nedělá, musíte být kamarádi, kamarádi...To pak dělá Muf jakoby nic a Mudla odejde. Nechá se pohladit a jde pryč. U nás je pro Mufa asi útočiště koupelna, protože ji nesmíme zavřít. On vyskočí na kliku a otevře si. Nakoukne a jde spokojeně pryč nebo si lehne na zem v předsíni a hlídá...Otvírá někdy i v době, kdy se tam někdo z nás koupe a to je pak horší. Jsou to prostě mazané, milované, rozmazlené, ale přitom naše mazlivé potvůrky.

8 Magicmax Magicmax | Web | 23. května 2017 v 16:32 | Reagovat

Děkuji ti moc za komentář. :) Váš děda je teda třída. :D Fandím mu! Neilepší ie se neptat a když se to hodí, tak se to hodí! :D :)

9 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 23. května 2017 v 17:48 | Reagovat

Já jsem pejskařka :) kočky jsme mívali vždycky jen venku... takže jsme je nikdy takhle neřešily :)

10 pihovatá vopice pihovatá vopice | E-mail | Web | 23. května 2017 v 18:56 | Reagovat

Zajímavý článek, co ale dělat, když náš kocour dostane na frak venku, od jiných kocourů? Jednou jsem slyšle a i viděla jak ho silnější kocour za plotem napadl, netrvalo to dlouho, ale bylo to až na šití, museli jsme na veterinu. Pořád to vidím před očima, byla to hrůza. My máme jen toho jednoho kocoura, je domácí, ale zároveň je zvyklý chodit i ven, i když doma má WC.

11 Karol Dee Karol Dee | Web | 23. května 2017 v 19:13 | Reagovat

[10]: Pokud kočku pouštím ven, prostě musím počítat s tím, že se jí něco může stát. Jak jsem psala v článku, zvlášť kocouři jsou extrémně teritoriální. Pomohlo by leda všechny zúčastněné vykastrovat. A pokud není vykastrovaný ani ten váš, tak to udělejte - jednak nebude rozsévat své sémě po okolí a jako spíše "bezpohlavní" by měl být pro ostatní kocoury menším nebezpečím. Rovněž se potom méně toulají.

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. května 2017 v 19:59 | Reagovat

Ještě bych upozornila na to, že to duo si hlídá, jestli nehladím jednoho a druhého ne. Mufin chvíli čeká, když hladím Mudlu a pak se vnutí z druhé strany. Mudla má asi větší hrdost- ženská, no -když vidí, že hladím Muifa, tak sice přijde, ale otočí se a odejde. Doslova odkráčí a většinou za manželwem, aby ji hladil on. Jeho hlazení Muf nevyhledává, jen kouká případně, ale přiběhne ochotně, když se ozve Kartáčujeme- Mufe, Mudlo. Nebo když otvírám okno, kde je síťka a zavolám - větráme, tak oba vyskočí na  parapet okna a čučí ven.Rozumí prostě hodně často opakovaným slovům.

13 Aa'esha Aa'esha | Web | 24. května 2017 v 0:11 | Reagovat

Super článek! :)

Nicméně nesouhlasím s tím, že by se měly vytvářet skrýše... ona totiž ta utlačovaná kočka se bude chtít schovat, takže si člověk řekne, že se jí líbí úkryty a vytvoří jí je a tím bude akorát podporovat její nízké sebevědomí. Naopak by se měly odstranit všechny škvíry, kam se kočka běžně schovává, aby musela čelit konfrontaci a zjistit, že to vlastně tak zlé není a není se před čím schovávat. Až když se tohle ozkouší a kočka nebude mít o vyvýšená místa zájem by se měly vytvořit úkryty, protože ty křovinové typy jsou velmi vzácné.

Ale celkově fakt skvělý článek, narazila jsem snad na prvního člověka, co kočkám rozumí.

14 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 24. května 2017 v 7:51 | Reagovat

[11]: Náš kocour samozřejmě vykastrovaný je, ale ostatní kocouři v širokém okolí kastrovaní nejsou, bydlíme na malém městě a lidé se o kastraci nezajímají. Držet kocoura bohužel doma nemůžu, když chce jít ven.

15 Karol Dee Karol Dee | Web | 24. května 2017 v 8:02 | Reagovat

[14]: V tom případě nejde nic moc dělat - maximálně okolní kocoury odchytit a vykastrovat na tajňačku. :D Což mimochodem už není tak neproveditelné jako dřív, dneska se někdy kulky nechávají (my to tak měli, dokonce se ani nic nešilo, ranka byla tak malinká, že se zatáhla sama).

16 Avilan Avilan | Web | 24. května 2017 v 8:16 | Reagovat

Pamatuju si, když jsme před pár lety přinesly k dospělému kocourovi kotě dalšího kocoura. No, pán kocour se uraženě otočil a šel pryč, vrátil se snad až druhý den. Tak jsem si říkala, že to asi půjde špatně. Ale z dospělého kocoura se stala "máma", která kotěti lovila myši na hraní :D Byli pořád spolu.

