Chcete si pořídit kotě? Dospělá kočka je lepší!

26. ledna 2018 v 17:54 | Karol Dee
Když se lidé rozhodnou, že si pořídí kočku, automaticky přemýšlí o kotěti. To je ale velká chyba! A já vám ráda řeknu proč.




1. Kotě je malý terorista

Poškrábané ruce, zničené záclony, shozené věci, záchvaty energie. I to je život s roztomilým koťátkem, které na pohled vypadá jako andílek. Dospělá kočka už je mnohem klidnější a také lépe snáší samotu. Rovněž se více hodí k dětem, každý, kdo měl kotě a dítě v jedné místnosti, mi dá zapravdu, že dítěti se blbě vysvětluje, aby dalo zvířátku pokoj, a ještě hůře se vysvětluje kotěti, aby při hře s dítětem nevytahovalo drápky.

2. Spousta koťat je odebrána od matky příliš brzy

Je dost možné, že vám koťátko nabídne nějaký známý či soused a vy neodoláte a vezmete si ho. Vězte ale, že kotě by mělo u své matky strávit minimálně 12 týdnů, což jsou asi 3 měsíce (tedy asi o měsíc déle než u štěňat). JInak hrozí, že nebude správně socializované a vás při soužití s ním čekají nepříjemná překvapení, koťata například mají potřebu sát pomyslné z vašich prstů či deky, postrádají pud sebezáchovy, ničeho se nebojí, mají problém navázat normální vztah s jinými kočkami a podobně. Pokud vás dnes od pořízení koťátka neodradím, tak jej aspoň neberte od maminky dřív, než je nutné. Kotě z chovatelské stanice nebo útulku/depozita, které svou matku má, by s ní mělo do těch tří měsíců zůstat, jinak si koledujete o problém.

3. Stejně ho nevychováte

Nejčastější argument lidí, kteří chtějí koťátko, je, že "si ho vychovají". Moc by mě zajímalo, jak tento proces vypadá. :) Kočka se samozřejmě učí, ale to platí jak pro kotě, tak pro dospělou kočku. Nicméně instinkty hrají u kočičích mláďat prim a tak místo aby si lidé kočičku vychovali k obrazu svému, obvykle to spíš nezvládají a jestli se kotě něco naučí, jsou to leda tak zlozvyky. Lidí, kteří opravdu kočičímu chování rozumí a jsou schopni s kočkou pracovat nějakým způsobem, který by se dal za výchovu označit, je minimum. Většina lidí si kočku představuje jako milého a mazlivého společníka do bytu, případně společníka a myšilova na ven. A pak si s nežádoucím chováním stejně neví rady. Nevědomky kotě učí například to, že je v pořádku hrát si s lidskýma rukama, a pak se diví, že na ně dospívající kotě nepřestává útočit.

Takže abych to shrnula - kotě nenaučíte nic, co by kočky nedělaly samy od sebe, naopak ale můžete leccos pokazit.

Pojďme se podívat, v čem si myslíte, že lze kotě vychovat. Jestli vás napadnou další věci, sem s nimi do komentářů, přidám je na seznam.

- Naučím ho chodit na záchodek.
Kočky na něj většinou chodí instinktivně. Pokud na něj chodit nezačne, jste si jistí, že byste věděli, co s tím?

- Naučím ho neskákat na linku.
Ne, nenaučíte. Pokud ho budete vyhánět, maximálně se naučí, že tam nemá chodit ve vaší přítomnosti. Totéž ale zvládne dospělá kočka.

- Zvykne si na naši domácnost.
I dospělá kočka si dříve nebo později zvykne, pokud se k ní budete chovat správně.

- Zvykne si na psa.
Může a nemusí, záleží na vašich zkušenostech s oběma zvířaty, na povaze kotěte i psa.

4. Vůbec nevíte, jestli z něj vyroste taková kočka, jakou si představujete

...a teď myslím povahově! Vzhled by vás tolik zajímat neměl. ;)

Ne, vážně. Toto je nejdůležitější bod celého programu. Ponechme stranou koťata z chovatelských stanic a pojďme se bavit o klasickém scénáři, kdy se jedná o kočičku obyčejnou, domácí, evropskou krátkosrstou, chcete-li. Tyto kočičky se mohou svou povahou velmi lišit, některé vás umazlí k smrti, jiné nesnesou, když se jich někdo dotýká, některé potřebují každý den lítat za hračkou, další se sotva zvedne z gauče.

