Život strašilky

Rozmnožování (část 5)

2. listopadu 2010 v 17:12 | Karoll
Ještě jsem vám nevykládala o tom, jak se strašilky rozmnožují? Takse pohodlně usaďte, začínáme.

Dospělost
Strašilka australská dospívá po posledním svléknutí, které je asi ve třech čtvrtinách jejího života. Neřeknu vám přesně kdy, u každého tvorečka to může být jinak. Brzy poté se může rozmnožovat. Vajíčka kladou jen samičky. Že už přišel čas na nakladení vajíček lze u strašilky snadno vypozorovat- ztloustne. Však jich taky může mít v zásobě až několik set! Vajíčka doslova střílí ze zadečku. Chovateli stačí je opatrně posbírat ze země.


Vystačí si sama
Jedna z unikátních vlastností strašilek je, že k rozmnožování nepotřebuje partnera. Zkrátka až dospěje, začne klást vajíčka. Ovšem ta obsahují pouze matčiny geny, takže z takových vajíček se vylíhnou jenom samičky. Takhle se může stát, že samečci vyhynou. Nežijí tak dlouho jako samičky a navíc jsou menší.
Samozřejmě, pokud je sameček k dispozici, narodí se mláďata s různým pohlavím. Bohužel vůbec nevím, jak skutečné páření probíhá, protože samečci jsou strašně vzácní a málokterý chovatel má možnost je spatřit na vlastní oči.

Vajíčka
Už víte, že strašilky se umí výborně maskovat. A maskovaná jsou i jejich vajíčka- vypadají jako semínka nějaké cizokrajné rostliny. Kdybyste je někde našli, ani náhodou by vás nenapadlo, že je to vajíčko. Krom toho jsou malá a tvrdá. Připomínají mi náboje do dětské kuličkovky.


Strašení (část 4)

12. září 2010 v 15:39 | Karoll
Na speciální přání Sikara napíšu díl o strašení.

Proč se strašilce říká strašilka? Na tuhle otázku se taky už dost lidí zeptalo. Odpověď je jednoduchá- lidi se jich bojí. Přestože o nich nevědí vůbec nic, podvědomě se jich bojí.

Podobnost se štírem
 Strašilky často nosí ocas stočený na hřbetě, což je pokus o imitaci zkrouceného listí. Jenže velké části lidí připomíná štíra (škorpiona). Potom se bojí, že by je strašilka mohla ocasem bodnout (což je absolutní nesmysl).
 Jednou jsem měnila strašilkám listí a nechala jsem jejich terárium na trávě. Přišel k tomu asi čtyřletý chlapeček a zvědavě si strašilky prohlížel. Už jsem od něj byla dost daleko, když se zeptal tatínka: "Tati, co to je?". Jeho otec si strašilku přišel prohlédnout a chlapečkovi důležitě odpověděl: "To je štír, Honzíku." Přemýšlela jsem, jestli na ně mám přes celou zahradu hulákat, ale nakonec jsem se na to vykašlala. Než jsem k nim došla, byli stejně pryč.

Svlékání (část 3)

8. září 2010 v 20:29 | Karoll
Opět se vracím k seriálu Život strašilky. Dneska jsem se rozhodla poukázat na tu nejdůležitější a nejzajímavější činnost, tedy svlékání.
 Část z vás ani nevěděla, že nějaká strašilka existuje a většina těch, co už o ní slyšeli, netuší, že se svléká (vyjímkou mohou být pravidelní návštěvníci mého blogu).

Proč se svléká?
Možná to nevíte, ale hodně hmyzu se svléká (např. saranče). Je to proto, že hmyz má místo kůže tzv. kutikulu, která nepropouští vzduch a hlavně neroste. Dokáže se trošku roztáhnout, protože uvnitř kůže živočich roste a jak se tak roztahuje, přijde okamžik, kdy už je "kůže příliš malá a prostě praskne.

Příprava
Není to tak, že by kůže najednou zničeho nic praskla. Strašilka přesně ví, kdy ten okamžik přijde, proto se pečlivě připraví.
Asi dva dny před procesem svlékání strašilka přestane příjmat potravu. Někde se zavěsí hlavou dolů a čeká. Celé dva dny se hýbe jen minimálně, zůstává stále na stejném místě. A čeká.

Jak?
Strašilky jsou aktivní v noci, takže samotné svlékání obvykle probíhá v noci. Nejdříve praskne kůže na hlavě a krku. Strašilka musí mít volnou hlavu, potom začne svlečku požírat. Ja to velice důležité, protože svlečka obsahuje spoustu živin, a strašilka musí dohnat dobu, kdy nejedla. Svlečku požírá od hlavy, pokračuje ke krku až k prvním nohám. Jakmile může, vystračí nejdříve dvě nohy a postupně se ze svlečky vysouká.

Znovuzrozená
Teď strašilka visí na své staré kůži. Naštěstí je kutikula pevná, takže nepovolí. Strašilka systematicky pojídá zbytky své staré kůže. Je zajímavé, že strašilka uvnitř už vlastně musí být hotová a plně vyvinutá, aby mohla vylézt ven. V jednu chvíli (období, kdy strašilka nejí a jen visí) má strašilka dvě vrstvy kůže na sobě.
Když vyleze ze své svlečky, je jako znovuzrozená. Nepřipraveného chovatele může velmi překvapit, že ze straré svlečky vyleze asi 2x větší strašilka! (neměřeno, jen odhad).


Útok a obrana (část 2)

19. června 2010 v 14:19 | Karoll
Útok:
Spousta lidí si myslí, že strašilka "něco dělá". Téměř každý, kdo ji nezná, se zeptá: Skáče? Kouše? Štípe? Asi je její vzhled dost děsivý.
Ona totiž neumí vůbec nic. Kusadla má jen na jídlo, konec ocasu jen imituje skroucený list. Není příbuzná se štírem. A není jedovatá.

Takže co se útoku týče, není nebezpečná.

Obrana:
Ovšem strašilka se v divočině musí nějak bránit. Její hlavní zbraní je maskování, vypadá jako suchý list. Je velice malá šance, že si jí na větvičce někdo všimne. Aby se to stávalo co nejméně, jako suchý list se i chová. Hýbe se ze strany na stranu a předvádí pohupování lístku ve větru. Díky tomu se i špatně fotí, většina fotek je rozmazaná :-)
 Co kdyby si jí i přes všechna maskování všiml nějaký dravec, třeba pták? Musí se nějak ubránit. Ve chvíli nebezpečí se prostě pustí. Pustí se a spadne ze stromu na zem. Klidně i z výšky. Přijde mi to docela nebezpečné...
 Poslední, co umí, je sevření. Sice nevím, k čemu ho v přírodě přesně používá, ale na lidi to platí. Zkrátka leze po ruce a najednou se něčeho ho lekne. Může to být výkřik, dotyk, trhnutí. Strašilka se vyděsí a v tu chvíli prudce sevře nohy k sobě. Nepřipravený chovatel ji snadno upustí.

Tyto věci, zvlášť pouštění a svírání, trochu komplikují kontakt strašilek a lidí. Ale jenom trochu...

Strava (část 1)

18. června 2010 v 7:14 | Karoll
Některé z vás zajímalo, čím se strašilka vůbec živí. Odpověď je: listím. Ale pozor, nežere všechno! Jelikož pochází z Austrálie, kde jsou rostliny úplně jiné, mohla by se "nějakým" listem snadno otrávit. Tak tedy: Má ráda ostružiník, maliník, břízu a lísku.
Možná ještě něco, ale tyto mám vyzkoušené.

Docela zajímavý je samotný způsob, jakým listy žere. Na hlavě má docela děsivě vyhlížející ústní ústrojí, prostě kusadla. Má tem několik různých částí a střídavě jimi pohybuje.(trochu vidět na 2. fotce)
 Kusadla přiloží k listu a začne kousat. Tělo drží ve stejné poloze, ale hlavou pohybuje nahoru a dolů a list jakoby obrušuje, až po ní zbydou vykousané oblouky.


Krok 1:

Krok 2:

Víte vy vůbec...?

17. června 2010 v 14:42 | Karoll
Z komentářů k minulému článku jsem zjistila, že většina z vás neví o strašilkách téměř nic. Možná jak vypadají, ale to je tak všechno.
 Proto jsem připravila novou rubriku, spíš takový seriál o životě strašilek. Nebudou to žádné nudné kecy, (snad!) to pro vás bude zajímavé. Mimo jiné se dozvíte o stravě, svlékání, maskování, rozmnožování.... a tak. Budu se to snažit doplňovat fotkami a -možná!- se tu objeví i videa. Samozřejmě všechno vlastní! :-)

Doufám tedy, že vás strašilky zaujmou a že se vám to bude líbit.



Jelikož jsem tento článek shledala docela nudným, dávám vám otázku: Viděli jste někdy strašilku, pakobylku, kudlanku nebo podobnou "havěť"?
Bojíte se jich?
 
 

Reklama