Novinky

Má první (a možná poslední) dočasná péče

17. března 2017 v 16:13 | Karol Dee
...aneb z nouze ctnost. I když už nějakou dobu s rodiči nebydlím, přece jen jsem se ocitla ve víru rodinné krize. Vyskytla se potřeba najít domov psovi, kříženci jezevčíka, který měl tu smůlu, že jeho páníček na něj neměl dostatek času a ještě k tomu u něj vypěstoval separační úzkost. Tak a teď pro případ, že nejste v obraze: dočasná péče znamená přesně to, co si myslíte - postarám se o zvíře, které není moje do doby, než najde stálý domov. A separační úzkost si představte asi tak, jako že jen co se za vámi zaklapnou dveře a vy odcházíte z domu, začne pes hystericky štěkat až do chvíle, kdy se zase nevrátíte.

Recenze pořadu Kočka není pes

14. ledna 2017 v 20:13 | Karol Dee
Česká televize se pustila na málo prozkoumanou půdu, a to svým novým pořadem o převýchově domácích mazlíčků Kočka není pes. Každý díl seriálu má dvě části, jedna se věnuje problémovému psisku a druhá zlobivé kočce. Jediný podobný pokus, který se mi vybavuje, byl seriál o převýchově psů s doktorkou Žerťovou, který ovšem v pejskařské komunitě vyvolal dosti odměřené pocity. Ovšem jestli byla paní Žerťová někomu trnem v oku, tak kontroverzní Rudolf Desenský je spíš sekyrou v noze. V české kynologii osoba zbožňovaná i nenáviděná (to asi častěji) ovšem není jediný účinkující (krom mazlíčků a jejich majitelů). Druhou polovinu pořadu má pod taktovkou mladinká Klára Vodičková, o které tu už najdete zmínku, protože jsem měla možnost poslechnout si její přednášku a také se s ní osobně pobavit.

Na začátek pořadu bych nejradši dávala důrazné upozornění "tohle doma nezkoušejte". A je to škoda, protože by tam bylo jen kvůli té psí části, poněvaž pod Klářin přístup ke kočkám bych se s chutí podepsala. Celkově se nový pořad dá přirovnat ke kombinaci dvou oblíbených zahraničních: My cat from hell (výborné!) a Cezar Millan (hrůza). Přesně to odpovídá radám pana Desenského (hrůza) a přístupu Kláry (výborné!). Takže pokud se díváte, kočičí část nasávejte plnými doušky a u té psí zavřete oči a zacpěte si uši. Že to jsou přehnaná tvrzení? Nejsou a důvody vám hned a s chutí vyjmenuju.

Nechat v klidu odejít

20. října 2015 v 21:44 | Karol Dee
Ve čtvrtek 8.9.2015 mě definitivně opustilo mé dětství. Leon zemřel v čerstvých šesti letech, nechali jsme ho uspat kvůli rakovině v koleni. Brenta ve svých nedožitých čtrnácti už trpěla po fyzické i psychické stránce a nikdo nechtěl, ať dožívá v bolestech. Rychlým sledem objevení rakoviny a následného prudkého zhoršování se stalo, že k nám přijel veterinář a všechno bez dalších nepříjemností ukončil.


Útulky jsou plné, tak přivážu psa k popelnici

30. července 2015 v 16:29 | Karol Dee
Tohle zubožené a zablešené stvoření jsme našli přivázané u naší popelnice. Lidi jsou tak bezcitní, říkali jsme si. Ovšem kdyby to bylo tak, nejpíš skončilo štěňátko někde utopené. Tenhle pejsek patřil někomu, kdo na jeho péči neměl prostředky - s největší pravděpodobností se ho ujal nějaký bezdomovec. A jelikož v útulku vám řeknou, že pejska přijmout jen tak nemůžou, rozhodl se, že ho uváže někde, kde se nad ním někdo slituje a osvojí si ho. Plán zafungoval velmi dobře - a není se co divit, jen se podívejte na ta jeho kukadla.


Farma bez psa přece není farma

4. července 2015 v 11:57 | Karol Dee
Letos jsem si měsíc před koncem školního roku podala žádost o uvolnění, sbalila si kufr a odjela pracovat na německou bio farmu. Napsané to zní jako nesmírně zajímavá činnost, realita byla spíš spoustu času stráveného na poli a pozorohudné, mnohdy pěkně hnusné jídlo. Ale ten zbytek opravdu zajímavý byl.

Založila jsem chovatelskou stanici

16. dubna 2015 v 19:02 | Karol Dee
Založení chovky je v podstatě jen formalita. Vyplníte papír, počkáte na schválení, zaplatíte poplatek a gratuluji - vlastníte chovatelskou stanici. Ona "stanice" vlastně nemusí ani existovat, nemusí mít ve vlastnictví psa, nemusí být vůbec ničím - pouze chráněným názvem, originálním a jedinečným, který nikdo nemůže obšlehnout. A právě vybírání názvu je nejobtížnější částí celého toho zakládání.

Blog slaví (malé) kulatiny

6. srpna 2014 v 17:19 | Karol Dee
Již neuvěřitelných 5 let funguje blog karol-dee. Za tu dobu jím "prošlo" velké množství zvířat, ještě větší množství fotek a těžko určitelný počet návštěvníků. Toplistové počítadlo ukazuje kolem 55 000 návštěv, což se k těm pětkám krásně hodí. S hrdostí můžu říct, že se za svou existenci blog ani trochu neodchýlil od původního záměru mapovat a dokumentovat všechna zvířata, která chovám, a podílet se s návštěvníky o všechny zážitky a fotky. Věřím, že si tento blog našel své čtenáře a že oslovil lidi, kterým nejsou zvířata lhostejná. A doufám, že to tak bude i nadále.