Koťátka se všechna chovají podobně, nemáte šanci nic poznat. A teď si představte, a bohužel to je příklad z praxe, že vám z vašeho úžasného koťátka vyroste kočka, kterou jste prostě a jednoduše nechtěli. Poškrábe vás pokaždé, když se jí dotknete, a má neustálý nadbytek energie. Je nevybitá, všechno ničí, všechny škrábe. A to jste se snažili ji od koťátka vychovat.

Koček v útulcích je hodně. Hodně hodně. Většina útulků má neustále plné kapacity. A teď ještě jednou, KOČEK K ADOPCI JE OHROMNÉ MNOŽSTVÍ, to znamená, že každý si může vybrat kočku na míru. Chcete mazlivou? Línou? Chcete, aby snášela cestování, aby vycházela s ostatními kočkami, aby vydržela dlouho sama nebo aby vás neustále obletovala? Chcete nějakou, která se nebojí návštěv, nebo takovou, která k smrti zbožňuje psy?

Nezapomeňte, že kočka žije klidně dvacet let i déle. Opravdu chcete riskovat, že si nesednete?



5. Roztomilost je pomíjivá, stejně skončíte s dospělou kočkou

Kotěcí období trvá pár měsíců. Ano, koťátka jsou úžasně roztomilá, ale vážně je to to jediné, co vás zajímá? Pak mám pro vás špatnou zprávu, protože to období uteče jako voda a pak stejně skončíte s další dospělou kočkou, akorát přijdete o tu výhodu, vybrat si ji na míru, s takovou povahou, která vám bude nejlépe vyhovovat.


6. Drobná koťátka jsou náchylnější k infekcím

Připravte se na to, že úvod kotěcího života strávíte lítáním po veterinářích na potřebná očkování. Dále pak platí, že mláďata jsou náchylnější k onemocněním než dospělé kočky s již vybudovanou imunitou. Další věc je, že dospělá kočka odchází z útulku zpravidla kastrovaná, takže si ušetříte starosti - stejně byste ji kastrovali, protože množit už tak přemnožené kočky určitě nechcete, kočkám tím ušetříte nekonečné vyčerpávající mrouskání a u kocourů se vyhnete značkování, případně omezíte toulání a rvačky.


7. Pokud už kočku máte, kotě by jí mohlo vadit

Bohužel se nedá říct, že kočka v domácnosti snáze přijme kotě. Nejlepší je si ke kotěti pořídit kotě druhé, to se spolu rarášci pěkně vyblbnou. Jakmile máte kočku starší, volte i druhou kočku starší, vyhnete se generačním rozdílům - hlavně kotě s nezměrnou energií nebude otravovat dospělou, velká by kotěti zase mohla snáze ublížit, pokud by došlo ke konfliktu. Každopádně VŽDY PLATÍ, ŽE SEZNAMOVAT JE TŘEBA POSTUPNĚ A OPATRNĚ. Pokud už nějakou kočku máte, přečtěte si něco o správném seznamování, jinak vás čekají perné chvíle a zbytečný stres pro obě zvířata.

8. Adopce dospělé kočky je ohromný dobrý skutek!

Pokud chcete udělat dobrý skutek, bude od vás mnohem šlechetnější, pokud si zodpovědně vyberete dospělou kočičku z útulku nebo jiné organizace. Když se totiž někde objeví roztomilé koťátko, všichni ho hned chtějí. Občas se ale stane, že se kotě nepovede udat včas. Ztratí svůj roztomilý kukuč a pak čeká roky v útulku, protože o odrostlá koťata a dospělé prostě zájem není. A to i přes to, že jsou to milé, mazlivé, zdravé, zkrátka bezproblémové kočičky.
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 18:09 | Reagovat

U šestky mi chybí konec...nebo asi Tobě...:)

