Není postroj jako postroj. Jak vybrat ten správný?

16. října 2018 v 20:17 | Karol Dee
Vypadá to jednoduše, ale vlastně je to docela věda. Postrojů pro psy existuje spousta druhů. Takže, první, co je třeba říct - vykašlete se na to, jakou má postroj barvu, a nejdřív si zkuste zjistit, jestli je daný typ postroje pro vašeho psa vhodný. Špatným postrojem můžete psovi ublížit! A co je nejhorší, na prodejním webu vám klidně napíšou, že je postroj vhodný na sport, i když vůbec není. Nabízím vám proto (snad) ucelený přehled všelijakých typů a jako bonus recenzi dvou různých postrojů z eshopu Vsepropejska.cz.

Proč postroj a ne obojek?
Na obojku je pes velmi dobře ovladatelný. Prvním důvodem je, že jakékoliv (i nechtěné) škubnutí škodí krční páteři. Pes vám málokdy řekne, že ho bolí za krkem, a pozná to až fyzioterapeut. A když už je ve hře fyzioterapeut, znamená to, že psovi už opravdu není do skoku a ve finále to odnese i vaše peněženka. Zkuste si všímat, jak často psovi na běžné procházce trhnete krkem (ať už záměrně či omylem). Pokud se to děje častěji, postroj by byl na místě.

Druhá a velmi typická situace - pes, který na vodítku tahá jako blázen a škrtí se. V první řadě by samozřejmě bylo fajn, kdybyste ho naučili netahat. Jak na to si můžete přečíst třeba v tomto pěkném článku o tahání na vodítku. Pokud se vám ale pes stále škrtí a vy už jste to s výcvikem vzdali, tak ho netrapte a pořiďte mu postroj. Postroj zpravidla usnadňuje tahání a dělá ho pohodlnějším - nemyslete si tedy, že psa postrojem tahat odnaučíte. Ale pozor, ne každý postroj je na tahání vhodný. I když se pes neškrtí, ještě to neznamená, že ho postroj v tahu nemůže omezovat jinak. Aby se v tom čert vyznal, že? Tak se na to pojďme podívat.

Krátký vs. dlouhý postroj

krátký postroj
dlouhý postroj
zdroj: Zero DC


Krátký postroj - končí zhruba v půlce zad. Čím blíže k hlavě je upnuté vodítko, tím lépe psa ovládáte. Na druhou stranu (ostatně to vyplývá z logiky věci) je váha méně rozložená a soustředí se do přední části těla. Většina těchto postrojů je určena spíše na běžné procházky a občasný tah, nikoliv pro profesionální tahače.

Dlouhý postroj - Určené pro aktivní tah, tedy pro sporty jako canicross, do spřežení a podobně. Pes táhne celým tělem, což mu umožní se do toho pořádně opřít, váha se hezky rozloží a psa by nemělo nic škrtit, dřít a omezovat. Na běžné procházky se nehodí.

Jde hlavně o to, jak je řešena přední část postroje, na co psovi při tahu tlačí a zda omezuje pohyb horních končetin. Podívejme se na psí anatomii (obrázek níže). Vidíme lopatku (1) a ramenní kloub (2). Ramena by se měla pohybovat pokud možno volně. Mezi rameny je jakási prohlubeň - pes nemá klíční kost, mezi předními končetinami tedy vidíme až kost hrudní. Na ni se upíná svalstvo, které jediné drží přední končetiny. Tyto svaly vidíme na obrázku vlevo. Přesně na tuto hrudní svalovinu by měla směřovat zátěž. Postroj by měl končit na úrovni hrudní kosti, výše už by tlačil na dýchací cesty a psa dusil, jak je patrné z obrázku.


Základní typy krátkých postrojů

+ neomezuje ramena
+ netlačí na dýchací cesty
- horší ovladatelnost
+ levný, všude k dostání
+ dobrá ovladatelnost
- nevhodný při tahání
+ snadno se nasazuje
- svazuje ramena
- nevhodný při pohybu


Zachovala jsem anglické názvosloví, protože české mi přišlo matoucí:

Ze všech tří je římský (univerzální) postroj nejlepší volbou pro notorické tahače. Váha se rozkládá podél zad a hlavní bod tlaku je oblast hrudního svalstva, ona prohlubeň mezi rameny. Můžete se setkat s kruhovým nebo trojúhelníkovitým tvarem "chomoutu" kolem hlavy. Kruhovitý je o něco spolehlivější, trojúhelník může psovi sklouzávat na ramena a odírat je.