Momentálně zde můžete nalézt víc jak 620 článků. Podívejte se na nejlepší z nich.

- začněte třeba předchozím článkem, ve kterém se píše, že psi bez PP jsou zlo.
- nahlédněte do světa hmyzu v seriálu Život strašilky
- všimli jste si, jak psi odklání hlavu, když je fotíte? Proč se psi neradi fotí?
- chcete se zeptat na něco kolem potkanů? Možná už jsem odpověděla.
- nevíte si rady s línajícím psem? Přečtěte si 10 tipů na vyčesávání.
- jak probíhá výstava psů jsem zjistila za vás.
- tématiku bojových plemen jsem nakousla v článku o pitbulovi.
- pes do postele nepatří, myslím si já a mnozí z vás nesouhlasí.
- můžete si také přečíst, že adoptování kočky z útulku může být docela dobrodružství
- seznamte se s Aronem, jedním z nejzajímavějších psů, jaké jsem kdy potkala
- a nakonec se podívejte na fotky potkanky Vivienne, která mě letos opustila.


Pět let je na blogovou stránku poměrně hodně. Za tu dobu se stalo hodně věcí, které ovlivnily to, jak dnes vypadá. Postupně se přizpůsoboval mně i vám tak, aby všechny strany byly spokojené. A není nic lepšího než slyšet pozitivní, ale i tu negativní odezvu od vás, čtenářů. Takže pokud se chcete vyjádřit k něčemu, co by se tady mohlo změnit, ráda si váš názor vyslechnu.

Tak, můj milý, bylo to příjemných pět let. Pomohl jsi mi naučit se vyjadřovat. Zjistila jsem díky tobě něco víc nejen o zvířatech, ale i o lidech. O tom, jaké různé názory může člověk mít na kontroverznější témata, o tom, jak někdy dovedou být lidé zlí, i když jde o pouhou diskuzi v komentářích. Založila jsem si tě a ani jsem netušila, co mě čeká. Jakou vášní se blogování stane. Že mě přivedeš k dalšímu koníčku, fotografování. Že díky tobě poznám nové lidi. A taky jsem zjistila, že psát články o zvířatech mě neskutečně baví. Baví mě čím dál víc. A díky tobě jsem se utvrdila v tom, co vím už dávno - že zvířata jsou to, čím se chci vždy zabývat. Můj osud, má kariéra, moje cesta. Můj život.

Takže - děkuju.

Podlehla jsem potkaním čumáčkům

17. července 2014 v 17:59 | Karol Dee
Čas od času mě popadne úplná mánie, kdy si toužím pořídit nového mazlíčka. Přesně to se stalo, když jsem šla naslepo do zverimexu a do oka mi padla Vivienne. Příliš jsem nepřemýšlela, nebylo o čem. Její kouzelný čumáček všechno rozhodl. Doma to bylo chvíli divoké, ale nakonec ji na ulici nikdo nevyhodil. Tak začal náš společný život, který ovšem zase skončil. Už půl roku je v mém pokoji prázdno, nikdo neběhá po pokoji a nehryže mě do nohou, abych si ho všímala, nikdo neruší noční klid hryzáním mříží. Říká se, že kdo si pořídí potkana, nikdy nezůstane u jednoho. Asi to bude pravda, protože mánie je tu zase.

Vyšplhali jsme se na nejpekelnější horu našeho kraje

23. června 2014 v 18:29 | Karol Dee
Možná mi úsudek zatemnil fakt, že jsem při tom "výšlapu" (místy se to blížilo horolezectví) málem umřela vyčerpáním, pravdou je, že nejsem žádný velký horal. S mou fyzičkou je to poslední dobou bída. A zase tolik vrcholů jsem v Beskydech nezdolala. Ale stejně si troufám říct, že Smrk je ta nejhorší hora, jakou v kraji máme.

Pes se nám nějak rozněžňuje

18. června 2014 v 17:59 | Karol Dee
Čas prázdnin se kvapem blíží a jak ostatní ožívají vidinou krásně volných dnů, na mě spíš dopadá beznaděj z toho, že nemám co pořádného na práci. Slíbila jsem si, že si užiju po dvou letech velké prázdniny bez brigády. Začínám se ale trochu děsit, že nebudu mít co dělat. Ovšem pořád je tu dvoutýdenní dovolená s rodiči - nejspíš také poslední, nehodlám jim viset na krku příliš dlouho. No a nakonec jsem se přihlásila na dětský tábor se psem. Asi si tam budu v sedmnácti připadat trochu nepatřičně, ale hodlám si to užít.

A tak jako na mě padá melancholická nálada z toho, že těmito dvěma měsíci nejspíš mé dětství definitivně skončí, padá na Elfie jistá rozněžnělost. Náš obvykle středně odtažitý pes teď u člověka vydrží stát klidně několik hodin a nechá se hladit a drbkat. Blíží se čas hárání, takže to přisuzujeme hormonům. A projevila se také další razantní změna v chování - náhle začala utíkat. Zuby rozkousává a rozplétá plot a pak se prochází v okolí domu. Hádáme, že chodí za sousedy, kteří mají vždy připravenou nějakou mňamku. Plot už zabezpečujeme.

 
 

Reklama