Křečci

Éra křečků skončila

13. dubna 2013 v 11:47 | Karol Dee
Rozhodnutí pořídit si dva roboráčky bylo zcela impulzivní. Chtěla jsem prostě a jednoduše další zvířátko. Abych řekla pravdu, tohle nutkání mám pořád, tím spíš, že jsem většinu svých zvířat musela opustit a zbyla mi jen Vivienne. Nicméně teď už nad touhle touhou převažuje racionalita - další zvíře je další závazek a momentálně by z toho byly akorát problémy.

Měla jsem ty dva blázínky ráda, i když se nechtěli mazlit a lidí se spíš báli. Stačilo mi je jen pozorovat, i když i to člověka časem omrzí. Nemyslím si, že měli špatný život, hlavně měli jeden druhého a i když se občas nepohodli, vycházeli spolu dobře. Popravdě doteď nevím, jestli to byli dva kluci nebo dvě holky, ale jména měli klučičí - Tornádo a Barnabášek.


Dokázala jsem je od sebe rozeznat, i když to nebylo zrovna snadné. Barnabášek mi vždycky připadal tak nějak roztomilejší, spolehlivě jsem je ale rozeznala jen podle chování - Tornádo byl méně bázlivý. Jako první zemřel Barney. Ke konci života už byli oba staří, srst jim pelichala a celkově vypadali dost bídně. Přesto pořád běhali stejně rychle. Barnabáška jsme našli pod kolečkem na běhání. Vždycky se pod něj zahrabal, lehl si na záda a tlapkami kolo roztáčel. Pravděpodobně už to srdíčko neuneslo.

O několik týdnů později umřel i Tornádo. Už ani moc nepobýval v domečku, což mi připadalo zvláštní. Jednoho dne jeho tělíčko ochablo. A tak skončila éra křečků.

Superrychlí šílenci...

20. února 2012 v 19:03 | Karol Dee
...nicméně naprosto a absolutně roztomilí!

Už dávno jsem opustila od svého bláhové záměru ochočit své roboráčky, Tornáda a Barnabáška. Místo toho jsem se naučila rychle a účelně chňapnout rukou, když se dají na útěk. Vše musí proběhnout do vteřiny, jinak si zadělávám na pár minut námahy při pokusech o polapení těch malých ničemů.

Tak trochu tlouštík

7. ledna 2012 v 14:45 | Karol Dee
Dneska jsem se zděsila, když Tornádo vylezl ze svého domečku. Je z něj teď pěkná koule.
Před Vánoci se mi porouchalo kolečko, asi měsíc žádné neměli a oba, Tornádo i Barnabášek, se trochu zakulatili. Barney ani ne - na první pohled není nic vidět, i když asi trochu přibral. Ale Tornádo...dneska měl totiž úplně napráskané torby, nacpal si tam tolik semínek, že vypadal nejmíň dvakrát širší. Ještě že už mají nové kolečko, oba vesele běhají. No, hoši, ode dneška žádné piškoty.


Houpající se domeček

11. července 2011 v 18:10 | Karol Dee
Nejprve bych chtěla říct, že nápad na domeček je z křeččího klubu.

V posledním měsíci Tornádo s Barneym objevili kouzlo požírání vlastního obydlí a ohlodali svůj domeček až "na kost", takže byla vidět konstrukce. Musím jim koupit nový, nejspíš to bude ten samý, docela jim vyhovoval.

Nicméně přece musejí někde bydlet a aby nemuseli být na zemi, vyrobila jsem tento jednoduchý závěsný domeček. Je z krabičky od pomerančového čaje, jen jsem udělala otvory po stranách. Příjemně se s ním pracovalo, taková rychlovýroba...a navíc to vevnitř příjemně voní po pomerančích, ale jen náznak...

Ti dva šílenci se ho hned vrhli zkoumat.
Zábava č.1: Okusovat provázky, na kterých domeček drží
Zábava č. 2: Okusovat domeček
Zábava č. 3: Snažit se ho podhrabat
Zábava č. 4: Vlézt dovnitř


První se dovnitř odvážil Barnabášek a hned si to tam zamiloval. Za chvíli už v něm spinkali oba dva. nicméně když jsem asi za hodinu přišla, domek už byl kompletně odpoutaný a ležel na zemi, zatímco nosné provázky bezmocně visely ve vzduchu.
Takže houpací domeček se přestal houpat rychle.

Lenoši jedni! Běhat budete!

5. května 2011 v 20:07 | Karoll
Od té doby, co jsem si pořídila Vivienne, mám pocit, že semým křečíkům dost nevěnuji. Když to vezmu z racionálního hlediska, dopřávám jim stále stejnou pozornost (nehledě na to, že oni často nestojí). Doufám, že je to přece jen pocit.

Dlouho jsem nic nenapsala. Náměty na články jsem měla a čas bych si snadnašla taky. Jenomže jsem měla plnou hlavu nového potkánka a nedokázala jsem nic napsat o nikom jiném. Už se to srovnalo.