2 Atheira Atheira | Web | 26. ledna 2018 v 18:19 | Reagovat

Mně adopce dospělých zvířat obecně přijde jako taková sázka na jistotu. Za předpokladu, že majitelé útulku jsou féroví a nic netají. Prostě, když chci něco konkrétního od psa nebo kočky a mám opravdu přesné nároky, ne jenom takové obecné, které jdou napasovat na povahu konkrétních plemen, je nejlepší projít útulky. Pro každého takového tam nějaké pravé zvíře je.
U mrňousů nikdy nevíš. Navíc dospělák, který už má nějak utvořenou povahu (myslím tím bezproblémovým směrem), kolikrát odpustí i různé drobné prohřešky, které by na výchovu mrňat mohly mít dopady.
Na druhou stranu je také řada zvířat, co jsou těžko umístitelná, protože právě mají nějakou povahovou vadu, která znemožňuje bezproblémové soužití se všemi a klidný život všude. I tak si ale myslím, že jsou v menšině a že co útulek, nejedná se výběr ze zkažených zvířat. Od pár lidí jsem tuhle teorii už slyšela, raději si koupili zvíře bez PP nebo vzali od souseda či známého.

3 Karol Dee Karol Dee | Web | 26. ledna 2018 v 19:50 | Reagovat

[1]: Díky, při psaní článku mi to spadlo a nevšimla jsem si.

[2]: Tady bych rozeznávala kočky a psy. U koček je totiž drtivá většina v útulcích bezproblémová a vlastně ani není moc oblastí, které bys mohla řešit. Asi nejčastější problém při adopci je plachost k cizím lidem, což ale při samotném životě s kočkou není zas tak velká překážka.

Přeci jen - se psem člověk už odmalinka pracuje, je v úzkém kontaktu, věčně po něm něco chce, vyžaduje se, aby byl pes poslušný, dělal to a tamto, jsou na něj mnohonásobně větší nároky než na kočku, od které se očekává, že...co? Se občas přijde pomazlit a nebude toho moc ničit? :D

4 Atheira Atheira | Web | 26. ledna 2018 v 20:08 | Reagovat

[3]: Jo, to chápu. Spíš jsem to myslela tak, že řada lidí zrovna u psů (netvrdím, že je nutně musí mít každý, ale víš, jak to je...) vyloženě hned požaduje - aby nic moc neničil, aby vydržel sám, byl hodný na děti, dělal tohle a tamto. No... a pak si pořídí štěně labradora, který nakonec buď vyhodí na dvůr nebo rovnou na bazoš, protože se nevychovalo samo. Často by udělali líp, kdyby zašli do útulku a tam si (klidně i toho labradora) vzali už hotového a často by dostali fakt to, co chtějí, pokud by jim v útulku vyloženě nelhali, jen aby udali nějakýho průseráře. Zatímco když si bereš malýho, musíš počítat minimálně s pochcanou podlahou, o posraným koberci nemluvě a než si zvykneš, co můžeš nechat válet v dosahu, třeba taky něco zničí, žejo. :D A pak. Plno lidí nezvládne odhadnout temperament daného plemene (protože jen koukaj očima) a jestli to se svým životním stylem dají. O tom, že některé ani nenapadne, jaké jsou obrovské rozdíly v temperamentu pes od psa nemluvě. Dospěláci bývají často o něco zklidněnější a pokud mají divočáctví v povaze, většinou se o tom už tak nějak ví.

U koček je to jednoznačný. Tam, pokud není nějaká vyloženě labilní, pochodí snad vážně každý a úplně nechápu, co všichni mají na koťatech. Lidi jsou masochisti! :D Větší satanáši na planetě nejsou. Možná už jenom tazmánští čerti?

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 21:17 | Reagovat

Kočku jsme dostali od budoucí snachy před skoro deseti lety z jejich chovu. Tedy oblíbené kočičky. Mudla měla už 4 měsíce, když nám ji mladá donesla a už byla naučená na záchodek. Stejně ale byla takové střívko a užili jsme si občas i toho drápání. Máme tu výhodu, že už nám nevadí moc, když látkové potahy budou poničené, do hrobu si je nevezmeme a mladí je nepotřebují a ani nebudou chtít. Navíc mají všichni také kočky, psy, tak mají pochopení. Kocourek byl nalezen se svou "sestřičkou" na silnici, kde je kdosi vyhodil z auta a ještě chtěl přejet. Na štěstí je zahlédla paní jedoucí v tu dobu kolem, tak auto hned odjelo a koťata ze tří dvě se zachránila v příkopě. U kočička tříbarevné po několika měsících a přeočkování vypukla FIP a nepřežila ji. Za to její bráška- zřejmě turecký van je mohutný bílorezavý kocour se šikmým krásným kukučem, mazlivý, takový můj bodygárd. Kde jsem já, je až na výjimky , kdy leží v předsíni nebo na gauči u pantáty, je on.
Je dobře, že píšeš takové články, lidé se mohou poučit.

