Novinky

Mrtvé rybičky neplavou břichem vzhůru

28. února 2014 v 17:29 | Karol Dee
Tohle je můj jediný užitečný akvaristický poznatek. Jo a taky fakt, že rybičky hodně kadí.


Ano, pořídili jsme si akvárium. Vlastně jsme ho spíše zprovoznili. Dříve jsme ho mívali v dětském pokoji, ale rybičky v něm žijící nebyly příliš odolné a ač jsme zkoušeli několik generací, vždycky časem pošly. Několik let proto akvárium leželo ladem. Ovšem při stěhování do nového bytu mi přišlo jako hezký dárek pro přítele a rybičky tak byly naším prvním společným zvířátkem (následovaly dvě kočky a v budoucnu to vidím minimálně na psa).

Chmurné Vánoce

7. ledna 2014 v 17:59 | Karol Dee


Ne všichni jsou během vánočních svátků šťastní, ne všude zavládne klid a pohoda. Naopak, jsou místa, kde panuje stres, shon a chaos. Jedním z těch míst je dům mé matky, či přesněji zahrada. S otčímem se věnují chovu ryb, ostatně proto mají dva psy, aby hlídali velký pozemek s rybníky. Jistě si dovedete představit, že Vánoce jsou vrcholem celého roku, prodej kaprů musí dosahovat maxima. Motá se zde spousta lidí, někteří prodávají, další zpracovávají a každý něco dělá. Je do toho zapojena celá rodina - kromě mě - a také spousta cizích lidí, včetně zákazníků.

Všechno bylo fajn

12. ledna 2013 v 11:25 | Karol Dee
Novoročních a rekapitulačních článků už jste asi přežraní. Navíc jdu s křížkem po funuse. Jen jsem se chtěla ozvat, že ještě pořád žiju. A že minulý rok byl skvělý, tak skvělý, jak jen mohl být. Proto mě trochu deptalo, že všichni si přáli, aby byl nový rok lepší než ten předchozí. Jenže já se obávám, že bude spíš horší.



Změna je život

14. listopadu 2012 v 10:36 | Karol Dee
Stěhuju se.
Od jednoho rodiče k druhému a mám pro to své důvody. Některá zvířat si beru s sebou - šneka, křečky, Vivienne...ale psa si s sebou do kufru sbalit nemůžu, zvlášť, když váží přes sedmdesát kilo. Bude se mi po něm stýskat. Už mě nebude ráno vítat, když vyjdu ze dveří, a nebude mě ani čekat u branky, když se vracím. Je to na nic. Samozřejmě ho občas vídat budu, ale...jen občas. Už to nebude ono.
Přemýšlím, co teď bude s blogem. Nechci ho rušit, opravdu nechci, ale netuším, zda budu schopná se mu dále věnovat. Doufám, že ano, ale můj život se pomalu ale jistě mění a nevím, jestli v tom novém bude mít blog místo. A pokud ano, změní se taky.

Každopádně teď budu chvíli čekat a přemýšlet.
Ještě chci poděkovat všem mým pravidelným i náhodným čtenářům. A teď budu jen tiše doufat.

Víkend u koní

8. srpna 2012 v 16:09 | Karol Dee
Prázdniny jsou v plném proudu a já se podle toho chtěla konečně taky zachovat.
Strašně jsem se těšila na víkend. Spousta vrstevníků ani neví, který den v týdnu je, ale to u mě nehrozí, neboť jsem si sehnala brigádu. Děti, važte si prázdnin, dokud je máte :D

Minulý víkend jsem jela s kámoškou na farmu. Jo, fakt farma. Mají ji naši známí, nebyla jsem tam už dobře sedm nebo osm let...Odjakživa měli spoustu zvířat (ano, jsem prostě už od děctví zvířaty doslova zahrnuta), s léty jich ještě přibylo. Hlavně těch hospodářských, ale teď nedávno si koupili jezdeckého koně.

Blog slaví

6. srpna 2012 v 17:09 | Karol Dee
První článek na tomto blogu vyšel 6. srpna 2009 v 9:44

Je až neuvěřitelné, že to byla chvíle, kdy jsem s blogováním začala a od té doby nezměnila blog. Měnila jsem jen přezdívky - nejdřív prostě Karol. Časem jsem zjistila, že někdo takový už v blogovém světě je. Tak jsem to změnila na Karoll. To bylo období, kdy mě strašně štval název blogu - karol-dee.blog.cz, protože to Dee mi začalo připadat trapné a dětinské. U vymýšlení názvu jsem si pomohla přezdívkou jedné holky z románu od Lanczové, které jsem v té době žrala. Ech. Jenže časem jsem zjistila, že to vlastně vůbec není tak špatné a mé dvanáctileté já to vymyslelo dobře, protože ačkoliv se mým báječným kamarádkám přišlo strašně vtipné - a srandu si ze mně dělají pořád - napodruhé se mi to zalíbilo ještě víc. Teď jsem Karol Dee.

Tohle je první narozeninový článek, na který jsem si vzpomněla. Jinak jsem je vždycky prošvihla. A co teda dám blogu jeho třetím narozeninám? Nic. Možná si budu přát, aby vydržel co nejdýl. Protože - všimli jste si, že zvířecích blogů (myslím těch inteligentních) je tak děsně málo? Drtivou většinu píšou holky do 13 let, většinou spíš mladší, a podle toho to mnohdy vypadá. Ne že by ty blogy byly tak špatné, spíš je brzy přestanou bavit. Jsem pyšná na to, že patřím mezi ty výjimky.

