Novinky

Vyhodnocení 1. kola a zadání druhého úkolu

1. dubna 2011 v 17:59 | Karoll
Konečně můžu shrnout první kolo soutěže. Soutěžící hezky představovali své zvířecí kamarády. Dole si přečtěte další úkol.

Dvě soutěžící - Eloush Prdloush I. a Reina-sun - se omluvily, že bohužel nemají čas a ze soutěže odstoupily. Naproti tomu se ještě narycho přihlásil Hajdance s morčátkem Jerrym, takže máme nyní 14 soutěžících.
Drtivá většina úkol zaslala, což mě mile potěšilo. Dílka hodnotím sama dle svého subjektivního názoru, pokud budete mít jiný názor než já, klidně se k tomu vyjádřete, ovšem nechci tady trpět nějaké urážky. Děkuji.
Vždy můžete dostat maximálně 20 bodů.

FOTOGRAFIE:
Text není započítán do hodnocení, jde tedy čistě o fotku. Pro větší náhled rozklikněte.

1. LoveShy
Zvíře: jorkšír Enji
love-shy.blog.cz

"Ahoj, já jsem Enji a je mi pět let. Jsem malej, hyperaktivní, uštěkanej, ale všichni si mě hned zamilují."

Zadání 1. kola soutěže

26. března 2011 v 9:00 | Karoll
Přihlásilo se více lidí, než jsem čekala, ale to je jen dobře, alespoň bude větší konkurence. Než začneme soutěžit, odhalím ceny pro nejlepší tři :

1. místo vyhraje:
- reklamu u mě na blogu (1 měsíc)
- překvapení pro páníčka
- něco pro mazlíčka (hračka nebo něco na zub, záleží na druhu zvířete, ceny mám připraveny)
- tištěný diplom

2. místo vyhraje:
- reklamu u mě na blogu (2 týdny)
- samolepky psů (asi 10 x 6 cm)
- tištěný diplom

3. místo vyhraje:
- reklamu u mě na blogu (týden)
- tištěný diplom

Doufám, že jsem vás navnadila. Pojďme si představit 16 soutěžících:

Soutěžíme o nejšikovnějšího páníčka

24. března 2011 v 16:29 | Karoll
Odvážně jsem se rozhodla povýšit klasickou SON_ na nějakou inteligentní soutěž. Nehledejte nic o písničkách nebo úžasných celebritách, tady jste na blogu o zvířatech :)

Podmínky účasti:
- mít (k dispozici) zvíře

Ceny
...si chci nechat jako překvapení, nicméně budou věcné. Můžete vyhrát něco pro sebe nebo mazlíčka. Doufám, že jsem vás trochu navnadila.

O co půjde
Vašim úkolem bude splnit nějaký úkol. Dostanete zadané nějaké téma a k tomu si můžete zvolit formu zpracování. Například zadám téma "co má můj mazlíček rád" a vy můžete zaslat:
- nějaké povídání, básničku, cokoli textového
- fotku či video

NEBUDOU SE SHÁNĚT HLASY!

Zaujala vás soutěž? Pojďme si ji přiblížit:

My knees are knocking!

21. února 2011 v 20:59 | Karoll
Pitomé fráze z angličtiny. Už mi to leze na mozek. (Překlad názvu článku: klepou se mi kolena)

Před pár dny jsem byla s Leonem na procházce.
Byla tma a mlha, atmosféra jak z hororu. Ale každý den pravidelně po v půl sedmé vyrážím s Leonem ven (no dobře, až tak pravideně ne). Náhubek je stále ve fázi opravování. Říkala jsem si, že snad v tuhle dobu venku na vesnici moc lidí nebude.

Fakt mě nenapadlo, že nějaký magor poleze v takovou dobu na hřbitov. A že tam nechá běhat svého psa, který ani neposlechne na přivolání.

Zrovna jsem přemýšlela, kdo to na tom hřbitově tak huláká, když jsem si všimla zlatého retrívra, který nás pronásleduje. Leon se začal otáčet a já si moc dobře uvědomila, jak většinu psů nesnáší. Nezodpovědný páníček, troufnu si říct "v letech", se vydal chytat svého psa. Jenže ten už byl u nás.



Prázdniny jsou za mnou...

13. února 2011 v 21:22 | Karoll
...a trochu mě to mrzí.

Ráda bych shrnula, co jsem dělala. Prázdniny byly týdenní a za tu dobu se dá stihnout hodně, a já byla celou dobu mimo domov. Nebo - jak se to vezme. Prázdniny jsem strávila u taťky, což je druhá půlka mé rodiny.