Postroj klasický neboli step-in dostal název podle toho, jak se obléká - rozepne se, položí na podlahu, pes do něj vkročí a vy ho jen zacvaknete nahoře nad lopatkami. Snadné! Vodítko se upíná blízko hlavy, takže se váha příliš nerozkládá, zato se pes dobře ovládá. Vhodný na klasické procházky pro netahavé psy.

Norský postroj je často prezentovaný jako sportovní, ale opak je pravdou - přední popruh jde přes ramena, takže je při pohybu svazuje a odírá, není proto vhodný na tah, běh ani stopování. Brání psovi dát hlavu pohodlně dolů. Pokud pes hodně čenichá, brzy začne tlak kompenzovat tím, že se všelijak kroutí a zatěžuje jiné části těla, než by při zdravém pohybu měl. Pokud mi nevěříte, zeptejte se fyzioterapeutů. K čemu je ten postroj vhodný vlastně nevím - řada majitelů si jej nemůže vynachválit, prý je pro psa pohodlný, snadno se oblíká a nosí jej na běžné vycházky i sport. Já bych to nedělala, když jsou na výběr postroje vhodnější.


Problém norského postroje tkví hlavně v tom, že stahuje ramena k sobě a pes tak nemůže volně hýbat přední končetinou - rozsah pohybu je omezen.Na kostře psa vidíme, že postroj římského typu pohyb ramen nijak neomezuje. Skládá se ze dvou kruhů spojených popruhy, takže váhu částečně rozloží i podél zad. (zdroj fotky)



Existují i další typy postrojů. Vždy se snažte použít selský rozum, podívejte se na kostru psa a na co vlastně postroj tlačí. Odpovězte si - omezuje pohyb předních končetin? Tlačí na dýchací cesty? Rozkládá váhu, nebo bude pes táhnout jen přední částí těla? Vybírejte hlavně podle aktivity, kterou se psem zamýšlíte.

Recenze dvou postrojů z Vsepropejska.cz

Jedním z českých eshopů, které postroje pro psy nabízí, je web Vsepropejska.cz. Na jejich stránkách naleznete v kategorii postroje (https://vsepropejska.cz/kategorie/postroje-pro-psy/). Najdete tam všechny zmíněné typy i pár dalších. Dostala jsem možnost si dva postroje vybrat a vyzkoušet je. Tak se pojďme podívat na jejich výhody a nevýhody.

Step-in postroj Jeans
https://vsepropejska.cz/obchod/cerno-riflovy-postroj/

Cvak, cvak, zapnuto. Klasický typ postroje, rychlé oblíkání, jednoduché, levné. A taky jsou ty kšírky docela pěkné. Jak jsem psala výše, tento typ postroje není vhodný pro tahouny, ale na běžné procházky je ideální. Kešu bohužel úplně nesedl - spojnice pod tlapkami je na její hluboký hrudník příliš krátká, takže ani nastavitelné popruhy okolo nepomohly a postroj se jí zařezával pod přední tlapky. Vypůjčili jsme si tudíž z parku kámoše Bruna, který má typičtější proporce, ne divné jako chrt. :) Brunovi postroj pasoval, pobíhal v něm bez rozpaků, zjevně byl i pohodlný.



























Na Kešu (vlevo) vidíte, jak je jí postroj malý, tak jde přímo přes ramena. U Bruna vede vrchní popruh výše, ale stále to není ideální, v tahu by ramena odíral. Proto se postroj na tahání nehodí, na procházky ale postačuje.


Sportovní postroj Precious
https://vsepropejska.cz/obchod/cerno-oranzovy-sportovni-postroj-pro-psa-precious/

Na první pohled je jasné, že tento postroj je o úroveň výš. Jedná se o univerzální postroj vhodný i pro sporty na lehčí úrovni, třeba pro začátečníky (jak je psáno výše, pro sporty na vyšší úrovni jsou určeny postroje dlouhé). Má ale trojúhelníkovitou přední část, což napovídá kompromis mezi kruhovitým římským postrojem a step-in typem. Pes je relativně ovladatelný a váha se relativně dobře rozkládá, takže se postroj hodí i na občasné tahání, běh vedle kola apod.





