fotky

Foto v trávě

4. června 2011 v 17:20 | Karoll
Všimli jste si, jak je teď populární focení sedmikrásek?
Ani se nedivím, když v té trávě nic moc jiného neroste...








To je asi poslední pampeliška na naší zahradě.

Mazlení s Belou

3. června 2011 v 15:32 | Karoll
Belinda je zlatíčko. Vůbec se nebojí, ráda se nechá drbat a hladit.. jen kdyby tak neječela, když jde třeba někdo kolem.

No, tohle je další z mých oblíbených fotočlánků. Když jsem tak seděla vedle Bely, fotila jsem ji ze všech stran a směrů. Tentokrát jsem experimentovala s makrem.

Ranní ptáče dál doskáče

27. května 2011 v 18:10 | Karoll
Bydlíme na vesnici. To možná víte.
Po ránu je příroda nádherná. Sluníčko všechno okolo pomalu rozsvicuje hřejivými paprsky, rosa se třpytí... Čím dříve vylezete, tím je zážitek silnější. Často, když jdeme do školy, vidíme na louce srnky, bažanty a koroptve, občas se v trávě mihne zajíc...kouzelné.

A co teprve když jdeme na sedm, tedy o hodinu dřív... Vycházíme z domu krátce po šesté a pohled na probouzející se přírodu (nebo usínající, jak se to vezme) mnohdy bere dech. Nám už tak ani ne, na takové jevy si časem zvyknete.

Tato nádherně zbarvená srnka se pásla sotva čtyři metry od nás. Myslela, že ji nevidíme.


Kvete a odkvétá

24. května 2011 v 19:33 | Karoll
Krásným květnovým kvítkům končí kralování křovinám (spíš stromům, ale neva).
Tak tak mě napadlo pár těch zbytků nafotit.

Slůňátko mělo vykulené oči

8. května 2011 v 19:46 | Karoll
O víkendu jsme se opět vypravili do ZOO Ostrava. Jak se zdá, chodíme tam každé roční období (akorát pokaždé s jinou částí mé rodiny). Tentokrát jsem se těšila hlavně na slony, protože jsem celou dobu sledovala průběh chovu (měla jsem to v jednom referátu a už jsem zbystřila) až do úmrtí prvorozeného samečka. Je to velká škoda, ale o to víc mě zajímala holčička.

Jako tradičně patří první fotka plameňákům,, kteří vévodí vstupu do ZOO. A pak už to jelo...



Lov na -neexistující- ondatru

6. dubna 2011 v 18:50 | Karoll
Než jsme se nastěhovali do našeho domu, bylo na naší zahradě spousta ondater. Přes zahradu nám totiž teče potok. Když jsme se nastěhovali, bylo mi asi sedm. O ondatrách jsem věděla, ale nikdy mě nenapadlo chodit je pozorovat. Teď mě to mrzí, vzpomínám si, jak jsem jednou náhodou viděla celou rodinku s mláďaty... když si člověk počíhal, mohl je vidět (a určitě i fotit!). Jenže sedmiletému dítěti se čekat nechtělo.

Po přistěhování postupně ondaty mizely. Ne jen kvůli nám, lidem, ale hlavně kvůli Brentě. Ona je totiž docela vášnivý lovec, jednou dokonce jednu opravdu ulovila. Jinak to ale mělo za následek postupné odstěhování těch rozrývačů břehů někam dál po proudu.

Brenuša si je ale pamatuje moc dobře. Stačí, když v potoku něco žbluňkne a hned je tam (procvičuje si to, když v létě chytá žáby, které jí vždycky těsně před nosem skočí do vody). A Leon to od ní odkoukal. Včera neustále čenichali kolem břehu a Leon se dokonce namočil, i když je neplavec.
Možná se tam zatoulala nějaká myš, či co, každopádně lovili a neulovili :)

Leon pod deštníkem

3. dubna 2011 v 12:42 | Karoll
Nemám moc ráda aprílové počasí. A kdo taky ano? Letos jsme se tomu zatím vyhnuli, takové střídavé to bylo snad jen jeden den. Napadlo mě něco takového znázornit fotkou. Ne že bych mělo zrovna originální nápad... no, takž jsem udělala pár fotek s Leonkem a pak si pohrála s barvami, což byla práce na půl minuty. Podle toho to ovšem vypadá...


Pár jarních fotek

25. března 2011 v 18:01 | Karoll
Velice originální nadpis, fakt.
Nicméně přesně vystihuje obsah článku.

Dokonce už i na naší kozami "kontrolované" zahrádce se objevují výhonky jara. Jsou to sněženky. Jinak ještě krokusy, které jsem ovšem nenašla. A tulipány, jenže zrovna ty kozy úplně zbožňují. Kromě sněženek už přežívají pouze narcisy:

Jsou klidní a fotogeničtí

20. března 2011 v 18:22 | Karoll
Mluvím o křečcích, samozřejmě.

Od doby, kdy jsem si je pořídila, se neuvěřitelně zklidnili. Samozřejmě, pokud je něco (například já) vyruší, začnou vyděšeně běhat. Ale po chvíli se uklidní a jsou spíš ostražití.

Podobně se bojí i foťáku. Jenže teď už se před ním nesnaží utéct, stačí jim se schovat. Ale posléze vylezou a statečně foťáku čelí, což mi vyhovuje mnohem víc.

Jarní panorámata, co vypadají jako podzimní

7. března 2011 v 19:47 | Karoll
Nějak se mi v ovčí ohradě zalíbilo.
Je to totiž ideální místo na trénování poslušnosti, dostatek rušivých podnětů a přitom se pes snadno soustředí. Dle libosti jde taky zvedat náročnost, například vzdálenost od psa, než ho přivolám... a tak dále.
Krom toho je to nádherné místo, které si zaslouží trochu pozornosti...

 
 

Reklama