S sebou jsem měla jen křečky, jinak všechna zvířata zůstala doma. Říkala jsem si, že by si měli zvykat co nejvíc. První dny byli z mých sester patřičně vyjukaní, ono dvouleté a pětileté dítě tvoří děsivou kombinaci i pro větší zvířata, než miniaturní křečíky... ale brzy se vzpamatovali a vůči pištění malých dětí se stali imunními. Ovšem když jsem se nedívala, snažily se do nich holky různě šťouchat a zase se bojí lidské ruky. Ale to přejde.

Jinak jsem byla v kině, aquaparku, a..v oboře. Taťka tam měl myslivecké školení. Mám záplavu fotek různých vycpaných zvířat, ale i pár zástupců živých, jako třeba ochočené divoké prase Maxíka. Ten byl opravdu zajímavý. Ale tomuto výletu budu věnovat jeden z příštích článků.

Mimochodem, připravuji nový a doufám, že o něco lepší design.
Alespoň mě se líbí.

Štěňátka "čé vé"

31. ledna 2011 v 18:56 | Karoll
Nedávno jsem byla na návštěvě u kámošky. Mají doma krásná čtěňátka ČV, což je československý vlčák, kdyby někdo nevěděl :) Když jsem tam byla, byly to tuším týdenní chlupaté kuličky, které uměly možná tak kvičet :) Ale nutno říct, že kvičely roztomile...


Fotila jsem je na mobil, což bylo - úplně k ničemu. Fakt mě mrzí, že nemám besk... ale mám fotky, které jsem sice nefotila já, ale jsou moc pěkné... A ta štěňátka moc roztomilá ;)

Do nebe volající nechuť

21. ledna 2011 v 13:40 | Karoll
Jsem strašně líná. Nechce se mi vůbec psát články a ještě míň číst články někoho jiného. Ale je zajímavé, že když už se do toho pustím, není to nic strašného...

Mám spoustu práce a strašně málo času. Zrovna se chystám na karneval. A to jen mimoškolní aktivita- netušíte, kolik mám práce do školy. (nenávidím olympiády!). Mohla bych jmenovat, ale to bych k smrti unudila i vás. Zkrátka na víkend mám program.
Dobrá zpráva je, že mám opravený foťák. Ten mobil už mi začínal lézt na nervy.

Dneska se mi zdál zajímavý sen. Chtěla jsem si koupit křečka Robovského. Šla jsem tedy do zverimexu. Bohužel bylo velmi brzy ráno, takže to bylo celé nějaké divné. Bylo zavřeno, tak jsem musela čekat. Nakonec vyšlo najevo, že ani křečíky nemají.
Ale měli pětiměsíční kočku (ještě jsem se ptala na její věk). Z nějakého důvodu jsem si ji vzala.

Ještě jsem měla jeden zverimex na seznamu. Tam žádné křečky neměli a dokonce tam nikdo neprodával. Dlouho jsem bloumala po obchodě a když se objevila prodavačka, zjistila jsem, že je to moje známá.
Nabízela mi pejska. Byl v nějaké šílené kleci pro ptáky a měl cedulku. Řekla mi jeho rasu, tuším, že čikorita (to je pokémon, ale já jsem dělala, že je to pes). Byl to pejsek s PP. A já si ho opět z nějakého nepochopitelného důvodu odnesla domů.

Sen jakoby přeskočil kus filmu. Pejsek už byl můj a byla jsem s ním na procházce, když jsem si uvědomila něco strašného. Vzpomněla jsem si, jak jsem prodavačce moc nerozumněla, když popisovala pejskovu rasu. A najednou jsem věděla, že to nebyla čikorita- ale Japan chin!

V tu chvíli jsem se zděšeně vzbudila.

Ve znamení radosti...většinou

14. ledna 2011 v 21:02 | Karoll
Připadá mi, že posledních pár dní je všechno super.

Rodiče se vrátili z návštěvy prababičky na druhém konci republiky a Leon byl úplně v euforii, když je vítal. Vypadá to legračně, když se takový kolos rozdovádí... málem všechny povalil.
Tato radost se odrazila i při výcviku, Leon je celkově plný elánu.

No, mamka říkala, že prabábi vypadá na svůj věk skvěle (táhne jí na 90). Žije sama v horách a mamka o ni má strach. Doma chová slepice a psa. Jenže přestože je pořád vitální, není úplně zdravá a mamka má obavy, že už tu dlouho nebude.
Ale její pes má asi rok, ten tu bude ještě dlouho. Sice se jedná o knírače, ale...je zarostlý a tlustý. Babička nemá vůbec ponětí, jak mu tou stravou ubližuje. Krmí ho samými párečky a vším možným včetně čokolády, což je pro zdraví psa hrozné. Jenže si to nedá vymluvit.
Jejího psa - Badyho- bych dostala do péče já. A to je věc, ze které nemám radost ani trochu. Jasně, je to dobrý skutek. Ale... je to jako zdědit dům, který se rozpadá. Vždyť ten pes je naprosto nesocializovaný! Pochybuju, že se setkává se psy. Navíc neumí žádné pořádné povely. Mamka sice tvrdila, že ho babička něco naučila, ale k čemu je, že umí chodit po zadních, když nepřijde na zavolání?
Já jsem chtěla svého psa, abych ho od začátku učila vše, co chci. Dog dancing, agility...ale bude trvat dlouho, než z Badyho udělám dostatečně vyrovnaného psa. A jen doufám, že na ten úkol stačím...


Zítra se jedu podívat na štěňátka československých vlčáků. Jsou kámošky. Myslím, že ještě ani nevidí, ale stejně se těším. O to víc mě mrzí, že stále nemám funkční foťák...na druhou stranu se mamka rozhoduje, že pořídíme nový místo opravy starého. A to by bylo víc než dobré.

Chystám se na karneval a při prohrabávání skříně jsem narazila na terarijní box, který tak dlouho hledám. Uvažuju, že si do něj pořídím něco malého... už zase toužím po dalším zvířeti.

Křečka? Andulku?

9. ledna 2011 v 21:36 | Karoll
Už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že si pořídím další zvíře.

Dřív jsem se vždycky odbyla tím, že jich mám dost. Říkala jsem si: jestli chceš uvažovat o dalším zvířeti, tak až nebudeš mít strašilky. Teď zemřela Audrey a co si budeme nalhávat - starší Avra už tu taky dlouho nebude, stačí se na ni podívat. Tipla bych tak dva týdny. Ale třeba tu bude ještě měsíc, kdo ví..

Každopádně do dalších strašilek už nejdu. Vajíčka mi po nich zůstanou, to ano. Jestli si je nechám, to se ještě rozhodnu - trvá půl roku, než se strašilky vylíhnou. Dost času na rozmyšlení, jestli má cenu starat se o desítky, možná stovky potvůrek. A pokud je nechám vylíhnout, žádnou si nenechám. Dalo by se říct, že už mě omrzely.
Nemyslete si, že jsem rozmazlený spratek, který se zbaví zvířátka, které ho už nebaví. Já jen, že už jsem chovala tři strašilky a další už pro mě není tak zajímavá. Radši si pořídit něco jiného.

Špitálku můj bláznivý!

19. prosince 2010 v 10:18 | Karoll
Vánoce, Vánoce, přicházejí....zpíváte, přátelé?

Jenom jestli je důvod zpívat. Hlavně nezapomínejte, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Hoďte si nohy na stůl a nezapomeňte podrbat své chlupaté zvířací kamarády.

Kočka Bobina je teď celé dny doma. Do těch mrazů se jí nechce a my ji nenutíme. To až na jaře budeme tak krutí, že ji necháme venku. Ale teď má veget. Válí se v pohodlí, když ji nikdo nehlídá, tak se uvelebí v posteli nebo skříni a dostává každou chvíli nažrat. Co víc si může přát?

Není problém pouštět králíka, Bobina mu nic neudělá. Myslím, že moc dobře ví, že by potom musela na mráz. Nebo je moc líná na to, aby chtěla něco chytat? Těžko říct.

Eliott překousal bráchovi nabíječku. Nebyla v zásuvce, takže se mu nic nestalo. Ale díky tomu má omezený pohyb po domácnosti, takže je buď v kleci nebo pod stálým dozorem. Dobře mu tak.
Pavlínka - sestřička - je jediná, kdo ho pustí a nehlídá. Vlastně za to mohla ona, ale co chcete tříletému dítěti vyčítat? Akorát teď má Tondu- tak králíkovi říká- zakázaného pouštět.

Víte, jak tomu králíkovi říká? Špitálek. Sama si to vymyslela. Zajímavé jméno. Ptala jsem se jí, proč mu tak říká.
,,No protože on tak špitá!"

 
 

Reklama