Na webu uvádějí, že se váha rozloží po celé délce páteře, což samozřejmě není úplně pravda - po celé délce páteře se rozkládá váha u dlouhých postrojů. Navíc zde se popruhy opět sbíhají v jednom místě jako u step-in, i když jdou přes tu vrchní destičku. Výborné jsou ale krásně polstrované měkké části hlavně vepředu, v prohlubni mezi rameny, kde je hlavní místo tlaku na svaly hrudníku, nikoliv na ramena. Pro psa je to pohodlné i v tahu.

Dále bych vypíchla snadné zapínání - spony jsou na obou stranách, takže nemusíte psí tlapky cpát do žádných otvorů. Skvělá věc jsou taky reflexní prvky. Úplně nejlíp bych tento postroj viděla pro situaci, kdy si se psem jdete zaběhat do lesa, on netahá, ale běhá kolem. Výrazná oranžová barva, reflexní prvky, pohodlné polstrování, nesvazuje ramena, takže pes může pohodlně běžet. Výborně se hodí na obrany, kdy pes může běžet na figuranta naplno, a když je potřeba psa podržet, váha se hezky rozloží. Totéž platí pro běh s páníčkem bez tahání. Prostě pohodička. Už jsem se těšila, jak si zajdem zaběhat - až na to, že Kešu se i na tento postroj tvářila napruzeně. Takže po lese bude v postroji běhat Bruno, který je naprosto spokojený a krásný nový postroj mu závidí půlka parku, zatímco já opět našla důvod, proč nejít běhat. :D

Pár slov k dlouhým postrojům
Jak už jsem psala, jsou určené pro profesionálnější sportovní aktivity. To ovšem neznamená, že musíte být profík, ale když chcete, aby váš pes fakt tahal, například při canicrossu, měli byste se poradit s odborníkem. Kontaktujte profesionály, výrobci a prodejci kvalitních sportovních značek vám jistě rádi poradí (namátkou Nonstop, Zero DC, Manmat, MushGO,...). U sportů hrozí víc než kdykoliv jindy, že psovi nesprávným postrojem poškodíte pohybový aparát.

Jakou velikost postroje zvolit?
Na tohle téma naleznete na internetu víc informací než o typech postrojů, takže se nebudu tolik rozepisovat. (Proto jsem mimochodem tenhle článek psala - jako zvídavý pejskař jsem chtěla vědět, v čem se jednotlivé typy liší a jak ovlivňují psí pohyb, ale pořádný článek na toto téma jsem nenašla. No, tak jsem napsala pár lidem, například fyzioterapeutce Michaele Chábové, které tímto děkuji za konzultace, a dala jsem ten článek dohromady.)

Takže k té velikosti - platí jako u obojku pravidlo dvou prstů (tzn. postroj by měl na těle sedět tak, abyste pod něj nacpali dva prsty). Postroje si lze nechat ušít i na míru. Ne vždy je to ale výhra - pes může přibrat, zhubnout nebo povyrůst. Zařezávající se postroj je bolestivý a nepohodlný, příliš volný postroj zase může sklouzávat a odírat např. ramenní kloub, což je, jak už z článku víme, rozhodně nežádoucí!
 


Komentáře

1 Atheira Atheira | Web | 16. října 2018 v 20:25 | Reagovat

Ano, rozum velí brát to přesně takhle. Dává to smysl, je to pravda a při výběru jsou to určitě cenné rady.
Nicméně musím říct, že mám doma od každého typu jeden kus a až na dlouhý postroj Zero DC na běh, obojek a jeden postroj, který používám, je to ostatní dost na nic a je vlastně jedno, jestli je to vhodnější nebo ne.
V podstatě jde o to, že má fena se očividně cítí dobře v obojku nebo v postroji na způsob, kterým je dělaný třeba Julius K9, který už nemám, ale koupila jsem znovu ten stejný typ, což asi odpovídá tomu norskému.
Těžko posuzovat, čím to je, velikost jsem vždycky měla správnou, odzkoušenou a Lara ty zbylé postroje vždycky doslova nesnášela a bylo vidět, jak je zoufalá, že je musí mít na sobě.
Jako já nevím. Asi z hlediska dnešních standardů ostatních pejskařů to dělám blbě, protože mám dost možná nevhodný postroj a ještě jsem jí ho vpředu nechala volnější než na dva prsty, čímž ji nakonec nesvazuje, ale asi je to "předpisově" blbě. Čert to vem, ona mi v tom chodí ven ráda a běhá a vypadá spokojeně, což v jiném postroji prostě nevypadá - asi jako když tebe nacpou do oblečení, které nechceš a necítíš se v něm.
No a taky často používám obojek, jako druhou věc, kterou nosí ráda a asi se s v ní cítí pohodlně, hádám, když je schopná vyjádřit nepohodlí vůči jiným postrojům a proti tomuhle nenamítá nic.