U nás byl největší "posera" vždycky pes. I když byl dvakrát větší než ti kocouři. Byli sice kámoši, ale jakmile se chtěly s ním kocouři hrát, tak bral roha. Ale spát na jednom fleku všichni natisknutí na sebe, to jim nevadilo :)

Každpádně je super, že i takhle pošramocené vztahy mezi kočkama se dají dát do kupy! Stačí chtít a kočkám trochu porozumět, jak je vidno :)

17 Jana Jana | E-mail | Web | 24. května 2017 v 9:00 | Reagovat

[14]: Takto moje kočky ohrožuje sousedovic kočka. Stříkám na ni vodu, ale ne vždy jsem po ruce ... Můj muž ji vždy hodně hlasitě plaší ... Jednou nám tu vběhl cizí nekastrovaný kocour (půl obyváku jsem musela skoro vyhodit) a to jsem myslela, že se naučím střílet. A na něj soused taky několikrát hukl a teď nechodí. Ale je to boj ... Moje Summer tak přestává trochu chodit ven, protože ji tam všichni bijou. Kocour chodí, ale více se drží na zahradě.

18 Natálie Natálie | Web | 24. května 2017 v 11:03 | Reagovat

pamatuju si jak byl kocour na větvi, když jsme si přesunula postel.. on se z toho vůbec nemohl zpamatovat.. :D jenom seděl tam kde bývala postel a koukal.. :D a nebo když jsem si pořídila šuplík a toaletní stolek.. seděl.. koukal.. a očuchával.. :D a tamto by mě vůbec nenapadlo.. je takhle postupně seznamovat.. děkuji za tip :) taky bych je asi rovnou k sobě pustila ať se seznámi.. ale vzhledem k tomu, že mám nekastrovaného kocoura, byla by to asi pohroma..

19 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 25. května 2017 v 13:38 | Reagovat

Když to tak čtu, tak opravdu hodně zvažuju svůj plán "pořídit si ke kočičce ještě Mainku, až se přestěhujeme do domečku".
Určitě je to hodně užitečný vědět, mám takový články ráda ^^
A krásný čičiny :)

20 Karol Dee Karol Dee | Web | 25. května 2017 v 14:29 | Reagovat

[19]: Tak hlavně ať je s PP nebo z útulku, nerada bych lidi i nepřímo naváděla ke koupi bezpapíráka (bohužel už se mi to ale několikrát přihodilo). Při správném seznámení přinesou dvě kočičky do domácnosti úplně nový rozměr, takže to rozhodně schvaluju! :3

21 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 25. května 2017 v 15:27 | Reagovat

[20]: Tak útulky prolezeme jako první samozřejmě :) Nebo k nám prostě další přijde jako ta naše první :D

22 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 25. května 2017 v 18:42 | Reagovat

Minulý rok v létě jsem si domů přinesla kočku, která se už delší dobu potulovala u naší firmy. První jsem ji samozřejmě ubytovala v koupelně, aby s ní domácí kočky hned nepřišly do styku. Druhý den jsem nechala koupelnu chvíli otevřenou, aby se domácí kočky koukly, co to tam je... kocour z toho měl kino a klidně hodinu v kuse ležel v kuchyni na zemi a hleděl do koupelny :-D Prvních pár dnů spávala kočka v přepravce, kterou v koupelně měla, pak objevila parapet a postupně se začala vydávat na průzkum dalších prostor.. šla na chvíli do kuchyně a pak šup zase zpátky... celé to probíhalo docela klidně :-)

23 Alue Alue | 26. května 2017 v 12:36 | Reagovat

Velice hodnotný článek... já měla problémy s kocoury venku. Oba byli venku, jeden už tam byl, druhý se odněkud přifařil (narodil se někde nedaleko, já ho začala krmit a už u mě zůstal) a začal šikanovat prvního. Nakonec se to vyřešilo samo zásahem osudu, prvního už nemám a zbyl jenom ten druhý. Ten druhý byl prostě venkovní popelničák, myslím že byl agresivní hlavně ze strachu o jídlo a bezpečí, které u mého domu našel a chtěl aby všechno bylo jeho. Měl pocit, že mu to bezpečí ten první bere... a to byli venku. V domě spolu nikdy nebyli. Naštěstí. To by z něho asi moc nezbylo.

24 Karol Dee Karol Dee | Web | 26. května 2017 v 12:38 | Reagovat

[23]: A nebylo to spíš tím, že nebyli kastrovaní? :)

25 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 28. května 2017 v 19:55 | Reagovat

Krásně sepsáno, odpozorováno z praxe a krásný fotky kočiček :)

26 dinosaurss dinosaurss | Web | 1. června 2017 v 18:27 | Reagovat

Velice zajímavé počtení... Moc hezké fotografie. 🙂

27 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 27. června 2017 v 17:31 | Reagovat

Naštěstí se mé kočičky neperou, jen se honí a provokují. Jednu mám 9let a druhou jen rok. Nejstarší má 10roků, druhá jen 3. Ale nespí spolu, spí co nejdál od sebe :-)

28 David David | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 13:42 | Reagovat

Mě by spíše zajímalo, co dělat, když se perou dva psi - matka a dcera. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama