Novinky

Ježíšek naděluje každému podle zásluh

16. prosince 2010 v 19:03 | Karoll
Co já si přeji k Vánocům? Mobil, ale to stejně nikoho nezajímá.

Nevím, jestli si ten mobil vůbec zasloužím, ale já o tom nerozhoduju. Ale rozhoduji o tom, co dám komu já. Tak například sestře nic, protože si nic nezaslouží. A Leonovi s Brentou obrovskou klobásu.

Vlastně to není klobása, spíš taková "kousací tyč" pro psy. Měří přibližne půl metru a věřím, že jim to vydrží dlouho. Aspoň to není typ věci, kterou by pes slupnul naráz. Už se těším, až si chlupáči budou dárek rozbalovat.

Letos dávám dárek dokonce i králíčkovi. I když, nejsem si jistá, jestli z toho bude mít rozum. Vlastně jsem si jistá, že z toho nebude mít rozum, ale aspoň si pochutná. Dostane totiž pamlsky pro hlodavce v podobě lákavých mrkviček.

Včera jsem byla venku s Leonem. Nevydržela jsem to a na chvíli ho pustila, nohu už má skoro v pořádku. Dováděl jako šílený, měl spoustu elánu. A já mám spoustu fotek, ale většina je nepovedených - vždy je na nich jen nějaká -nepodstatná- část psa.







Smolný den

5. prosince 2010 v 13:32 | Karoll
Dneska se mi nic nedaří. Nechtějte po mně, abych jmenovala.
Můj nejlepší kousek: rozbila jsem foťák.

Šli jsme ven, ostatní bobovali a já fotila. Nejlepší fotky jsou na skokánku. Ale... měla jsem na sobě rukavice, venku byla hrozná zima. Sice byly jen látkové, ale i tak jsem ten foťák nechtěně upustila do sněhu. Čočkou napřed, jak jinak.

Foťák byl celý mokrý, ale doma to uschlo a funguje. Horší je, že se porušila ta mechanická část. Když se foťák vysune, část krycího plastu zůstane v hledáčku. Dá se to ručně -velmi opatrně- odhrnout, ale je to nebezpečné. Jinak naštěstí funguje.

Ale nebudu ho používat, dokud nebude spravený. Preventivní opatření.
Už asi týden nemám vůbec čas ani chuť dávat něco na blog. A když teď nemám ani fotky... předem hlásím svou neaktivitu. Mám nějaké období, kdy mě blogování nebaví. Doufám, že mě to přejde.


Zimní...radovánky? Pch.

1. prosince 2010 v 19:06 | Karoll
Snažím se kráčet rychle, aby Leon neměl tendenci došlapovat na nemocnou nohu. Je mi zima, mrzne mi obličej a odumírají prsty, které mi připomínají spíš kus ledu.  Alespoň že už má Leon sundaný kornout, ještě by mi chybělo, aby mě kosil tou ohavnou (leč praktickou) věcí.

Do háje, cesta prudce klesá a přede mnou je kopeček. Snažím se brzdit, ale Leon není k zastavení. Nohy mi podkluzují na zledovatělé silnici. Á..! Jedna noha mi podjela a taktak chytám balanc. Mám pár sekund, Leon zrovna "obsluhuje" keřík u cesty. Ještě kousek seběhnu a jsem dole. Tohle je nejnebezpečnější část celé procházky.

Alespoň Leon je šťastný. Prvotní nadšení už pominulo, takže uvolněně poskakuje po třech nohách po mém boku. V poklusu si prohlížím Ladovskou krajinu. Sice zimu nenávidím, ale... pár fotek by se udělat dalo.

Ale vzpomněla jsem si na to až večer, když jsem šla strašilkám pro listí. V pět hodin byla tma jako v pytli. Experimentovala jsem s nočním režimem na foťáku, ale člověk musí státněkolik vteřin na místě, aby byla fotka ostrá, což se mi nepovedlo. Přesto se mi snímek zářící lampy ve tmě líbí...


Opravdu první vločka

24. listopadu 2010 v 19:06 | Karoll
Bohužel, u nás začalo sněžit teprve dneska, takže jsem se do tématu týdne netrefila. To mě ale nijak neomezuje :)

Sníh bych milovala, kdyby nebyl mokrý a studený. A kdyby mi nedělal ty otravné kapky na brýlích, nic nevidím. Na druhou stranu miluju lyžování, což by bez sněhu nešlo. I když, alespoň bych měla záminku, proč vyzkoušet grass skiing..

Když jsem byla s Leem na procházce, byl úplně nadšený. Sice pochybuji, že si sněhu vůbec všimnul, ale i tak měl výbornou náladu. Asi se v něm nashromáždila energie, takže se choval jako šílenec.

Samozřejmě nepochybuji o tom, že Brenta si sněhu všimla. Té neujde nikdy nic, zvlášť když je to něco mokré. Ale sníh má snad ještě radši než Leon. Vždycky v něm dovádí a válí se. Lítá nahoru a dolů z kopce když bobujeme a někdy nám bere rukavice.
V zimě je šťastná.



Pohoda na sněhu? Minulost.