Nadpisem článku jsem chtěla sdělit, že křečci ztloustli. Nevím, možná se mi to zdá, ale přesto jsem si uvědomila, že potřebují aktivitu. Tajně jsem doufala, že si vystačí s hrabáním, pobíháním a prolézáním, ale nevystačili. Takže máme kolečko.



Nejdřív ho jen nedůvěřivě zkoumali, ale postupně na něm začali i trochu běhat. Vždycky pár kroků a pak odběhli. To bude dobré, říkala jsem si, princip pochopili. Kolečka jsem si pak pár dní nevšímala a až teď jsem zpozorovala, že je úplně zahrabané akřečci ho využívají spíše jako průchod.



Už se zabydleli

24. dubna 2011 v 12:38 | Karoll
V nedávném článku jsem se zmiňovala o tom, jak jsou křečíci z nového domečku trochu vyplašení. Dokonce jsem ty jejich "vyjukané" obličejíky fotila. Teď už vám ty snímky můžu ukázat, když jsem je dostala do PC.

Vyplašený Barnabášek...

Žebřík a legrační krmení

4. března 2011 v 19:33 | Karoll
Půjčila jsem si od ségry žebřík a na týden jsem ho dala svým chlupáčům do klece.
Nejdřív nic - křečci žebřík očichali a šli si po svých. Ale dala jsem jim nahoru, až na úpný vrcholek příček kus zelí. Dobře jsem ho tam upevnila, abych si byla jistá - a během noci zmizel.
Takhle jsem to zkusila několikrát, ale přitom jsem nikdy neviděla, že by na něm šplhali.

Ať vidí, jak to vypadá za sklem..

1. března 2011 v 16:12 | Karoll
Dneska se křečci chovali nějak divně.
Ani moc nepobíhali, což je jistě podezřelé. Kromě toho se každou chvíli zastavili a čenichali do vzduchu, zvlášť Tornádo. Řekla jsem si, že nejspíš něco cítí. Jenže zároveň mě napadla taková hlodavá myšlenka- jestli náhodou nemají málo kyslíku.

Venku je dneska dobře, svítí sluníčko a není moc velká zima. Křečky jsem proto vystrčila ven (mám pod oknem střechu přístřešku). Terárium jsem jim otevřela, mám vyzkoušené, že nemůžou vylézt.

Byli z nového prostředí poněkud vyplašení, takže opět začali uspokojivě kmitat. Nechala jsem je za oknem, ať se nadýchají čerstvého vzduchu. Ještě jsem se je pokusila vyfotit, ale byly to na mě moc náročné podmínky - držet terárium, aby nespadlo a zároveň se snažit vyofotit snímek, na kterém bude část pozadí a ještě k tomu aspoň jeden křeček...

Vycházejí spolu až moc dobře

20. února 2011 v 12:05 | Karoll
Někteří z vás měli obavy, aby spolu křečci dobře vycházeli. Ve zverimexu mě prodavač přesvědčil, že křečíci Roborovského jsou mimořádně snášenliví. Proto jsem si odchytila dva naprosto náhodně vybrané. Nebo "vybrané" není to správné slovo, o vybírání nemůže být řeč. Všechny ty potvůrky zdrhaly strašně rychle a já je jen chytala.

Už je mám skoro měsíc a za tu dobu jsem zjistila, že na hlodavce hlodají hrozně málo. Dala jsem jim do terárka roličku toaletního papíru a zatím ohryzali jen okraje, jinak to funguje jako domeček. To ségřini křečci hlodají jako šílení, jedna rolička je během dne naprosto zlikvidována.

Další věc, kterou jsem zjistila, je, že se k sobě mimořádně rádi tulí. Až podezřele, řekla bych. Vždycky spí vedle sebe nebo na sobě. V ruličce jsou velmi často nacpaní oba. Vážně divné. Jen doufám, že mě nebude brzy čekat překvapení v podobě malých Tornádek.

B.C.I. aneb ideální jméno pro křečka

2. února 2011 v 19:26 | Karoll
Konečně už zvládám ty dvě potvůrky od sebe rozeznat.

Tornádo je navzdory svému jménu klidnější, pomalejší a také lidumilnější. Myslím, že bude snazší jej ochočit, už teď se nechá - ačkoliv nerad - pohladit.

Barnabášek je o něco menší a také má roztomilejší kukuč. Přechod barev na hřbetě je u něj plynulejší a celkově má srst světlejší odstín, což je ale na první pohled neviditelné. Dalším identifikačním znakem je jeho bázlivost, stačí se nad terárium třeba jen naklonit a on už peláší pryč.
Když jsem Barneymu vybírala jméno, rozhodovala jsem se mezi Barnabáškem a Cipískem. Třebaže jsem si vybrala první možnost, občas na něj nechtěně zavolám Cipísku. Proto jsem se rozhodla, že jej opět přejmenuji - nebo spíš přijmenuji. Bude mít obě jména. A protože Barnabášek Cipísek zní dost divně, ještěk tomu přidám číslo, jaká měli králové. Od nynejška je to tedy Barnabášek Cipísek I. No není to roztomilé? :D
 
 

Reklama