A aby to nebylo tak suché, přidám fotku, které, jak se mi zdá, se staly hybnou silou blogu. Tak totiž obvykle vzniká můj článek - nejdřív nafotím fotky a pak k nim něco dopíšu. To je důvod, proč téměř každý článek obsahuje fotku (možná kromě těch nejstarších, u jejichž čtení mám chuť zalézt někam do kouta a bít hlavou do podlahy). Někdy mě ty fotky přivedou na zajímavé myšlenky. Někdy mají svůj příběh. A někdy se hodí prostě se pokochat :)
Tady je ta narozeninová.




Málem bych zapomněla na tu nezbytnou větičku, která doloží, jak má pro mě blog velký význam a bez které by se sentimentální duše neobešly: Ušli jsme spolu dlouhou cestu...

Úplně zbytečně jsem koupala psy

26. července 2012 v 15:10 | Karol Dee
Nevím, jak u vás, ale tady lije jako z konve a hřmí tak, až mi zaléhá v uších.
Právě na půl sekundy všechno zhaslo a zase se rozsvítilo. Počítač zabzučel a pak napsal, že síťový kabel byl odpojen. Maminka mě zabije. (,,Hlavně vypněte počítač!"). Ten bzukot se mi fakt nelíbil. Jem zvědavá, jestli ten článek vůbec dopíšu...

Nejlepší na tom je, že jsem včera koupala psy. Pár okamžiků měli krásnou voňavou srst..Leon teď štěká na bouřku, blbeček, v tom největším dešti, a Brenta se klepe strachy někde v bytě (hádám, že ve vedlejším pokoji pod stolem). Asi už je tam nějakou chvíli, nejspíš bouřku vycítila, protože jsem neslyšela cvakání drápků o podlahu.

To koupání byla zase akce.
Brenuša to nesnáší, Leon taky. Obecně nemají moc rádi vodu....myslím, že Brenta měla škodolibou radost z toho, že se oklepala přímo na nás. Jak jinak vysvětlit, že se hned potom zatvářila takhle?



Chorvatská fauna a flóra

24. července 2012 v 19:45 | Karol Dee
Jsem zpátky, živá a zdravá.
Jeli jsme na to samé místo jako loni (a předloni, rok předtím a tak dále), letos jsem si však víc všímala chorvatské flóry a fauny. Buď je to tím, že jsem starší, nebo možná tím, že už to tam tak dobře znám, že dokážu prostředí vnímat víc do hloubky. Fakt nevím.


První, čeho jsem si všimla, jsou různé podivné kreatury létající vzduchem. Něco mezi vosou a pakomárem, třeba, těch tam byly mraky. Viděla jsem i obřího opancéřovaného brouka, který ovšem létal z květu na květ a přitom hučel jako helikoptéra. Ale byla tam i zvířátka příjemná na pohled - nádherní velcí motýli přiletěli jeden den v hojném počtu na tyhle kytky, spolu s menšími žlutými příbuznými, ale druhý den už po nich nebylo ani vidu.

Je jaro. Všechno klape.

30. března 2012 v 16:53 | Karol Dee
Tak už je to dávno oficiálně potvrzeno - jaro je opravdu tady.
Každou chvíli se děje něco nového, přesto mám dost silný pocit, že blog upadá. Udělala jsem nový design, abych to trochu nakopla. Ani v nejmenším však nehodlám s blogem končit, jen už sem prostě nepíšu každou blbost, která mě napadne. Mimochodem, příští týden na Velikonoce jedu do Londýna, tak snad sem pak hodím nějaké fotky :)

Fotím čím dál víc, jenže čím dál míň jsou mým modelem zvířata. Spíš lidi. Ne že bych to nějak zvlášť plánovala, ale ono se to tak nějak vyvrbilo samo. Samozřejmě jsem si s sebou brala foťák na různé akce...tak se to nějak rozjelo a teď se objevuje čím dál víc lidí, kteří se nechají vyfotit. Je pravda, že je k tomu občas dost pobízím :D

Abych se vrátila k tomu jaru...začíná být lepší světlo. Už teď se nemůžu dočkat léta. Ale zatím postupně vylézají na svět různé potvůrky, jako třeba tenhle pavouček. Nemáte rádi pavouky? Mně nevadí.

Můj nový mazlík

30. prosince 2011 v 13:02 | Karol Dee
Jsem tááák šťastná.
Zdárně jsem se dočkala. Dostala jsem ho na Vánoce, jak jinak. Zatím se jen seznamujeme, ani pořádně nevím, jak s ním jednat, i když samozřejmě hledám všechny informace a studuju, jak to jen jde. Jmenuje se Canon EOS 600D, zkráceně Konečněpořádnýfoťák.


Už mám pár zkušebních fotek, ale žádná sláva to není, až s ním budu umět, vykřešu z něj mnohem víc. Pevně v to věřím :) Taky jsem k němu dostala poukaz na fotografický kurz, snad se tam s ním naučím správně zacházet a dělat aspoň trochu kvalitní fotky.


Na obrázcích kocourek Jimmy, který se stal mým prvním zvířecím modelem, a samozřejmě Vivienne, kterou zajímá všechno nové, takže si musela jít foťák ihned prohlédnout. Jinak mám takovou naději, nechci to zakřiknout, že bych snad mohla tento blog trochu vzkříst přílivem nových fotek. Co myslíte? Stejně je nemám kam jinam dávat :D Je to smutné, ale má zvířata nezajímají nikoho tolik, jako vás, návštěvníky :)
 
 

Reklama