16. listopadu 2010 v 20:00 | Karoll
Začínám sníh nenávidět čím dál víc. A to ješte ani nenapadl.

Minulý rok to bylo jakž takž. Člověk sice nemohl vylézt bez rukovic a obličej se mu měnil v kus ledu, ale alespoň nebylo všude bahno. Nebo to možná taky. Ale já jsem si to užívala, protože Leonek s Brentou byli ze sněhu vyloženě nadšení.
Letos to bude... šílené.

Vyhodnocení šnečí bublinovky

12. listopadu 2010 v 19:47 | Karoll
Už bych si taky jednou mohla založit rubriku pro soutěže... :-/

Abych tu soutěž zrekapitulovala: byla to klasická minisoutěž, tzv. bublinovka, kd jste měli doplnit, co si šnek myslí. Některé návrhy byly fakt dobré :) U první fotky zvítězila Gabuldik:


Přála si blikající ikonku s mými zvířaty, což mě potěšilo. Obrázky jsem poslala Labandě a ta je zpracovala, jinak bych byla ztracená... vyrobila hned tři ikonky, takže děkuji ;)

Stydím se před vámi

26. října 2010 v 20:26 | Karoll
Konečně jsem si sestříhala písničku Malý princ. Mám ze sebe radost, protože jsem pracovala s naprosto neznámým programem. Nutno uznat, že byl velmi jednoduchý...

Pomalu se mi v hlavě rodí plán na sestavu dog dancingu. Jen mě mrzí, že jsem relativně neschopná, protože Leon toho neumí dost a nemá žádnou výdrž, aby mohl tančit celou písničku. Snažím se trénovat staré cviky a taky vylepšovat kondičku, jenže nemůžu po něm chtít žádné sportovní výsledky. Zdraví má přednost před vším. Nechci, aby si jakkoliv namáhal klouby.



Takže sestava bude mít něco kolem minuty. Mám v plánu natočit sebe a Leona na video, jenže stále přemýšlím o tom, jestli tady mám to video dát. Samozřejmě byste potom znali mou podobu a já jsem člověk stydlivý. (Popravdě se stydím za svou postavu. Kdyby jste mě viděli tančit, bylo by mi to relativně fuk -možná že vy byste měli menší psychický šok-, ale mám spíš strach, aby mě tu neviděl někdo z mých známých nebo nedejbože spolužáků).
Na druhou stranu...kdyby ten tanec byl podařený a já se neměla za co stydět, neváhám ani vteřinu.

Ještě uvidím, jestli vůbec nějakou sestavu nacvičím.

Život plyne i beze mě

21. října 2010 v 19:51 | Karoll
Nezdá se to, ale být pryč tři dny je dost dlouhá doba...
Pravděpodobně jste to nezaznamenali, ale celé ty tři dlouhé dny jsem strávila na školním výletě. Říkejte tomu klidně soustředění nebo adapťák. Vzala bych si foťák, jenže tam byly i jiné školy a tak jsem Lysou horu nemohla zachytit ani zespoda, ani zvrchu.

Po příjezdu domů jsem se dozvěděla o nahánění a prodeji ovcí. Kdyby jen to, ale nebohé ovečky šly rovnou do masa ještě u nás. Fuj. Mimochodem, Leon prý krásně pomáhal.

Šneci porostli nepatrně, u strašilek je to vidět mnohem víc. Audreynka se totiž svlékla, určitě časem dodám fotky obou krasavic. No, někomu se sice nelíbí....
Pro oživení článku dodávám fotky kozičky. Fotila jsem ji nedávno. Mimochodem, vypadá pořád stejně....

Měj se, žabičko!

16. října 2010 v 15:12 | Karoll

Zírala jsem, s jakou rychlostí ztrácí žáby ocásek.
Můj malý Derbhil z něj má po týdnu pouhý pahýl. Skáče jako šílený, ale plave stále stejně dobře. Viditelně se mu prodloužily zadní nožky, a přestože je stále hrozně maliný, rozhodla jsem se ho vypustit.


Netuším, jestli jsem mu vybrala vhodné místo, ale věřím, že v lesním potoce mu bude dobře. A určitě si tam najde i nějaké žabí kamarády :)

Hubený a tlustá

15. října 2010 v 20:54 | Karoll
Já vím, nezdá se to, ale Leoneček je strašně hubený a Brenta zas nechutně tlustá.
Když ten můj chlupáč leží na boku, kůže z něj úplně visí. Při pohlazení lze hezky nahmatat žebra. Když je v pohybu, jsou zřetelně vidět všechny kosti. A měli byste ho vidět, když je celý mokrý!

Teď nabírá srst na zimu.
Když jsem šla s Leonem do města, poutal pozornost a lidé se zastavovali. Ptali se, kolik váží, jak se jmenuje a co to je za plemeno... ovšem skoro každý zmínil podobu s medvídkem.
,,Ten pes je velký jako medvěd.." nebo ,,Jé, takový méďa.."
Při takových slovech jsem zdvořile kývala, pozorovala Leonovo nervózní těkání očima a přemýšlela, co by se mohlo stát, kdyby se mu některý z čumilů znelíbil. Medvědi jsou nebezpeční, že?


Připomínají mi miminka.
 
 

Reklama