Takže článek chápu, informace jsou fajn, beru to, jen mi to nedá nepřidat svou zkušenost.

2 Karol Karol | E-mail | Web | 16. října 2018 v 20:38 | Reagovat

[1]: Víš jak to je. Na psovi prostě na pohled nepoznáš, jestli mu ten nepadnoucí postroj nějak škodí nebo ne. Já na sobě taky nepoznám, když chodím každý den s kabelkou na stejném rameni, ale asi to není to nejlepší, co můžu dělat. Pozná se to až po dlouhé době a nejspíš ve stáří.

Velmi doporučuji skočit si preventivně s Larou na dornovku. Až tam se totiž pozná, jestli něco skřípe nebo ne. Už nejednou jsem zažila, že se u psa odhalilo něco, co nikoho ani nenapadlo, a přišlo se na to úplnou náhodou. Až poté, co to dal terapeut dokupy, bylo na psovi vidět, jak se mu ulevilo, začal se hýbat způsoby, jakými to nikdy nedělal. Člověk se fakt nestačí divit.

3 Atheira Atheira | 16. října 2018 v 20:48 | Reagovat

Pozorně jsem čekala a dočkala se.  Jen doplním ještě reakci na tebe, než jsi ten článek mazala a předělávala, jestli se v tom tak vyznáš... Nebo nevím, jestli mezitím přidáš i svůj komentář.

Jasně, chápu, že u mladého psa těžko něco poznám a proto se snažím na tuhle stránku taky ohlížet, to netvrdím, že ne, jen si myslím, že ono nejde dělat všechno prostě jenom dobře. A stejně jako se neženu na každou prohlídku všeho u sebe, nedělám to ani u psa, protože bych se jinak zbláznila. Informace v článku uvedené nevyvracím ani nechci jít proti nim, jen si myslím, že nám je v dnešní době předestíráno, jak se všechno dělá špatně a jak by se to mělo dělat. Lidi dokonce podle knížek zkouší vychovávat děti, protože už to snad sami ani neumí.  Říká se nám, jak se stravujeme špatně, jak chodíme špatně, sedíme špatně a že vlastně i špatně spíme a dokonce že i chodíme špatně na záchod?!

Ano, odmala mi říkají, ať si nekřupu prsty a ať netahám těžké věci. A jsem mladá, tak jsem to ještě asi nepoznala a jako starou by mě třeba klouby bolely i bez toho, kdoví? Čtu o tom, jak si nemám stahovat vlasy do drdolu a v culíku hodně utahovat gumičku a stejně to docela často dělám, protože je to tak pohodlnější.

Je fakt, že u feny dopad svého jednání a to, co na ní dám či nedám, řeším o něco víc, protože se za ní v podstatě rozhoduju, ale stejně je ve mně v mnoha ohledech lehce salámista...

Je to podobný jako třeba s lidmi a sedavým zaměstnáním, kde strávíš většinu dne. Když člověk sedí tam a pak ještě třeba sedí zbytek večera u počítače, je zatraceně důležité sedět aspoň na pořádný židli, jinak možná skončíš dost blbě. A dělat si přestávky a chodit. Ono by ale bylo lepší většinu dne nesedět, žejo...

A stejně, jako se nikdo nevyvinul od přírody se židlí pod zadkem, nikdo se taky nevyvinul na špagátě, proto si myslím, že cokoli - ať už postroj nebo obojek, je pro psa vlastně od základu nepřirozené podobně jako pro nás celodenní vysedávání u počítače a cvakání do klávesnice a ruka na myši. A proto je na trhu tolik pomůcek, aby to pro nás bylo alespoň méně blbé než už to je. A podobně - to si myslím já - funguje i výběr postroje. Aby byl co nejmíň blbý a co nejmíň nepřirozený, když už nepřirozený je.

Já to beru třeba tak, že když vím, že jdu s fenou přes vesnici, kde ji přicvaknu jen na převedení přes silnici, dávám jí obojek. Když jdu do lesa, beru postroj právě kvůli takovému tomu nechtěnému cuknutí, kdyby náhodou. Jenže i tam stráví většinu času neomezovaná vodítkem  a připínám si ji jen když jdem fakt blbým a nepřehledným terénem nebo vidím někoho cizího. Jinak chodí na vodítku na společné procházce s mojí mamkou a to jsou tak 4km...