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. ledna 2018 v 9:51 | Reagovat

[4]: Ano, máme z útulku (dobrýho) labradorku, měla asi tak rok, a fajn. Byla obtížněji vycvičitelná, ale zvykla si na moji výchovu, dostala výcvik, ale víš jak to je - pár základních lekcí a dál je to na psovodce. Kocourek se k nám vsákl - jsme dědina, ale zvykl si, přišel přesně s příchodem Terezky labradorky a jsou parťáci. On byl ještě kotě, ona nová u nás, zdařilo se to.
Děkuju, že píšeš a vypichuješ nutnost nechat kotě (štěně) u matky předepsaný čas, je potom všechno snadnější.

[5]: A zdravím kočičmadam Ruženku, ta to se svými kočinami umí - a hlavně oni s ní ;-)

7 izabelle izabelle | Web | 27. března 2018 v 18:43 | Reagovat

Já vlastně nestačim zírat ))
Hned asi v úvodu musim uvýst, že jsem jedna půlka verizy (ta co tě dřív asi nejvíc prudila) a vlastně na tvůj rok starý komentář na našem stále existujícím blogu (což jsem několik let žila v tom, že už ani není aktivní - takže mě ani nenapadlo mít nějakou nostalgickou náladu a pročítat si staré články) mě upozornila druhá půlka verizy :))
No moc mě baví ten tvůj posun, několik článků jsem si pročetla, hlavně ty o Leonovi a Brentě a vlastně tomu asi rozumím, dítě prostě ve skutečnosti neudělá nic když rodič nechce. No a tehdy jsme byly prostě v pubertě a vím, že to není žádná polehčující okolnost, ale prudit lidi a poučovat je byla naše jakási forma zábavy...
Potom hodně oceňuju, že se sama věnuješ nějaký osvětě ohledně chovu/množení psů i koček. Já sama už takový aktivista jako jsem byla tehdy nejsem rozhodně, na spoustu věcí už taky nahlížím jinak - je skvělý se konfrontovat takhle sám se sebou a vidět ten posun.
No, abych nebyla úplně offtopic, taky mám vlastně za sebou takový pochybný pořizování koček, vlatně jsem se o tom rozepsala u mě (tak přidávám odkaz, kdyby tě to náhodou zajímalo) a jsem stopro za adoptování z útulků - pokud člověk nemá nějakou konkrétní představu. Já jsem jí měla, takže mám dvě PP kočky.
No asi sem zase občas zavítám neboco ))

8 Lucy Lucy | Web | 24. května 2018 v 7:30 | Reagovat

Noo. Úplně s článkem nesouhlasím. Myslím, že záleží na člověku, jestli si pořídí dospělou kočku nebo kotě. Naše kočka je terorista, i když je dospělá - neškrábe, ale kouše. Je to tím, že ji bývalí majitelé dávali brzy od matky, tak nebyla socializovaná.

Důležité je, aby si lidé nepořizovali kočky bez PP od množitelů, ale třeba z útulku, depozit, atd.. a aby své venkovní kočky kastrovali :)

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 4. června 2018 v 11:35 | Reagovat

[7]: Vida! Je příjemné o tobě/vás dvou slyšet. Fakt sranda, jaké jsme byly děti. Tenhle blog už taky pomalu ale jistě odumírá, ještě nevím, jak s ním naložím, možná ještě pár článků sepíšu, možná ne, možná ho smažu nebo ho tu nechám viset a padat na něj virtuální prach... :)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 21:03 | Reagovat

[9]: Zdravím, nech ho tady, je tak mile poučný. Dnes jsem na tvé jméno narazila u sebe v oblíbených  řekla jsem si, že se podívám, jestli jsi něco nového nedala. Znovu jsem si ten článek o kočkách přečetla a musím potvrdit, že kočky si vychovávají pány. Jsou takové rituály, které na domácí kočky (možná i ne venkovní) platí, zvyknou si na určitá slova, povely, lákání, ale přijdou se pomazlit kdy chtějí ony, jsou zvyklé na určité úkony- česání, šimrání, papání-přestože mají k dispozici granule, prostě jsou součástí našeho života a už si ho bez nich nedovedeme představit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama