Šneci Bí a Ria

Sbohem, slizounku

24. listopadu 2012 v 21:50 | Karol Dee
Před dvěma roky a půl jsem si v plastovém boxu přivezla dva šnečky.
Dnes jsem se rozloučila už s druhým z nich.

Bí neumřel, naštěstí, jen si našel nový domov. Bohužel bylo třeba počet zvířat omezit. Křečky jsem uhájila s tím, že se nedožívají příliš vysokého věku, Vivienne se nevzdám ani za zlaté prase a šnek...no, zkrátka jsem nenašla argumenty. Proto jsem dala inzerát, že ho daruji i s terarijním boxem - když už, tak aby se měl minimálně stejně dobře.


Neuběhlo ani pár hodin a já už měla zájemce, což mě opravdu potěšilo. Bí má teď novou rodinku, pokud vím, tak tam potká dokonce nové kamarády....Už jsem sentimentální. Ale myslím, že na to mám právo.

Pasu šneky

3. května 2012 v 18:20 | Karol Dee
Zní to divně, já vím.
Ale podstatu to vystihuje.
Kdybyste mě viděli, jak se válím po trávě, asi by vám to přišlo vtipné.
Co už.
Asi se přesuneme k fotkám.
Dneska nemám náladu se vykecávat.

Jak jsem rozmačkala budoucí šneky...

11. října 2011 v 15:55 | Karol Dee
Všechny šnečky už jsem rozeslala. Kromě jednoho pochybení pošty dorazili všichni do svého nového domova, většinou v dobrém stavu. Mám z toho radost. Už jsem se tak nějak smířila, že žádné další šnečky mít nebudu, proto mě zaskočila početná snůška.

Přestože Ria umřela už dříve, teprve teď se objevila hromádka jejích potencionálních dětí. Byla ukázkově zahrabaná, vajíčko jedno jako druhé...Krásné. Původně jsem chtěla vajíčka zlikvidovat, ale teď, když umřela...nebylo by hezké si jednoho malého šnečka nechat a pár jich prodat? Čekalo mě dlouhé rozhodování...

Bylo mi strašně líto ničit Riin odkaz, takové krásné dílko přírody, ale nakonec jsem se rozhodla v chovu nepokračovat, protože šnečci jsou závazek na pěknou chvilku a je třeba jim shánět nový domov. Člověk nikdy neví, jestli se podaří mláďata udat. A taky jsem se rozhodla, že alespoň prozatím další šneky chovat nebudu. Věděli jste, že takový slizáček žije přes pět let?

Jak se tedy vajíček humánně zbavit? Áďa mi poradila, že nejlepší je rozmačkat je na kaši a nechat šnečkovi sníst. Odporné, že snědí vlastní děti. Já vím, mají ve vajíčkách spoustu živin a tak...sama jsem si všimla, jak byl Bí po snůšce vyčerpaný. Vajíčka jsem pečlivě umyla a přitom jsem zírala, jak je to vlastně pěkné. Dokonelé kuličky, s tvrdou skořápkou, úplně bílé...jak chrastily... Už jsem byla rozhodnutá, že je rozdrtím, ale stejně se mi ruka s vidličkou zastavila a já znovu váhala.


Představtesi prosím, že jsou bílá.

Ria mi umřela...

14. září 2011 v 20:07 | Karol Dee
Vůbec mi nebylo dobře, když jsem to zjistila, ale vůbec. Ještě teď se cítím strašně, jen na ni pomyslím...
Už asi dva dny byla zalezlá hluboko v ulitě. Bála jsem se si cokoliv připouštět, říkala jsem si, že je možná unavená ze snášení vajíček a potřebuje si odpočinout...když třetí den vůbec nezareagovala a navíc začala páchnout hnilobou, uvědomila jsem si, že nespí...
Nejhorší je, že jsem tomu mohla zabránit. Měla zánět volete. Objevila se jí taková bílá bublina pod hlavou. Zahlédla jsem ji asi dvakrát, říkala jsem si, že je to asi nějaká blána související s kladením vajíček. Kdybych jen tušila, že ji ta ohavná věc zabíjí...

Nejdřív dostala zánět, buď otrava jídlem (ale Bí je v pořádku) nebo bakterie či infekce. Následovalo vyhřeznutí volete, to byla ta bublina. Postupně umírala hlady, protože kvůli té ohavné věci nemohla příjmat potravu...a pak už byla příliš slabá...
Řešení bylo tak snadné! Stačilo vzít špendlík a tu bublinu propíchnout. Hnis by vytekl a ona by do několika hodin byla v pořádku. Stačilo tak málo a mohla jsem jí zachránit život. Je to jen a jen moje vina. A neříkejte, že není.
Vždyť já jsem tu nemoc znala, už jsem o tom četla. Vůbec jsem si to neuvědomila. Proč jsem tak neschopná? Proč kvůli tomu musela Ria umřít? A ještě k tomu takovou zdlouhavou smrtí? Cítím se strašně. Jak musela trpět...
Tak jsme ji uložili do krabičky a pohřbili. O té krabičce se mi i zdálo a vůbec jsem na ni nechtěla myslet. A už vůbec ne na její obsah. Ria byla mé první zvíře, které neumřelo stářím, ale mojí vinou...na nemoc, která jde tak snadno vyléčit...sakra, proč?
A neříkejte mi, že to byl jen šnek. No a? Bylo to mé zvíře! A její smrt mě opravdu zasáhla. A vůbec, už na to nechci myslet. Musím na ni vzpomínat v dobrém...

Prodám šneka. Značka: roste rychle

9. srpna 2011 v 19:09 | Karol Dee
Spočítala jsem posledních 40 afrických šneků, nejmíň stejně tolik už je pryč.Konečně jsem se dokopala podat inzeráty.
Pokud i vy stojíte o to pořídit si tohoto nenáročného domácího mazlíčka, stačí se ozvat. Nesežere toho tolik, potřeby má minimální; krmit, rosit, jednou za dlouhou dobu vyměnit substrát. Žádné mazlení nepotřebuje, ale nevyhýbá se mu. Ideální zvíře pro lidi, kteří nemají moc času. Pravidelná denní péče zabere sotva deset minut. Ulita tohoto druhu (Achatina reticulata) doroste asi 16 cm.
A co víc: lze zasílat poštou. Neváhejte, dokud mají prakickou velikost :)

Foto rodičů: ZDE

Šnečci se líhnou

13. července 2011 v 18:29 | Karol Dee
Těch deset dní uteklo jako voda. Podle rad Ádi jsem vajíčka přikryla lignocelem (kokosová drť, funguje jako hlína) a několikrát denně rosila rozprašovačem. Jednou jsem si všimla malinkého tělíčka, které vykukovalo z prasklé skořápky. Říkala jsem si, že ho nechám, vyleze sám.
Za pár hodin tam bylo další tělíčko a já nevěděla, kolik jich tam je, protože většina vidět nebyla.

Tak jsem čekala. Dva dny jen tak nehybně leželi. Třetí den jsem si řekla, že když sami nevylezli, pomůžu jim. Případně zjistím, jestli jsou v pohodě. Opatrně jsem se natáhla pro první tělíčko - k mému překvapení jsem nahmatala už pevnou ulitu, téměř průhlednou. Opatrně jsem tvorečka přemístila na sépiovou kost. Napjatě jsem čekala, jestli z ulity něco vyleze. Po pár minutách se objevila tykadélka.
Tak jsem k němu přidala dalšího šnečka. A začala jsem odhrnovat lignocel a nacházela další a další spící šnečky. Některé jsem dávala na meloun, jiné na sépiovou kost - nevím, co potřebují dřív...po chvíli jsem přinesla další odkládací prostory - okurku a piškoty. Šnečci jsou tak malincí, že ani nepoznám, jestli jedí - stěží vidím milimetrové pohyby při přesunu.


Hrdí rodičové šnečí

26. června 2011 v 17:34 | Karoll
V minulých úvahách jsem měla pravdu. To osamocené vajíčko bylo skutečně jen předvoj, skutečná nálož mě čekala včera ráno v rohu terária.


Takže, Pavle, opravdu se nepářili jen z potěšení :D

Ria a Bí mají kamaráda

21. června 2011 v 20:31 | Karoll
Nemá žádné jméno.
Netušíme, odkud pochází.
Není známo, jak se k nám dostal.
Víme jen jedinou věc - je to hlemýžď zahradní.


Avšak když má člověk dobré kontakty, může se dozvědět skoro všechno.
Takže se stačilo poptat pár lidí a je mi jasné, že se v terárku neobjevil jen tak. Šušká se, že ho tam propašovala moje nejmladší sestra Pavlínka. Mám to ze spolehlivého zdroje.

Měla bych se toho šnečka zbavit, odnést ho někam do přírody, ale pořád zapomínám. Samozřejmě to musí být někdy, až se nebude Pavlína dívat, nestojím o scény typu: ,,Já chci šnečka!". Zatím tedy pokojně žije v terárku, přelézá přes mé velké šneky a baští piškoty.
Ale jen zatím, budoucnost má nejistou...

Kolik vajíček asi šneci vyprodukují?

13. června 2011 v 20:10 | Karoll
Tak trochu sázka do loterie.

Na netu, v různých stránkách věnovaných achatinám, psali, že vajíček může být 30 až několik set. Mí šneci nakladli jednu snůšku, která obsahovala zmíněných třicet vajíček. A teď asi měsíc pauza. Co bude dál?
Nedávno jsem zahlédla, jak se podruhé páří. A logicky jsem očekávala vajíčka.

Jenže, opět dlouho nic, aspoň měsíc to byl, možná více.
A po čase se na půdě objevilo vajíčko. Jediné malé, osamocené vajíčko. Nebylo ani správně zahrabané. Při bližším prozkoumání a načerpání dat z internetu jsem dospěla k závěru, že je neoplodněné.

Náhle jsem si vzpomněla, že podobné osamělé vajíčko jsem už viděla. Bylo to pár týdnů před první snůškou, jakýsi nenápadný předvoj. Teoreticky by měli šneci znovu naklást. A já už spoustu dní čekám...a pořád nic...

Pozn. Ty zatracené fotky mi nejdou nahrát.

Šneci mají vycházky

22. dubna 2011 v 19:33 | Karoll
Dneska bylo tááák krásně a já mám tááákovou radost a já už se tááák těším... dost! Pěkně postupně.

Konečně můžu nahrávat fotky do kompu, dneska jsem si ve městě koupila novou čtečku na paměťovku (za hříšné peníze) a rázem mám kupu fotek. Teď jsem vůbec nepsala na blog, bez fotek prostě nejedu. Teď mám opačný problém, fotek mám přehršel a času psát ty články není.

Ano, strašně se těším, zítra jdeme s Leonem na tu výstavu psů bez PP. Bude to sranda, doufám, že se nic nesemele, jak mi furt někdo vyhrožuje. Leon je načesaný jako slečinka. Jestli se vyválí v bahně, uškrtím ho.

Ale zpátky k tématu. Dneska bylo tááák krásně!!! Venčila jsem všechna zvířata, hlodavce i nehlodavce. S křečky nebyla žádná řeč, akorát zdrhat by to chtělo. Šneci by asi zdrhli taky, kdyby mohli. Ale spoň je jsem mohla nechat na trávě a vesele si fotit.

 
 

Reklama