V tom vidím ten obrovský rozdíl. Kdybych věděla, že bude vláčená na vodítku a poměr jejího volného pohybu bude minimální, řešila bych to víc. Na cílené sportovní aktivity mám názor jasný - tam je vybavení zatraceně důležité mít pokud možno co nejlepší a stejně jako si na běh sama nevezmu sandále, nedám feně pevné vodítko, obojek ani jiný než postroj na běh. Jen na takový to klidný courání krajinou a lítání na volno jí raději dám to, v čem je spokojená než to, v čem mi chodí jak když míří na popravu.

A ano, ve stáří pravděpodobně může mít komplikace všeho druhu už jen z toho principu, že je to stáří. Kdo víme, jak na tom budem? Přesto pochybuju, že se na tom v jejím případě nějak významně podepíše postroj, už proto, že vím, že míra přirozeného pohybu je u ní podstatně větší než je pohybu na vodítku.

4 Atheira Atheira | 16. října 2018 v 21:01 | Reagovat

Když si tak prohlížím fotky, tak jsem ale zjistila, že mám to, co odpovídá fotce nahoře vlevo. Je to v podstatě totožné, jen jiná barva. Přišlo mi to typově stejný, jako postroj norský. Tak teď, babo raď... :D

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 16. října 2018 v 21:12 | Reagovat

[4]: Jak píšeš, ono na ty běžné procházky je to v podstatě fuk, reálný dopad to má ale ve chvíli, kdy začneš sportovat.

Píšu takovéhle články hlavně proto, aby nad tím lidi přemýšleli - spoustu lidí ani nenapadne, že by to, co koupí ve zverimexu, mohlo být pro psa ve skutečnosti špatné. A když už je zajímá, jak tedy vybrat správně, informace se fakt hledají blbě, ti, co tomu fakt rozumí (což já nejsem, ale snažila jsem se dohledat co nejvíc informací) to jen tak nevytrubují, poněvadž je to živí.

S tím, že víc dávám pozor na psa než na sebe, nemůžu souhlasit víc! Pes jí líp než já, má víc pohybu, bohatší sociální život - právě proto, že on nemá na výběr a je to má zodpovědnost.

Norský vede přes ramena kolmo k tomu kruhu kolem hrudníku. Pokud máš ten vlevo nahoře - konzultovala jsem zrovna tenhle s fyzioterapeutkou. Podle fotky říkala, že ho má pes dost natěsno a taky se zdá, že vede právě nad tou hrudní kostí a už psa škrtí. Normálně to Laře nasaď a prohmatej ji, uvidíš, kudy ten tvůj konkrétně vede a na co tlačí nebo ne. Chápu, že na Kešu to mám jednodušší :D

6 Atheira Atheira | 16. října 2018 v 21:34 | Reagovat

[5]: Psí sociální život je v podstatě sociálním životem i pro lidi. Psi žijí s lidma, takže je to pořád dobrý. Až začnou psi žít sami a ty ji mezi ně budeš jen vodit a odvádět domů, pak to bude blbý. :D
Haha, pes nejí z mýho pohledu úplně líp jak já - já bych to nežrala :D - ale je fakt, že jako dlouholetá veganka dostávám z jedné strany dost sodu (já fakt chápu, z jakýho důvodu si o nás ostatní myslí, že jsme debilní sekta, ale stejně mě to pořád štve, protože blbci jsou nejvíc slyšet, víš jak, ne?) a na tý druhý straně lidi kroutí hlavou, jaká je to škoda... takový dobrý maso! :D Všechno mezi tím jsou pejskaři a ono se to v té osobní bublině zdá jako většina, ale občas člověk prozře a zjistí, že to většina prostě není a pak si přijde jak exot. :D Úplně nebarfuju, spíš jak se to hodí. Kde jsou kosti, to jde syrový, občas něco uvařím a tak.

Jo, lidi, co tyhle informace potřebují, je nemají, ale řekněme si upřímně. Budou je hledat? Někdo určitě jo, ale pořád je tam to obří procento lidí, kterým je to fuk, a to je hrozná škoda.

Tak to mám ten nahoře, akorát mě právě původně zmátlo to, že mi v tom ten pes přišel takový hodně nahňácaný, ale je to přesně on.

