Eriu a Evee

Potkaňátka slaví dva roky

27. září 2016 v 13:07 | Karol Dee
Jak tak koukám na titulku svého blogu, vidím všude samé kočky. Jsem teď seriózní kočkomaniak. Tak to dopadá, když nechám psa u našich. Nicméně i tak by bylo vhodné občas změnit téma, proto vám dnes povím, jak se mají potkani. Vlastně na tom není moc co vykládat, mají se dobře. Trošku ohrané, já vím, ale výstižné, opravdu se mají dobře. Bydlí stále v téže velké kleci, dělají bordel, cpou se a hodně spí. Jak jinak to popsat, než že se mají dobře? No, najdou se chvilky, které trochu čeří všechnu tu pohodu, obvykle to souvisí se zdravotním stavem. Ještě než jsme se přestěhovali, objevily se Třísce na zádech nehezké boláky. Po pár experimentech s veterinářem a konzultací s chovatelkou se ukázalo, že to byl jen prachobyčejný svrab, takže se to přeléčilo a od té doby zase pohoda. Až na období minulého týdne, kdy se pro změnu Netřísce udělal nějaký maglajz na oku, výtok či co. Utírala jsem to a nakonec to zmizelo. Teď tedy můžu s klidným svědomím prohlásit, že holčičky před pár dny oslavily dva roky své existence, těší se dobrému zdraví a ještě nějakou dobu se mnou pobudou. (V tomto bodě bych si dovolila poznámečku plnou upřímnosti, totiž že čím kratší ta doba bude, tím dřív si budu moci pořídit psa - dohoda s přítelem - a na tento okamžik se samozřejmě velmi těším.) Dost morbidností, informativní funkce tohoto krátkého článku byla naplněna a nyní se račte kochat fotkami těch dvou smradlavých potvor.

Nádory, noční můra všech potkanomilů

11. září 2015 v 17:58 | Karol Dee
Když jsem přijela po víkendu domů a uviděla Třísku, jak se jí pod packou tvoří ohromná boule, chtělo se mi brečet. Kvůli rakovině mléčné žlázy jsem musela utratit svou předchozí samičku, první potkanku a největší lásku Vivienne. Bylo mi tehdy řečeno, že ač se jedná o nádor nezhoubný a dá se operativně odstranit, s největší pravděpodobností vyroste krátce poté znovu. Vivienne byly tehdy tři roky, což je potkaní strop, a tak jsem ji s nepříliš nadějnou léčbou nechtěla trápit. Nějaký čas žila s nádorem a pak jsem trápení ukončila. A když jsem teď viděla nebohou Třísku a uvědomila si, že je se mnou pouhý rok a že ji nejspíš také brzy ztratím...No, do skoku mi nebylo. Ale téměř vzápětí jsem si slíbila, že pro ni udělám maximum.


Po pokoji mi běhají krysy

17. července 2015 v 17:29 | Karol Dee
Konečně! Tak strašně dlouho jsem se toho snažila docílit. Situace se má tak: krátce poté, co jsem si potkany pořídila, jsem je musela přestěhovat k příteli do bytu - ten už je ale dlouho okupován kočkami. Potkánek je čilé, zvídavé zvířátko, které potřebuje pohyb a zaměstnání hlavy, což se nejlépe řeší tak, že je člověk prostě pustí proběhnout a pak už jen sedí, pozoruje a směje se. Samozřejmě jsem je nemohla pustit kočkám do chřtánu, a tak jsem kočky zavírala do vedlejší místnosti. Přesto se potkani neustále cítí ohrožení a odmítají z klece vylézt. A ač jsem se snažila, stále jsem před sebou měla bázlivé myšky. Což se teď změnilo.

Čuňátka v myším kožíšku

15. února 2015 v 17:35 | Karol Dee
Můžu čistit podestýlku jak často chci a přesto neustále cítím myšinu. Příčinu jsem brzy odhalila vědeckou metodou zvanou očichávání jednotlivých předmětů. Mám doma čuňata, která než aby vylezla z postele, radši si pod sebe čůrají. Ve výsledku je třeba prát hamak aspoň jednou týdně. Nebo najít lepší řešení.

Myšičky byly vyhozeny z domu

19. prosince 2014 v 16:59 | Karol Dee
Když rodiče zjistí, že už jste vlastně docela velcí a že i máte kam jít, přestanou vám tolerovat to, co dříve snesli. Otec mi po několika dnech, kdy potkani byli doma (že tam jsou zjistil v podstatě čirou náhodou, když po sto letech zavítal do mého pokoje), oznámil, že mám týden na to se jich zbavit. Jako důvod uvedl to, že myšinu cítí už o patro níž. Naprosto absurdní, protože ačkoliv trošku cítit byli (tehdy to byla ještě miminka, čůrali, kde neměli), nebylo to znát ani po příchodu do pokoje, natož někdy před zavřenými dveřmi.

Každopádně jsem dostala ultimátum a hádat se naprosto nemělo cenu. Dát je pryč bylo pro mě až to úplně nejkrajnější řešení, snažila jsem se najít způsob, jak jsi je nechat. A přítel nakonec svolil, že můžou bydlet u něj, ač dosud byl radikálně proti zvěřinci, který já tolik zbožňuju. Odpřísáhla jsem splnit všechny jeho podmínky a spadl mi obrovský kámen ze srdce.

Životní událost: Mám nového mazlíčka (potkan)

22. října 2014 v 19:55 | Karol Dee
Na facebooku už jsem to nadšeně oznámila a nyní je načase podělit se s vámi, mými oblíbenými čtenáři, které ovšem navíc zahrnu spoustou zajímavých faktů o mých nových potvůrkách jménem Evee a Eriu. Už mi bylo citlivě naznačeno, že informací o něčem tak podředném jako jsou potkani podávám přespříliš a že by bylo vhodné občas zmlknout (netuším, kde se v lidech takové myšlenky vzaly..)

Potkaní nadělení se brzy objeví na scéně

4. října 2014 v 13:17 | Karol Dee
Kostky byly vrženy a já zase jednou upisuji svou duši ďáblu. A ne jednomu, ale rovnou dvěma. 16. září přišli na svět tito drobečkové z chovné stanice potkanů Bebecha. Dlouho jsem hledala a vybírala, odkud si mláďátka pořídím, i když si ve skutečnosti nemyslím, že by to hrálo zase tak velkou roli. Má vize bílého flekatého potkánka se rozplynula, když jsem zjistila, že není vůbec snadné sehnat mláďata s nějakou kresbou a ještě aby měla průkaz původu. Nakonec jsem na barvu rezignovala a spokojila se s tím, že bude mít každý jinou barvu a k tomu dumbo ouška.

 
 

Reklama