Brenta

Nechci napsat úplný kýč

16. prosince 2016 v 21:14 | Karol Dee
Už zatraceně dlouho čekám na téma týdne, které by se aspoň dotýkalo zvířat. Čekám na něj vlastně od prvopočátků blogového projektu Téma týdne (věřím, že se najdou tací, kteří neví, co to znamená, takže vysvětluji: každý týden blog.cz vyhlásí oficiální téma a kdo na něj napíše článek, je katapultován na titulku, což by teoreticky mělo zvednout návštěvnost blogu.) Teď konečně přišlo téma se vzletným názvem Zvíře v srdci člověka. Upřímně jsem se zhrozila. Proč blogeři pořád vybírají taková zatraceně hlubokomyslná témata? To jsou pořád věci jako (náhodný výběr z nedávných témat): "hluboko uvnitř", "ztraceni v pokroku" nebo třeba "život ve tmě". Uff. Dobře. I když si uvedomuji, že můj článek na titulce bude každopádně, jelikož jsem v autorském klubu, tak se do toho pustím a pokusím se nevytvořit něco k poblití kýčovitého.

Poznámka doplněná po dopsání článku: Zvrtlo se to v těžký citový výlev.

Máme nového psa

12. srpna 2012 v 18:19 | Karol Dee
Už skoro týden máme doma nového mazlíčka :)

Je jím pes, přesněji řečeno fenka. Na první pohled je dost těžké určit plemeno, spíš bych řekla, že jde o úplně novou rasu. Má převážně krátkou černou srst, ale na ocase, zadních nohách a hlavě jsou chlupy delší. Jak to tak vypadá, ráda by se nastěhovala domů, ale nejspíš to bude venkovní pejsek. Ráda se mazlí a miluje pamlsky.

Brenta na Prašivé

3. srpna 2012 v 17:19 | Karol Dee
Vážně netuším, kde se v naší rodině vynořila náhlá touha po turismu, doteď jsme se tomu svorně vyhýbali. Tůry po kopcích nejsou zrovna mým koníčkem, ale tentokrát jsem jela ráda. Plán byl vlastně takový - trochu se projít, nasbírat borůvky na koláč a podívat se po nějakých těch hřibech.


Mamka chtěla zcela naivně vzít Leona, což jsem jí rychle vymluvila. Jeho maximum je půlhodinová procházka, kdy v druhé polovině už ho táhnu za sebou. Ovšem Brenta, to je jiná. Sice už je jí deset let, ale energie má víc, než kdy Leon měl (nebo bude mít). Na začátku výletu táhla jako celé psí spřežení, cukala vodítkem, až mi málem zdeformovala všechny prsty, čůrala každých dvacet kroků a stihla se několikrát vyválet v jehličí.
Zkrátk byla šťastná jak blecha.

Černý pes a bílý sníh

18. února 2012 v 11:28 | Karol Dee
Tak. A ode dneška dávám podpisy na každou sebehnusnější fotku.
Vím moc dobře, že často podpis fotku zkazí...kašlu na to.

Zjistila jsem, že poslední dobou fotím víc a víc jenom potkana, případně Leona. Takže aby byla nějaká změna, vytáhnu na světlo fotky Brenušky. Na to, že nemá moc ráda déšť ani sníh, se dokáže docela rozveselit (když v tom hrají roli nějaké dobrůtky...)



Vyčesávám... a mám nervy v kýblu

2. dubna 2011 v 17:08 | Karoll
Na to jsem se strašně těšila - pomalu nastává období jarního línání. Otepluje se a nejen psi shazují svou srst (také kočky a dokonce i kozy). Popelnice se nenápadně plní vyčesanou psí srstí, ale problém je v tom, že se neplní samy.

Hádejte, kdo musí vyčesávat všechny tvory? Správně, já. Jako bych měla tolik času. Jen na vyčesávání Leona je potřeba aspoň celý volný den, pokud to chvi udělat naráz. Samozřejmě je třeba ho česat průběžně, tudíž mám asi každý druhý den odpolední program.

Ale Leon není nic oproti Brentě. Docela trpí na plstnatění srsti. Celou zimu jsem ji nevyčesávala, aby měla dost chlupů a nebyla jí venku zima. A podle toho taky vypadá. Když se odkryly svrchní chlupy, zůstala jsem trochu v šoku. Tolik zplstnatělých chuchvalců snad ještě neměla.

A jako na potvoru se mi z hřebenu ulomila rukojeť. Vůbec to bylo příjemné vyčesávání, protože Brenuša kartáčování nesnáší (pořád se snaží utéct) a já se se zlomeným hřebenem akorát rozčilovala. Ale s mamčinou pomocí jsme zvládly asi třetinu psa, (hlava - přední končetiny).

Druhý den jsem se vrhla na břicho, sama. To jsem střídala s vyčesáváním Leona. Ten mě ještě čeká, akorát jsem mu vyčísla pár chuchvalců. A Brenuše jsem krásně rozčesala bříško, i když nevím, kde seberu trpělivost na další, nejhorší část - zadní nohy. Víte, co to jsou "kalhoty"? Dlouhatánské chlupy na zadních nohách, vypadají trochu jako ty sultánské. Vyčesat ty šílené zpečence mě nejspíš bude stát poslední zbytky nervů...

Zraněná..?

23. ledna 2011 v 20:17 | Karoll
Brenušce se stalo něco s ťapkou.

Najednou začala kulhat, ale bylo to téměř neznatelné. Potom jsme zjistili, že asi na něco šlápla, protože jí z polštářku kapala krev. Nebylo to nic vážného, jen menší ranka, která se rychle zahojila. Říkala jsem si, že asi kulhala kvůli tomu.

Jenže dneska si hráli s Leonem. Brenta ho jako vždy držela za krk pod sebou. Najednou začala strašně kňučet a úplně přestala na jednu nohu došlapovat. Nevšimla jsem si a ani nikdo jiný něčeho, co by nasvědčovalo úrazu při boji. 

Uložili jsme ji do verandy. Později jsem s ní šla na procházku. Vím, že má ve zvyku přehánět a simulovat, ale fakt strašně kulhala. Ušli jsme sotva pár metrů, než se vyvenčila a potom zase honem zpátky. Přesto to byla dlouhá cesta, protože Brenta musela každou chvíli odpočívat.

Co nejdřív ji vezmeme k veterináři. Zítra snad budeme vědět, co se to stalo...

Brenta vykastrována

23. května 2010 v 19:22 | Karoll
Tak, v pátek byla Brenuška vykastrována. Spala dlouho, úplně se probrala až dnes. O ránu se vůbec nezajímá, takže jsme jí nenasadili kornout, ale máme ji pořád pod dohledem.

Podle mého názoru je v pohodě. Sice je pořád trochu ospalá a jakoby mdlá, ale jinak se chová normálně. (Chce hladit a "vtírá", hlídá kočku i pozemek...)
Někdo tvrdí, že kastrace je zásah do psychiky psa, jiný říká opak. Tak nevím, ale myslím, že pes nijak nepocítí změnu a že si nebude připadat méněcenná.

Uvidíme.

Kastrace

22. dubna 2010 v 17:47 | Karoll
Mamka se s Brentou bavila, jako by ji už nikdy neměla vidět. Byl to zvláštní okamžik, něco jako loučení se svobodou.

Ráno jsem Brentě popřála štěstí a odešla do školy. Když jsem se odpolodne vrátila, Brenta omámeně ležela. Pohladila jsem ji, podrbala a šla jsem se informovat, co se na veterině dělo.

Čekalo mě překvapení.

Brenuška- co je zač

6. srpna 2009 v 9:44 | Karol
Nejstarší z naší smečky. O koho jde?
 
 

Reklama