Já se spíš víc než vlivu postroje obávám častěji vlivu jí samé na svůj pohybový aparát. Občas za běhu dělá takový figury a skoky, že jsem přesvědčená, že ty nohy někde nechá. Já vím, že s chrtem je to úplně jiný level, ale když vidím, jak jí zadní nohy předbíhají hlavu, jakmile dostane rozběh a volný prostor, někdy mám chuť se na to radši nedívat, protože vím, jakým způsobem bude zatáčet nebo zastavovat... A všechny pokusy o naučení hladkého přistání a zpomalování postupně skončily u toho, že si ještě nezabržděná přisedne a dojede prakticky po prdeli, což taky není asi úplně ideální... Ale ona je prostě... no... veselá. :D

7 Lux Lux | Web | 16. října 2018 v 22:30 | Reagovat

Tyjo, tolik informací!
No, já jsem u našeho staforda používala vždy jen obojek. Obojek jsem měla řetízkový, stahovací. Uměl chodit u nohy - tj. prověšené vodítko, prověšený obojek. Když jsem ho potřebovala nakrátko, stačilo zkrátit vodítko, obojek zůstal většinou volný. Jinak lítal navolno. Je fakt, že jsem s ním žádný sport nedělala, to je pak něco jiného.

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. října 2018 v 17:46 | Reagovat

Díky moc. Článek i komentáře jsem si užívala, mám labradorku asi 6 let a zpočátku, když jsem se bála, že mi uteče (je z útulku, chovatelem asi dobře vedená a poslušná), tak jsem jí pořídila postroj. Svižně mi z něho dozadu vyklouzla - ale to není nic proti článku a užitečným informacím.
Nějak jsem tě ztratila a jsem ráda, že se objevil tento článek. Nebo píšeš tak málo? Mám tě v přihlášených, ale na gmailu, kam chodím málo. Díky za počtení i rady :-)

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 21. října 2018 v 15:55 | Reagovat

[8]: Tohle je první článek po hodně dlouhé době, nějak není čas a chuť. Jeden den jsem ho psala a další dva dny jsem se ho snažila publikovat v nějakém smysluplném formátu - blog.cz je v tomto fakt nemožný. Neustále vyhazoval chybu, že jsem překročila maximální počet znaků, než jsem na to přišla, stálo mě to asi rok života. A potom to formátování, obrázky, tabulky, člověk to zveřejní a zjistí, že to vypadá hrozně a nejde to upravit..katastrofa. To mě zase na chvíli od psaní článků vyléčilo.

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. října 2018 v 17:51 | Reagovat

[9]: Přesto děkuji a přeji ti, abys měla příležitost a podnět, o kterém bys zase napsala. Jo, s těmi reklamami je veškeré snažení o pěknou formu ve psí. To teda naši přátelé z inovujícího se Blog.cz nevymysleli pěkně. Přeji ti hezké a úspěšné dny s psími přáteli ;-)

11 Roryka Roryka | E-mail | Web | 25. října 2018 v 5:18 | Reagovat

Pěkný užitečný článek, my máme doma jezevčíka a ten cupitá jen na vodítku. To jsme vybírali na doporučení veterináře a přímo pro malá plemena. Netahá, je spokojený, tak doufám, že mu nijak nevadí:-)

12 silmarilli silmarilli | Web | 1. listopadu 2018 v 20:01 | Reagovat

Hledala jsem všemožné stránky a konečně mi to někdo kloudně vysvětlil! Máme Shiba inu. Je to milující pejsek a my ho milujeme taky. Ale když vylezeme ven je jak utržený ze řetězu, tahá a vubec neposlouchá. Přitom doma po většinu času působí jako že je bezvadně vycvičený. Takže rada určitě užitečná

13 Karol Karol | Web | 7. listopadu 2018 v 10:54 | Reagovat

[12]: Poslušnost doma a venku, to jsou dvě úplně rozdílné věci, aspoň podle psí logiky. :) Navíc shiba je na výcvik dost náročná. Ale ty, co znám, jsou veselá, temperamentní zvířátka, která tu neposlušnost vynahradí aspoň roztomilostí. :)

Jsem moc ráda, že článek někomu pomohl. Proto to dělám!

14 Marionete Marionete | Web | 26. ledna 2019 v 9:18 | Reagovat

Nám vždy naše kočka uteče z postroje :D Asi musíme koupit jiný. Takhle už to dál nejde.

15 Petra Petra | E-mail | 21. prosince 2019 v 20:31 | Reagovat

Dobry den, je web jeste aktualni. Dekuji za info Benešová

16 rambo rambo | E-mail | 26. června 2020 v 11:46 | Reagovat

Zde potkate osamele divky - http://horkedivky.top

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama